KNIŽNÍ TIP: Sto dvacet let z Rakovníka do Mladotic po kolejích

V jedné ze starších reportáží jsem přinesl své dojmy z cesty po trati 162, která mě zaujala zajímavým osudem. Od roku 1899 do devadesátých let 20. století spojovala Rakovník s Mladoticemi na severním Plzeňsku, respektive tratí 160 z Plzně do Žatce (Plzeňsko-březenská dráha). Docházelo zde však k zanedbávání údržby, které vyústilo v zavedení dlouhodobé výluky. Ta v úseku Kralovice-Mladotice trvá dodnes. Tomu rozumějme tak, že trať neexistuje-koleje byly rozkradeny a okolí nemilosrdně zarůstá vegetací... Nadšenci, kterým tento stav není lhostejný, založili v roce 2018 Spolek Místní dráha Rakovník-Mladotice. V současnosti poukazují na její potenciál a vyvíjejí snahu, na jejímž konci by mělo být obnovení trati v celé délce. Spolek pořádá různé "vláčkařské" akce a k výročí 120 let od otevření trati v roce 2019 dokonce vydal knihu, popisující vpravdě dobrodružný příběh trati. Přesně toto dílo bych vám chtěl nyní představit. 

Článek vznikl ve spolupráci se Spolkem Místní dráha Rakovník-Mladotice.

Mám v rukou knihu Jiřího Fáka a Romana Hartla Sto dvacet let z Rakovníka do Mladotic po kolejích. Mé pocity, které po důkladném seznámení se 112 stránek dlouhou knihou převládají, jsou jednoznačně velmi kladné. Je to dílo pro všechny železniční nadšence, zejména fanoušky této trati. Podrobně popisuje nejprve historii vzniku trati, kde nechybí historicky kuriózní zmínky o nerealizovaných projektech tratí v této oblasti. Velmi mě zaujala kapitola o stavbě jednotlivých nádraží, jelikož nádražní budovy jsou mou samostatnou zálibou. Publikace se zabývá i detaily, jakými jsou názvy jednotlivých stanic a jejich změny v průběhu let. Tento vyčerpávající způsob podání informací hodnotím velmi pozitivně. Kapitoly o historii a provozu na trati jsou, stejně jako zbytek knihy, doplněny kvalitními a zajímavými fotografiemi. Můžeme tak porovnat tehdejší a současný stav dnes zanedbaných budov a vzpomenout na jejich zašlou slávu, nebo své "šotoušské" buňky potěšit pohledem na dnes již unikátní řazení osobních vlaků, případně nákladní vlaky, které obohacovaly provoz na trati. Samozřejmostí je příběh o neveselém vyloučení úseku Čistá-Mladotice, později pouze Kralovice-Mladotice. Další část knihy detailně popisuje příběhy jednotlivých nádraží, zajímavých míst a vesnic v okolí trati, přičemž dává čtenáři tipy na výlet. Součástí těchto příběhů jsou často velmi zajímavá historická fakta. V poslední kapitole popisuje Spolek svou historii a také plány do budoucna... 

Kniha je skutečně velmi kvalitním dílem. Obsahuje vyčerpávající množství informací o historii trati 162, dokazuje, že její autoři jsou ti praví "srdcaři". Čtenář však získá přehled i o okolí trati, o vesnicích, zajímavých turistických cílech. Velmi oceňuji kvalitní a pečlivě vybrané fotografie, a také grafiku knihy. Autoři totiž přišli s neotřelým a velmi působivým prvkem, když popisky fotografií situovali do rámečků, představujících staré jízdenky, dokonce s evidenčním číslem a procvaklé. Knížka se zkrátka povedla a jsem velmi rád, že se najdou nadšenci, kteří se pustí do vytvoření takto propracovaného díla. Spolku Místní dráha Rakovník-Mladotice proto tímto děkuji, že umožnili vzniknout této knize a přeji mu, aby se v budoucnu splnil jeho cíl, tedy obnova trati Rakovník-Mladotice v celé délce!

REPORTÁŽ: Po trati 162, ale až do Kralovic 2021-07-21

Vedle knižního tipu bych v tomto článku rád přinesl také své dojmy z projetí celého sjízdného úseku trati 162. První cestu jsem totiž vymýšlel velmi narychlo a tak mi časově vycházel pouze vlak do Čisté. Realizace mého přání projet trať celou vyšla na středu 21. 7. 2021. Toho dne jsem odjel do Rakovníka ve 14:35 spojem Os 7715. Když jsem pak zjistil, čím že to do Kralovic budu dopraven, nebyl jsem příliš nadšen... Os 17712, který odjíždí do Kralovic v 15:18 a navíc pouze ve všední dny, totiž obsluhoval "Orchestrion" 810 620, tedy zřejmě to nejhorší, co se dá v rakovnickém depu najít. Oproti běžně nasazovanému 810 585 šlo o skutečný skok zpět do devadesátých let. Původní červeno-krémový nátěr je dnes spíše plus, ovšem nátěr působil již trochu ošuntěle. Uvnitř mě do nosu bouchl charakteristický odér původních, nerekonstruovaných motoráků, překvapila mě červená podlaha, kterou jsem v "Orchestrionu" viděl poprvé, a příliš mě nepotěšila přítomnost nepraktických vyklápěcích oken. Vzhledem k tomu, že jsem se na cestu do Kralovic vydal během běžného letního dne, teplota v interiéru byla mírně vyšší, než aby byla příjemná, a já si nemohl dovnitř ani pořádně pustit čerstvý vzduch. 

Označil jsem si předem zakoupenou jízdenku a usedl jsem na lavici s vysokými opěradly, čalouněnou nepříliš vzhlednou látkou, známou z Regionov. Kromě novějších lavic a přístrojů pro specifický způsob odbavení cestujících (MOPAJ, označovače, zastávka na znamení) byl interiér ponechán v původním stavu. Cesta neprobíhala nijak zvláštně, pouze bylo oproti mé poslední návštěvě znatelně lepší počasí a jízdenky nekontroloval strojvedoucí. Do vlaku totiž nastoupil revizor! Já měl jízdenku v pořádku, ovšem nemít ji ve vlaku bez průvodčího by znamenalo velký problém. Má jízda tak získala rozměr, který rozhodně nemá každá cesta po trati 162. Pojem "rutinní jízda" přestal platit, když vlak místo obratu v Čisté pokračoval dál. Naskytl se mi tak pohled nejprve na mírně zvlněnou krajinu, která však následně přecházela do údolí řeky Javornice. Trať však vedla lesem mezi skalami, až se dostala do bodu, kde bylo nutné překlenout údolí. Pro tento účel vznikl během stavby trati Strachovický most alias "Břicháč", krásný kamenno-železný most a krásná připomínka umu a schopností našich předků, stavitelů trati. Za mostem se vlak opět vrátil do lesa mezi skály, kde se najednou zčista jasna objevila zastávka Strachovice. Vznikla jako poslední až v roce 1958 a její význam je... dosti diskutabilní. Ocenit ji mohou maximálně turisté, nebo třeba sběrači jahod-odtud vychází přezdívka zastávky "Jahodov". I tak se ale před "Jahodovem" rozsvítil panel s informací "Zastavíme". Z vlaku vystoupil revizor. Napadlo mě, že mu třeba končí směna a chce se projít domů lesem (v okolí zastávky totiž kromě lesa nachází pouze malá osada Strachovice), ovšem když se vydal rovnou do malé budky se zajímavě napsaným názvem stanice, pochopil jsem, že je to jen velmi vychytaná taktika, jak někoho načapat bez jízdenky. Další část cesty by se dala popsat tak, že tam bylo vše, co už jsme zde viděli. Opět lesy, skály, pole, občas nějaký ten nechráněný přejezd. Během průjezdu poli před Kožlanami mě zaujal krásný výhled na okolní krajinu, zejména na kopce, nacházející se jižním směrem. Nádraží v rodišti prezidenta Edvarda Beneše bylo, jak je již na této trati špatným zvykem, ve špatném stavu. Oprýskané zdi, zabedněná okna, i zde se však dochovaly původní názvy stanic v bíločerném provedení. Z Kožlan to již nebylo daleko do Kralovic u Rakovníka. Zdejší nádraží se stalo nucenou konečnou, což této trati zničilo většinu jejího dosavadního potenciálu. Vlak zde zastavil v 16:04 a já samozřejmě vystoupil a během pěti minut, vyhrazených na obrat vlaku, jsem si alespoň zběžně prohlédl okolí. Mé pozornosti pochopitelně neušla nádražní budova, prakticky stejná jako ta v Čisté. Dříve velmi krásná dvoupatrová budova je taktéž ve špatném stavu, který nejlépe vystihuje přezdívka "Holubí dům" - na půdě se totiž nachází velmi silná vrstva holubího trusu, budova je také podmáčená. Ještě smutnější pohled však skýtalo mladotické zhlaví stanice... Za železničním přejezdem již začínal pás husté vysoké trávy, z něhož vyčníval ohnutý červený terč, značící nemilosrdný fakt-tato trať je nesjízdná. Za ním už trať pohltily keře, při pohledu z dálky se dokonce zdálo, že tam žádná trať nikdy nevedla... Za největší kuriozitu považuji krycí návěstidla, kryjící železniční přejezd na mladotickém zhlaví. Obě jsou patrně dosud funkční, ačkoli žádný vlak z toho směru již nepřijede... Možná jednou...

V 16:09 jsem nastoupil zpět do "Orchestrionu", který jako Os 17713 odjel zpět do Rakovníka. Na zastávce Strachovice neboli v "Jahodově" opět nastoupil revizor, jinak však cesta zpět do Rakovníka proběhla úplně normálně, pouze jsem si byl nucen dodatečně zakoupit v MOPAJi jízdenku až do Roztok. Protože jsem však nenašel Rakovník, koupil jsem si jí už z Lubné, tedy Rakovníku nejbližší stanice na trati 162. Po návratu do Rakovníka v 16:56 bych měl za běžných okolností pouhé dvě minuty na přestup, Os 7720 byl však opožděn, proto jsem z Rakovníka odjel domů s přibližně desetiminutovým zpožděním.

"Orchestrion" 810 620 na nádraží v Rakovníku, chvíli před odjezdem do Kralovic. 

 

Klasický lokálkový interiér je v tomto voze z větší části zachován, a to včetně charakteristického odéru.

Zastávka Strachovice se nachází v lesích a kromě takticky uvažujícího revizora zde většinou moc lidí nevystupuje. Povšimněte si zajímavě provedeného názvu stanice. 

Nádražní budova v rodišti Edvarda Beneše je taktéž ve špatném stavu. Svým uspořádáním se velmi podobá budovám v Lubné, Zavidově nebo Trojanech. 

810 620 v cíli mé cesty, tedy na nádraží v Kralovicích. To se v důsledku špatného hospodaření SŽ neplánovaně stalo nádražím hlavovým. 

Krycí návěstidlo na mladotickém zhlaví stále funguje... 

Vyloučený úsek začíná u hranice dopravny D3, a pokud by tam nebyl umístěn červený terč, většina lidí by si ani nevšimla, že tam vede (vedla) trať... 

Kralovická nádražní budova se příliš neliší od té čistecké. Místní budově přezdívají "Holubí dům" - to podle silné vrstvy holubího trusu na půdě objektu. 

Použité jízdenky. 

Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, zážitky z cest nebo další knižní tipy podělíte dole v komentářích.