REPORTÁŽ: Děkanský den strávený na severu Čech 2023-10-27

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

    Na pátek 27. října vyhlásil děkan Fakulty sociálních věd UK, pan PhDr. JUDr. Tomáš Karásek, Ph.D., děkanský den. Za tímto složitým názvem se skrývá jednoduše den volna. Před 28. říjnem se tak děje již tradičně a já se proto rozhodl využít první den prodlouženého víkendu k podniknutí dalšího z mých vlakovýletů. Původní plán byl projet redukcí provozu ohroženou trať 110 mezi Kralupy nad Vltavou, respektive Slaným a Louny, kterou jsem již v minulosti navštívil. Uvědomil jsem si však, že v mé oblíbené oblasti severních Čech mi stále zbývá k projetí několik dalších tratí, proto jsem spojil příjemné s... příjemným a na děkanský den si naplánoval celodenní vlakovýlet.

    Když jsem pak v pátek po páté hodině ranní vstal, rozesmutnil mě vcelku silný déšť. Rozhodl jsem se však, že svého výletu se nevzdám a v 6:14 odjel z Roztok vlakem Os 7728, který obsluhuje motorový vůz 810 a jako vložený je vypravován pouze ve všední dny. Jezdí teprve od června 2022, čímž mi perfektně sedl do mé potřeby dojíždět do Prahy na osmou hodinu. V Berouně jsem přesedl na "panťákový" Os 8817 do Prahy, který v GVD 2023/2024 již vlakem Os 7728 není dosažitelný. V 6:49 jsem tak vyrazil na hlavní nádraží, na němž jsem v 7:40 "panťák" opustil. Ještě předtím jsem v rámci svého "Photo projectu" na angličtinu vyfotil posprejovaný interiér jako příklad toho, co se mi nelíbí na České republice. 

    Zapršenou Prahou jsem přeběhl na Masarykovo nádraží, odkud jsem jel výjimečně jako cestující, nikoli jako vlakvedoucí. Os 6906 směřoval do Ústí nad Labem, já jej však využil pouze pro přesun do Kralup nad Vltavou. Vlak, který z Masaryčky odjel v 7:57, jsem využil i pro usušení své promáčené bundy, i přes tento karambol jsem však již začínal mít tu pravou cestovatelskou náladu. Zpoza zapršeného okna jsem pozoroval zamlžené údolí Vltavy, domů poslal s vtipnou poznámkou o mém příjezdu snímek nádraží v Roztokách u Prahy, neopomněl jsem si prohlédnout ani řežské Centrum výzkumu ÚJV (Ústav jaderného výzkumu) a v 8:22 jsem vystoupil v Kralupech. Dlužno dodat, že některé osobní vlaky do Ústí nad Labem jsou "zrychlené" a do Kralup zastavují pouze na Podbabě, v Roztokách u Prahy a v Řeži. 

ACH TO RETRO...

    O kralupském nádraží jsem v začátcích svého železničního cestování prohlašoval, že disponuje nejošklivější nádražní budovou v zemi. To však trvalo pouze do doby, než jsem zvenku nepříliš atraktivní budovu poznal zevnitř. Uchvátila mě atmosféra stavby z roku 1986, tvořená charakteristickou výzdobou i mobiliářem a doplněná o legendární listovací informační tabule Pragotron. Vedle toho jsem se rád stavoval i ve zdejším Kafe Stánek, které lákalo dobrou kávou i příjemnou obsluhou. Učinil jsem tak i tentokrát.

Foťte je, nebudou...

Atmosféra 80. let na kralupském nádraží je dokonalá.

Otázkou však je, jak dlouho tato atmosféra vydrží...

    Po instrukcích od kolegy Aleše jsem také objevil perfektní způsob, jak na mém výletu perfektně ušetřit. Že je Doprava Ústeckého kraje skvěle fungující dopravní systém, jsem již věděl. Až do tohoto výletu mi však zůstala skryta možnost nákupu celodenní jízdenky v rámci DÚK, která pro mě jakožto studenta stojí pouhých 85 Kč! Já tak za tuto směšnou částku procestoval značnou část Ústeckého kraje. A vystačila mi až do Rakovníka. Miluji DÚK :)

    Po nákupu jízdenky a bagety k svačině ve zdejším pekařství Hello! jsem se vydal na čtvrté nástupiště, kde již na odjezd čekala lounská "Kasička" 809 249. Ta se jako vlak Os 9704 měla v 8:54 vydat do Loun. Nasedl jsem a nechal se unést atmosférou malého motoráčku, v němž většina lidí v pátek ráno mířila za prací, či do škol (i když skoro v devět? - edit: podzimní prázdniny...), kdežto já se vydával na výlet. 

Na linku S40/U40 se s příchodem GVD 2022/2023 vrátily lounské "Kasičky". 

   

    Venku sice mírně pršelo, mně však bylo uvnitř vyhřátého motoráčku příjemně a zapršeným oknem jsem pozoroval známou krajinu v okolí Olovnice a Zvoleněvsi. Zvoleněveské nádraží překvapilo opravenou nádražní budovou, obsazenou výpravčím - oproti Olovnici, tehdy ještě řízené z Kralup nad Vltavou předměstí. To ještě motoráček projížděl po úseku trati někdejší Rakouské společnosti státní dráhy (StEG), zanedlouho jsme však vjeli na jednu z nejnovějších nově postavených železničních tratí v síti SŽ. Až roku 1922 byla totiž zprovozněna spojka mezi Zvoleněvsí a Podlešínem, která dala vzniknout trati 110 z Kralup nad Vltavou do Loun a kompletně změnila provoz na jižním úseku Pražsko-duchcovské dráhy. Na její výstavbě se politicky podílel poslanec Jan Malypetr, sedlák z Klobuk a pozdější československý premiér za Agrární stranu.

    Jak už jsem napověděl výše, železnicí byla propojena Zvoleněves s necelé tři kilometry vzdáleným Podlešínem. Nad vesnicí, kde do roku 2004 sídlilo velitelství protivzdušné obrany Prahy, tak vzniklo rozlehlé nádraží. To je zajímavé svou polohou v oblouku i majestátní staniční budovou. A legendární kamenný viadukt, nacházející se hned za slánským zhlavím, se dokonce dostal i do obecního znaku.

Výpravčím s výpravkou v ruce v Podlešíně již zvoní hrana, stanice má být zapojena do dálkového řízení. Dle informací z listopadu 2024 se Podlešín stal pracovištěm výpravčího DOZ, který ovládá stanice Zvoleněves a Olovnice. Elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení zároveň nahradilo jednotné obslužné pracoviště (JOP).

    Za Slaným jsme se dostali na nejohroženější úsek trati 110. Po politických bojích byly nakonec s příchodem GVD 2023/2024 uhájeny čtyři páry vlaků v úseku mezi Slaným a Louny, došlo však také k zakonzervování výpravčími obsazených nádraží Zlonice a Klobuky v Čechách. Vlivem ukončení dopravní služby ve Zlonicích se tak stala nepoužitelnou i jedna z větví podřipských lokálek, směřující do Straškova. Výpravčí se bude do služby vracet jen nárazově při příjezdech mimořádných přeprav (např. odklony Cyklohráčku v létě 2024), jinak je stanice obsazena pouze staničním dozorcem... Prohlédl jsem si zdejší výstavní nádražní budovu a během průjezdu okolo Lisovic zamával muzeu pana Ing. Tomáše Čecha, který v boji za záchranu významu této lokality dělá opravdu mnoho.

Výstavní nádražní budova ve Zlonicích bohužel o své výpravčí přišla s příchodem GVD 2023/2024, kdy se z dopravního uzlu stala stanice s trvalou výlukou dopravní služby.

    Jelikož je na této trati zaveden režim 0/0-S, stará se o výdej jízdenek za specifického režimu strojvedoucí. V zastávce Páleček tak nastoupila babička, strojvedoucí otevřel dveře stanoviště a lístek jí vydal jako v autobuse. 

Podobný osud potkal také nádraží Klobuky v Čechách, které reprezentuje budova charakteristické architektury Pražsko-duchcovské dráhy. Výpravčí, který již tehdy stříhal metr, měl toho dne patrně dobrou náladu...

Železniční přejezd u zastávky Telce velmi dobře znám, mnohokrát jsem tudy jel autem s rodiči.

Dříve velmi pěkná nádražní budova v Peruci bohužel nezadržitelně chátrá...

LOUNSKÉ ČEKÁNÍ

    S výhledem na zamlžené České středohoří a rozestavěný silniční obchvat jsme se blížili do Loun, kde jsem v 10:17 vystoupil. Nádraží se nachází v sousedství depa ČD na západním okraji města a já jsem zde měl na svůj další vlak čekat 40 minut. V Lounech bohužel není delší čekání na přípoj v určitém směru nic neobvyklého. 

    Ihned po výstupu mě zaujal příjezd vlaku linky U12, směřujícího do Mostu. Že Die Länderbahn čas od času nasazuje jednotky RegioSprinter v nátěru společnosti GW Train Regio, jsem si již zvykl - společnosti si mezi sebou své jednotky vzájemně pronajímají. Zaujalo mě však její označení, šlo o jednotku čísla 818 246. GW Train Regio totiž provedl přeznačení svých jednotek německé řady 654 na českou 818, později tak učinilo také AŽD Praha, pouze jednotky společnosti Die Länderbahn dodnes nosí německé označení.

RegioSprinter, nově označený jako řada 818, míří na lince U12 do Mostu. Jednotky společnosti GW Train Regio nejsou na linkách Die Länderbahn ničím neobvyklým. 

"Kasička" 809 249 po příjezdu do Loun, své domovské stanice. 

    Následně jsem se rozhodl vypravit se na přilehlou benzinovou stanici firmy Orlen, vzpomněl jsem si totiž na jejich stoly s integrovanou zásuvkou - na lince S4 jsem chytil Elefanta bez zásuvek, v "Kasičce" jsem se je ani nepokoušel najít a počet procent baterie mého telefonu mě začal poněkud stresovat. Na benzínce jsem však nepochodil, došel jsem si tak alespoň pro svačinu do Vackova pekařství, které se nachází taktéž v blízkosti nádraží. Cestou na benzinovou stanici mi neušlo dokončení rekonstrukce bytovky, stojící přímo u budovy nádraží. Dlužno dodat, že velmi prokoukla.

Bystrému oku neujde z mlhy vykukující vrch Oblík, zapamatovatelný svým charakteristickým tvarem.

    Mlha se začala rozcházet a já tak od staniční budovy zahlédl alespoň vrcholek mého milovaného Oblíku, na nějž je jinak z lounského nádraží skvělý výhled. Po dovzdělání se přečtením příběhu Rudolfa Szoboszlaye, na jehož památku je na lounském nádraží umístěna pamětní deska, mou pozornost upoutal příjezd vlaku Os 6106 z České Lípy, směřujícího do Postoloprt. Zaujal mě totiž nasazený ADtranz Regio-Shuttle RS1 čísla 841 216, nosící sice stále původní nátěr německé společnosti HzL, avšak vybavený novými LED světly. Ta jsou oproti původním zapuštěným poněkud vystouplá, což evokuje "Kredence" řady 830...

Člověk během těch cest vlakem leccos pochytí i z historie...

Některé motoráky řady 841.2 byly osazeny novými LED světly. Ta pro svou vystouplost evokují historické "Kredence".

REPARÁT Z TRATI 114

    Vlak s příjezdem v 10:56 se v Lounech křižoval s mým vlakem Os 6107, který odjížděl v 10:59. Na lince U11 mířil z Postoloprt do České Lípy, mě však měl dopravit pouze do Lovosic. Znovu jsem tak měl projet trať 114, která mě při mé první návštěvě příliš neoslovila. Kritizoval jsem tenkrát přílišnou destrukci stávajících zastávek ve jménu optimalizace trati a absenci "lokálkové duše".

    

    Za to se dnes zpětně omlouvám. Samozřejmě bych stále dokázal najít některé chyby, ať už zboření některých budov (secesní čekárna v Křesíně), ponechaná zpomalení na 40 km/h či nemožnost výstupu ve výhybně Radonice nad Ohří, jinak je však trať funkční a poměrně rychlou spojnicí dvou severočeských měst. Osobní vlaky trasu projedou za necelou hodinu, na podzim roku 2022 navíc došlo k zavedení spěšných vlaků, které poprvé spojují po železnici Ústí nad Labem a Žatec. Čtyři páry vlaků staví mezi Louny a Lovosicemi pouze v Libochovicích městě a Libochovicích a celkově ještě lépe využívají potenciál trati s maximální traťovou rychlostí 100 km/h. Vlaky obsluhuje GW Train Regio jednotkami řady 628/845 s pozměněným barevným schématem, upřednostňujícím zelenou DÚK před oranžovou. 

    Protože jsem od mé první jízdy po této trati projížděl mezi Louny a Lovosicemi ještě několikrát a zjišťoval, že jsem se poprvé ve svém pohledu na tuto trať poněkud unáhlil, vzal jsem tuto cestu jako jakýsi reparát z trati 114. Ačkoli se mlha vcelku rozestoupila, krajina jasně naznačovala, že pršet přestalo před nepříliš dlouhou dobou. Během zastavení v Pátku jsem se zasmál milionkrát omletému vtipu, ač 27. října připadlo právě na pátek - v Pátku je totiž pátek pořad... V Košticích nad Ohří jsem se chystal vyfotit si zdejší zchátralou nádražní budovu, avšak když jsem ji nemohl najít, řekl jsem si, že asi nástupiště při rekonstrukci umístili dále od ní a uvidím ji až při odjezdu ze zastávky. Omyl, budova byla od mé první návštěvy zbourána, což mi potvrdila paní vlakvedoucí. 

    Má snaha zdokumentovat neexistující budovu ji upoutala a zapovídali jsme se, přičemž se ukázalo, že máme společné známé u KŽC Doprava. V součinnosti s ní jsem si mohl vyfotit náš vlak během zastavení v Libochovicích, kde se vlaky linky U11 křižují. Stanice je také konečnou stanicí Podřipského motoráčku KŽC Doprava, s nímž jsem Libochovice jako jeho vlakvedoucí v sezóně 2024 pětkrát navštívil.

    ADtranz Regio-Shuttle RS1 čísla 841 206, který jsem si tak nadšeně fotil, měl sice původní světla, avšak jinak prošel rekonstrukcí v ŽOS Zvolen. Po té se motoráky řady 841.2 staly prvními vozidly ČD, nosícími korporátní nátěr Dopravy Ústeckého kraje, charakteristický převládající zelenou typického odstínu. ČD však nešly cestou AŽD Praha či Die Länderbahn, provedení nátěru tak vychází z původního nátěru HzL. Šikmé červené pruhy okolo dveří změnily barvu na šedou a většinová krémová právě na typickou zelenou. Barevné schéma doplnilo šikmo umístěné kolo, napojující se na jeden z šedých pruhů a odkazující na možnost přepravy jízdních kol. Celé barevné schéma tak lehce připomíná "Esmeraldu", prototypový motorový vůz řady 812 a předchůdce Regionovy. Rekonstrukce čítala také dosazení Wi-Fi a zásuvek na 230 V, které jsem rád využil, dále vybavení informačním systémem ČD a klimatizací. Interiér, jehož podobu i funkci jsem již dříve označil jako velmi zdařilou, byl naštěstí jinak ponechán beze změn. 

POPRVÉ DO DĚČÍNA

    Z Libochovic to již nebylo vůbec daleko do Lovosic, kam jsme dorazili v 11:52. Zdejší nádraží procházelo v době mé návštěvy rekonstrukcí, která s sebou přinesla jisté provozní komplikace. Cestující do České Lípy tak museli v Lovosicích přestupovat do jiného motoráku řady 841.2. 

Vlivem rekonstrukce a s ní spojených omezení bylo v Lovosicích trochu "přeshuttlováno".

    Rekonstrukce nádraží však rozhodně nezpůsobila zpoždění vlaku R 690 Labe, kterým jsem měl v 11:59 vyrazit poprvé v životě do Děčína, kde jsem plánoval obědovou pauzu. Zpoždění 23 minut však indikovalo, že možná skončím o hladu. Nakonec rychlík zpoždění stáhl na 20 minut a já ve voze BDs vyrazil do Děčína. Když jsem ve 12:54 vystoupil na hlavním nádraží, vyrazil jsem si nejprve vyfotit "Bastarda" čísla 371 002, který je zajímavý korporátním nátěrem staršího designu Najbrt 1.2. Jelikož rychlíky Labe v Děčíně končí, zachytil jsem stroj již vyvěšený a s opodál stojícím posunovačem a vozmistrem. Na oběd jsem měl něco málo přes hodinu. Vyrazil jsem proto do nedaleké Krušovické restaurace, kde jsem si vedle oběda dal také jednoho krušovického Bohéma. 

Zatím jsem Ústím nad Labem pouze projížděl...

"Bastard" čísla 371 002 se po letech nasazení na Slováckých expresech vrátil spolu s dalšími lokomotivami řady 371 k Labi. Je zajímavý korporátním nátěrem designu Najbrt 1.2.

    Nakonec mi pauza vyšla tak, abych se pohodlně najedl a po návratu na nádraží ještě stihl vyfotit můj oblíbený stroj, který jsem však takto zblízka spatřil poprvé. Jedná se o "Skútr" čísla E469.165, který společnost IDS Cargo roku 2020 opatřila působivým "veletržním" nátěrem, v němž byl stroj čísla E469.117 vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Vzadu u prvního nástupiště stála vedle "Skútru" také "Belgičanka" čísla 365 001 a Vectron, obě ve vlastnictví společnosti IDS Cargo.

Výstavní budova děčínského hlavního nádraží, které je titulováno "Nádraží národního parku České Švýcarsko". V Děčíně dost pršelo, proto jsem se schoval do hospody :)

Úlovek dne - veletržní "Skútr" E469.165 společnosti IDS Cargo,...

...odstavený ve společnosti taktéž zajímavé "Belgičanky" řady 365. Stroj čísla 365 001 vznikl stejně jako celá řada modernizací strojů SNCB řady 12 v CZ LOKO.

NA DRUHÝ BŘEH

    Během focení mi poněkud zkazil radost příjezd vlaku linky U7. Měl jsem totiž v plánu vyrazit zpět do Ústí nad Labem pro pravobřežní trati 073, vybudované společností Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB). Provoz na této trati, respektive na lince U7 převzal v prosinci roku 2019 RegioJet ÚK, který s příchodem GVD 2022/2023 konečně nasadil sedm dvousystémových jednotek Pesa Elf.eu řady 654. Já se těšil na svezení s novým vozidlem, ovšem dorazil "zálohový vůz", tedy před prosincem 2022 pravidelně nasazovaná jednotka řady 628. 

Telegraficky jsem se dozvěděl, že linka U7 bývá první, kde při výpadku jednotek Pesa Elf.eu dochází k nasazení zálohových vozů. 

    Stroj čísla 628 304 nosil barevné schéma, kombinující zelenou DÚK s charakteristickou žlutou firmy RegioJet. Stroj prošel upgradem interiéru, staré sedačky DB nahradily ty z lowcostových Bmpz, známých z komerčních linek RJ. Nepříliš důvěryhodně však působila střecha, kde došlo k oděru fólie. Pod ní se však vedle další žluté fólie (pozůstatek nasazení jednotek na Velkém žitném ostrově na Slovensku) ukázal i nátěr DB Traffic Red. 

Pohled do provozní minulosti jednotky řady 628...

   

    Vlak Os 6469 odjel z děčínského hlavního nádraží ve 14:00. Přejeli jsme po železničním mostě přes soutok Labe a Ploučnice do stanice Děčín východ, kde jsem si mimo jiné povšiml na vlečce IDS Cargo odstavené soupravy našeho Podkrušnohorského motoráčku. Jelikož vlak neplánoval pokračovat na Českou Kamenici a dále do Rumburka, udělal ostrý oblouk a zanedlouho jsme již jeli po pravém břehu Labe. Jeho údolí halila mlha a já v rekonstruovaných nádražních budovách jen stěží hledal typickou architekturu budov ÖNWB. Zastavení ve Velkém Březně mě spíše než typickým pivem nádražních hospod upoutalo muzeální vlečkou, odbočující ze zdejší stanice. Ano, jedná se o pozůstatky lokálky Velké Březno-Lovečkovice-Verneřice/-Úštěk, přičemž jako vlečka zůstává v provozu právě úsek z Velkého Března do Zubrnic. Probíhají však práce na zprovoznění úseku do Lovečkovic a třebaže jsem zatím muzeální dráhu nenavštívil, tamější partě držím palce. Dlužno dodat, že část vozidel Zubrnické muzeální železnice je deponováno právě na nádraží v Březně. 

Nádražní budova ve Velkém Březně přišla v dobách minulého režimu o členitou fasádu, typickou pro stavby ÖNWB.

    Vlak se blížil do Ústí nad Labem, na nějž jsem měl z vlaku výhled již od zastávky Svádov. V Ústí však vlak linky U7 obsloužil až stejnojmenné nádraží pod hradem Střekov, které tehdy právě procházelo rekonstrukcí. Zde vlak úvraťoval, aby mohl po železničním mostě pokračovat na levý břeh Labe. Pokud si však myslíte, že konečnou stanicí vlaků linky U7 je ústecké hlavní nádraží, mýlíte se. Na to přímo ze Střekova vůbec nejde dojet. Zastavili jsme proto na nádraží Ústí nad Labem západ, kde vlak ve 14:47 ukončil svou jízdu. Protože jsem se potřeboval dostat na hlavní nádraží, vyčkal jsem do 14:55, kdy z Kadaně předměstí dorazil vlak Os 6819. Panterem, nasazeným na lince U1 jsem se pak na hlavní nádraží přisunul. 

Ve stanici Ústí nad Labem západ, která je známa silným nákladním provozem, končí vlaky linky U7. Na levý břeh přejíždí po železničním mostě ze stanice Ústí nad Labem-Střekov.

ÚSTECKÁ NÁDRAŽKA

    Ačkoli se může zdát, že jsem půlhodinovou pauzu na ústeckém hlavním nádraží trávil popíjením piva značky Březňák v nějaké té putyce, nebylo tomu tak. V Ústí nosí název, asociovaný s pohostinstvími nevalné kvality poblíž železné dráhy, útulná kavárna Café Nádražka. Já neodolal a čekání si zpříjemnil malinovou limonádou na žízeň a typicky podzimním nápojem Chai Latte. Pod tímto názvem se skrývá kořeněný čaj, podávaný s našlehaným mlékem. Vedle halloweenské výzdoby v podobě různě rozložených dýní mě zaujal také stylový dřevěný podnos s vypálenou mašinkou a logem kavárny, na němž mi byla přinesena má objednávka.

Výhled na ústecký železniční most, spojující západní a střekovské nádraží, který nabízí lávka přes silnici u nádraží. Nesmíme opomenout ani Větruši, zámeček s restaurací a dominantu, bdící nad Ústím.

    Cestou na nástupiště 1a mě zaujal příjezd rychlíku linky R23. Provoz rychlíků na pravobřežní trati 072, spojující Ústí nad Labem s Lysou nad Labem, respektive Kolínem, převzala v prosinci roku 2021 společnost RegioJet. Ačkoli soupravy, nasazované na rychlících Střekov Českých drah patřily k těm nejstarším a nejméně důvěryhodným, RegioJet překonal veškerá očekávání. Linka byla sužována nedostatkem vozů i provozních hnacích vozidel či nasazováním jednotek řady 628 místo klasických souprav, které vystřídalo jakž takž stabilní nasazování souprav, zato však v úděsném stavu. 

Sunutý vlak není v pravidelném provozu běžným jevem, výjimku tvoří rychlíky linky R23 v ústeckém železničním uzlu.

    Na rychlíky Střekov býval v některých GVD nasazován řídicí vůz Bfhpvee295. Nedělo se tak však po celou dobu provozu linky a RegioJet navíc ani žádné řídicí vozy nemá. Linka R23 je tak zajímavá poměrně unikátním řešením průjezdu ústeckým železničním uzlem (jeho složitost je popsána výše). Na konec soupravy jsou tak po příjezdu do stanice Ústí nad Labem západ umístěny bílá světla a rychlík na hlavní nádraží sune. Analogický postup se děje při odjezdu do Kolína, respektive ve směru Ústí nad Labem západ. Na YouTube bohužel existuje jen jedno video s touto provozní zajímavostí, jedná se však navíc o rychlík ČD a RegioJet jsem proto takto sunout viděl poprvé. 

ÚDOLÍM BÍLINY

    Na nástupišti 1a jsem vyčkal příjezdu vlaku linky U5. I provoz na této lince převzal v prosinci 2019 RegioJet ÚK, a to s příslibem nasazení nových elektrických jednotek do dvou let. Výše jsem zmiňoval, že se slib dodržet nepodařilo, avšak v prosinci 2022 již jednotky vyjely a mně se tak díky této lince podařilo novou elektrickou jednotku řady 654 konečně vyzkoušet. Mírně zpožděná dorazila v 15:26 a já s ní od "šturcového" nástupiště pokračoval v 15:28 vlakem Os 16578 do Bíliny. 

    Zanedlouho jsem se znovu octl na ústeckém západním nádraží, a ač se lze do Bíliny dostat i přes Teplice linkou U1, můj vlak pokračoval do Trmic a dále po trati 131. Trať, klikatící se údolím řeky Bíliny, je známá provozem dlouhých nákladních vlaků, avšak v porovnání s tratí 130 jde o trať vedlejší, třebaže je dvoukolejná a elektrifikovaná. Tím však perfektně plní záměr jejích projektantů z Ústecko-teplické dráhy (ATE), kteří ji zamýšleli jako paralelní trať právě k jejich vlastní dráze 130 mezi Ústím nad Labem a Chomutovem. 

    Za Trmicemi se nachází zastávka Koštov, kde si jen málokdo z řad cestujících povšimne radiovníku s hodnotou 65. Bohužel jej nezaregistroval ani strojvedoucí vlaku Nex 163602, který brzy ráno 30. října 2015 projel ve stanici Řehlovice návěstidlo zakazující jízdu. Ačkoli výpravčí i jeho kolegyně z nádraží v Úpořinách použili generální stop, na vlak Nex 163602 nezaúčinkoval a vlak následně u Velvět narazil do stojícího vlaku Pn 59040. Na něj generální stop zaúčinkoval, protože jeho strojvedoucí stuhu 65 na vysílačce nastavil... Smrt strojvedoucího vlaku Nex 163602 však jeho nepozornost zavinila pouze dílem. Mobilní telefon, na nějž se dovolal výpravčí z Řehlovic, zazvonil strojvedoucímu, který spal doma. Dispečer společnosti Unipetrol Doprava totiž kontakt na strojvedoucího špatně zadal do systému... 

Pár původních prvků někdejší členité fasády bychom ještě našli... 

    Na tragickou událost jsem vzpomínal při pohledu na smutně vypadající staniční budovy, z nichž ty původní nesly už jen stopy charakteristické architektury budov ATE. Poněkud se vymykala pouze nedávno rekonstruovaná staniční budova ve zmíněných Úpořinách, která však zase není původní budovou ATE - ta stojí smutně stranou. V Ohníči jsem zase telepaticky deklaroval podporu výpravčímu v zácviku. Ano, všechny stanice na trati 131 jsou obsazeny výpravčími.

Nádraží v Úpořinách reprezentuje nedávno opravená budova z dob komunismu,...

...najdeme zde však i původní nádražní budovu z dob ATE.

    Hlavním důvodem, proč jsem se svezl vlakem linky U5, však bylo otestování elektrických jednotek řady 654, známých také pod obchodním názvem Pesa Elf.eu. Já měl štěstí na jednotku čísla 654 002. Výrobky z polské Bydgoszcze mě mile překvapily, interiér jednotky mi však nebyl neznámý. Vzhledem ke stejnému výrobci se podobá RegioFoxům ČD, neboli jednotkám Pesa Link II, které tehdy začaly jezdit u nás na trati mezi Berounem a Rakovníkem. Potěšily pohodlné sedačky s "hlubokou" hlavovou opěrkou, nepřekvapily displeje informačního systému a zásuvky na 230 V. Co mě však pobavilo, bylo hlášení zastávek, respektive informace o zastávkách na znamení. Informační systém totiž vyzývá cestující, aby o zastavení požádali stevarda ve slušivé růžové košili. Tento postup dobře znám, z Pražského a Podřipského motoráčku společnosti KŽC Doprava! Nemám problém s tím být "tlačítkem zastávky na znamení", protože jsou na spoje řazeny historické motoráčky. Toto je však nová jednotka za několik desítek milionů korun!

Pohled do interiéru jednotky řady 654.

    Po vystoupení v Bílině jsem si mohl jednotku konečně prohlédnout i z venku. Design se vskutku povedl, zajímavá jsou "pouťově" působící světla ve žlutém panelu, které však opticky skryje rozsvícení světel umístěných pod nimi v černém plastovém panelu. Povedla se i kombinace nátěru DÚK a RegioJetu, ale ta je již dobře známá z jednotek řady 628. 

Jednotka Pesa Elf.eu čísla 654 002 po zastavení v Bílině.

    Bohužel jsem si však nestihl prohlédnout zdejší nádraží, kde jsem vystoupil v 16:13. Budova z 60. let byla citlivě rekonstruována, aby byl zachován její původní styl. Já však po četných upozorněních na nepřecházení kolejí jak ze strany nádražního hlášení, tak stevarda od RegioJetu, z Bíliny v 16:17 odjel vlakem Sp 1948 do Mostu. 

DYCKY MOST

    V 16:28 jsem po krátké cestě opustil "Honeckera" alias vůz Bdmtee a vystoupil na již mnohokrát navštíveném nádraží v Mostě. Uvědomil jsem si, že zanedlouho tomu bude již pět let, kdy se severočeské město stalo ostře sledovaným díky popularitě stejnojmenného seriálu České televize. 

    Během půlhodinového čekání mi byl příjemným překvapením vlak společnosti Railway Capital, mířící na Moldavu. Zaujala mě zejména nasazená "Mandarinka", tedy motorový vůz 811 008, odkoupený od ZSSK. Geneze klasické osmsetdesítky se specifickým designem vznikla dílem jako novostavba, dílem jako rekonstrukce motoráků i přípojných "bafíků". Mezi největší konstrukční změny patří obě hnané nápravy a elektrický přenos výkonu namísto hydromechanického. 

Olejovým motoráčkem jsem "Mandarinku" nazval pro připomenutí incidentu z prosince 2022. V první den provozu vlaků soukromých dopravců na Moldavu totiž zhrzený "modrogumník" namazal koleje olejem, což způsobilo značné problémy. Na snímku "Mandarinka" čísla 811 008.

Pragotrony se stále drží také v Mostě.

    V 17:03 jsem vyrazil do Rakovníka vlakem Os 6715, který do Mostu přijel z Oseku města. Příjemnou zprávou pro mě byla platnost celodenní jízdenky DÚK až do Rakovníka. Po trati 126 jsem z Mostu do Rakovníka jel již mnohokrát, avšak pokaždé jsem se utvrdil, že se jedná o mou oblíbenou trasu. Ač tentokrát nebyly, vzhledem k mlze a šeru, bůhvíjaké, je tomu tak díky výhledům na České středohoří, a navíc mám v oblibě také společnost Die Länderbahn a jejich RegioSprintery. 

    Když vlak dorazil do Loun, kde je pro jízdu do Rakovníka nutno provést úvrať, uvědomil jsem si, že jsem tohoto dne využil všechny tratě, zaústěné do zdejšího nádraží. Stejně tak mi cestou domů došlo, že jde teprve o můj druhý vlakovýlet, kdy jsem odjel do Berouna a vrátil se z Rakovníka. Naopak tomu bylo zatím jen jednou. Dlužno dodat, že domů do Roztok jsem odjel v 19:06 vlakem Os 7722. 

CO DODAT ZÁVĚREM?

    Po dlouhé době jsem se vrátil k dříve nejhojnějšímu formátu článků, abych si zavzpomínal na můj oblíbený výlet a podělil se o jeho příjemnou atmosféru se svými čtenáři. Zároveň jsem si psaní reportáží připomněl, avšak pojal jsem tento proces více svěže a tak, aby se nejednalo o žádný precizní popis mé cesty, nýbrž o tu zmíněnou vzpomínku na fajn den. I když jsem si zprvu nebyl jist počasím a obědem v Děčíně, nakonec se vše podařilo tak, jak jsem si naplánoval a cestou do severních Čech a zpět jsem ujel 402 kilometrů. 

    Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.