JAK JSEM SE STAL VLAKVEDOUCÍM: Pracovně do své domoviny (6)

Ač se to může zdát paradoxní, zájem o železnici u mě odstartoval před ne tak dávnou dobou. Byť jde o mého velkého koníčka, za celou dobu mé "železniční éry" jsem prohlašoval, že v životě na dráhu pracovat nepůjdu. Vedle toho, že se ve své studijní kariéře zabývám něčím úplně jiným, jsem vždy opakoval poučku "Chceš-li si železnici zprotivit, vyraž tam pracovat!", kterou mi opakovaně říkal můj kamarád a výpravčí Karel. Navíc jsem bral veškeré procesy před získáním nějaké té drážní pozice jako nesmírně složité a zdlouhavé a když k tomu ještě studuji... Pak jsem ale objevil jeden inzerát na Facebooku a železničářem jsem se stal dřív, než jsem stihl říct "Rychlost 60 km/h a očekávej rychlost 40 km/h".

OSTATNÍ DÍLY NALEZNETE ZDE

    Šestý díl mé série nezačnu na vlečce v Čakovicích, nýbrž u mě doma před několika (mnoha) lety. Jak jistě víte, je to v Roztokách u Křivoklátu, kde žiji poměrně blízko stejnojmenné železniční stanice na trati 174. Už jako malý, byť mě v té době zajímaly spíše auta, jsem občas pozoroval projíždějící vlaky. Zatímco značky aut jsem uměl vyjmenovávat už v necelých dvou letech, vláčky mi takto dopodrobna nic moc neříkaly. Do hlavy se mi však zaryla vzpomínka na odpolední rychlík, který v mých třech, čtyřech letech projížděl přes Roztoky. Až mnohem později jsem si zjistil, že šlo o zajímavý rychlík Bezdrev, spojující České Budějovice s Mostem (!). Tehdy byl nejdelší motorový rychlík veden obskurními soupravami, složenými z "Kvater" a "balmů". Původní řazení však bylo mnohem více ikonické - souprava východoněmeckých "ypsilonů" a v čele legendární "Bardotka". 

    Společnost KŽC Doprava, respektive pan ředitel Augusta si na tento rychlík vzpomněl, když přišel s nápadem prvního nostalgického rychlíku společnosti. Ten poprvé vyjel 25. června 2016 za podpory obcí na trati 174, dokonce jej symbolicky vypravila tehdejší roztocká starostka Lenka Peterková. A rozvířil relativně nudný provoz na trati. A toho jsem si všiml i já, tehdy stále ještě železnicí nepolíben.

    V tomto vlaku jsem o necelé dva roky později, 19. května 2018 (shodou okolností přesně čtyři roky před mou maturitou), absolvoval svou první jízdu s vlakem společnosti KŽC Doprava. Tehdy byly ještě řazeny zmíněné "ypsilony", respektive dnešní souprava Lužickohorského rychlíku. S rodiči jsem se projel v barovém voze na vlaku vedeném "Hektorem" T458.1532, který u KŽC vydržel do léta roku 2022.

Ačkoli fotografie pochází z 27. září 2020, ukazuje přibližnou podobu řazení Rakovnického rychlíku z prvních let jeho provozu. "Ypsilonky" byly výjimečně zařazeny nedlouho před předčasným ukončením sezóny vlivem covidových restrikcí.

    Ti, kdo čtou tento blog od úplného začátku, si možná vybaví, že úplně první uvítací příspěvek byl doplněn fotkou Rakovnického rychlíku. Když jsem se v průběhu roku 2020 totiž začal o železnici aktivně zajímat, stal se Rakovnický rychlík mou nejbližší a hojně focenou provozní zajímavostí. Tím jsem se začal více zajímat i o KŽC. Jejich nostalgické spoje se několikrát staly i objektem mých reportáží. A zmínil jsem také mou maturitu. Když jsem totiž ve čtvrtek 19. května 2022 zkoušku složil, jezdil na Rakovnickém rychlíku následující víkend úplnou náhodou unikátní "Krokodýl" (s nímž jsem však v práci zatím neměl tu čest, velká škoda...). Já tuto náhodu bral jako dárek k úspěšné maturitě :D

    A 30. července 2023 jsem měl tento můj "osudový" spoj poprvé doprovázet jako vlakvedoucí.

    Rakovnický rychlík se od zbývajících dvou rychlíků KŽC, tedy od Kokořínského a Lužickohorského v několika věcech liší. Jeho souprava je například již několik let tvořena vozy lehké stavby s nezávislým vytápěním. V rozpisu směn jej najdu jako šichtu 7, která začíná v 7:35 v Čakovicích. Odtud je souprava následně navážena na hlavní nádraží. 

    Specifická jsou také nasazovaná hnací vozidla. Turnusovou se pro tento výkon stala "Mirinda", tedy "Bardotka" T478.1033 (751 033), která flotilu KŽC rozšířila teprve v srpnu roku 2022, do provozu však zasáhla až na jaře roku 2023. Z čísla 751 vyčteme, že se jedná o jedinou "Bardotku" u KŽC, která si do dnešních dní zachovala parní generátor PG 500, je proto nasazována přednostně do čela soupravy vozů s nezávislým vytápěním. V případě její neschopnosti či jiné provozní nepravidelnosti je nahrazována "Banglí" 740 692. V minulosti bývala turnusově nasazována také modro-šedá "Bardotka" T478.2065, ta však v roce 2023 procházela dlouhodobou vyvazovací opravou. 

Pro Rakovnický rychlík turnusová "Mirinda" přijela v dubnu 2023 do Roztok v čele zvláštního vlaku, vypraveného na objednávku německých železničních fanoušků. Fotojízda se konala na trati 137 mezi Chomutovem a Vejprty. 

ACH TY DVEŘE...

    V neděli 30. července ráno jsem po vyzvednutí nutných pomůcek a vypsání ZOB (bržděnky) dorazil na vlečku. Následovala dobrodružná činnost - odemykání soupravy. Zmíněnými vozy lehké stavby jsem myslel turnusové Bmx alias "dlouhé balmy", vozy elegantní, pohodlné a svými rozměry monumentální. Ovšem také vozy, které mě občas přivádějí k šílenství. Zejména pak jejich dveře. 

30. července cestou na vlečku neušla mé pozornosti "Bangle" T448.0763, které společnost IDS Cargo věnovala opravdu kvalitní péči. To platí i pro dvě "Ponorky", retro mašinu jsem však ocenil více :)

    Ty v první řadě nemají žádnou blokaci, takže cestující je mohou kdykoli za jízdy otevřít. "Malé balmy" mají alespoň mechanickou pojistku, stejně tak "Kredence", u "béček" zase není úplně jednoduché dveře "zlomit" a otevřít. Vozy Bmx však mají pouze kliku jak od vrat a jedinou "blokací" tak zůstává rošt, který se otevřením dveří zasouvá pod podlahu. Cestující na něm zpravidla stojící tak jednak nemohou dveřmi zmoct svou váhu a za druhé nohami zablokují zasunutí roštu a tím otevření dveří. 

    A ke všemu ty jejich zámky. Klíč od vozů pasuje napoprvé jen do některých zámků, u jiných je nutné kratší (či delší) přemlouvání. A pak jsou mezi osmi zámky některé, které lze odemknout/zamknout jedině zvenku/zevnitř. Vozy Bmx mají jediné štěstí - jsou tak hezké, že jim to odpustíte. A ještě jedna věc - mají přechodové můstky mezi vozy, určené pouze pro vlakovou četu.

    Po příchodu strojvedoucího Lukáše a oživení "Mirindy" následovala úspěšná zkouška brzdy. Pak již zbývalo jen přestavit výhybku na vlečce a vyjet do výtažné koleje 3a, odkud jsme po rozsvícení "bílé" sunuli do stanice. Zanedlouho jsme jako Sv pokračovali na hlavní nádraží, kam jsme dorazili okolo 8:45. 

A DOMŮ!

    Na hlavním nádraží jsem vítal příchozí cestující a se zájmem odpovídal na jejich dotazy. V 9:17 jsem po kontrole uzavření všech dveří dal strojvedoucímu souhlas k odjezdu a mohli jsme vyrazit. Vzhledem k trasování rychlíku jsme obsloužili smíchovské nádraží a pokračovali na Beroun. Tím se dostáváme k další zajímavosti. Rakovnický rychlík mezi Smíchovem a Berounem nestaví, byť jde o časově (33 minut) i kilometricky (39 km - celková délka trasy činí 114 km) nezanedbatelnou část cesty. Tuto cestu navíc absolvuje po elektrifikované trati, což u vlaků KŽC také není zdaleka běžné. "Bardotky" se na trati 171 sice běžně vyskytovaly, ovšem v dobách před její elektrifikací, provedenou v roce 1973. Tyto doby dobře pamatují dodnes funkční hradla Kosoř, Kazín, Horní Mokropsy, Korno a Tetín. 

To nejlepší a nejkrásnější z československé produkce motorových a elektrických lokomotiv.

    V Berouně jsme zastavili u čtvrtého nástupiště. Já z vlaku vystoupil již v modré pracovní blůze, umazané od oleje a vazelíny. 13 minut dlouhý prostoj je totiž určen k objetí soupravy, nezbytnému pro pokračování ve směru Rakovník. Rozvěšení a následné svěšení jsem si vzal na starost já a neodradil mě ani silný déšť, do nějž jsme dorazili. Lukáš v odvěšené "Mirindě" po rozsvícení "bílé" začal s objížděním a já mezitím zhasl konce na jedné straně soupravy a rozsvítil je na druhé. Pak už zbývalo jen soupravu svěsit a těsně před odjezdem zjistit, že mé kožené boty úplně nepřežily kontakt s mokrým prostředím a začaly se rozpadat. Nejprve to působilo, jako bych něco našlápl. No, nakonec to byla kaše, vzniklá z materiálu podrážky po kontaktu s vodou. Stane se... 

    A začala legrace. Po trati, po níž jezdím v podstatě denně a někteří zdejší železničáři mě znají jako fanouška železnic, jedu tentokrát na druhé straně barikády. Jako ten, kdo se stará o komfort cestujících a zajišťuje jejich bezproblémovou cestu do cíle. V Nižboru jsem tak po zastavení překvapil výpravčí, rodinnou známou, která o mé kariéře vlakvedoucího zatím nevěděla. V následující stanici, tedy ve Zbečně, jsem zase na vlastní kůži pocítil, že toto malebné nádraží je z pohledu vlakvedoucího křivoklátskou verzí Jedlové - také se nachází v nepříjemném oblouku. Já tak musel pečlivě volit pozici, odkud uvidím na celou soupravu a zároveň na mě uvidí strojvedoucí. 

    A pak Roztoky... Jako výpravčí sloužila toho dne další rodinná známá, která mě navíc zná od raného dětství. A já v kooperaci s ní vypravoval vlak. Vždy jsem s ní rád řešil dráhu a věci okolo ní, a najednou pracujeme spolu. Zamávat mi přišli také rodiče, kteří se také postarali o fotodokumentaci mé pracovní návštěvy Roztok. Zastavení v Křivoklátě, k němuž mám také velmi blízko, se již obešlo bez uvítacího výboru. Na jediné zastávce na trati 174, kterou rychlík obsluhuje, jsem se tak jen rozloučil s příjemnou cestující a s výhledem na hrad dal souhlas k odjezdu do Rakovníka. 

Rodiče mě zachytili, jak při rozjezdu vlaku kontroluji, zdali se už nikdo nechystá nastoupit či vystoupit.

    Cestou do Rakovníka jsme všechny zastávky projeli a zastavili jen na malebném nádraží v Lašovicích. Symbol + v tabelárním jízdním řádu však dával najevo, že je tak učiněno pouze z dopravních důvodů. Rychlík proto vyčkával příjezdu osobního vlaku u odjezdového návěstidla na první koleji. Je dobré zmínit, že se tou dobou podstatně zlepšilo počasí, již nepršelo a místy se ukázala i modrá obloha. 

+ v tabelárním jízdním řádu znamená zastavení z dopravních důvodů, proto čekání u odjezdového návěstidla. Lašovice jsou nejen díky své poloze stanicí velmi fotogenickou. 

DO MLADOTIC NEDOJEDEME...

    V Rakovníku převzal strojvedoucí od výpravčího svazek, respektive soupravu hlavních klíčů a my mohli vyrazit do Kralovic. Trať 162 má za sebou zajímavou historii. Vznikla až na samém konci 19. století, aby spojila Rakovník s Plzeňsko-březenskou dráhou (EPPK). Do Mladotic na severním Plzeňsku však vlaky z Rakovníka mířily pouze do roku 1997, kdy pro špatný stav trati došlo k zastavení provozu, respektive zavedení dlouhodobé výluky a NAD v úseku Čistá - Mladotice.

    V roce 2001 byla trať mezi Čistou a Kralovicemi u Rakovníka opravena, 12 km dlouhý úsek do Mladotic však zůstal ležet ladem. Dodnes se nachází v "pouhé" výluce, byť trať na mnoha místech již fyzicky vůbec neexistuje. Do konce roku 2013 zajížděly všechny vlaky z Rakovníka do Kralovic, s příchodem GVD 2013/2014 se však vlivem nedohody Středočeského a Plzeňského kraje objednalo v úseku Čistá - Kralovice u Rakovníka opravdu malé množství spojů.  

    Byť se počet vlaků směřujících do Kralovic postupem času zvedl, stále větší množství vlaků končilo v Čisté. V roce 2021 začaly debaty o redukci provozu na lokálních tratích ve Středočeském kraji a k velkému překvapení se tento kontroverzní krok dotknul i tratě do Kralovic. Slíbený sezónní provoz se s nástupem GVD 2021/2022 omezil na prodloužení Rakovnického rychlíku, které zároveň sloužilo jako kompenzace společnosti KŽC Doprava za zrušení provozu na lince S24 z Čelákovic do Mochova. 

    Jízda po trati 162 je specifickým zážitkem. Vlak čelí neustálým zpomalením, na některých místech až na 10 km/h, projíždí však krásnou přírodou a také poněkud liduprázdnou krajinou. Od toho se odvíjí i vytížení rychlíku v tomto úseku. Ve většině nácestných zastávek nikdo nenastupuje. Je dobré zmínit, že rychlík funguje spíše jako osobní vlak a staví všude - v Lubné, Příčině (kde jsem nikdy neviděl nikoho nastupovat), Zavidově, Všesulově, Čisté, Strachovicích (které se nacházejí v lese na "území nikoho" a vystupují tam pouze nadšení turisté - jednoho jsem toho dne vezl) a Kožlanech. Některé zastávky jsou specifické krátkými nástupišti, Všesulov (výchozí bod pro výlet na Krakovec - Brtník z Ať žijí duchové) zase znepříjemňuje život vlakvedoucímu svou polohou v oblouku. 

    Když rychlík přejede po legendárním mostě u Strachovic, který je znám pro změnu z komedie Mimořádná událost a zastaví v rodišti Edvarda Beneše v Kožlanech, není to již daleko do Kralovic u Rakovníka. Na konečnou zastávku vlaku jsme dorazili v 11:55. Píšu zastávku, jelikož Kralovice u Rakovníka jsou již jen nákladištěm se zastávkou - cílovou "zastávku" vlaku hlásí i informační systém INISS na pražském hlavním nádraží. 

    K přeměně někdejší dopravny D3 došlo v rámci snah o zlepšení bezpečnosti na tratích se zjednodušeným řízením provozu. Trať 162 byla převedena do režimu D1 s jedinou náležitostí na trati. Bývalé dopravny D3 přišly vedle lichoběžníkových tabulek, které nahradily tabule Vlak se blíží k zastávce, i o přebytečné dopravní koleje. Z nich se staly koleje manipulační. Na trati tak de iure není možné křižovat. Zůstalo ruční stavění výhybek a spolu s tím částečně i režim z dob "détrojkové" lokálky. Souprava v Kralovicích zůstává po dobu pauzy odstavena na první koleji. Je však nutné provést objetí soupravy, realizované po druhé, manipulační koleji. 

JAK SE OBJÍŽDÍ NA NÁKLADIŠTI SE ZASTÁVKOU?

    Každá trať, řízená dle předpisu SŽ D3, disponuje svým prováděcím nařízením - PND3. V něm jsou popsány typy a čísla univerzálních klíčů, které si jako Soupravu hlavních klíčů vyzvedne strojvedoucí v přilehlé stanici. Tento systém je částečně zachován i na trati 162, když si strojvedoucí proti podpisu vyzvedává v Rakovníku u výpravčího svazek pěti klíčů pro stavění posunových cest na nácestných nákladištích. Jejich číslo (římské číslice) a typ (arabské číslice) jsou spolu s jejich funkcí v dopravně uvedeny v Obsluhovacím řádu nákladiště se zastávkou - ObŘ nz.

VAROVÁNÍ: V KRALOVICÍCH U RAKOVNÍKA ANI NIKDE JINDE TO NEZKOUŠEJTE!

Po odvěšení lokomotivy přejdu k výhybce 5 na mladotickém zhlaví. V soupravě hlavních klíčů si najdu klíč číslo V. ,... 

...kterým odemknu kontrolní odtlačný zámek výhybky 5. Zajímavé je, že ObŘ na jeho existenci úplně zapomněl.

Z kontrolního odtlačného zámku vyjmu klíč od jednoduchého výměnového zámku výhybky 5. 

Výměnový zámek výhybky 5 následně také odemknu.

Ještě před udělením souhlasu k posunu sejmu ze svazku tuto obyčejnou "FABku".

"FABkou" odemknu skříňku na plechové boudě u mladotického zhlaví. Uvnitř je ukryto místní ovládání přejezdového zabezpečovacího zařízení (MO PZZ). Za zhlavím se totiž nachází železniční přejezd P1758 (km 27,066). 

 Přeložením řadiče Nouzové uzavření do polohy Výstraha se indikační světlo rozsvítí bíle a spustí se činnost PZZ. Tím je přejezd uzavřen a já mohu dát strojvedoucímu návěst Souhlas k posunu.  

Poté, co lokomotiva zajede za výhybku a zůstane stát na železničním přejezdu, přestavím výhybku 5. Výhybkové návěstidlo dává návěst Jízda doleva a lokomotiva může vjet na druhou kolej. Následně přeložím řadič Nouzové uzavření MO PZZ do polohy Základní poloha, skříňku zamknu a výhybku 5 přestavím do základní polohy.

Nz Kralovice u Rakovníka je dlouhé, na druhé zhlaví se proto přesouvám na stupačce pro posunovače na "Bardotce", případně na ochozu lokomotivy, je-li nasazena "Bangle". Strojvedoucí zastaví u výkolejky Vk1.

Já si v soupravě hlavních klíčů najdu klíč číslo I. ,...

...s nímž odemknu výkolejku Vk1. Ta je uzamknuta kontrolním zámkem,...

...v němž je uzamknut také tento klíč. Podle tvaru štítku poznáme, že se jedná o klíč od výhybky uzamknuté do přímého směru. Z údaje v čitateli vyčteme, že klíčem odemkneme kontrolní odtlačný zámek výhybky 1. V kontrolním zámku je uzamknut klíč od jednoduchého výměnového zámku výhybky 1.

Po vyjmutí klíče a odemknutí jednoduchého výměnového zámku... 

...je možné výhybku 1 přestavit. Výhybkové návěstidlo dává návěst Jízda zleva a lokomotiva může z druhé koleje zajet za výhybku.

Jakmile je výhybka 1 přestavena do základní polohy, může lokomotiva vjet na první kolej a následně najet na soupravu. Po uvedení výkolejky Vk1 do základní polohy vrátím svazek - soupravu hlavních klíčů - strojvedoucímu.

HURÁ NA OBĚD

    V Kralovicích byla v GVD 2021/2022 naplánována pauza trvající 2 hodiny a 42 minut. Po stížnostech cestujících došlo v GVD 2022/2023 k prodloužení pauzy na 3 hodiny a 24 minut, aby se dala stihnout návštěva nedalekého barokního kláštera Mariánská Týnice, kam také směřuje návazný autobus. 

    Nabízí se však otázka, co může prostý vlakvedoucí v tak bohatě dimenzované pauze dělat. Při své první samostatné návštěvě Kralovic jsem zdaleka nevyužil všech možností, dal jsem si tak jen oběd v čínské restauraci Drak 88 a vrátil se na nádraží, tedy pardon, na nákladiště se zastávkou. Zbytek pauzy jsem trávil sledováním videí sedíce na pohodlném "gauči" ve voze Amx. 

    Jako Amx je označen jeden z vozů Bmx. Je to ten českého původu, vůz s označením Bmx a koženkovými sedadly totiž pochází ze Slovenska. Vůz Amx byl u KŽC přeznačen na fiktivní první třídu a slouží jako pocta prototypovému vozu, který se bohužel do dnešních dní nedochoval. Přeznačení je sice krokem velmi stylovým, občas však stříbrná číslice 1 u vstupních dveří působí zmatení cestujících, kteří se děsí chybějícího doplatku do první třídy. A přitom je rozdíl jen v plyšovém potahu sedadel. 

Souprava Rakovnického rychlíku v Kralovicích u Rakovníka před odjezdem do Prahy.

    Po oživení lokomotivy jsem provedl opět úspěšnou zkoušku brzdy a v 15:19 dal strojvedoucímu souhlas k odjezdu. Zanedlouho jsem poprvé, avšak nikoli naposledy pocítil další ze slabin vozů Bmx, kterou je haprující elektroinstalace. Nepodařilo se mi totiž zprovoznit koncová světla. A do toho začalo opět silně pršet. 

Staniční budovu typu 16/H, které se pro její silné znečištění výkaly přezdívá "holubí dům", získalo před časem do svého vlastnictví město Kralovice. Nadšenci ze spolku Místní dráha Rakovník-Mladotice nyní pracují na její záchraně. Foceno ze silnice za nákladištěm se zastávkou.

    Já začínal být z celé cesty lehce unavený, což mírnila alespoň konverzace s cestujícím, který se s rodinou vracel z Kralovic. Jak řeč plynula, ukázalo se, že je filmař, na chatu jezdí na Křivoklát a máme také nějaké společné známé. V Roztokách se vedle silného deště přidala další komplikace v podobě zpoždění, způsobeného čekáním na vlak Os 7717. I tak jsme do Prahy dorazili včas, byť nás zdrželo i objíždění, na které jsme vlivem zpoždění měli méně času. 

ČERNÁ NEDĚLE PRO KŽC

    Už v Rakovníku jsem se od strojvedoucího Lukáše dozvěděl, že soupravu na vlečku nebudu doprovázet já. Směna mi tak měla skončit na hlavním nádraží, kde mě měl vystřídat kolega Aleš. Ani souprava rychlíku se na vlečku hned nechystala. Neděle 30. července 2023 se totiž zapsala jako černý den pro KŽC Doprava, kdy do Prahy dojel svou silou pouze Rakovnický a Lužickohorský rychlík. Posázavský motoráček zradilo snad turbo a Pražský motoráček zůstal "viset" na Zličíně, kam se jej vydala zachránit právě souprava Rakovnického rychlíku. 

Souprava Rakovnického rychlíku je připravena zachraňovat a z vozu Bmx je skoro "Krokodýl" :D 

    Úplně nejhůře pak skončil Kokořínský rychlík, který po výpadku proudu zůstal stát ve Všetatech. Jeho souprava pak byla na vlečku stažena až ve čtyři hodiny ráno. Prokletí však lehce padlo i na mě. Nadšen z toho, že mohu jet dříve domů, jsem Alešovi odevzdal POPku a vydal se do nádražní haly čekat na můj vlak do Berouna. Za chvíli jsem však s hrůzou v očích zjistil, že na karabině u pasu, kam věším čtyřhran, zůstal viset i klíč od vozů Bmx... Nakonec jsem domů odjel dle plánu a klíč dovezl druhý den na vlečku Čendovi. Pondělí jsem tak strávil příjemným výletem do Prahy, který bych jinak nepodnikl. Inu, všechno zlé je k něčemu dobré...

Když už jsem byl v Praze i v pondělí, dojel jsem se alespoň podívat na legendární "Mordor", tedy Ústřední telekomunikační budovu na Žižkově, která na konci července začala být bourána. Její demolice od té doby bohužel silně pokročila... 

Skočil jsem si i na oběd do výborného bistra Domácí těstoviny v Seifertově ulici. Podnik mohu jen doporučit :D

    Svůj první měsíc v pozici vlakvedoucího jsem výletem do domoviny zakončil. V červenci jsem nabral mnoho nových zkušeností a prostředí železnice tak nějak vzal za své. I srpen však pro mě byl ve znamení nových výzev. Doufám, že i šestý díl jste si užili stejně jako ty předchozí. A pokud jste je ještě nečetli, najdete je zde.