REPORTÁŽ: Kolem ČR (2)
Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.
DALEKÁ CESTA NA NÁDRAŽÍ
V pondělí 10. července jsem se probudil u příbuzných v Pardubicích. Vstával jsem poměrně brzy, v té době totiž ještě nebyla v provozu zastávka Pardubice centrum a já se tak musel na hlavní nádraží vydat pěšky. To v mém případě trvalo přibližně půl hodiny. V 7:18 mi z Pardubic odjížděl vlak EC 113 Silesia, směřující z Prahy do Varšavy. Na mně dobře známé nádraží jsem dorazil o něco dříve, mohl jsem si proto prohlédnout, jak pokročila rekonstrukce stanice, probíhající již od roku 2020. Pardubické nádraží proslavila pozdně funkcionalistická nádražní budova, navržená Josefem Dandou a Karlem Řepou, která byla otevřena roku 1958.
 |
| Rekonstruované kolejiště pardubického nádraží, v pozadí probíhá stavba lávky, která dnes spojuje nádraží se sídlištěm Dukla. Budova hotelu prošla proměnou na školící středisko SŽ. |
Rekonstrukce jsem se upřímně obával, avšak i přes vybudování nových "euronástupišť" byl zachován původní styl, reprezentovaný například obložením vstupů do podchodů z červených kachliček. Zaujala mě instalace nových informačních panelů od firmy Starmon a také informačního systému HaVIS od téhož výrobce. Hlas Alexandra Postlera je tak za krátkou dobu již třetím hlasem stanice - několik let předtím totiž Danuše Hostinská-Klichová nahradila Václava Knopa, a to i s charakteristickou znělkou "Já mám koně". Jinak však nádraží opravdu prokouklo a výstavbou průjezdných kolejí se zvýšila i jeho kapacita.
 |
| Nové "chytré" informační panely, které zvládnou zobrazovat i řazení vlaků. |
MIMOŘÁDNÉ ŘAZENÍ
Již před příjezdem prvního vlaku toho dne, který v rámci celé výpravy nesl číslo 11, jsem byl díky aplikaci Můj vlak informován o změně jeho řazení. Jízdenku na léto jsem samozřejmě mohl využít i zde, raději jsem si však zakoupil místenku za 35 Kč. Vzhledem k vytížení ranního EC se však jednalo o poměrně zbytečný krok.
Díky nákupu místenky jsem věděl, že mé místo by mělo být ve voze 361 na sedadle 35. Změna řazení však přinesla přesunutí mého místo do na EC nevítaného "béčka", smířil jsem se proto s retro svezením a faktem, že si cestou nedobiju ani mobil. "Béčko" se však po mém nástupu ukázalo jako zamčené, já proto začal horečně hledat své místo, přičemž ochotný vlakvedoucí mě poslal do vozu 345, kde pro mě mělo být vyhrazeno sedadlo 33. Bylo však obsazené...
Po opakovaném požadavku na pana vlakvedoucího konstatoval, že "je hloupý" a že "neumí psát" a poslal mě do vozu 346 na sedadlo 33. To již bylo správně. Jednalo se o vůz Bmz232 v původním provedení ÖBB s charakteristickými potahy sedadel, pouze dvěma zásuvkami vedle sklopných stolků a zalamovacími dveřmi. Proměnou tak prošel pouze vnější vzhled, schéma ÖBB nahradil korporátní nátěr designu Najbrt.
DO OSTRAVY JINAK
Po lokálkování z předešlého dne šlo při jízdě s EC o trochu jiný druh cestování vlakem. Konzumní cestující by v pohodlném vlaku s občerstvením z minibaru JLV pokračoval do Ostravy, ne tak já. Vydržel jsem pouze do Olomouce. Cesta to však byla příjemná, těšil jsem se na průjezd příjemným údolím Tiché Orlice kolem bývalé zastávky Bezpráví, která se do zrušení v roce 2021 nacházela mezi Chocní a Ústím nad Orlicí (neboli Oustím). Obě jmenované stanice však vlak projel a zastavil až v České Třebové.
Vedle posunujících či odstavených nákladních lokomotiv mou pozornost upoutaly motorové vozy 841 015 a 841 221, které se chystaly na odjezd do Zábřehu na Moravě, respektive do Lanškrouna, kam jeden z motoráků jako přímý vůz zamíří. Neušel mi ani v sousedství nádraží umístěný areál firmy Starmon, produkující zmíněný informační systém HaVIS.
Za Rudolticemi v Čechách, kde odbočuje zmíněná lokálka do Lanškrouna, vlak najel na další zajímavý úsek I. tranzitního železničního koridoru. Úsek mezi Krasíkovem a Lupěným prošel na počátku tisíciletí sérií modernizací, vedoucích ke zvýšení výkonnosti trati v údolí Moravské Sázavy. Mezi Krasíkovem a Tatenicí tak došlo k vybudování dvou tunelů a mostu, na němž se mezi tunely nachází tatenická zastávka. K napřímení trati pomocí tunelů došlo i v následujícím úseku mezi Hoštejnem a Lupěným. To už se vlak blížil do Zábřeha na Moravě, kde jsem bohužel nestihl ochutnat zdejší vyhlášené pivo Welzl, čepované v zábřežské nádražce. Pak již jen zbývalo dojet podél dálnice D35 s výhledem na Jeseníky do Olomouce, kde jsem v 8:43 vystoupil.
NA SKOK V OLOMOUCI
Na objevování hanácké metropole jsem bohužel neměl dostatek času. Když chce člověk cestovat do Ostravy zajímavě, bere si to zkrátka svůj čas. Rychle jsem si zakoupil kávu a jen zběžně si prohlédl interiér olomoucké nádražní budovy z roku 1938, která však získala výzdobu v duchu socialistického realismu (sorela). Nakoukl jsem také do zdejšího tramvajového provozu, fungujícího pod hlavičkou společnosti DPMO.
 |
| Něco olomouckých tramvají, na snímku vidíme dvě Varia, stojící v zastávce Hlavní nádraží. |
 |
| Ukázka sorely v odjezdové hale olomouckého nádraží. |
Cesta do Ostravy jinak, vyznačující se přestupem v Olomouci, jasně odkazuje na využití vlaku linky R27. Rychlíky Praděd, směřující z Olomouce do Ostravy přes Krnov a Opavu, se vyznačují motorovou trakcí a také nekonečně dlouhými jízdními dobami. Jde tedy o ty rychlíky, o které jsou ČD státem připraveny při první vidině nižší částky na vlakokilometr. Zde se tak sice nestalo, v lednu roku 2024 (tehdy v budoucnosti) však došlo k dohodě o převzetí části odpovědnosti za tuto linku Moravskoslezským krajem - objednavatelem rychlíkových linek je totiž ve většině případů Ministerstvo dopravy ČR.
 |
| "Eso" 362 109 mě zaujalo korporátním nátěrem staršího designu Najbrt 1.2. |
Téměř tři hodiny trvající cesta "Rakví" znamenala vyhlídkovou jízdu, ovšem ne v tom negativním smyslu slova. Trať 310 z Olomouce do Krnova, doposud se vyhýbající elektrizaci, slibovala výhledy na vrcholky Jeseníků, "Rakev" zase nefalšovanou atmosféru 90. let, kdy tyto údajně poruchové motorové vozy řady 843 vznikly. Na české železnici šlo o sice technicky moderní, avšak morálně poněkud zastaralé stroje...
MODRÁ NEBO ČERVENÁ?
U pátého nástupiště olomouckého nádraží čekaly hned dvě "Rakve", další byla odstavena nedaleko. Dvě ze tří nosily dnes stále více atraktivní červeno-krémový nátěr, já se však musel spokojit s motorovým vozem 843 020, který nosil korporátní nátěr designu Najbrt. Spolu s ním tvořily soupravu vlaku R 845 Praděd vůz Btn753 a také poměrně vzácný řídicí vůz Bftn791, kterých se na 31 "Rakví" vyrobilo jen 11. Zde je jeho nasazení nutností, ale o tom později.
 |
| "Rakve" se dnes drží v několika málo oblastech, Olomoucko je jednou z nich. |
V 9:06 vlak vyrazil z olomouckého nádraží. V části hanácké metropole Bělidla jsme přejeli po přejezdu P7519, kde železniční trať vedle silnice kříží také trať tramvajová. Tehdy jsem ještě netušil, že za dva měsíce zde dojde k hrozivé srážce vlaku s kamionem a následnému požáru, který se bez obětí obešel jen díky pohotové reakci vlakvedoucího. Roman Juřena byl za svůj čin v říjnu 2024 vyznamenán prezidentem Petrem Pavlem.
Pozůstatek činnosti Moravsko-slezské ústřední dráhy je sice postupně modernizován, avšak tempo je pomalé a stále tak na trati existují místa, kde jako by se zastavil čas. Za první z nich lze bezpochyby označit nádraží Hlubočky-Mariánské Údolí, disponující budovou "jednotového" typu s rovnou střechou a nápisem s názvem stanice, složeným z charakteristických svítících kostek. Tady to byla spíše cesta do 70. let, v ostatních případech šlo o ještě starší stavby. V Mariánském Údolí mě zaujal také areál společnosti Mora, nacházející se v sousedství stanice. Jelikož si na Moře občas vařím polévku či špagety, viděl jsem rád místo zrození našeho věrného sporáku.
 |
| Učiněné retro, zejména provedení názvu stanice... |
NO STRESS, DO PŘÍRODY...
Rychlík projížděl zalesněným údolím řeky Bystřice podél hranice vojenského újezdu Libavá a mně se jelo velmi příjemně. Venku se postupně zatahovalo, já si stáhl okénko a nechal jsem do interiéru vlaku proudit čerstvý lesní vzduch. Ve stanici Hrubá Voda proběhlo křižování s kontroverzním "RegioSpurnikem" alias motorovou jednotkou Stadler GTW 2/6 řady 646, v Domašově nad Bystřicí mě zaujala původní nádražní budova, byť nebyla v úplně nejlepším stavu.
 |
 |
| Pohled do příjemné krajiny v okolí Domašova nad Bystřicí. |
Za Domašovem vlak opustil sevřené údolí a mířil do Ondrášova, kde však obsloužil stanici Moravský Beroun. Stejnojmenné město se nachází dále od modernizovaného nádraží, na němž jsem konstatoval, že jsem skoro doma. Jen oproti našemu Berounu ty dráty chyběly, a celé to bylo nějaké menší... Dokonce jsem kvůli tomu volal domů! Stejně jako v případě Hluboček se i zde nacházela zajímavá továrna, a sice stáčírna minerálky Ondrášovka - znáte ze supermarketů.
Modernizace již dorazila i do Dětřichova nad Bystřicí. kde byla v rámci optimalizace zmenšena (ubourána) nádražní budova. Stanice je dnes řízena dálkově z Moravského Berouna. My se zde vykřižovali s protijedoucím rychlíkem a následně pokračovali do stanice Valšov.
 |
| Optimalizovaná nádražní budova v Dětřichově nad Bystřicí. |
 |
| V Dětřichově proběhlo křižování s protijedoucím rychlíkem Praděd. Povšimněte si vzácného řídicího vozu Bftn791, který jde jasně rozpoznat podle neprůchozího čela. |
MICHAL TO SLEDUJE Z ÚKRYTU
Příjezd do stanice Valšov mě zaujal hned z několika důvodů. Jednak blízkostí Slezské Harty, nejmladší velké přehradní nádrže na území ČR, nacházející se na řece Moravici. Kolem její výstavby se točí děj seriálu Velké Sedlo, který se později stal terčem satirického pořadu Česká soda. Dále nedalekým městem Rýmařov, kam z Valšova ostatně odbočuje lokálka. Zdejší podnik Rudné doly Jeseník se zase v 70. letech přeorientoval na licenční výrobu revolučních montovaných domů firmy OKAL, které se pod přezdívkou "okály" staví dodnes. Dlužno dodat, že jejich výroba i nadále probíhá v Rýmařově.
 |
| Vyžilou nádražní budovu ve Valšově má potkat podobný osud jako tu dětřichovskou. |
V neposlední řadě mě upoutala zdejší nádražní budova. Ta se také nedochovala v nejlepším stavu, pro její velkou plochu ji navíc chtěla Správa železnice "zrekonstruovat" podobně, jako budovu v Dětřichově. To vedlo k emotivním výstupům různých aktivistů, jakož i jednoho z obyvatel, bojujících proti ztrátě bydlení v nádražním bytě. Ten argumentoval, že nutnost opustit byty v roce 2018 zabila jeho matku i sousedku.
...A BRUNTÁL NEBRAT!
Okresní moravskoslezské město by vlastně bylo jen bodem na mapě, kdybych však nebyl fanouškem skvělého českého sitcomu Comeback, na nějž jsem odkazoval již v první části mého vyprávění. Ten totiž dílem Zlatá ledvina de facto rozpoutal otevřenou válku s Bruntálem, když se celý díl točil kolem vykreslení tohoto města jako nebezpečného sídla plného barbarů, lovících pumy cepem, střílejících spoluobčany a těžících bahno. Právě z toho důvodu platila v showbyznysu základní poučka "Bruntál nebrat!". To se pochopitelně nelíbilo reálným bruntálským občanům...
 |
| Nádražní budova v "divokém" Bruntále je oproti většině budov na trati pečlivě udržována a dostatečně reprezentuje význam stanice jako spádového centra. |
Dle hojné výměny cestujících bylo znát, že Bruntál je regionálním spádovým centrem. Významu stanice odpovídala i reprezentativní a vzdor legendám o tomto městě vzorně udržovaná nádražní budova, nesoucí dodnes punc starých časů železnice. Je dobré zmínit, že z Bruntálu odbočuje další z jesenických lokálek, vedoucí do Malé Morávky. Naše nejstrmější neozubnicová trať je od roku 2009 bez pravidelné osobní dopravy a na podzim 2010 byla málem úředně zrušena. K tomu nakonec naštěstí nedošlo a dnes tak může být v období letní sezóny obsluhována výletními vlaky.
ZLATÁ ČESKÁ IMPROVIZACE
Třebaže cesta probíhala bez větších problémů, mě lehce znervózňovala stále více šedá obloha, předpovídající nějaký ten déšť. S úžasným výhledem na Jeseníky jsme pokračovali k Miloticům nad Opavou, odkud odbočuje další lokálka do Vrbna pod Pradědem. Její zajímavý příběh musím nechat na jindy, ostatně rychlíky Praděd tam ani nezastavují. Během průjezdu Branticemi mě zaujala opravená nádražní budova, až později jsem si však přečetl zajímavý příběh zdejšího zabezpečovacího zařízení.
Do roku 2019 bylo v Branticích v provozu elektromechanické zabezpečovací zařízení německého typu, tzv. Einheit z roku 1940, a to včetně mechanických návěstidel německého typu. Po poškození odjezdového návěstidla vykolejeným vlakem v roce 1994 se až do rekonstrukce stanice odjíždělo od terče s návěstí Stůj na písemný rozkaz, vjezdové návěstidlo na krnovském zhlaví bylo po kolapsu nahrazeno na nějakou dobu terčem s návěstí Stůj a přivolávacím návěstidlem.
 |
| Prostoj v Krnově jsem nemohl nevyužít k protažení a rychlému snímku soupravy rychlíku. |
Netrvalo dlouho a dorazili jsme do Krnova. Vedle rozsáhlého ranžíru zde cestující vítá legendární pomník parní lokomotivy BS 200, která se k nádražní budově vrátila v roce 2021 po sedmiletém intermezzu v Lužné a Kněževsi u nás na Rakovnicku. Protože zde rychlík stojí 14 minut, využil jsem prostoje k protažení i nákupu občerstvení ve zdejším nádražním obchodě, patrně stále soukromém. Nádražku jsem bohužel vyzkoušet nestihl. V 11:06 byl čas vyrazit dále.
 |
| Ráj řídicích vozů původní řady 943, kterých se vyrobilo pouze 11. |
POLSKO NA DOSAH
Z krnovského nádraží je to jen pár kilometrů na hranice s Polskem. Obě tratě, vycházející ze stanice na severním zhlaví, tuto hranici kopírují. Zatímco trať do Opavy východu se stáčí vpravo a hranici opravdu jen kopíruje, vlevo vyrážejí vlaky do Jeseníku peáží přes polské město Głuchołazy. Rychlíky Praděd však odbočují vpravo, takže jsem myšlenku cesty kolem ČR opuštěním ČR nepošlapal. Kdyby někoho zajímalo, proč nosí zkrácené rychlíky linky R27 zvláštní jméno Cvilín, pak vězte, že se jedná o poutní místo na východě Krnova, které dalo jméno krnovské zastávce a bývalé hlásce. Kategorii dopravny bez kolejového rozvětvení však svými rozměry rozhodně neodpovídá staniční budova, která je pro tento účel obrovská. A hezky opravená.
 |
| Budova bývalé hlásky a dnešní zastávky Krnov-Cvilín je poněkud přerostlá... |
Netrvalo dlouho a rychlík dorazil na okraj Opavy, kde jsem si však připadal spíše jako na vesnici. Obsloužili jsme stanici Opava západ a pokračovali na podstatně zajímavější nádraží Opava východ, kde také trať 310 z Olomouce končí.
DO ŠTURCU!
Ač je toto dělení poněkud sporné, stanice Opava východ bývá společně s pražským Masarykovým nádražím označována za poslední existující terminálové nádraží na české železnici. Tedy takovou hlavovou stanici, kde vlaky zajíždějí přímo "do budovy" a neprůjezdnost umožňuje přivedení kolejí do úplného centra města. Opava východ však tuto definici splňuje jen částečně. My každopádně zastavili ve šturcu u nádražní budovy - právě kvůli zajíždění do této stanice jsou soupravy rychlíků na lince R27 vratné.
 |
| Pohled na "slezskou Masaryčku" - právě neprůjezdnost nádraží Opava východ si vyžaduje nasazení řídicích vozů Bftn791. |
Ve stanici mě zaujala odstavená vozidla. Vedle jednoho z ostravských CityElefantů zejména červeno-šedá "Bardotka" 749 019 ČD Cargo a motoráček M152.0405 společnosti Railway Capital. Ten je nasazován na nostalgických vlacích na lokálce do Svobodných Heřmanic, kam vyráží se stařičkým vlečným vozem elektrické dráhy z Vídně do Bratislavy (!). Pan Šatava zde opravdu zkombinoval nekombinovatelné, ale patrně to funguje. Jen na svých stránkách upozorňuje, že osobní vozy Pressburg nejsou vybaveny WC.
 |
| Retro na opavském východním nádraží - motoráčku Railway Capital sekunduje "Bardotka" ČD Cargo. |
 |
| Zapojením osobního vozu Pressburg za klasickou "osmsetdesítku" vytvořila společnost Railway Capital vskutku originální soupravu na české železnici. |
Stanice Opava východ byla stejně jako odbočná trať z Ostravy-Svinova vybudována průkopnickou společností Severní dráha císaře Ferdinanda. Jednokolejná trať 316 je od roku 2006 elektrifikována. Právě tímto směrem rychlík po provedení úvrati pokračoval. Netrvalo však dlouho a já v 11:57 vystoupil na nádraží Ostrava-Svinov. Rychlík následně pokračoval do stanice Ostrava střed, avšak již beze mě.
POPRVÉ V OSTRAVĚ
Pro své první setkání s Ostravou jsem si zvolil nádraží, které bylo vybudováno Severní drahou císaře Ferdinanda a nachází se na západě Ostravy, na okraji čtvrti Svinov, ležící východně od Poruby. Myslím, že jsem si zvolil velmi dobře - nádražní budova z roku 1845 je udržována v perfektním stavu, od roku 2006 navíc kontrastuje s futuristickou přístavbou, jehož dominujícím materiálem je sklo. Vnímám zde jistou podobu s koncepcí nádraží ve Štrasburku, kde se podařilo podobně efektně protnout minulost se současnosti, ne-li budoucností.
 |
| Rychlík Praděd čeká u prvního nástupiště stanice Ostrava-Svinov na pravé poledne, aby mohl vyrazit do Olomouce. |
 |
| CityElefanty "ve vyhnanství" na Ostravsku jsou známé podstatně lepším stavem interiérů bez grafitti. Jedním z nich je jednotka čísla 471 083. Jejich typickými výkony jsou osobní vlaky do Mostů u Jablunkova, Opavy a Českého Těšína (Czeskiego Cieszyna). |
 |
 |
| Dva pohledy na prostranství před stanicí Ostrava-Svinov, které se proměnilo v moderní dopravní terminál. Prosklená hala citlivě navazuje na historickou nádražní budovu. |
Takže první dojem z Ostravy byl bez chyby, jen mě trochu znervóznil žebrající spoluobčan, který se zjevil ihned po mém výstupu z vlaku. Schoval jsem se raději do svinovské nádražky, kde jsem si však místo piva vychutnal výbornou česnečku. Většina lidí by však jistě namítla, že v tomto počasí se polévky nejedí. Venku totiž bylo jako v prádelně. Zatažené nebe v kombinaci s letním dusnem dávalo tušit blížící se bouřku. Názory jiných na stravování jsem však v tuto chvíli opravdu neřešil, měl jsem prostě chuť na česnečku :)
 |
| Česnečce ve svinovské nádražce jsem zkrátka nemohl odolat... |
LOKÁLKOVÝ VÝLET
Třebaže byla Ostrava cílem druhého dne mé cesty vlakem kolem ČR, po obědě jsem plánoval zahájit druhou část mé cesty do Ostravy. Ovšem abych mohl vyrazit z Ostravy do Ostravy, musel jsem Ostravu nejdříve opustit. Doufám, že jste to pobrali. Zkrátka a dobře, ve 12:52 dorazil na svinovské nádraží první vlak, na nějž jsem si na své cestě kupoval zvláštní jízdenku. Nebyl to první vlak jiného dopravce, ovšem u KŽC Doprava mám jako zaměstnanec přepravu zdarma, a navíc se tehdy ještě uznávaly jízdní doklady ČD včetně Jízdenky na léto. To bych však u RegioJetu chtěl moc.
 |
| Odstavená "Krysa" řady 151, čekající na další výkony. Tehdy tyto elegantní lokomotivy ještě běžně jezdily... |
Teď si nemyslete, že bych takhle zradil ČD, ono to nebylo úplně mou vinou. Aby mi vyšla časová návaznost, jevil se jako nejvýhodnější spoj rychlík linky R8 - vlaky na trase mezi Brnem a Bohumínem však převzal v prosinci 2019 RegioJet. Šlo tak o první státem objednanou rychlíkovou linku žlutého dopravce, na níž podává podstatně lepší výkony, nežli na kontroverzní lince R23.
 |
| Rychlík linky R8 v čele s Traxxem čísla 388 215 přijíždí do stanice Ostrava-Svinov. |
Ve 12:52 jsem tak nastoupil do vlaku R 1116 RegioJet, s nímž jsem se vydal na cestu do Studénky, dlouhou přesně osm minut. V soupravě, vedené lokomotivou Bombardier Traxx MS3 čísla 388 215, jsem vzal zavděk vozu Bmz. Ty vznikly speciálně pro nasazení na lince R8 přestavbou z lůžkových vozů Deutsche Bahn, dlužno však dodat, že přestavba čítala pouze dosazení sedaček, zbylý mobiliář zůstal původní. V letním horku potěšilo stahovací okno, otravovalo mě naopak asi kilometr dlouhé uvítací hlášení ve dvou jazycích.
 |
| Pohled do kupé vozu Bmz, "rekonstruovaného" lůžkového vozu (čti: vyházíme lůžka, dosadíme sedačky a všechno ostatní necháme, jak je...). |
Zanedlouho jsem vystoupil na nádraží ve Studénce. Stihl jsem jen tak tak projít podchodem, protože ve 13:05 odjížděl již čtrnáctý vlak mé výpravy. Šlo o spoj Os 23318 do Bílovce, vedený Regionovou 814 120. Ihned po nástupu mě zaujal provoz vlaku v režimu 0/0-S, tedy bez vlakvedoucího, vzápětí jsem však byl zkontrolován revizorkou.
TO EXISTUJE?
Nápad na zařazení výletu do Bílovce do mé cesty kolem ČR vznikl, když jsem se na podzim roku 2022 doslechl, že můj kamarád Tomáš studuje gymnázium v Bílovci. Věděl jsem, že žije a chodí do školy někde kolem Ostravy, avšak o existenci tohoto sedmitisícového města jsem neměl tušení. Když jsem pak zjistil, že sem vede krátká hlavová lokálka, plán na trávení času po prvním příjezdu do Ostravy byl jasný.
 |
| Tady by měl správce facebookové stránky Zábradlománie na české železnici opravdu žně... |
Cesta to však nebyla nikterak zajímavá. Průjezd Studénkou, rovinatá krajina, most přes dálnici D1, zastavení ve Velkých Albrechticích s rekordně zazábradlovanou zastávkou a pak již jen Bílovec. Zdejší šedomodrá nádražní budova prošla proměnou na neosobní dopravní terminál - v sousedství se nachází autobusové nádraží, odjezdová hala pak působí spíše jako pouhý průchod na nástupiště.
 |
| Rekonstruovaná nádražní budova v Bílovci. |
 |
| Pohled na konec lokálky. |
 |
| Regionova čísla 814 120, která mě odvezla do Bílovce a následně zpět do Studénky. |
V Bílovci jsem se dlouho nezdržel. Ve 13:48, tedy po půlhodinovém čekání, jsem vyrazil zpět do Studénky vlakem Os 23319, který obsluhovala tatáž Regionova - na "šturcové" lokálce neměla ostatně kam odjet. Byl jsem opět zkontrolován revizorkou, při odjezdu z Bílovce mě pak zaujalo společné krycí návěstidlo dopravny D3, ovládané dirigujícím dispečerem ze Suchdola nad Odrou v návaznosti na sjednání jízdy vlaku.
 |
| Třebaže je Bílovec dopravnou D3, na jejím zhlaví se nachází návěstidlo. Jde však pouze o návěstidlo krycí. |
STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ
Analogicky jsem se pak dostal i ze Studénky do Ostravy. Ve 14:01 jsem opustil vlakem R 1115 RegioJet stanici, spojenou s tragickými železničními nehodami z let 2008 a 2015. Po příjezdu na Svinov jsem musel pomoci nebohým účastníkům tábora s vykládkou jejich kufrů, jinak by tam patrně byli dodnes... Zajímalo by mě, k čemu jim bylo tolik kufrů vzoru "lednička", místo tábora tak šlo spíše o stěhování národů.
Mým druhým příjezdem na Svinov ve 14:10 jsem druhý den cesty kolem ČR zakončil, respektive zakončil jeho vlakovou část. Lehce pochybnou cestou úzkými uličkami jsem se z nádraží pěšky vydal do obchodního centra Galerie, kde jsem si v kavárně vychutnal kávu a zmrzlinu - na únavu a proti úmornému dusnu. Ač v Bílovci bylo lehce zataženo, Ostrava byla stále spíše slunečná.
 |
| Pod evidenčním číslem 1512 se u DPO skrývá tramvaj KT8D5R.N1, rekonstruovaná na nízkopodlažní, avšak také jednosměrnou. Obousměrnost původních KT8D5 se prý v Ostravě téměř nevyužívala. Snímek byl pořízen na zastávce Třebovice, OC. |
POZNÁVÁNÍ OSTRAVY
V Ostravě bylo potřeba vyřešit nocleh. Zde bych chtěl znovu poděkovat mé kamarádce Radce, s níž jsem byl v této věci v kontaktu již od doby, kdy jsem cestu začal plánovat. Když jsem jí žádal o radu, kde se v Ostravě levně a relativně kulturně ubytovat, pohotově mi nabídla nocleh u sebe doma. Měla pouze prosbu, jestli bych na ní mohl počkat do půl páté, kdy se vrátila z práce.
Protože Radka bydlí v Porubě, nebylo to ze svinovského nádraží vůbec daleko a my se tak ve smluvený čas shledali a zanedlouho vyrazili poznávat Ostravu. Ze zastávky tramvaje Třebovice, OC jsme okolo Ostravar arény, kde jsme přestupovali, vyrazili na Karolinu, která je dnes brána jako centrum Ostravy. Když jsme na Karolině vystoupili z tramvaje, spustila se bouřka. Já však byl ze silného deště nadšený, znamenal totiž alespoň malou naději na ochlazení.
Stihli jsme také návštěvu vyhlídkové věže funkcionalistické Nové radnice. Na vyhlídkovou plošinu jsme vyjeli výtahem jako úplně poslední návštěvníci před zavírací dobou. Já si tak mohl Ostravu, tohle úžasně nesourodé město, prohlédnout i z výšky. Viděl jsem Slezskou Ostravu, Vítkovice či tehdy ještě fungující Novou Huť Liberty. Než jsme se vydali zpátky k Radce domů, stihli jsme ještě dojet pozdravit kamaráda Matěje na ostravské hlavní nádraží, které jsem jinak v rámci své cesty míjel. V rámci všech cest tramvají DPO jsem využíval možnost nákupu jízdenky pouhým přiložením platební karty k terminálu při nástupu a výstupu.
 |
| "...až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu, až to se mnu sekne,...", zpívá ve své písni Jarek Nohavica. Vedle obloukového mostu Miloše Sýkory přes řeku Ostravici jsem na snímku zachytil také dnes již uzavřenou Novou Huť Liberty. |
 |
| Průmyslový areál v pozadí je pro změnu Dolní oblast Vítkovice. |
 |
| Výhled na Moravskou Ostravu a Přívoz. |
 |
| Slavná Stodolní ulice, která roku 2007 získala dokonce vlastní železniční zastávku. |
Po návratu k Radce jsem šel spát relativně brzy, neboť mě druhý den čekala cesta do Brna. A pojatá opět úplně jinak, než by velela logika :)
UJETÁ VZDÁLENOST - 338 KM ; ČAS VE VLAKU - 4 HODINY A 55 MINUT; PIVA - 2
Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.
.jpeg)
.jpeg)
Komentáře
Okomentovat