Když jsem v březnu uviděl na K-Reportu plakát s upoutávkou na akci "Putování Podřipskými lokálkami", neváhal jsem ani minutu a okamžitě si objednal lístek. Cena 700 Kč za celodenní železniční akci, nabitou nostalgií a železniční romantikou, se mi zdála dokonce až nízká :D Vadou na kráse bylo jen datum 7. května, v němž by již měla probíhat horká fáze mé přípravy na maturitu. Od zakoupení jízdenky uplynuly dva měsíce, najednou tu byl začátek května a mně do mého předmaturitního shonu přistála v mailu stylová "jízdenka" na vlak s poetickým názvem Podřipská střela. Na sobotu 7. května jsem se tak začal intenzivně těšit.
Otazníkem, který se mi postavil do cesty a který jsem naštěstí vyřešil v dostatečném předstihu, byl způsob, jakým se dostanu do Kralup nad Vltavou. Speciální vlak totiž nejošklivější nádraží v ČR (tento titul jsem nakonec trochu přehodnotil, viz dále) opouštěl již v 8:30. Cestu přes Prahu jsem zavrhl a mírně napjatou situaci vyřešil originálně. Posuďte sami. 7. května jsem vstal již ve 4:00, abych spolehlivě stihl víkendový (!) vlak
Os 7731, který z Roztok odjíždí ve 4:52. Na nádraží jsem dorazil ještě za tmy, ptáci ale i tak již hlasitě zpívali. V krásném jarním ovzduší jsem vyčkal na mírně zpožděný vlak, který mě dovezl do Rakovníka. Tam jsem v asi čtyřminutové mezeře přeskočil na
R 1201, obsluhovaný dvěma "Tyrkyskami" řady 845 společnosti ARRIVA Vlaky. U průvodčího v Os 7731 jsem si proto poručil jízdenku OneTicket, abych nemusel řešit nákup další jízdenky ve vlaku. Během odjezdu z Rakovníka v 5:18 jsem mohl pozorovat úžasné červánky, které značily, že slunce pomalu vychází. Z vlaku jsem měl výhled na pole za Rakovníkem, nad nimiž se vznášely cáry jarní mlhy. Bylo jasné, že se chystá krásný den, což mi opravdu zvedlo náladu. Ve stanici Lužná u Rakovníka mě upoutaly následky nedávné výluky. Došlo při ní k vyřezání svahu vedle nádražní budovy, odstranění dvou kusých (nesjízdných) kolejí, umístěných pod ním a také ke změnám v samotném kolejišti stanice. Vlak se zde křižoval s "Hydrou" 854 032, nasazenou na vlaku Os 19700 do zastávky Rakovník západ. Cesta po "Buštěhradce" se nikdy neomrzí, zejména hluboké lesy a zářezy kolem Řevničova mě zaujmou vždy. Jinak vše probíhalo jako obvykle, novinkou tak byly pouze soupravy vozů Laaers Škody Auto, odstavené na dlouhých manipulačních kolejích v Novém Strašecí a hlavně v Kamenných Žehrovicích. U Rynholce se poprvé ukázalo slunce, v Kladně jsem tak v 6:04 vystoupil již za světla. Po debatě s mým známým, strojvedoucím Lukášem, který o akci na Podřipsku věděl a dokonce mě informoval o nasazených strojích, jsem nastoupil do posledního pravidelného vlaku tohoto dne. V 6:37 opouštěl Kladno vlak
Os 19808, směřující do Kralup nad Vltavou. Regionovy, které vlaky na
trati 093 obsluhují, obvykle přijíždějí až z "Masaryčky", tento vlak však začíná svou cestu přímo na Kladně. Na nádraží v Kladně-Dubí mě zaujaly odstavené "Bangle", na vlečce jsem spatřil stroje řady 740.3 s motorem Caterpillar, jako záloha pak zrovna sloužil stroj čísla 742 184 v původním a poněkud ošuntělém červeno-krémovém nátěru. Následně mě ovšem doslova nas*al pohled na opravenou nádražní budovu v Brandýsku. Místní nájemník patrně s láskou vzpomíná na doby díkybohu minulé a svá okna tak "ozdobil" papírovými vlaječkami ČR a říše zla, tedy SSSR. Nezlobte se na mě, ale zejména v kontextu dnešních událostí je to minimálně krajně nevkusné. Nejvíce jsem si užil průjezd údolím Zákolanského potoka, oproti minulé cestě se stromy okolo trati konečně zazelenaly a ano, je to tak hezčí. V budově zastávky Zákolany již byla otevřena
keramická dílna, zmíněná ve starší reportáži z této trati. Nosí jméno Na nádraží a rekonstruovaná budova díky ní získala nové využití a nechátrá. V 7:15 jsem vystoupil na posledním nástupišti kralupského nádraží a vydal se na prohlídku okolí.
 |
| Slovy klasika: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. |
Pátou budovu kralupského nádraží jsem již navštívil a opakovaně ji označil za nejošklivější v ČR. Platí to však pouze pro vnější vzhled. V nádražní hale, doplněné listovacími tabulemi Pragotron, působí retro styl budovy velmi efektně. Už po sedmé ranní to na nádraží žilo, cestou podchodem jsem se navíc hned seznámil s mými budoucími spolucestujícími z Kladenska. Vlak měl být přistaven až v 8:00, já jsem tak čas využil k prohlídce okolí. Vedle výhledu na vrch Hostibejk mě zaujal nový terminál autobusové dopravy, umístěný hned vedle nádražní budovy. Vzhled terminálu je velmi dobře designově vyřešen, zejména zastávky se povedly. Na jejich skleněných stěnách jsou vylepeny velkoplošné fotografie z historie Kralup, doplněné o informační texty. Nejvíce mě potěšil článek o nádražích, díky němuž vím, že současná budova je již pátou stavbou (!), sloužící pro potřeby lidí, cestujících po železnici. Smutnou realitou některých větších nádraží je jejich
prázdnota, to se však o tom kralupském nedá říct. Vedle obligátní trafiky jsem v prostorném vestibulu navštívil i pekařský stánek, kde jsem si koupil chutnou obloženou housku, po "pavlači" (hala má specifické uspořádání) jsem pak došel také do Kafe Stánek. Tato firma provozuje řetězec stylových nádražních kaváren. V té kralupské jsem se dočkal příjemného prostředí i obsluhy, ale hlavně výborného Chai Latte. Pak jsem se již přesunul na první nástupiště, kam měl být v 8:00 přistaven
Sp 10090 Podřipská střela.
 |
| Z tohoto pohledu už kralupské nádraží zdaleka tak špatně nevypadá. |
 |
| Kralupy nad Vltavou a krásné jarní ráno. V pozadí se nachází vrch Hostibejk, blíže pak Palackého náměstí s novogotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. |
 |
| Zdařile provedený autobusový terminál se nachází v bezprostřední blízkosti nádraží. |
 |
| Symbolů autobusové zastávky jsem si pořádně všímat až v okamžiku, kdy z PID a Středočeského kraje vzešla myšlenka nahradit zavedenou siluetu klasické ŠM 11. |
Unikátní souprava nocovala patrně v depu v Lounech, musela tak přijet po trati 110 k posledním nástupištím a následně podniknout úvrať na pražském zhlaví stanice. K prvnímu nástupišti souprava přijela již správně otočená. Přemýšlel jsem, jaké stroje budou nasazeny. Propozice k akci slibovaly jednu "Kasičku" řady 809, klasický "Orchestrion" a "Bafíka", tedy vlečný vůz BDtax. Splnilo se mé přání projet se znovu v
"Lounské kraslici" 809 281, nosící dosud unifikovaný nátěr vzoru 1988. Na vůz č. 1 navazoval poněkud "ošuntělý" vůz č. 2, tedy přípojný vůz řady BDtax782, vybavený původními koženkovými lavicemi s nízkými opěradly. Soupravu zakončovala modelka čísla
810 050, můj nejoblíbenější rakovnický stroj a věrný parťák při cestách do školy. I tento červeno-krémový "Orchestrion", ačkoli má lak ve skvělé kondici, by to měl mít brzy spočítané. Středočeský kraj totiž prý nechce platit za červené stroje řady 810 a v kombinaci s jakýmisi normami ECM se proto nepočítá s jejich dalšími opravami. Můj oblíbený stroj však měl zažít zásadní životní zvrat již zanedlouho...
Já pochopitelně nastoupil do své oblíbené "Kraslice", přičemž jsem zvolil místo u okna na dvojsedačce přibližně uprostřed vozu. Dvě místa proti mně byla vyblokována pro organizátory, ti je však nevyužili a tak jsem měl celou cestu prostor. Už v Kralupech jsem se seznámil s Martinem alias panem
Vláčkování, kterého již dlouho sleduji na Instagramu. Martin si ke mně přisedl a stal se tak mým parťákem na této cestě. Organizační tým všem před odjezdem proti jízdence, doručené mailem, vydal obálku s jejich jménem. V obálce se nacházel vlakový průvodce, popisující trasu vlaku a obsahující původní fotografie, dále propagační plakát akce s jízdním řádem, speciální papírová jízdenka se jménem a také tři lepenkové jízdenky. První sloužila také jako jízdenka pro tuto cestu, druhá se siluetou hory Říp odkazovala na výročí 140 let trati Zlonice - Hospozín (1882 - 2022; výročí bylo také jednou ze záminek k uspořádání této akce) a třetí s cenou 120 Kč umožňovala bezplatný vstup do Železničního muzea ve Zlonicích.
V 8:30 nastal čas odjezdu. Souprava minula vrch Hostibejk a pokračovala po trati 090. Už tato část cesty byla vlastně unikátní, člověku se totiž často nepoštěstí podívat se na koridorovou trať v malém motoráčku. V krásném slunečném počasí jsme projeli Nelahozeveské tunely a podél Vltavy pokračovali až na nádraží Vraňany. To se však nachází spíše u obce Spomyšl. Vraňany totiž leží o skoro dva kilometry jižněji, konkrétně u začátku Vraňansko-hořínského kanálu. Ten bude mít na naši cestu zásadní vliv. Z Vraňan totiž vlak mířil do Lužce nad Vltavou, jediné obce v ČR, která se nachází kompletně na ostrově. Lužec získal unikátní status roku 1907, a to poté, co byl otevřen zmíněný Vraňansko-hořínský kanál, usnadňující lodní dopravu v oblasti soutoku Labe s Vltavou. V roce 1887 přivedl majitel cukrovaru do Lužce železniční trať, která však pro osobní dopravu sloužila až od roku 1929. Hlavová trať Vraňany - Lužec nad Vltavou, označená číslem 094, patří k jedné z nejkratších v ČR. Měří pouhé 3 km a nenajdeme na ní žádné nácestné zastávky, pouze z ní v minulosti odbočovalo několik vleček. Na přelomu let 2019 a 2020 proběhla rozsáhlá výluka, při níž byl stávající most přes laterární plavební kanál nahrazen mostem zdvižným. To trať oprávněně proslavilo, šlo ostatně o první takovou stavbu na české železniční síti. Vedle toho SŽ v Lužci vybudovala novou bezbariérovou zastávku, umístěnou před zhlavím bývalého nádraží. Ironií osudu došlo v prosinci roku 2021 k radikálnímu omezení dopravy na lokálkách ve Středočeském kraji, které padlo i na trať 094. Mnohamilionová investice do zdvižného mostu, který byl plně zprovozněn teprve v září 2021, tak vyšla vniveč... Trať samotná prochází poli, vlak také projíždí okolo bývalé pískovny, z jejíhož písku se prý postavilo sídliště Řepy. Odvážen byl samozřejmě po železnici. I lužecká betonárka využívala služeb železnice, vlečka však byla před několika lety snesena. Mě však přirozeně nejvíce zaujal samotný most a nová zastávka, kde vlak Sp 10090 po průjezdu obcí ukončil v 8:50 svou cestu.
Pětadvacet minut dlouhou pauzu jsme využili k prohlídce této zvláštní lokality. Moderní zastávka, doplněná o povinné kilometry modrého zábradlí, působí překvapivě funkčně. Ač nejsem úplným fanouškem této koncepce, u hlavové trati tohoto formátu dává smysl, že než vjíždět na opuštěné nádraží přes nechráněný železniční přejezd, je lepší ukončit cestu u bezbariérového nástupiště. Lužeckým babičkám by navíc nástup v zarostlém kolejišti dal mnohem větší práci. Když si člověk uvědomí tento přínos, mnohem intenzivněji vyplyne smutný fakt, že na tuto zastávku se vlak jen tak nepodívá. Napadá mě paralela se severočeskými
Droužkovicemi, ale tam vlaky zastavovaly alespoň tři roky... Zastávku každopádně doporučuji vylepšit transparentem
"Děkujeme, pane Borecký!" Prostor bývalého nádraží, disponujícího třemi kolejemi, byl přeměněn na nákladiště. Hned za zastávkou je "ochráněn" dvěma novotou svítícími výkolejkami s ručním přestavováním. Kolejiště se ztrácí v záplavě husté zelené trávy, s roundupovací drezínou sem očividně nezajíždí. Zvláštní energii místa podtrhuje zchátralá nádražní budova, postavená ve stejném stylu jako budovy v Olovnici, Velvarech či na kralupském Předměstí. I přes opadanou omítku, nedůvěryhodně působící střechu a vymlácená okna měla prý budova ještě v loňském roce nájemníky. Na nákladišti mě potěšila přítomnost mých oblíbených ručních výhybek s bíločerným závažím.
 |
| Podřipská střela v čele s 809 281 v nové zastávce Lužec nad Vltavou. Vlivem diletantství anti-lokálkové garnitury ve vedení Středočeského kraje se tam vlaky podívají jednou za uherský rok... |
 |
| Budova někdejšího nádraží má svá nejlepší léta již za sebou. Nyní jen střeží nevyužívané nákladiště. |
 |
| Postavit sem vlak, to už chce odvahu... |
 |
| Pro porovnání stavu bývalého nádraží přidávám sken fotografií, jejichž autorem je účastník akce Rostislav Blecha. Rosťa před nádražní budovou v Lužci nad Vltavou 3. 8. 1993 zachytil smíšený vlak, které byly na této trati ještě v té době zcela běžné. |
 |
| Smíšený vlak toho dne tvořil pouze vpravdě historický osobní vůz a "hytlák". Do jeho čela se postavila lounská "Bardotka" 751 172. |
 |
| Nákladiště od okolní železnice oddělují dvě novotou zářící výkolejky. |
 |
| V kontrastu s moderními výkolejkami můžeme v Lužci najít i tyto "prehistorické" ruční výměny. |
 |
| Zvláštní vlak byl vybaven stylovou směrovkou. |
V 9:15 opustil Lužec nad Vltavou nový vlak, označený jako Sp 10092 Podřipská střela. Do jeho čela se nakrátko postavil rakovnický "Orchestrion" 810 050, po pěti minutách jsme však opět stáli na (ne)vraňanském nádraží s "Kraslicí" v čele. Podřipská střela se odtud konečně chystala vyrazit na podřipské lokálky, konkrétně na trať 095 Vraňany - Libochovice. Její kouzlo jsem měl poprvé objevit právě dnes. V úseku Vraňany - Straškov je dosud možné potkat pravidelné osobní vlaky na lince U22, které zajíždějí až do stanice Bříza obec. Vedle "Kasiček" a "Orchestrionů" bývají nasazovány také pro lokálky netypické Regionovy řady 814. Jak je na Podřipsku dobrým zvykem, i okolí trati 095 je obklopeno zdánlivě nekonečnými lány, které jsou v období jara pokryty svítivě žlutou řepkou, či ještě zeleným obilím. Pole občas nabourá nějaký ten remízek či mez, podél trati se samozřejmě nachází i několik malebných obcí. Za Vraňany vlak přejel přes přejezd, kde se podle vraňanského výpravčího nacházelo v roce 2007 zaklíněné Audi A8. Kvůli komunikačnímu šumu výpravčí nesprávně uzavřel tuto trať, ačkoli přejezdem "mezi Lužcem a Horníma Beřkovicema" byl myšlen ten na trati 090. Rychlík do Děčína Audi následně smetl a vykolejil. Absurdním faktem zůstává, že celá situace by nevznikla, kdyby se parta výtečníků nepokusila o pojišťovací podvod. Po této hrůzné, avšak nikoli tragické nehodě nám zůstala památka v podobě unikátních číselných označení železničních přejezdů.
Horní Beřkovice vlak pouze projel, minul tak budovu místní zastávky i v její bezprostřední blízkosti umístěný areál psychiatrické nemocnice. Je však pravdou, že když jsem necestoval sám, neměl jsem obličej přilepený na okně a čas ve vlaku jsem trávil i konverzací se spolucestujícími. Pod rozlehlým vrchem Vidlák se trať stočila severovýchodním směrem a před malebnými Kostomlaty pod Řípem se nám konečně naskytl pohled na naší národní horu. Kouzelná vesnička, jejíž dominantou je gotickorenesanční kostel sv. Petra a Pavla, disponuje zchátralou budovou zastávky, u níž se bohužel nedochovala stylová dřevěná čekárna. Vlak zastavil na dohled od zastávky u přejezdu Ořechy a začala první fotomise. Pracovně jsem dal těmto rychlým akcím název "Podřipská M*A*S*H". Stejně jako ve znělce tohoto slavného seriálu jsme na sebe hodili plnou polní - brašny s foťáky, vyskočili z metrové výšky do neznámého nestabilního terénu, proběhli polním marastem, zaujali pozice, zařvali k útoku - na neposedné cestující, motající se v záběru, a vystřelili jsme - tedy pardon, vyfotili fotku. Následně jsme po zatroubení hodili plnou polní do brašen, přeběhli ke stroji a mrštným pohybem jsme se vyšvihli zpět. Za Kostomlaty jsem vlivem násvitu fotil soupravu zezadu, fotky z tohoto fleku však celkově nepatří mezi nejlepší, proto je sem ani nezařazuji. Chuť jsem si spravil na další fotozastávce. Plakát s upoutávkou na Putování Podřipskými lokálkami, který visel jak na internetu, tak na zastávkách na tratích 095 a 096, zobrazoval vedle mapy trasy také trať pod horou Říp, na níž se nachází nechráněný polní přejezd, "zabezpečený" pouze výstražným křížem. Toto romantické místo skutečně existuje, nachází se u obce Ctiněves, která má být podle tradice místem posledního odpočinku Praotce Čecha. Obec na úpatí Řípu vlak taktéž projel a zastavil právě až před polním přejezdem P2522. Trati v mírném oblouku tvořila kulisu plachtou přikrytá hromada klád a také červenobílý "pískáček", který fotka na plakátu také zobrazovala. "Podřipská M*A*S*H" se opakovala i zde, tentokrát jsem však fotil soupravu z jejího čela, hlavním motivem je tak "Kraslice" 809 281.
 |
| Tato fotografie patří k mým oblíbeným. Lokálka v krásné přírodě Podřipska, souprava motoráčků jako by vypadla z devadesátých let, zkrátka ideální stav... |
Okolo vesnice Mnetěš a bývalé odbočky Říp, z níž odbočuje trať 096 do Roudnice nad Labem, dorazila souprava k obci Straškov-Vodochody. Sloučená sídla mají přibližně 1100 obyvatel a vesnice se stále rozrůstá. Já jsem místní nádraží již několikrát
navštívil, část dvojobce jménem Vodochody jsem si však z vlaku prohlédl poprvé. Překvapil mě developerský projekt, o němž Martin prohlásil, že při jeho loňské návštěvě byl ještě rozestavěn, stejně tak jsem nečekal tak velkou základní školu. Přejeli jsme poslední železniční přejezd přes místní komunikaci, nacházející se u basketbalového hřiště, a v 9:53 jsme vystupovali na straškovském nádraží. Čekala nás zde však jen technická pauza, při níž došlo k dozbrojení občerstvení. Krátké zastavení na mém oblíbeném nádraží mi vůbec nevadilo, toho dne jsme se tam totiž měli ještě vrátit.
Díky zbrojení jídlem a pitím jsem si mohl před vstupem na zajímavější úsek trati 095 otevřít pivo. Zajímavějším se úsek Straškov - Libochovice stal v prosinci 2006, kdy na něm Ústecký kraj zastavil pravidelnou osobní dopravu. Nebylo to však poprvé. Stejně jako na nepříliš vzdálené
Švestkové dráze došlo už v osmdesátých letech i zde k dočasnému zavedení NAD z důvodu špatného stavu trati. Úseku, který je překvapivě jako jediný z podřipských lokálek řízen podle předpisu D3 (dirigující dispečer=výpravčí ve Straškově se dorozumívá telefonicky přímo se strojvedoucím vlaku), se roku 2010 ujala společnost KŽC Doprava a zavedla zde svůj sezónní Podřipský motoráček. Tím trať v podstatě zachránila. Osobní vlaky z Vraňan zajíždějí alespoň do zastávky Bříza obec (dříve Račiněves), na zbytek trati se však dnes podívají pouze "Kredence" či "Orchestriony" KŽC Doprava, a to jen o víkendech v letní sezóně. Lokálka byla proto jasným lákadlem i pro Podřipskou střelu, která se ze Straškova vypravila v 9:58, prosvištěla jedinou pravidelně obsluhovanou zastávku mezi Břízou a Račiněvsí a zastavila v polích před obcí Charvatce. Během třetí operace "Podřipská M*A*S*H" jsem do záběru vedle rakovnické 810 050 zakomponoval také za polem ukrytou věž chartvateckého kostela Nanebevzetí Panny Marie.
 |
| 810 050 zapózovala před Charvatcemi, do záběru se mi podařilo dostat i věž tamějšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. |
Za Charvatcemi se však ráz krajiny změnil. Vlak začal poměrně ostrými oblouky klesat a ikonické podřipské lány nahradily skalní zářezy. Nad jedním z nich se klenul starý kamenný most, na který mě včas upozornil Martin. Zářezy přešly v les a my dále klesali, dokud jsme se neocitli ve vyhlášeném městečku Mšené-lázně. Po někdejším nádraží nejsou dnes už ani památky, budovu typické lokálkové architektury nechala SŽ zchátrat a později zbořit. My okolo holé plochy, vybavené dnes pouze antivandal boudičkou, jen projeli. V údolí Mšenského potoka se nachází několik zajímavostí, tou největší je bezpochyby secesní pavilon Dvorana od Jana Letzela. Architekt Letzel se proslavil spíše ve světě, a to zejména díky železobetonovému paláci v Hirošimě, který 6. 8. 1945 odolal výbuchu atomové bomby Little Boy. Torzo stavby dodnes slouží jako památník tohoto kontroverzního činu.
Na kopci u trati jsem zahlédl také mezi stromy ukryté torzo nedostavěné kaple sv. Jana Nepomuckého, k níž vede kamenný most, klenoucí se nad tratí. Romantiku údolí Mšenského potoka znásobila přírodní rezervace Na Dlouhé stráni, tedy slunný svah, pokrytý suchomilnými rostlinami. Díky dozbrojení proviantu jsme se vedle piva mohli občerstvit také chlebíčky a toasty, čehož jsem rád využil. Zanedlouho jsme však vlak opět opustili, neboť byla na pořadu dne další fotozastávka. U železničního přejezdu za obcí Vrbka jsem naši soupravu zachytil opět zezadu, přičemž jsem do záběru mohl zakomponovat i vrcholky Českého středohoří.
 |
| U Vrbky vznikla další z mých nejoblíbenějších fotografií. Jeden z pánů na zadním stanovišti (zřejmě bývalí fírové?) si zástup fotografů nadšeně fotil. Doufejme však, že se nás nesnažil odstřelit do skupiny Šotohunters... |
Během fotozastávky jsem si nemohl nevšimnout mého oblíbeného hradu Hazmburk. Při dokumentaci krajiny se mi před objektiv připletl také regotizovaný kostel Panny Marie Sněžné, který značil, že se blížíme do Budyně nad Ohří. Známý budyňský vodní hrad nebyl pro účastníky akce lákavý zdaleka tak jako zdejší nádraží. Typická lokálková nádražní budova dosud stojí. Ač není v úplně nejlepším stavu a její okna jsou zatlučena, můžeme si stále prohlížet namalovaný štít s názvem stanice, zpod něhož prosvítá ještě název německý. To dá rozum, že po zastavení v dopravně D3, kde však již nelze provádět křižování, se má pozornost zaměřila právě na tuto budovu s nejasnou budoucností. Pozornost jsem věnoval také zabezpečenému železničnímu přejezdu, který byl dokonce vybaven i přejezdníky.
 |
| Pohled na vrcholky Českého středohoří, vlevo hrad Hazmburk, vpravo budyňský regotizovaný kostel Panny Marie Sněžné. |
 |
| Malebné nádražíčko v Budyni nad Ohří snad v budoucnu potká lepší osud, než nádraží ve Mšeném-lázních. Budova typické lokálkové architektury by jistě měla zůstat zachována i pro budoucí generace. |
 |
| I na lokálku bez pravidelného provozu, řízenou podle předpisu D3, dorazil pokrok v podobě PZZ s přejezdníkem. Povšimněte si ručně stavěných výměn, které jsou však víceméně k ničemu poté, co jim nechala SŽ odstranit jejich jazyky. |
Nejšílenější fotozastávkou bych nazval tu, která přišla záhy po odjezdu z budyňské dopravny D3. Název "Budyně nad Ohří" zcela správně indikuje přítomnost této úžasně klikaté řeky, kterou trať 095 překonává díky ikonickému ocelovému mostu u vesničky Břežany. Někdo dostal "geniální" nápad pořídit fotku soupravy právě na tomto mostě. Musím uznat, že ačkoli šlo o lákavou představu, její realizace poněkud pokulhávala. Skákat z vlaku zrovna zde nebylo zrovna praktické a ani fotografie se mi příliš nepovedly. Příště bych si proto tuhle zastávku klidně odpustil.
Chuť jsem si spravil na fotozastávce s pracovním názvem "U Hnoje". Vlak u Žabovřesek nad Ohří zastavil v mírném oblouku a my jej fotili skutečně od paletami ohraničeného hnojiště. Během toho, co se vlak dával do pohybu, jsem opět jsem u okna pořizoval záběry hradu Hazmburk, čímž jsem splácel dluh z
minulé cesty po trati 114. Tu jsem bohužel nepodnikl v úplně ideálním počasí, příjezd na slunné nádraží v Libochovicích mi tak dával naději alespoň na částečný reparát.
 |
| Zastávce u Žabovřesek nad Ohří jsem dal pracovní název "U Hnoje", fotky jsem skutečně pořizoval od hnojiště,... |
 |
| ...jehož plot z palet můžete vidět v levém dolním rohu. |
 |
| Pohled na zemědělská stavení na okraji Žabovřesek, pod jedno z nich patrně spadalo i ono hnojiště. |
 |
| Můj milý Hazmburk jsem si tentokrát mohl vyfotit bez deště a mlhy. |
SŽ libochovickému nádraží věnovala skutečnou péči, ovšem já mám k této rekonstrukci stejně pár výhrad. Fakt, že rekonstrukce sebrala nádraží duši, není úplně relevantní argument, ale já to tak zkrátka cítím :P A není to jen bezhlavá nostalgie. Například taková moderní bezbariérová nástupiště jsou skvělá, ovšem jen dokud člověk nespatří kilometry tyrkysového zábradlí, kterými je omotán přístupový chodník. Za touto tragikomedií se smutně krčí opuštěná nádražní budova. Během rekonstrukce dostaly Libochovice informační systém INISS, který po našem příjezdu hlásil unikátní zprávu: "Sp 10092 ze směru..., který dále pokračuje..., na nástupišti... Vlak je určen pro uzavřenou společnost, nenastupujte do něj." My si s Martinem vyhlédli u poslední koleje umístěné betonové panely, z nichž jsme poté pořizovali snímky naší soupravy. Museli jsme však počkat, až své snímky pořídí i ostatní fotografové, kteří neměli tak dobrý nápad jako my. Fotil jsem i po seskočení z "vyhlídky" a nezapomněl jsem zdokumentovat ani smutně vyhlížející nádražní budovu. U nádraží bylo odstaveno i několik autobusů, mě nejvíce zaujala moderní Scania Citywide LE v designu DÚK. Stroje velmi zdařilého designu potkávám i v Rakovníku, nikdy jsem však neměl možnost ji vyfotit. Nepovedlo se mi to pořádně ani tentokrát, strojvedoucí Honza totiž zahoukal, čímž nás zavolal zpátky do vlaku a já tak svůj oblíbený autobus zachytil pouze z boku. Po jedenáctiminutové pauze byl čas vyrazit do Loun. Ačkoli byl odjezd plánován na 10:46, fotozastávkami jsme nabrali přibližně desetiminutové zpoždění.
 |
| Setkání "devadesátkové" soupravy a modernizovaného nádraží v Libochovicích. S Martinem jsme si vylezli na panely, vyrovnané za poslední kolejí. |
 |
| Pohled na "Kasičku" 809 281 se prostě nikdy neomrzí... |
 |
| Nevyužitá, zanedbaná nádražní budova smutně kontrastuje s kilometrem zbytečného zábradlí. Kéž by se SŽ naučila využívat prostředky pro rekonstrukce efektivně... |
 |
| Mou oblíbenou Scanii Citywide LE v modifikaci DÚK jsem bohužel nezvládl vyfotit lépe, strojvedoucí Honza totiž již pískal na odjezd. |
Trať 114 jsem v minulé reportáži příliš nepochválil. Tentokrát jsem jí ani nevěnoval pozornost, spíše jsem konverzoval se spolucestujícími. Ty jsem upozornil pouze na inundační most u Koštic nad Ohří, překlenující bažinaté záplavové území. Ve výhybně DOZ u Radonic nad Ohří, kde je bohužel znemožněn výstup cestujících, došlo ke křižování s pravidelnou dopravou. Stadler RS1 projel, my však dále stáli. Kluci, co seděli kousek za mnou a z jejichž okna jsem pořizoval snímky Hazmburku, mi sdělili, že je prý 810 050 "kaput". Skutečně tomu tak bylo...
 |
| Boční pohled na budovu někdejší zastávky v Radonicích nad Ohří. Během generální rekonstrukce zde vznikla výhybna DOZ bez možností výstupu cestujících. Podřipská střela se zde křižovala s pravidelnou dopravou, rakovnická 810 050 se však zde již nerozjela... |
Po jedenácté vlak s jediným pracujícím strojem dorazil do Loun, okamžitě však zamířil do depa, kam měla výjimečně přístup i v Podřipské střele cestující veřejnost. Nevěděl jsem, co fotit dřív. Věnoval jsem se Stadlerům RS1, odstavené jsem zde potkal dva - 841 220 a 841 218. Druhý jmenovaný se nacházel v blízkosti mé oblíbené "Hydry" čísla 854 213, pokřtěné "Tom". V propozicích bylo slíbeno symbolické otočení soupravy na místní točně. Ještě než Honza stačil místní "Kraslici" odvěsit a dojet na točnu, vyfotil jsem si i na paprscích odstavené "minilokomotivy", určené pro posun v oblasti depa. Tou první bylo "Malé lego" čísla 704 016, které však prošlo rekonstrukcí a nyní tak nosí nátěr designu Najbrt 2. Při troše štěstí je možné tuto mašinku s motorem LIAZ potkat i na trati, o druhé z nich se to však rozhodně říct nedá. S maximální rychlostí 10 km/h je "Adéla" čísla 799 009 odsouzena výhradně ke službě v prostorech depa. Dvouzdrojové lokomotivy vznikaly v devadesátých letech rekonstrukcí z klasických "Prasátek" a vedle motoru Zetor slouží k jejich pohonu také akumulátor (při jízdě na elektřinu je maximální rychlost 5 km/h).
 |
| Stadler RS1 čísla 841 220, odstavený v prostoru svého domovského depa v Lounech. V prosinci mě tento stroj odvezl ze Slaného právě do Loun. |
 |
| Prohlédl jsem si také ke zdroji připojený Stadler RS1 čísla 841 218. V pozadí se již na točně připravuje náhradní "Kasička" 809 534. |
 |
| Překvapením pro mě byla "Hydra" 854 213, přezdívaná "Tom". Její přítomnost v depu si vysvětluji jejím nasazením na "Lunách", tedy spěšných vlacích Praha Masarykovo nádraží - Louny. Z legendárních výkonů tak vytlačily "Veselé krávy" řady 714. |
 |
| Na jednom z paprsků bylo odstaveno toto rekonstruované "Malé lego" čísla 704 016. V Rakovníku čas od času potkávám červeno-krémové "Malé lego" čísla 704 011, které však spadá pod ČD Cargo. |
 |
| Přezdívka lokomotivy 799 009, tedy "Adéla", vychází z jejího označení ADL. Jedná se o zkratku pro akumulátorovo-dieselovou lokomotivu, která vznikla přestavbou z "Prasátek" a slouží pouze pro posun v depech. Povšimněte si tropické střechy. |
Za chvíli již Honza na točně otáčel "Kraslici" a mně pomalu docházel osud mé oblíbené 810 050. Stroj, který mě vedle cest do školy dovezl do Rakovníka i
z Blatna u Jesenice, byl jako červený stroj bez polospouštěcích oken a dalších moderních prvků odsouzen k postupnému zániku. Nemohl to prý zachránit ani skvělý stav nátěru, ani poměrně unikátní potahová látka designu Najbrt 2.1 na sedačkách. Pokud se tedy 810 050 takto vážně porouchala, ČD zřejmě nebudou mít zájem ji opravit... A to mi ještě bylo sděleno, že ji prý fírové chtěli zachránit. Poté, co se Martin vrátil ze soukromé prohlídky depa, vydali jsme se s mým oblíbeným strojem rozloučit. Nafotil jsem si její interiér, popřál jsem jí hodně štěstí a odešel. V době vydání článku stále nevím, jak to s ní dopadlo, a možná ani vědět nechci...
 |
| Honza za "koulí" 809 281 najíždí k točně. |
 |
| Zastavení v lounském depu dostalo smutný nádech, když jsem se musel rozloučit se svou oblíbenou 810 050 z rakovnického depa... Sbohem v lepších časech! |
.JPG) |
| Poslední rozloučení proběhlo i v interiéru,... |
 |
| ...který byl vylepšen fotografiemi z natáčení filmu Amerikánka na trati 096. |
Mezitím, co probíhalo sestavování nové soupravy, nás s Martinem zaujal odstavený "bafík", tedy BDtax782. Jen tak jsem zkusil, zdali je zamčený, a byl. Martin však zkusil dveře druhé, a těmi jsme se již do rozpáleného interiéru dostali. Byl to skutečný návrat do dětství, "bafíky" na mé domovské trati 174 totiž jezdily ještě před deseti lety. Koženkové lavice, z toho jedna podélná pod okny v nástupním prostoru, skleněné přepážky i malé sklopné sedátko pro průvodčího, to všechno na mě působilo velmi nostalgicky. Jelikož šlo o "bafík", upravený pro přepravu kol, nemohl jsem si nevšimnout ani nosičů na kola, jejichž aplikace si vyžádala zamřížování okna v nástupním prostoru.
 |
| Původní interiér "bafíka" neboli přípojného vozu BDtax782 mě vrátil do dětství :) |
 |
| "Bafíky" byly vybaveny sklopným sedátkem pro průvodčího/vlakvedoucího, které se mi jako malému velmi líbilo. Na mé domovské trati 174 se "bafíky" vyskytovaly ještě před deseti lety. |
Zajímavé úlovky se podařilo získat Rosťovi Blechovi, který se při své procházce po depu zaměřil spíše na historické stroje, odstavené v prostorech depa v různých stádiích rozkladu. Jeho fotografie tak s jeho laskavým svolením také přidávám.
 |
| Zdánlivě obyčejná lokomotiva, sloužící jako zdroj náhradních dílů, je ve skutečnosti velkou raritou. "Pilštyky" řady 735 sloužily na našich tratích v hojném počtu, v devadesátých letech však došlo k jejich masové (a nepříliš zdařilé) rekonstrukci na řadu 714 alias "Veselé krávy". Dochovalo se méně než 10 původních lokomotiv a stroj čísla 735 175 je jedním z nich. |
 |
| "Krátké balmy" (Btx761 a BDdtx764) pomalu pohlcuje zeleň. Povšimněte si drátenického "ótévéčka" blíže nespecifikovaného typu, odstaveného v pozadí. |
 |
| Rosťa neminul ani omšelý "Kredenc" M262.0090, spadající pod Depo historických vozidel ČD. To je ostatně vlastníkem většiny historických strojů, umístěných v Lounech. |
Před dvanáctou hodinou byla již souprava v novém složení připravena. Pro fotografy nešlo o příjemnou změnu, místo stroje červeno-krémového totiž nastoupila místní "Kasička" 809 534 v designu Najbrt 2. Byl to však nesrovnatelně lepší scénář, nežli ukončení fotojízdy z důvodu poruchy hnacího vozidla. Při odjezdu z depa jsem zahlédl ještě červeno-krémový "Orchestrion" čísla 810 213, známý obsluhou Moldavské horské dráhy. Bohužel byl tento vyšisovaný stroj, nosící na svých čelech původní poznámky "Vůz smí být zařazen jen na konci vlaku", odstaven pro poruchu a s jeho návratem se zřejmě nepočítá.
.JPG) |
| Pro poruchu odstavený "Orchestrion" čísla 810 213 nosí na čelech původní poznámky, upozorňující na správné řazení. Také číselné označení je vyvedeno v poměrně archaickém fontu. |
Své povídání bych nyní z důvodu velkého množství dojmů, poznatků a fotek rád přerušil. Pokračování, v němž mimo jiné navštívíme mou nejoblíbenější podřipskou lokálku, očekávejte brzy. Děkuji za pozornost.
.JPG)
.JPG)
Komentáře
Okomentovat