REPORTÁŽ: Nedělní výlet do Čisté a zpět 2021-06-06

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC)-chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

Krátkou, ale neméně zajímavou cestu jsem vymyslel přibližně hodinu před její realizací. V neděli v 10 hodin dopoledne jsem se rozhodl, že se, letos již potřetí, projedu mým oblíbeným Rakovnickým rychlíkem. Tentokrát již konečně do Rakovníka. Na zpáteční spoj do Roztok bych však musel čekat další dvě hodiny, proto jsem se rozhodl tento čas strávit na nejpozoruhodnější trati, vedoucí z Rakovníka. 

V 10:43 jsem v Roztokách nastoupil do vozu Amx, který byl spolu s dalším "dlouhým Balmem" řazen na spoji R 1271 Rakovnický rychlík. Do čela vlaku se tentokrát postavila "Bardotka" T478.1006, tedy oranžovo-šedý stroj z ověřovací série, lišící se například tvarem čela. V "Rakovničáku" se mnou cestoval můj kamarád Adam z kanálu Vše kolem železnice. Celou cestu jsme samozřejmě nechali stažená okna, čímž jsme si zajistili dobrý výhled na lokomotivu v obloucích, lepší přísun charakteristického bublání motoru a v neposlední řadě také vítr ve vlasech. Jízda po trati 174 v úseku Roztoky-Rakovník, kterým jezdím v podstatě denně, tak získala úplně jiný rozměr a já si tak užíval atmosféru tratě, při nudných cestách do školy skrytou. O komfortu "Balmů" se ani není potřeba zmiňovat. Rychlík kromě Křivoklátu projel všechny nácestné zastávky včetně nádraží v Lašovicích, kde však zastavil na zhlaví u odjezdového návěstidla. Důvodem bylo křižování s protijedoucím vlakem Os 7738, nádraží tak pro rychlík posloužilo jako pouhá výhybna. 

Po příjezdu do Rakovníka jsme se věnovali focení odstavené techniky. Na zadních "cargo kolejích" bylo oproti normálu poměrně "živo". V čele soupravy "kotlů" VTG stála "Bangle" 742 135, dosud nosící unifikovaný červeno-krémový nátěr, které sekundovaly dvě na vedlejší koleji odstavené "Rekobangle" 742 720 a 742 731. Nezapomněl jsem ani na "Tele" 708 702, malou posunovací lokomotivu v majetku ČD Cargo, svého času sloužící i v osobní dopravě na trati 174. V Rakovníku se využívá pro staniční posun a střídá se s "Legem" 704 011. Zároveň jsem zachytil také T478.1006 během objíždění soupravy "Rakovničáku". 

T478.1006 během objíždění soupravy, v pozadí v depu odstavený "Shrek" 854 223. 

Souprava Rakovnického rychlíku, odstavená po objetí na jedné ze zadních kolejí.

Dva pohledy na rakovnickou "dieselovou lobby". Zleva "Tele" 708 702, "Bangle" 742 135, "Rekobangle" 742 731 a 742 720 a "Orchestrion" 810 585. 

"Rekobangle" 742 731 a 742 720 v celé své kráse. 

Své kouzlo však má i klasická "Bangle" 742 135, zejména pokud stále nosí původní unifikovaný nátěr. Mně se podařilo zachytit setkání generací lokomotiv řady 742. Nechť si každý vybere svého favorita...

"Bečovku" toho dne obsluhoval "Orchestrion" 810 669, na němž se také dochoval unifikovaný nátěr, nadto je dodnes udržován v pěkném stavu.  

Nyní by se slušelo říct něco málo k tomu, kam jsem se z Rakovníka vypravil. Tou nejpozoruhodnější tratí jsem myslel trať 162, která v době svého vzniku, tedy v roce 1899, spojovala Rakovník s Mladoticemi a tím i s tehdejší Plzeňsko-březenskou dráhou (trať 160). Její význam však nebyl nikdy příliš velký, šlo o místní dráhu, okolnosti jejíhož vzniku byly poplatné době. Zejména v devadesátých letech docházelo k zanedbávání údržby tratě, což vyvrcholilo v lednu 1997 vyhlášením výluky v úseku Čistá-Mladotice. V roce 2001 sice došlo k obnovení provozu alespoň v úseku Čistá-Kralovice u Rakovníka, ovšem zajíždí tam jen část všech vlaků. Úsek Kralovice u Rakovníka-Mladotice, kde doprava nebyla obnovena, dnes již v podstatě neexistuje-koleje jsou rozkradeny, zmizely železniční přejezdy, zůstala pouze v lesích ukrytá budova nádraží v Trojanech. 

Na trať jsem se poprvé dostal v roce 2015, když jsme tímto směrem jeli na školní výlet. Vystoupili jsme tehdy ve Všesulově. Již v té době, ačkoli jsem se o železnici ještě téměř nezajímal, mě tato linka zaujala. Kromě toho, že vlaky jezdily téměř prázdné, byly na ní nasazovány výhradně "Orchestriony" 810 v korporátním designu Najbrt (který jsem považoval za neobvyklý, jelikož tempo jeho aplikace na 810 nebylo nějak závratné). To mělo jeden zásadní důvod. Trať s nízkou frekvencí cestujících byla vyhodnocena jako ideální pro zavedení tzv. specifického (samoobslužného) způsobu odbavování cestujících. U "lepších" 810 v Najbrtu tak zároveň došlo k dosazení systému, který samoobslužné odbavení umožňoval. Do této skupiny spadá i stroj 810 585, pochopitelně z rakovnického depa, dosud nosící starší variantu korporátního designu Najbrt 1 a označený povinným "očičkem". V neděli 6. 6. obsluhoval víkendový spoj Os 17746, který odjížděl z Rakovníka v 11:44, aby ve 12:13 dorazil do Čisté. 

Na trať 162 jsem se vydal v "Orchestrionu" 810 585, upraveném pro specifický způsob odbavení cestujících. Dosud nosí korporátní design Najbrt 1, což ho činí zajímavějším. 

"Orchestriona" jsem zachytil i z úhlu, který mi, i díky odstaveným "Rekobanglím" v pozadí, přijde velmi zajímavý. 

Jelikož jsem cestu začínal na nádraží v Rakovníku, využil jsem možnosti zakoupení jízdenky v nádražní pokladně. Pro její platnost ji však bylo nutné označit na rubové straně v označovači, který se nachází vedle vstupních dveří do oddílu pro cestující (vedle toalety). Jízdenku je však možno zakoupit také v zařízení MOPAJ, které se nachází v prostoru pro sklopná sedadla mimo hlavní oddíl. Část sedadel však zmizela ve prospěch nosičů na jízdní kola. Pro úplnost je nutné dodat, že nad označovačem se nachází další odlišnost, známá spíše z Regionov-tlačítko "Zastávka na znamení". Další odlišnosti jsem mohl pozorovat po vstupu do hlavního oddílu pro cestující. Musel jsem vzít zavděk klasickým modernizovaným lavicím s vysokými dělenými opěradly, které se sedákem svírají skoro pravý úhel. Alespoň již stihly projít přečalouněním, nová látka designu Najbrt 2 tak sekundovala stěnám, obloženým nevzhlednou imitací dřeva. Došlo však k výměně oken, jednovrstvá "výklopná" nahradila polospouštěcí, podobná těm v Reginově. Hlavní funkce nových oken přišla během cesty jednoznačně vhod. Velmi nepatřičně pak působily moderní prvky, dosazené také v souvislosti s neobsazením vlaku průvodčím. Vedle tlačítka zastávky na znamení se jednalo o systém hlášení zastávek a moderní displej informačního systému, informující o absenci průvodčího, trase vlaku včetně časů příjezdů, pásmech PID a dokonce i rychlosti. Stejné displeje jsou používány například v elektrických jednotkách 660, tam se však zobrazuje poněkud vyšší rychlost... 

Lavice s opěradly do pravého úhle, alespoň již dostaly nové čalounění designu Najbrt 2. 

Klasický interiér "Orchestrionů" vylepšila nová okna a také informační panely. 

Ty zobrazují například informaci, že průvodčího by cestující hledali marně,...

...nebo jednoduše informují o trase vlaku. 

Na celé cestě mě nejvíce zaujala trať jako taková, proto cestu po ní popíšu detailněji, než obvykle. Po výběru místa jsem byl zkontrolován strojvedoucím, který přišel s klasickým "popem" pro výdej jízdenek. Jízdenku si je možné zakoupit i u něj, přičemž je vydána okénkem ve dveřích stanoviště. Za chvíli se vlak dal do pohybu. V polích za Rakovníkem vlak poprvé, ovšem nikoli naposledy, přejel přes nezabezpečený přejezd, označený pouze křížem. Povětšinou se jednalo o křížení s polními cestami. Před některými přejezdy se také nacházely úsměvně působící rychlostníky, upozorňující na maximální povolenou rychlostí 10 km/h. Po několika minutách jízdy v polích vlak zastavil v dopravně D3 v Lubné. Tam se nacházely tři manipulační a jedna dopravní kolej a samozřejmě také nádražní budova, ačkoli SŽ již dříve uvažovala o jejím zbourání. Podle plastových oken v jedné části stavby a zahrady se zdá, že je objekt obýván. Jinak tomu ale vnější stav neodpovídá - plechová střecha je sice nepůvodní, avšak také dosti chatrně vypadající, a například stav omítek má k dokonalosti hodně daleko... Cesta pokračovala opět poli, občas vlak přejel nějaký ten přejezd, v Příčině se trať dokonce křížila se silnicí. Přejezd byl pochopitelně nezabezpečený a v bezprostřední blízkosti zastávky. Další přejezd přes silnici mezi Příčinou a Zavidovem již získal alespoň světelnou signalizaci, ovšem ani ta nezabránila hrozivé nehodě, která se stala v červenci 2019. Po srážce s dodávkou, smetenou právě "Orchestrionem" 810 585, zůstala jedna mrtvá žena a motoráček mimo koleje. Před Zavidovem se krajina kolem trati změnila na poměrně hluboký les, což spolu s šedou předdešťovou oblohou tvořilo magickou kulisu. I některé lesní cesty a pěšiny (!) musely být nutně zachovány za použití nezabezpečených přejezdů, na jejichž přítomnost strojvedoucí reagoval razantním zpomalením a troubením. Časté troubení vlaku ve mně vyvolávalo vzpomínky na trať 045, která se trati 162 v mnohém dosti podobá. Ještě v lese jsme najeli na zhlaví dopravny D3 v Zavidově. Po zastavení jsem si opět prohlédl nádražní budovu, ta zavidovská byla snad v ještě žalostnějším stavu, nežli ta lubenská-minimálně v ní nikdo nebydlel a střecha se zdála být původní. Došlo již k zazdění oken, zašlou slávu tak nejvíce připomíná nápis "Zavidov", vyvedený ve starém černo-bílém stylu. Zpod nápisu stále prosvítá bystrým okem zpozorovatelný starý název stanice Petrovice-Zavidov. Ještě v obvodu dopravny D3 se trať opět křížila se silnicí a následně vlak zajel zpátky do hlubokého lesa. Z této jednoznačně nejkrásnější části cesty jsem měl dojem "lesní pěšinky pro vlak", za zajímavost bych pak označil kamenný oblouk, tedy pozůstatek mostu, klenoucího se nad tratí. Okamžitě po dalším výjezdu ze zalesněné krajiny se u trati objevila zastávka Všesulov, kde jsem právě před šesti lety vystupoval. Těsně před zastávkou se pak nachází další křížení s polní cestou. Ze Všesulova to již nebylo tak daleko do Čisté, kam jsme dojeli ve 12:13 a kde cesta vlaku končila. Šestiminutovou pauzu jsem využil k zachycení zvláštní atmosféry tohoto nádraží. Ta byla dána zejména "opuštěností" místa, kterou rozbíjela pouze tříosá Setra S 418 LE v designu Plzeňského kraje, přistavená nedaleko a čekající na cestující do Plas. Prostoru nádraží vévodila majestátní dvoupatrová nádražní budova. I tento architektonicky zdařilý objekt se stylovou dřevěnou "verandou" má svá nejlepší léta již za sebou, jak lze usoudit podle rozbitých oken nebo oprýskané omítky. Zašlou slávu tratě nejvíce připomínají staré směrovky, z nichž ta vpravo ukazuje směr Mladotice... 

Dříve jistě velmi krásné nádraží v Zavidově bohužel v současnosti není ani trochu v kondici. 

Název nádraží se dochoval vyvedený v původní podobě, samotné slovo "Zavidov" však zakrylo při bližším prozkoumání patrný nápis "Petrovice-Zavidov", tedy původní název nádraží. 

Zkáza a zanedbání byly patrné i na konečné vlaku-na nádraží v Čisté. Velmi bych si přál, aby se této majestátní budově vrátil zašlý lesk. 

Původní krásu budovy připomíná i dřevěná "veranda", chránící cestující před nepřízní počasí. 

Stylová směrovka, do Mladotic se však vlakem již nedostaneme...

810 585 v Čisté ve společnosti Setry S 418 LE, nosící design Plzeňského kraje. 

810 585 před nádražní budovou v Čisté. 

Za chvíli jsem znovu nastoupil do "Orchestrionu", kde jsem si opět prostřednictvím MOPAJe zakoupil jízdenku na cestu zpět, kterou jsem podnikl s vlakem Os 17747. Spolu se mnou odjelo z Čisté přibližně pět lidí, zajímavé je, že si všichni zakoupili jízdenku u strojvůdce, který vytvořil prodejní místo odklopením přepážky ve dveřích stanoviště strojvůdce. Ve 12:19 jsem se vydal do Rakovníka a ještě jednou jsem si prohlédl zajímavosti této tratě. Z Rakovníka, kam vlak dorazil ve 12:48, jsem se vydal domů s vlakem Os 7712, který odjížděl ve 13:02. Ještě, než jsem nastoupil, jsem však zvládl zachytit RegioSprinter VT 33 společnosti Die Länderbahn, který byl přistaven k obsluze linky U12. DLB pojmenovává své jednotky podle planet, a jelikož je VT 33 stroj s nejnižším číslem, nosí jméno Slunce. 

810 585 po návratu do Rakovníka. 

RegioSprinter VT 33, nasazený na lince U12, nosí jako stroj s nejnižším číslem u DLB jméno "Slunce".

Rychle vymyšlený a časově nepříliš náročný výlet sice nevydal na rozsáhlou reportáž, ovšem projel jsem se po zajímavé trati, nacházející se nedaleko od místa mého bydliště. Důležité je zmínit, že jelikož jde o jednu z nejméně frekventovaných tratí, Středočeský kraj jako objednavatel dopravy plánuje radikální omezení již tak omezené osobní dopravy. Osud tratě 162, respektive toho, co z ní zbylo, tak zůstává nejistý... 

Použité jízdenky. U druhé si povšimněte označení na spodku rubové strany. 

Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.