REPORTÁŽ: Kolem ČR (1)

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.

    

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

    Ano, vím, je to trochu pozdě. Ale lépe pozdě než nikdy. A občas to prostě musí uzrát... 

    Tento příběh se vlastně vůbec nezačal psát to léto, dokonce ani v roce 2023. "Dávno tomu", v létě roku 2021 jsem na Instagramu objevil profil pojmenovaný Šotoláďa. Oproti většině instagramových účtů, zaměřených na puntičkářské focení zajímavých strojů se Láďa zaměřoval spíše na cestování a železnice jako celek, což mě bavilo a stále baví mnohem více. V červenci 2021 podnikl Láďa cestu vlakem kolem ČR za 7 dní, což mě rozhodně nenechalo chladným, nýbrž přivedlo k myšlence podniknout něco podobného. 

    Uplynuly dva roky a já, připravujíc se na poslední zkoušky v letním semestru, jsem si v důsledku snahy prokrastinovat začal znovu pohrávat s myšlenkou podniknout cestu kolem ČR vlakem. Stejně jako Láďa jsem počítal s využitím speciální Jízdenky na léto od ČD. Ta umožňuje jezdit po dobu libovolných sedmi dní libovolným počtem vlaků ČD, je však v prodeji pouze v letním období. Pro mě jako studenta tato jízdenka vyšla na pouhých 695 Kč. Protože se mi blížily 20. narozeniny, rozhodl jsem se dát si jízdenku, a vlastně celou cestu jako dárek. Postupně jsem se tak pustil do shánění ubytování, což přímo souviselo s plánováním trasy. 

9. ČERVENCE 2023 - DEN PRVNÍ

    Na neděli 9. července jsem si vytyčil cíl projet dvě atraktivní tratě ve východních Čechách. Cestu z Roztok jsem plánoval zakončit typicky v Pardubicích u své rodiny a během cesty vystřídat hned 10 vlaků. Ještě předtím, než jsem na cestu vyrazil, sbalil jsem si potřebné věci do velké červené krosny, zapůjčené od bratra. Tu jsem si v neděli ráno s mírným údivem, způsobeným její hmotností, poprvé nasadil na záda a vyrazil na vlak. Tím šťastným prvním na mé velké cestě se stal víkendový vlak Os 7734, který Roztoky opouštěl v 6:37. Nevyrazil jsem sám, služba totiž zrovna končila mé známé a zároveň naší roztocké výpravčí Andree, která se vlakem vracela domů. Cestu po známé trase jsem tak využil pro konverzaci s ní a také s dalším přistoupivším, nižborským výpravčím Pavlem. 

    V 7:19 jsem z Berouna vyrazil do našeho hlavního města obligátním panťákem, obsluhujícím vlak Os 8819. I tuctovou cestu jsem si s vidinou železničního dobrodružství užíval mnohem více. Letní krajina okolo Berounky se postupně probouzela, přičemž ji příjemně osvěcovalo slunce. Dojem z cesty mi kazil pouze obtloustlý tramp, spící na sedadle přes uličku. Podařilo se mu totiž rozlít plechovku s pivem, které následně začalo poněkud nepříjemně zapáchat. I tak jsem ale cestu přežil a v 8:10 jsem vystoupil na pražském hlavním nádraží. Protože jsem měl necelou hodinu čas, vyrazil jsem pozdravit kolegu Matouše, který jako vlakvedoucí jezdil toho dne na Pražském motoráčku. 

Latrinálie jsou již koloritem pražských příměstských linek, stejně jako všudypřítomné graffiti...

HOSPODA NA KOLEČKÁCH

    I já měl v plánu využít jeden z vlaků svého zaměstnavatele, tedy KŽC Doprava, a jelikož jsem mířil do Mladé Boleslavi, byla má volba vcelku jasná - v 8:59 jsem nastoupil do vlaku R 1275 Lužickohorský rychlík, který v čele s "Bardotkou" T478.1006 dorazil na hlavní nádraží z Vršovic. Okamžitě jsem nastoupil do barového oddílu vozu RBDs, kde jsem si, jelikož jsem nebyl v práci, mohl dát u hospodského Petra i nějaké to pivo. Dlužno dodat, že za celou cestu kolem ČR jich padlo opravdu hodně...). 

Lužickohorský rychlík v Mladé Boleslavi.

    Na kus řeči se za mnou stavil i vlakvedoucí Honza, část cesty jsem pak trávil konverzací s cestujícím Michalem, nadšeným z možnosti dát si ve vlaku točené pivo (k velké nelibosti jeho náctileté dcery). V 10:18 jsem vystoupil na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi. Při odchodu jsem stihl poděkovat fírovi Ondrovi za svezení, a pak mě již čekala necelá půlhodina čekání v postupně větším a větším horku a na nepříliš příjemném boleslavském nádraží. 

Pohled na zadní část mladoboleslavského "domu hrůzy".

VZHŮRU NA LOKÁLKU    

    Osazenstvo mladoboleslavského nádraží působilo poněkud nedůvěryhodně, já se proto raději vydal na krátkou obhlídku neméně nepříjemného okolí nádraží. Můj vlak měl totiž přijet až v 10:36 z Mělníka. Nedlouho před ním dorazilo Desiro společnosti trilex, nasazené na lince L4, dále rychlíky Arrivy do Tanvaldu a Nového Boru, osobní vlak linky S3 z Prahy a v neposlední řadě také vlak Os 8515, jedoucí v opačném směru mého vlaku. 

    Plánoval jsem totiž dále vyrazit vlakem linky S36, spojující kolébku českého automobilismu s oblastí Českého ráje a Podkrkonoším. Toto spojení umožnila roku 1906 otevřená Místní dráha Sudoměř-Skalsko - Stará Paka, která je dnes rozdělena mezi tři tratě. Úsek lokální dráhy ze Skalska do Mladé Boleslavi je součástí nepříliš frekventované "Mšenky", tedy trati 076, zatímco úsek Mladá Boleslav - Lomnice nad Popelkou nosí číslo 064. Úsek z Lomnice nad Popelkou do Staré Paky je pak v jízdních řádech uveden pod číslem 046, vlaky jsou zde vedeny jako linka L5 IDOLu. S výjimkou posledního jmenovaného jsou úseky zapomenutými lokálkami, trať 064 nadto celou projíždí pouze několik sezónních víkendových vlaků. Ty po "Mšence" zajíždějí až do Mělníka. Přesně takto byl trasován i mnou zvolený vlak Os 8518. 

    Poté, co vlak sešplhal z "Mšenky", jejíž poslední úsek se nachází na skále nad boleslavským nádražím, provedl úvrať pro vjezd na nádraží bývalé České severní dráhy (BNB). Právě neochota této společnosti spolupracovat v 19. století s konkurenčními subjekty způsobila provozní komplikace v podobě napojení, vyžadujících zdlouhavé úvratě, nástupišť na druhé straně ulice, a podobně. 

A POD ZEM!

    Z Mělníka do Mladé Boleslavi dorazila Regionova čísla 814 138. Jednotka v korporátním nátěru se měla stát mým útočištěm na další hodinu a půl, přičemž cesta měla být doprovázena poněkud nepříjemným vedrem. Vzal jsem zavděk spouštěcím oknům, díky nimž do interiéru proudila alespoň trocha čerstvého vzduchu, a která slibovala také lepší výhledy na krajinu okolo trati.

Stanice Mladá Boleslav město byla spolu s úsekem trati 064 v sousedství automobilky zahloubena pod úroveň terénu.

    V 10:40 byl vlak připraven k odjezdu. Podél řeky Jizery jsme se s výhledem na historické centrum Mladé Boleslavi vydali na její druhý břeh, kde se trať schovala do zářezu a nakrátko i do menšího tunelu. Důvod byl zcela zřejmý - blížili jsme se totiž do stanice Mladá Boleslav město, která se nachází přímo u areálu naší největší automobilky (ta se sloganem "Škoda je umřít..."). Její postupné rozrůstání vedlo k zahušťování silniční dopravy, která však kolabovala v důsledku dlouhých čekání na železničním přejezdu přes třídu Václava Klementa. Roku 2002 tak byly zahájeny práce, vedoucí k zahloubení stanice pod úroveň terénu. Zatímco jsem si zajímavou stavbu alespoň z vlaku prohlížel, jsem stihl vyslechnout i úsměvný dialog dvou důchodců, který se týkal cen rýčů. 

    Rozlehlými poli jsme mířili do Dolního Bousova, cestou vlak obsloužil několik povětšinou nepříliš geograficky výhodně situovaných zastávek s vtipnými jmény. Řepov, Kolomuty, Rohatsko, to vše byly zastávky, nacházející se typicky u železničních přejezdů a poměrně daleko od stejnojmenných vesnic. Až nepatřičně tak působily žluté označovače jízdenek, odkazující na integraci do PID. 

A TAM TO STOJÍ!!!

    Netrvalo dlouho a vlak zastavil v Dolním Bousově. Zdejší nádraží vybudovala roku 1882 společnost České obchodní dráhy (BCB), avšak až v roce 1905 se stalo dopravním uzlem poté, co sem byla přivedena lokálka ze Skalska do Staré Paky. Úsek trati bývalých "komerciálek" do Bakova nad Jizerou je bez osobní železniční dopravy od října 2021, opuštěný úsek do Kopidlna byl roku 2016, po šesti letech chátrání, prodán společnosti AŽD Praha. Trať 063 proslavil Tomáš Matonoha v pořadu Na stojáka, když v rámci svého stand-upu "hrál" jízdní řád trati z Bakova nad Jizerou do Kopidlna. Nejvíce byl pobaven tím, že vlak v Dolním Bousově stojí osm minut.

Nádraží v Dolním Bousově. Tady se zastavil čas... Patrová budova má původ až v období stavby lokálky.

    Zašlá nádražní budova jsou vlastně nádražní budovy dvě - ta nižší v sobě nezapře typickou architekturu staveb BCB, třebaže na jejich tratě odtud již pravidelné vlaky nevyrážejí. Úsek do Kopidlna je však možné projet alespoň historickými vlaky, nazvanými S lokálkou kolem Humprechtu. Ty na licenci společnosti MBM Rail provozuje Mladoboleslavský železniční spolek. Právě z toho důvodu byl v Dolním Bousově odstaven "Hurvínek" M131.1081, a jak se zanedlouho ukázalo, pro poruchu. Dlužno dodat, že stanice je obsazena výpravčím, který také živě hlásí příjezdy vlaků staničním rozhlasem, a v jejím sousedství se nachází hospoda.

"Hurvínek" MBŽS nečekal v Bousově na další nostalgický výkon, nýbrž byl odstaven pro poruchu.

    Za Dolním Bousovem jsme najeli na úsek trati, řízený podle předpisu D3. Ten je dirigován ze stanice Libuň a nacházejí se na něm dvě dopravny D3. Nejprve vlak zamířil do Sobotky, já si tak mohl užívat výhled na zmíněný zámek Humprecht. Ten je dominantou kraje, nachází se na stejnojmenném kopci právě nad městem Sobotka. Dopravnu D3 reprezentovala opravená budova typu 16/H, mě však tentokrát zajímal hlavně více a více se přibližující zámek specifického kruhového půdorysu, který na vrcholu střechy nosí zlatý půlměsíc. 

Dvoupatrová nádražní budova 16/H v různých stádiích rozkladu patří ke koloritu nejen českých lokálek. Rekonstrukce z dob totality zde vzala původní členitou fasádu.

Dva pohledy na známý zámek Humprecht, místní dominantu, která zaujme kruhovým tvarem.

NEČEKANÁ SETKÁNÍ

    Cestou do Mladějova se krajina kolem trati začala více zalesňovat, průjezd poli zase nabízel výhled na další dominantu oblasti - hrad Trosky. Zastavení v dopravně D3 Mladějov v Čechách, kde končí většina vlaků z Mladé Boleslavi, znamenalo také první z nečekaných setkání toho dne. Křižovali jsme se zde s vlakem, vypraveným právě v rámci jízd S lokálkou kolem Humprechtu. V čele soupravy, tvořené jinak vozem BDlm stál motorový vůz M152.0604 turnovského Kolej-klubu. Modernější motoráček zaskakoval za neschopného "Hurvínka", odstaveného v Dolním Bousově. Během krátkého prostoje jsem vedle pořízení fotografií historického vlaku zvládl také pozdravit známého, vlakvedoucího ČD Jakuba, který vlak doprovázel.

Opravená budova v dopravně D3 Mladějov v Čechách, která je pro většinu vlaků z Mladé Boleslavi konečnou stanicí.

V Mladějově proběhlo křižování s historickým vlakem, jedoucím v rámci jízd S lokálkou kolem Humprechtu. "Osmsetdesítka" zde plnila roli záložního vozidla.

    Z dirigovaného úseku jsme sjeli v sídle dirigujícího dispečera, tedy v Libuni. Poslední část této cesty se nesla ve znamení průjezdu lesy v poněkud náročnějším terénu. Stanice Libuň je dopravním uzlem, který jsem již během svých cest navštívil, prochází tudy totiž trať 041 z Hradce Králové do Turnova. A já již před příjezdem věděl, že mě zde čeká můj spontánní spolucestující. Tím nebyl nikdo jiný než spolužák a kamarád Dan, s nímž jsem vlakem rozhodně necestoval poprvé. Shodou okolností vyrazil toho dne na výlet S lokálkou kolem Humprechtu a jelikož sledoval mou cestu na Instagramu, rychle jsme se spojili a dohodli se, že mu cestu domů trochu protáhnu a ozvláštním. 

Zastavení v Libuni jsem využil ke krátkému protažení a pořízení fotografie Regionovy 814 138.

V Libuni za mnou do vlaku přistoupil můj kamarád Dan.

BAHNZEIT

    Za Libuní začal vlak stoupat, jelikož zde trať překračuje Ještědsko-kozákovský hřbet. To nabízelo atraktivitu horské trati, neméně příjemná atmosféra však následovala na konečné vlaku. Ve 12:13 jsme vystoupili ve stanici Lomnice nad Popelkou, kde na nás dýchlo kouzlo pravé lokálky. Udržovaná budova typu 16/H, ponechaná dřevěná veranda, ručně stavěné výměny, skupinová návěstidla značící výpravčího s výpravkou... Dan neopomněl upozornit, že se nacházíme v domovině spisovatele a železničního nadšence Jaroslava Rudiše, který přišel s pojmem "Bahnzeit", tedy časem, tráveným na nádraží třeba čekáním na vlak. Ten pravý Bahnzeit jsme si tak nemohli užít jinde než právě v Lomnici.

Nádraží v Lomnici nad Popelkou budiž definicí lokálkové atmosféry.

Povšimněte si skupinového návěstidla a toho nejjednoduššího zabezpečení.

    Do odjezdu dalšího vlaku jsme měli hodinu čas. Vydali jsme se proto do historického centra malebného městečka, kde jsme mohli nasát atmosféru 18. století. Ve zdejším informačním centru jsme zakoupili vyhlášené lomnické suchary, a ovlivněni příběhem slavného alkoholika Milana Čurdy, který do Lomnice chodil z nedaleké Tuhaně pro "plasťáky", také láhev místního piva. Samozřejmě v plastové láhvi. A to nebyl dobrý nápad... Pivo v horkém počasí začalo teplat, a my jej ve snaze zachránit před zkázou začali rychle pít. V horkém počasí nám však poněkud stouplo do hlavy. Inu, poučení pro příště... 

Nějaké ty fotky z historického centra Lomnice nad Popelkou nesmí chybět.

VYRÁŽÍME DO PODKRKONOŠÍ

    Ve 13:11 nastal čas na pátý vlak tohoto dne i celé výpravy. Vlak Os 5760 do Staré Paky je vlakem linky L5, která je krátkým "přískokem" s podstatně větší frekvencí spojů, nežli linka S36 z opačného směru. Od prosince 2019 do prosince 2021 obsluhovala tuto linku společnost Arriva vlaky, stala se tak první linkou, která se po masivním nástupu soukromých (alternativních) dopravců vrátila zpět pod ČD. V Regionově 814 025 jsme cestovali pouhých 16 minut, než vlak příjemnou podkrkonošskou krajinou dorazil do regionálního dopravního uzlu Stará Paka. 

Souběh tratí 030 a 046 v Ústí u Staré Paky.

    Opět mě zaujala poslední zastávka před konečnou stanicí, nesoucí název Ústí u Staré Paky. Ta se nachází v souběhu s tratí z Jaroměře do Liberce, zastávka je však obsluhována pouze vlaky linky L5. Ve Staré Pace jsme měli jen tři minuty na přestup, ve 13:30 jsme totiž pokračovali vlakem Sp 1810 do Ostroměře. Tento úsek archaické trati 040 patří mezi mé oblíbené, dobře jej totiž znám ze svých cest vlakem do Krkonoš. Mou pozornost opět upoutala úděsně opravená budova ve stanici Lázně Bělohrad, chuť jsem si však spravil při pohledu na majestátní nádražní budovu dalšího z regionálních dopravních uzlů, kterým je Ostroměř.

Neomítnutá nádražní budova v Ostroměři je majestátní stavbou, připomínající zlaté časy železnice.

    V červenci 2023 bylo kolem Ostroměře lehce převýlukováno. Výluka se dotkla jak vlaku Sp 1810 z Trutnova do Kolína, který byl NAD nahrazen v úseku Kunčice nad Labem - Stará Paka, tak našeho dalšího vlaku Os 5512, směřujícího z Hradce Králové do Turnova. Zde výluka postihla úsek mezi Mechovem (hanlivý název pro Hradec Králové) a Hněvčevsí. Dlužno dodat, že co se nasazených vozidel týče, v Ostroměři jsme "Rakev" 843 012 vyměnili za Regionovu Trio 814 241/242. Z nádraží, kde zrovna nebyl ve službě můj kamarád Pavel, jsme odjeli ve 14:06. Šestiminutové zpoždění bylo způsobeno právě výlukou. 

Lexa by byl zmaten názvy cílových destinací, zbylí cestující přemírou výluk...

    A ještě vtípek - z Ostroměře odjíždějí vlaky do Trutnova i do Turnova. Snad sem často nejezdí herec Matouš Ruml alias Lexa Bůček ze seriálu Comeback. On si to totiž trochu pletl... Proto upozornění: "Trutnov není Turnov, Lexo!" Dodnes mě překvapuje, kolik lidí si i v reálném životě tato dvě města plete...

Při focení soupravy vlaku, kterým jsme přijeli ze Staré Paky, jsem nevědomky zachytil i přijíždějící Regionovu, s níž jsme se vypravili do Jičína.

Na ostroměřském nádraží pro se informování cestujících dodnes využívá plechových směrovek.

Působivé "velké" křižování vlaků ze čtyř směrů je v Ostroměři na denním pořádku. Zachytil jsem jej během odjezdu vlaku do Jičína.

ZA RUMCAJSEM

    V Ostroměři jsme najeli na trať 041, s níž jsem se již toho dne křížil v Libuni. Po úseku trati někdejší Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) jsme plánovali dojet do Jičína. Protože jsem tudy již jel, těšil jsem se zejména na opětovnou návštěvu kouzelného nádraží v Butovsi. Ve stanici s víkendovou trvalou výlukou dopravní služby byly tehdy stále v provozu mechanické závory, byť s modernějšími břevny.

Kouzelné nádražíčko v Butovsi. Povšimněte si výhybkářky, která po dobu výluky dopravní služby plní povinnosti závorářky.

    Ve 14:25 jsme s Danem vystoupili na nádraží v Jičíně, které je také poněkud skanzen, alespoň co se zabezpečovacího zařízení týče. Prohlédli jsme si zdejší odjezdovou halu, vybudovanou v období první republiky i původní, dnes chátrající nádražní budovu, vystavěnou ÖNWB a nacházející se v sousedství dnešního nádraží. 

Pohled na kolejiště jičínského nádraží zachycuje i Regionovu Trio 814 241/242, kterou jsme přijeli z Ostroměře. Do Hradce Králové přešly jednotky Trio z Olomouce.

Budova typické architektury "komerciálek" a funkcionalistická odjezdová hala...

...nahradily původní nádražní budovu, kterou společnost ÖNWB vystavěla společně s tratí z Ostroměře. Nachází se v sousedství dnešního nádraží. 

    V Jičíně se nádraží nachází poněkud dále od centra. Jelikož jsme zde měli více jak hodinu čas, i ve velkém horku jsme vážili cestu do historické části města - nejvíce nás lákalo renesanční Valdštejnovo náměstí s Valdickou branou. Hlad a žízeň jsme zahnali ve zdejší pizzerii hned na náměstí, avšak horko bylo opravdu úmorné a já se už těšil do dalšího vlaku, kde bych si mohl otevřít okno a nechat se alespoň ofukovat čerstvým vánkem.

Valdštejnovo náměstí v Jičíně s dominantní Valdickou branou je perlou východočeského města.

SKANZEN

    Oním šťastným vlakem se měl stát spoj Os 15618, kterým jsme v 15:40 odjeli do Nymburka. I trať 061 vybudovala společnost BCB a já jsem do doby mé cesty kolem ČR zvládl projet pouze úsek do Křince. Trať jsem sice oficiálně projel, ale to jen proto, že jsem si cestou z Ostroměře do Nymburka přes Turnov omylem koupil jízdenku pro cestu po této trati... Dlužno dodat, že do Nymburka jsme cestovali ve žluté Regionově 814 080 (ano, Regionov jsem si na této cestě užil do sytosti...) a šlo o poslední vlak, kde byl Dan mým spolucestujícím.

    Trať 061 je známá jako skanzen, kde se na mnoha místech neinvestovalo od dob císaře pána, ačkoli se tento stav začíná již zvolna měnit. Poté, co jsme projeli zastávky Staré Místo u Jičína, Nemyčeves a Jičíněves, projeli jsme také zastávku Žitětín, nacházející se již v obvodu výhybny Bartoušov. Zatímco zastávka Žitětín (dříve Bartoušov) bývala hláskou s mechanickými závorami, roku 2021 vybudovaná výhybna je první vlaštovkou zlepšení stavu trati 061. Její zprovoznění vedlo ke zlepšení propustnosti trati a zkrácení jízdních dob o 13 minut. I náš vlak zde křižoval s vlakem protijedoucím. V Pševsi jsme pak poprvé zastavili za účelem nástupu cestujících a zanedlouho jsme dorazili do stanice Kopidlno.

I archaická stanice Kopidlno je pozůstatkem činnosti "komerciálek" na severovýchodě Čech. Výpravčí byl během rekonstrukce stanice odsunut do unimo buňky.

    Nádraží ve vesnici, kterou stejně jako samotný Jičín proslavila pohádková postavička Václava Čtvrtka Rumcajs, se také dalo zařadit do kategorie skanzen. Nejmarkantnějším specifikem této stanice byla absence odjezdových návěstidel a mechanické závory. V době naší návštěvy však již stanice procházela rekonstrukcí, při níž byla později doplněna cestová a odjezdová návěstidla. Dnes je z Kopidlna ovládána také odbočka Kamensko, tedy zaústění trati Bakov nad Jizerou - Kopidlno, i zmíněná výhybna Bartoušov. 

    Krajinou plnou rybníků jsme pokračovali do Rožďalovic. Zdejší udržované nádraží o mechanické závory zatím nepřišlo, nadto si zachovalo atmosféru starých časů a dodnes ani nedisponuje odjezdovými návěstidly. V kontrastu s výše zmíněným pak byla následující zastávka Ledečky, kterou bych se vzhledem k výše zmíněnému stavu stanic nestyděl nazvat supermoderní. Zanedlouho jsme ve známém lesíku projeli odbočku Obora, kde je do trati 061 zaústěna trať z Městce Králové - inu, společnost BCB stavěla odbočky velmi často a šetřila tak cenné kilometry tratí.

Pohled na nádražní budovu v Rožďalovicích zachycuje dozorce výhybek během ručního spouštění mechanických závor. Současný vzhled nádražní budovy má původ až v období první republiky.

S archaickým vzezřením trati ostře kontrastuje moderní podoba zastávky Ledečky.

    Odbočka Obora, která je závislá na řídicím přístroji ve stanici Křinec, disponuje stejně jako tato stanice mechanickými návěstidly. Z odbočky jsou ovládány také mechanické závory přejezdu na trati 061. Její atraktivitu však podtrhuje také odlehlá poloha v lesíku bez přístupové cesty. Od Křince jsem to již znal - výhled na vrch Chotuc, zastavení v Oskořínku a odlehlá zastávka Jíkev, ve Velelibech napojení na trať od Mladé Boleslavi a pak již Nymburk. 

Zastávka v Oskořínku taktéž prošla rekonstrukcí. Nádražím se patrně tyto snahy vyhýbají...

Rekonstruovaná budova zastávky Jíkev, kterou jsem narychlo zachytil z vlaku, je poněkud paradoxním počinem. Zastavení vlaku je zde totiž vzácností, neboť se stejnojmenná vesnice nachází čtyři kilometry daleko a jiné sídlo se poblíž ani nenachází. Má známá z Jíkve ostatně domů vlakem také nejezdí...

Nízký vrch Chotuc působí v rovinatém Polabí, i přes výšku pouhých 255 m, dominantně.

A JDEME DO FINÁLE... PROZATÍM

    Na třetím nástupišti nymburského nádraží jsme vystoupili v 16:44 a rozloučili se - Dan vyrazil vlakem linky S2 domů do Čelákovic, zatímco já se vydal opačným směrem a přes Poděbrady jsem pokračoval vlakem Os 5833 s odjezdem v 17:01 do Kolína. Tam jsem si vyslechl úděsnou angličtinu informačního systému HaVIS a po příjezdu vlaku R 895 Slovácký expres jsem v 17:42 odjel do Pardubic. Namíchl mě skautský oddíl, který si pro cestu z Přelouče do Pardubic (!), jež trvá 7 (slovy sedm) minut zarezervoval sedadla v půlce vozu Bmz. Nějak jsem skauty přežil a v 18:06 jsem vystoupil v Pardubicích. Pak mě čekala jen cesta městem a první den mé výpravy kolem ČR byl za mnou.

Po vystoupení v Nymburku jsem ještě zachytil Regionovu 814 080, s níž jsem dorazil z Jičína.

Zaujal mě také motoráček čísla 810 448, pojmenovaný "Herbert", který zanedlouho vyrazil do Mladé Boleslavi.

UJETÁ VZDÁLENOST - 355 KM ; ČAS VE VLAKU - 7 HODIN A 15 MINUT; POČET PIV - 6

    Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.