JAK JSEM SE STAL VLAKVEDOUCÍM: První rychlík! (5)

Ač se to může zdát paradoxní, zájem o železnici u mě odstartoval před ne tak dávnou dobou. Byť jde o mého velkého koníčka, za celou dobu mé "železniční éry" jsem prohlašoval, že v životě na dráhu pracovat nepůjdu. Vedle toho, že se ve své studijní kariéře zabývám něčím úplně jiným, jsem vždy opakoval poučku "Chceš-li si železnici zprotivit, vyraž tam pracovat!", kterou mi opakovaně říkal můj kamarád a výpravčí Karel. Navíc jsem bral veškeré procesy před získáním nějaké té drážní pozice jako nesmírně složité a zdlouhavé a když k tomu ještě studuji... Pak jsem ale objevil jeden inzerát na Facebooku a železničářem jsem se stal dřív, než jsem stihl říct "Rychlost 60 km/h a očekávej rychlost 40 km/h".

OSTATNÍ DÍLY NALEZNETE ZDE

    Jak jsem již nastínil minule, po semmeringové dvoudence mě mělo čekat volné pondělí, za kolegu jsem však 24. července vzal odpolední zkrácenou směnu 2B na městské lince S34 s koncem v 19:45. V úterý 25. července jsem absolvoval obligátní 2A. I z těchto směn se stala rutina, pondělní tak činila zajímavou alespoň mimořádná událost u Libně a následné odklony přes Vysočany, v úterý mě zase přišel navštívit kamarád Šimon se svojí kamarádkou Luckou. 

Regionova Trio, s níž jsme se míjeli u Vysočan, nejela jako odklon, nýbrž jako osobní vlak na trati 070 místo obligátní "Hydry" či "Brejljetu". 

Příjemná návštěva v práci :)

RYCHLÍK! A HNED TEN NEJZAJÍMAVĚJŠÍ

    Velký den vlakvedoucího Petra Tolmana měl nastat v sobotu 29. července. Poprvé jsem měl doprovázet rychlík, a hned ten nejzajímavější, nejdelší a můj nejoblíbenější - zkrátka Lužickohorský, spojující Prahu s Mikulášovicemi ve Šluknovském výběžku. Velmi mi vyšla vstříc páteční rodinná oslava, konající se shodou okolností v Říčanech. V sobotu ráno jsem tak jen vlakem přejel na Vršovice, kde má vlakvedoucí Lužickohorského rychlíku (směna 9) v 8:15 nástup. Souprava je navážena z Čakovic spolu se soupravou Kokořínského rychlíku, jehož vlakvedoucí soupravy na vlečce připraví a následně doprovodí. Tuto sobotu dostal směnu 8 kolega Matouš. 

    Běžné řazení soupravy Lužickohorského rychlíku je lokomotiva řady 749 neboli "Bardotka", vůz B a také populární vůz RBDs s barovým oddílem. Já však vzhledem k objednávce dopravy pro dětský tábor dostal na svůj první rychlík hned vozy tři - souprava byla rozšířena o jedno "béčko". Táborníci však plánovali jet až z Mikulášovic do Prahy a třetí vůz tak měl být cestou tam normálně otevřen pro cestující. Nu což, sice se o něco více naběhám, ale cestující budou mít více prostoru. 

    Poté, co se Kokoříňák odvěsil, došel jsem se seznámit se strojvedoucím a fanouškem metalu Davidem. Po uvolnění koleje se mohla "urvat" i "Bardotka", David objel soupravu, já ji následně svěsil a udělal zkoušku brzdy. R 1275 Lužickohorský rychlík odjel z Vršovic přesně podle jízdního řádu, tedy v 8:46. Já si ještě předtím připravil POPku, čekající na mě v kupé rezervovaném pro vlakvedoucího. Vedle POPky mi Matouš připravil i služební telefon, fungující jako terminál pro platby kartou (na požadavek DÚK musí v našich vlacích fungovat platba kartou, Lužičák je však jediný vlak KŽC Doprava v systému DÚK, kde se nepoužívají nové varianty POPky, proto tento provizorní způsob) a červený praporek, k jehož účelu se možná později dostanu.

    Na hlavním nádraží přistoupili vedle celé řady výletníků i tři velmi důležití cestující - kolega Aleš, můj kamarád Rosťa a jeho kamarád Martin, s nímž jsem se tak seznámil. Je také dobré zmínit, že díky vozu RBDs není vlakvedoucí na Lužičáku nikdy sám, vždy má k ruce hospodského Petra, který pomáhá s nakládkou a vykládkou kol a fuguje také jako psychická podpora. Kromě toho vám může i něco dobrého uvařit :D

    V průběhu cesty jsem mohl konečně prodávat pořádné jízdenky. Pro cestující do oblasti Máchova kraje stačily časové jízdenky PID, které není možné vydat skupinově a těm, kteří jeli dál, jsem vydával OneTicket. Jízdenky Státního jednotného tarifu jsem vydával i pro cesty po Libereckém kraji, tedy od České Lípy do Jedlové, kde není možné vydat jízdenky jiného tarifu. A pro několik málo cestujících, nastoupivších někde v úseku mezi Jedlovou a Mikulášovicemi jsem měl připravené jízdenky tarifu DÚK. 

    Když jsem zrovna nemusel kontrolovat cestující, věnoval jsem se konverzaci s kamarády. Co nevidět jsme byli v Mladé Boleslavi, Máchovým krajem jsme pokračovali na Českolipsko a pak již do podhůří Lužických hor. Musel jsem si zvykat na dlouhou soupravu, navíc o vůz delší než obvykle, a při výpravě vlaku být veleopatrný a opravdu pečlivě zkontrolovat, zdali všichni vystoupili a nastoupili. Po souhlasu k odjezdu jsem ještě otevřenými dveřmi při rozjíždějícím se vlaku kontroloval polohu kliček zalamovacích dveří (musí směřovat nahoru), tedy zdali někdo nezapomněl vystoupit a nyní se nedobývá ven. Největší peklo pro dávání souhlasu k odjezdu jsou bezpochyby stanice Česká Lípa střelnice (s čilou výměnou cestujících, českolipští totiž využívají vlak jako MHD) a Jedlová, obě se totiž nacházejí v oblouku. Uzavření dveří jsem následně kontroloval i během mých pochůzek po vlaku.

Poprvé na rychlíku! 

    Nejvíce jsem se však těšil na příjezd na konečnou stanici do Mikulášovic dolního nádraží, respektive na průjezd tím bezpochyby nejzajímavějším úsekem trati. Za Jedlovou se rychlík napojil na trať 081. Přes Chřibskou, kde došlo k velmi zdařilé rekonstrukci nádražní budovy, a Rybniště, kde rekonstrukce právě probíhala, jsme tak pokračovali do Krásné Lípy. Zde nás čekala desetiminutová pauza, během níž jsem zavedl tradici focení "Bardotky" v právě rekonstruované stanici. 

"Bardotka" 749 253 neboli T478.1215 stála v čele mého prvního samostatně doprovázeného Lužičáku. Lokomotiva prošla během léta úpravou laku, při níž byla odstraněna šedá "piha" na boku. Povšimněte si probíhající rekonstrukce staniční budovy v Krásné Lípě, kde rychlík koná desetiminutový prostoj.

    Za Krásnou Lípou Lužičák vstupuje na trať se zjednodušeným řízením provozu, tedy "détrojkovou" lokálku vedoucí do Panského. Jedinou zastávku Zahrady u Rumburka projíždí a po splnění ohlašovací povinnosti v dopravně D3 Panský pokračuje přes Brtníky do Mikulášovic. V Panském si k Petrovi do barového vozu přišel s půllitrem pro pivo jistý místní občan, který prý chodí pravidelně. 

    Netrvalo dlouho a dorazili jsme do Mikulášovic, respektive jsme započali dlouhou cestu okolo nich. Mikulášovice totiž překvapí svou délkou i počtem stanic. Horní nádraží, respektive zastávku, co z něj zbyla, rychlík projíždí. Obsloužili jsme tak jen zastávku Mikulášovice střed, kde nás opustil Aleš, Rosťa a Martin. A pak již následovalo mikulášovické dolní nádraží (doopravdy ve Vilémově). Nastal tak čas na činnost, na níž jsem se teoreticky připravoval již dlouho a během zácviku si ji nemohl vyzkoušet. Ale hezky popořadě.

Souhlas k odjezdu v Mikulášovicích střed, momentku zachytil Aleš.

    Po příjezdu k nástupišti a vystoupení cestujících jsem se postavil na představek na konci soupravy a čekal. David po rozsvícení "bílé" neboli návěsti Posun dovolen vyjel na německé zhlaví, tedy ve směru Dolní Poustevna. Poté, co se na trpasličím seřaďovacím návěstidle ("ranžírce") ve směru do stanice rozsvítila "bílá", dal jsem pokynem "Suneme!" vlak do pohybu. Potud je to stejné jako při mém zácviku. 

    Po zastavení u nástupiště se David odvěsil a začal objíždět soupravu. Já jsem si mezitím došel k výpravčí pro klíč od pomocného stavědla. Šedá skříňka se žlutými pruhy je spojena spíše s místním přestavováním výhybek, v Mikulášovicích však ukrývá dva elektromagnetické zámky s klíči od ručně přestavovaných výhybek a výkolejek. Ty náleží ke dvěma manipulačním kolejím, jinak je však celá stanice po rekonstrukci ovládána z Jednotného obslužného pracoviště (JOP). Mikulášovický výpravčí je zároveň dirigujícím dispečerem pro několik přilehlých tratí. 

Pomocné stavědlo 1 (PSt1) u koleje 5a, na níž se během pauzy odstavuje souprava Lužickohorského rychlíku. 

    Má činnost spočívala v převzetí obsluhy pomocného stavědla a vyjmutí jednoho z klíčů z elektromagnetického zámku. Následně jsem postavil posunovou cestu z koleje páté na kolej 5a - sklopil jsem výkolejku a přestavil výhybku. V tuto chvíli jsem se již mohl vrátit za Davidem, který mezitím dokončil objíždění soupravy. Znovu jsem se postavil na představek na jejím konci a po rozsvícení "bílé" na návěstidle L1 jsem dělal "druhé oči" při sunutí na německé zhlaví. Ze zhlaví souprava vlaku přejela k návěstidlu S5, na němž byla stále návěst Stůj. Tentokrát došel k pomocnému stavědlu David, kde řadičem Posun ve směru zvolil směr "Panský" a tím na zmíněném návěstidle rozsvítil "bílou". Nyní mohl najet na kolej 5a. Já po odstavení soupravy návěstidlo zhasl, výhybku i výkolejku jsem přestavil do základní polohy, do zámku jsem vrátil klíč a obsluhu pomocného stavědla předal zpět výpravčímu. V tuto chvíli mi začala pauza. 

    Výhodou (či pro někoho nevýhodou) Lužičáku je pouhé dvě hodiny trvající pauza, která ideálně postačuje k obědu v blízké restauraci U Bílého jaka. Po obědě jsem se vrátil zpět, znovu převzal obsluhu pomocného stavědla, vyjmul klíč a postavil posunovou cestu. Následovalo vysunutí k nástupišti, já vše vrátil do původního stavu a klíč předal příjemné výpravčí, která měla toho dne službu. Jen ta výhybka šla nějak ztuha... 

    Cestou zpátky jsme na středu nabrali partu, která navštívila zdejší druhou výbornou restauraci U Vladařů. Vedle nich však nastoupila také uzavřená společnost táborníků, kteří si objednali vlastní vůz. Ten se cestou zpět nacházel hned za lokomotivou a jelikož byl jeho účel vozu pro uzavřenou společnost řádně popsán na cedulích na dveřích, až do Prahy jsem se mu nemusel věnovat. V Panském po našem příjezdu již čekalo Desiro společnosti trilex (Die Länderbahn) a já si tak nemohl vyzkoušet další provozní specifikum rychlíku. O něm snad příště. 

    Po zbytek cesty zpět do Prahy se nic zvláštního nestalo. V Čakovicích, kde má rychlík prostoj 11 minut, vystoupili táborníci. Protože děti i jejich vedoucí byli z cesty nadšeni, půjčil jsem si od jednoho z vedoucích mikrofon s kombem, který vezli s sebou a nahlas přečetl adresu KŽC Doprava. To aby věděli, kam mají posílat děkovné dopisy :D Po příjezdu do Vršovic jsem soupravu předal zpět Matoušovi a vydal se domů. Byl to náročný den, rozhodně jsem se měl ještě co učit, ale i tak dopadl můj první rychlík, troufám si říct, vcelku obstojně.

BONUS: JAK JE TO S TÍM POMOCNÝM STAVĚDLEM?

    Výše jsem zjednodušeně popsal stavění posunové cesty na kolej 5a ve stanici Mikulášovice dolní nádraží a práci s pomocným stavědlem. Protože mě tato činnost baví, rád bych vám ji zde podrobněji představil a zároveň vám tím přiblížil předpis SŽ Z1, zabývající se právě obsluhou zabezpečovacích zařízení. 

VAROVÁNÍ: V MIKULÁŠOVICÍCH ANI NIKDE JINDE TO NEZKOUŠEJTE!

Abych mohl začít s obsluhou pomocného stavědla, musím si od něj u výpravčího nejprve vyzvednout klíček. Ten je označen čtvercovým štítkem s nápisem PSt1.

Uvnitř se ukrývají, vedle krabičky s náhradními žárovičkami a přepínače osvětlení, dva elektromagnetické zámky,...

...indikační světlo a řadič Převzetí obsluhy, indikační světlo a tlačítko Uzavření přejezdu P3499 v km 0,104 a indikační světla a řadič Posunu ve směru.

Po převzetí obsluhy se věnuji pravému zámku. Stisknu levé nezaplombované tlačítko a klíč vyjmu.

Podle tvaru štítku poznáme, že se jedná o klíč od výkolejky uzamknuté v poloze na kolejnici. Z číselného údaje v čitateli vyčteme, že se jedná o výkolejku Vk2, uzamknutou kontrolním zámkem. V kontrolním zámku je uzamknut klíč od odtlačného zámku (3t) výhybky 3. 

Výkolejka Vk2 je již přestavena, výkolejkové návěstidlo tak místo návěsti Posun zakázán dává návěst Jízda přímým směrem.

Z kontrolního zámku výkolejky Vk2 jsem vyjmul tento klíč. Podle tvaru štítku poznáme, že se jedná o klíč od výhybky uzamknuté do přímého směru. Z číselného údaje v čitateli vyčteme, že klíčem odemkneme kontrolní odtlačný zámek výhybky 3. V kontrolním zámku je uzamknut klíč od jednoduchého výměnového zámku výhybky 3. 

Výhybka 3. Po odemknutí kontrolního odtlačného a jednoduchého výměnového zámku...

...je možné ji přestavit. Výhybkové návěstidlo nyní dává návěst Jízda doleva.

Řadič pro Posun ve směru je možno přeložit do polohy "Panský" či "D. Poustevna".

Přeložením do polohy "Panský" se na návěstidle S5 u výhybky 3 rozsvítí návěst Posun dovolen a souprava může vjet na kolej 5a. Následně se vše vrátí do původního stavu.

    Zkušenosti a schopnosti nabyté na prvním rychlíku měly být záhy prověřeny - sobotní Lužičák totiž nebyl mým posledním rychlíkem tohoto víkendu. Doufám, že jste si můj nástup na rychlíky užili se mnou! Pokud jste tak ještě neučinili, přečtěte si i ostatní díly příběhu o tom, jak jsem se stal vlakvedoucím. Seřazené ve sloupečku je najdete po prokliknutí odkazu v úvodu článku.