REPORTÁŽ: S odkloněným Cyklohráčkem a Pražským motoráčkem 2021-06-12

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC)-chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

S myšlenkou projet se Cyklohráčkem, tedy vlakem určeným těm nejmenším, jsem si pohrával již delší dobu. Ačkoli již nějaký ten pátek nepatřím do cílové kategorie speciálního spoje, pro jízdu s ním mluvila hlavně nasazená vozidla. Když totiž začal v roce 2012 jezdit na trase Praha-Hostivice-Slaný, o jeho obsluhu se starala atypická prototypová dvojice 812 613 "Esmeralda" a 80-29 101 "Kasandra", pro kterou to bylo jediné adekvátní využití, doplněná vozem Bdtax785 pro přepravu kol. Postupem času však vozy přibyly, změnily barvu a "Esmeralda" přestala soupravu zvládat. Od roku 2019 se tak v čele Cyklohráčku začala objevovat "Veselá kráva" alias lokomotiva 714. Tento omyl českého železničního průmyslu byl dříve poměrně často vystavován na osobní výkony, ovšem v dnešní době se tak děje jen zřídka. Součástí soupravy zůstala deaktivovaná "Kasandra". 

Uskutečnění mé myšlenky popohnala výluka na trati 121, po které je Cyklohráček běžně veden. Bylo tak rozhodnuto o jeho přetrasování na trať 120 s cílem v Rakovníku. To jsem si přirozeně nemohl nechat ujít. Že vyzkouším úplně první Cyklohráček, jedoucí z Rakovníka, jsem se však rozhodl až v sobotu ráno, přibližně hodinu před odjezdem víkendového Os 7739, s nímž jsem se v 10:24 společně s bratrem vydal do Rakovníka. Po nezbytném zakoupení jízdenek v nádražní pokladně jsme přešli až na zadní šestou kolej a následně začali vybírat, do kterého vozu Os 10581 Cyklohráček nastoupíme, možností totiž bylo hned několik. Tyrkysový Bdtax785 alias "Vůz plný kol" jsme zavrhli z důvodu absence jízdních kol po ruce. "Tělocvična", jak se přezdívá tomuto vozu upravenému pro přepravu jízdních kol, mě však lákala, jelikož jsem s ní nikdy nejel. Sympatický nám nebyl ani růžový "Vůz plný balónků" (BDtax783), a dokonce ani "Vůz plný her", vyvedený v modré barvě. Volba tak padla na nyní oranžový, dříve však zelený řídicí vůz Bfbdtanx792, pozůstatek po původním řazení Cyklohráčku. Dovnitř mě rozhodně nelákal nápis "Vůz plný hraček", jako spíše fakt, že se jedná o jediný vyrobený exemplář. Chtěl jsem také učinit srovnání s Regionovami, jimž tento prototyp vydláždil cestu. A do třetice se stanoviště strojvedoucího proměnilo v "simulátor" řízení vlaku, sice pro děti, ale koho to zajímá :) Do čela se postavila "Veselá kráva" 714 219 z SÚ Praha Vršovice, která však již přišla o klasické zbarvení, připomínající obal stejnojmenného sýru. Místo něj nyní nosí korporátní design Najbrt 1, který ovšem tak tragicky nevypadá. Abychom to na stanoviště neměli tak daleko, usadili jsme se v "kupé" za ním. Mohl jsem tak začít pozorovat první rozdíly. Za velký benefit považuji sedačky. Kromě pohlednějších (a kousavějších) potahů se od těch v Regionovách liší celkovou konstrukcí. Tentýž, nebo hodně podobný typ byl ovšem dosazován do jiné šumperské rekonstrukce-do motorových vozů 854 neboli "Hyder". Za jejich výhodu považuji sklopné sedáky, díky nimž vzniká větší prostor pro focení z oken. Druhé kupé, kde se oproti Regionovám nenachází přechod do dalšího vozu, bylo přeměněno na hrací prostor s dřevěnými vláčky a jakýmsi houpacím vakem. Pod zadním oknem se pak nachází průběžná lavice. Mírně odlišný je také nízkopodlažní nástupní prostor. Okna jsou zde polospouštěcí (v 814 pevná) a nachází se zde také více nadokenních poliček. Toaleta postrádá elektronicky ovládané dveře a také vakuový systém-jedná se o klasické "zařízení na zalévání kolejí", není však ochuzena o neprůhledné okno, kterým alespoň prochází denní světlo. My jsme však největší část cesty trávili samozřejmě na stanovišti strojvedoucího, odkud jsme měli výhled jak na kapotu "Veselé krávy", ale také na okolí trati.

"Veselá kráva" 714 219 z vršovického depa v čele Cyklohráčku. Dosud nosí design Najbrt 1.2 (lichoběžníky). 

Pod názvem "Vůz plný hraček" se skrývá "Kasandra", bývalý řídicí vůz, který spolu s "Esmeraldou" vydláždil cestu Regionovám. Bohužel přišla o charakteristický zelený lak. 

Nástupní prostor v "Kasandře", od toho v Regionovách se v mnoha detailech odlišuje. Dámy v červených tričkách jsou tzv. hrajvedoucí, starající se o zábavu v Cyklohráčku. 

"Kupé", nacházející se hned za stanovištěm strojvůdce v "Kasandře". Sedačky se sklopnými sedáky byly při rekonstrukci dosazeny i do "Hyder" řady 854. 

Takovou lavici pod zadním oknem můžeme najít pouze v "Kasandře", konkrétně v jejím druhém "kupé". V prostoru pod lavicí se nachází elektrický brzdič DAKO BSE. 

"Kupé" bylo přestavěno na hrací prostor, středobodem je jakýsi houpací vak. 

Cyklohráček odjížděl z Rakovníka přesně v 11:00. Po "Buštěhradce" jsem jel znovu po třech letech, proto jsem byl překvapen některými novinkami. V Lužné u Rakovníka, respektive v tamějším muzeu zrovna probíhal "Víkend plný zážitků", jehož součástí byly i nostalgické jízdy po "Kolešovce". V čele historické soupravy, připravené na vedlejší koleji, stála parní lokomotiva 534.0323 "Kremák". Hluboké lesy kolem trati, tvořící kouzelnou atmosféru, pochopitelně zůstaly stejné, změn se ovšem dočkala některá nádraží na trati. Rekonstrukcí zrovna procházela nádražní budova v Řevničově, dříve zanedbané nádraží v Novém Strašecí se dočkalo nové tváře, která ještě více podtrhla původní tvary staveb Buštěhradské dráhy. Nádraží Stochov (dříve Lány) prošlo také omlazovací kúrou, což tomuto velkému dvoupatrovému domu, skrývajícímu salónek prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, jen prospělo. Předtím však vlak musel sníženou rychlostí 30 km/h projet Rynholeckým tunelem, procházejícím areálem Českých lupkových závodů v Pecínově. Stavba z roku 1870 mě zaujala zejména přiznanými železnými skružemi, jejichž aplikaci si vyžádal špatný stav tunelu. Za Řevničovem se krajina změnila, projížděli jsme spíše zemědělskou krajinou, ovšem před Kladnem se vlak do lesů vrátil, aby z nich vyjel těsně před kladenským hlavním nádražím. Za Kladnem se na polích podél trati objevovaly spíše velké skladové haly, jimž muselo ustoupit tradiční pěstování zemědělských plodin. To už se vlak blížil k Jenči, která je známá hlavně díky zde sídlícímu ŘLP. Mezi šotouši je však nádraží v Jenči pojmem díky dosud funkčním mechanickým návěstidlům a předzvěstem. Zrovna během průjezdu Jenčí jsme se nacházeli na stanovišti "Kasandry", proto by se hodilo o něm něco v krátkosti říci. I v případě řídicího pultu zmíním, že se odlišuje od pultů v pozdějších sériových jednotkách 814. Středobodem je samozřejmě řídicí páka od firmy Lekov, umožňující také ovládání brzd. Ta je orientována na pravou ruku, levá ruka se tak stará o ovládání "živáku". Na řídicím pultu můžeme najít dvě tlačítka bdělosti, druhé se nachází hned vedle řídicí páky. Vlevo vedle páky našel své místo panel ARR, přičemž dvojice 812 a 912 byla první, která tento systém přinesla na lokálky. Na krajích panelu se nacházejí další ovladače, například řízení, stěračů, ventilace, světel, houkačky nebo pískování. Vpravo vedle panelu je k dispozici i klasický brzdový kohout. Jelikož není "Kasandra" vybavena informačním systémem, lze s cestujícími komunikovat pomocí vpravo umístěné vysílačky. Ke komunikaci s výpravčími a dispečery slouží systém TRS, jehož sluchátko se nachází vlevo a náleží k němu také ovládání, které můžeme najít na svislém panelu. Tam jsou umístěny také další kontrolky, nákres "Kasandry", zobrazující rozsvícená světla (nepůvodní a zřejmě pouze "na oko"), klasický rychloměr a displej řídicího systému Intelo. Úplně vpravo pak našlo své místo ovládání ventilace a ukazatele tlaku brzd. 

Zdařile opravená nádražní budova ve Stochově. 

Vchod, nacházející se vlevo od dveří dopravní kanceláře, skrývá salónek prezidenta Masaryka. 

Stylově pomalovaná budova čekárny na zastávce v Kačicích. 

Řídicí pult "Kasandry", kde si ti nejmenší (a my) mohou vyzkoušet ovládání vlaku. 

Autor článku za řídicím pultem "Kasandry". Světlo "Veselé krávy" však dokazuje, že je to jen fikce...

Z Jenče je to jen malou chvíli do Hostivic. Na zdejším nádraží se nacházel, kromě křižující Regionovy 814 064, také pracovní vlak, složený z výsypných vozů, například typu Faccpps. V jeho čele stála "Bardotka" 751 036 ZSSK Cargo, která o týden později zahořela v Praze-Kolovratech. Z Hostivic jsme nepokračovali po "Buštěhradce", Cyklohráček totiž odbočil na krásnou trať 122, jejíž část je označována jako "Pražský Semmering". Trať spojuje Hostivice s nádražím Praha-Smíchov, respektive zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště, nacházející se v prostoru nádraží. Tam jsme také ve 12:36 vystoupili, abychom okamžitě nastoupili do vedle odstaveného "Kredence" 830 209 (M262.0209), provozovaného společností KŽC Doprava. Ten obsluhoval Os 7754 Pražský motoráček, heritage train spojující pražské Hlavní nádraží s nádražím Praha-Zličín a projíždějíí právě po "Pražském Semmeringu". Jednalo se o mou první jízdu s "Kredencem", proto jsem si nezapomněl prohlédnout každý detail vozu. Zaujaly mě dveře se dvěma klikami a západkou, s nimiž jsem se musel naučit zacházet, abychom mohli nastoupit. Vlak byl v tu dobu prázdný, vynikl tak nepříliš světlý interiér, čehož je dosaženo šedohnědými "tapetami" na stěnách, a také tmavě zelenými koženkovými lavicemi. Ty vypadají velmi pohodlně a měkce, ovšem pravda je taková, že sklon jejich opěradel není vůbec ideální a měkké také příliš nejsou. Usadili jsme se v prostoru pro kuřáky, jak dokazovala cedulka nad dveřmi mezi oddíly (dnes je však irelevantní, kouření je zakázáno v celém vlaku). Zaujalo mě také osvětlení, tvořené pouhými žárovkami v řadách po třech vedle sebe. Elegantně působily také stropní nosiče zavazadel, mající velmi elegantní tvar. Ještě, než jsme se stihli usadit, mou pozornost si získaly dva "Peršingy" firmy RegioJet, mající centrálu právě na Smíchově. Stroj 162 113 stál v čele žlutých vozů, kdežto 162 115 popojížděl prostorem zastávky bez zátěže. Jízdenky jsme zakoupili u průvodčího, který seděl v blízkosti otevřeného stanoviště strojvůdce, kam jsem tak nakoukl. Viděl jsem tak jednoduše zařízený a poměrně archaický řídicí pult, ponechaný víceméně v původním stavu. Pak, ve 12:43, se motoráček dal do pohybu. Stáhl jsem okno, tvořené pouhou skleněnou tabulí bez jakéhokoli rámu, ke stažení mimochodem posloužila klika, umístěná pod odkládacím stolkem, a s bratrem jsme začali nasávat atmosféru nejkrásnější trati v Praze. Poté, co vlak minul Barrandovský most, se nám otevřel výhled na Barrandovské terasy, někdejší rezidenci rodiny Havlových, jejíž součástí bývala vyhlášená restaurace, a také na Jižní spojku a tramvajový most. To už jsme však přejížděli po prvním z Hlubočepských viaduktů, po Jihovýchodním. Jedná se o větší z viaduktů, přičemž pod ním prochází železniční trať 173. Mnohem malebnější je však menší Severozápadní viadukt, pod nímž také prochází trať 173. V jeho těsné blízkosti se nachází známá a hojně fotografovaná skalní stěna. První zastávkou na trati byla výhybna v Praze-Žvahově. Zde proběhlo křížení s "Orchestrionem" 810 306, hrdě nosícím jméno jednoho z popravených 27 českých pánů-s "Kryštofem Harantem". Z Hlubočep jsme dojeli do Jinonic, kde vlak projel stejnojmennou zastávku, která se nachází v prostoru železniční stanice Praha-Waltrovka. Tu reprezentuje krásně opravená nádražní budova, je však zřejmě v soukromých rukou. Následně jsme projeli přes zastávku Praha-Cibulka a stanici Praha-Stodůlky, mezi nimiž prochází trať lesem, a pak jsme se opět přiblížili civilizaci-dojeli jsme na nádraží Praha-Zličín, odkud také vychází vlečka do areálu opraven firmy RegioJet. Podél celé trati rostlo velké množství keřů, které zrovna kvetly. Jejich vůně pronikala otevřenými okny do interiéru motoráčku, což tvořilo neopakovatelnou atmosféru. Na této trati a v tomto voze je v podstatě povinné mít hlavu vystrčenou z okénka, a to během celé jízdy :) Na Zličíně byla konečná Pražského motoráčku. "Kredenc" po chvíli odjel směrem dozadu před zeleně omítnutou nádražní budovu, kde zůstal stát. 

Žluté "Peršingy" 162 115 a 162 113 náleží RegioJetu. Firma má centrálu právě na nádraží na Smíchově, na jehož Severním nástupišti se lokomotivy setkaly s "Kredencem" 830 209 KŽC. 

Řídicí pult v "Kredenci" je velmi jednoduše zařízen. 

Oddíl pro "nekuřáky" v "Kredenci". Lavice možná vypadají pohodlně, avšak příliš pohodlné nejsou.

Osvětlení zajišťují tyto úsměvně působící žárovky. 

Stahování oken se děje díky klikám, umístěným pod odkládacím stolkem. 

Životní cesta revolucionáře Kryštofa Haranta skončila na Staroměstském náměstí, my však jednoho potkali ve výhybně na Žvahově v podobě "Orchestrionu" 810 306, pokřtěného zřejmě na jeho počest.

"Kredenc" 830 209 (M262.0209) na konečné na Zličíně. Stroj z roku 1959 vlastní KŽC Doprava teprve od loňského roku, předtím totiž náležel firmě Junior Market z Uhlířských Janovic. Pražský motoráček obsluhoval poprvé letos v únoru.  

Jeho místo u nástupiště převzal "Orchestrion" 810 449 v korporátním designu Najbrt 2, obsluhující toho dne spoj Os 25914, odjíždějící  ze Zličína do Hostivic ve 13:19. Stroj z vršovického depa získal vedle polospouštěcích oken i nové sedačky normálního tvaru od firmy MSV Interiér. Ty musejí být, vzhledem k odlišným roztečím, částečně situovány v leteckém uspořádání. Hned po nástupu jsme zjistili, že i zde, v Praze, jezdí vlak bez průvodčího. Jelikož jsem nikde nenalezl MOPAJ, pouze označovače, byl jsem nucen zakoupit si jízdenku u strojvůdce. Měl jsem tak možnost nakouknout i na jeho stanoviště. V Hostivicích jsme vystoupili ani ne za deset minut, ve 13:26. Mohli jsme jet s Arrivou a jejich R 1204, a nebo se vrátit opět s Cyklohráčkem. Volba nakonec padla na Os 10582 Cyklohráček. Před jeho příjezdem jsem zachytil křižování zmíněného rychlíku Arrivy v čele s jednotkou 845 316, a Sp 1575 z Kladna-Ostrovce, tvořeného mými oblíbenými "Hydrami" 854 212 a 854 217, tedy "Maruškou". Mezi nimi pak byly řazeny dva červené vozy Bdtn756. 

"Orchestrion" 810 449, přistavený k nástupišti na Zličíně, nás odvezl do Hostivic. Povšimněte si v pozadí odstaveného "Kredence". 

Konečně "Orchestrion" s pořádnými sedačkami. Ty od MSV Interiér sice zásadně zvyšují komfort cestování, ubírají však kapacitu vozu a jejich rozteče stejně jako u Regionov nepasují k oknům. 

"Tyrkyska" 845 316 v čele R 1204, který přijíždí do Hostivic od Prahy. 

Od Kladna přijel "konkurenční" Sp 1575 v čele s "Hydrou" 854 212 z rakovnického depa.  

Setkání dopravců během křižování v Hostivicích. 

Postrková "Maruška" 854 217.

V Hostivicích se stejně jako na dalších nádražních budovách bývalé B.E.B. nachází dobová značka výšky nad mořem-nivelační bod. 

Krásně opravené nádraží v Hostivicích. V červnu 2018 nám zde ujel přípoj na trať 122 poté, co jsme  zřejmě dlouho vystupovali z tehdejšího rychlíku Lány. Stalo se tak během cesty na školní ekokurz. 

"Veselá kráva" 714 219 v čele Os 10582 Cyklohráček během příjezdu do Hostivic. 

V Cyklohráčku, který z Hostivic odjížděl ve 13:45, jsme opět zabrali místa v "Kasandře", řazené tentokrát na konci. Ze stanoviště tak byl krásný výhled na trať, což je v našich motoráčcích vesměs nedostatkové zboží. Na Kladně Cyklohráček minul další pracovní vlak, v jehož čele stál "Baťoh" 740 424 v nátěru někdejší firmy AWT (dnes PKP Cargo International). Průjezd hlubokými lesy, tedy nejkrásnější část cesty, započal za Kladnem. Nejvíce se mi vryl do paměti následující okamžik. Z důvodu křižování zastavil vlak na nádraží v Kamenných Žehrovicích, nebyl zde však umožněn výstup a nástup cestujících. Stanice, kterou reprezentuje nádražní budova typické architektury B.E.B., je ukryta v hlubokých lesích, které prostor obklopují z obou stran. Čtyři koleje nedávno prošly rekonstrukcí, o čemž vypovídají nové pražce, a také nástupiště, zjednodušující nástup do vlaku. Na třetí koleji došlo k odstavení kontejnerových vozů Sggrss společnosti METRANS (stejně jako na Kladně). Po nějaké době projel Kamennými Žehrovicemi rychlík Arrivy, tvořený opět dvěma jednotkami 845. Jen tak proletěl, což mi evokovalo průjezd nějakého mezinárodního expresu. Výpravčí vyšel ze své kanceláře a na Arrivu přátelsky pokynul. Tento moment byl zkrátka neopakovatelný a z nějakého důvodu se mi velmi líbí. Čím blíže jsme byli Rakovníku, tím více nebe halily dešťové mraky. To ještě umocňovalo dojem z průjezdu krásnými hlubokými lesy. V "Kasandře" jsme navíc postupně jeli úplně sami. To vydrželo až do Rakovníka, kam jsme dojeli ve 14:49. Pak jsme jen nastoupili do Os 7716 do Roztok, který měl odjíždět ve 14:58, byl však asi o deset minut opožděn. Okolo půl čtvrté jsme dorazili domů s pocitem perfektně stráveného dne, který jsme využili k otestování dvou zajímavých produktů na české železnici. 

Fotografie rozhodně nedovede věrně vystihnout tu zvláštní atmosféru, jaká panovala během křižování s rychlíkem Arrivy v Kamenných Žehrovicích. 

714 219 během objíždění soupravy v Rakovníku. 

Poslední Cyklohráček toho dne odjel do Prahy pod číslem Os 10583 v 16:57.  

Použité jízdenky. 

Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.