REPORTÁŽ: Vlakem po Žatecku a Mostecku 2021-02-20

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC)-chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

V těžkých časech koronavirové krize jsem si jako útěchu a myšlenku na lepší zítřky naplánoval několik cest vlakem. Jako první jsem absolvoval "Srovnávací test tří soukromých dopravců na linkách DÚK". Důvod, proč jsem zvolil tuto trasu, bylo, jak již můj "název" napovídá, otestovat mimo jiné kvality tří soukromých dopravců, jezdících v rámci systému DÚK. Jsou totiž opravdu tak špatné, jak se ozývá z úst "pravověrných" šotoušů? 

S touto otázkou jsem 20. 2. 2021 brzy ráno vstal a vydal se na vlak. Od nás z Roztok jsem vyrazil v 6:59 vlakem Českých drah Os 7705, přičemž jsem jel klasickou žlutou Regionovou. Po příjezdu do Rakovníka v 7:20 jsem měl necelou hodinu na přestup. Tu jsem využil k procházce po městě, byla sice zima (přibližně -2 stupně), ale ospalé náměstí alespoň osvěcovalo vycházející slunce. Po návratu na nádraží jsem nastoupil do vlaku Českých drah Os 19707, který odjížděl v 8:10. Deset minut dlouhou cestu jsem absolvoval v Regionově 814 142 z rakovnického depa, na níž byl aplikován design Najbrt. Po příjezdu do Lužné jsem na první pohled poznal, že cesta vlakem společnosti Die Länderbahn Os 16806 (linka U14) bude mimořádná. Z důvodu nedostatku RegioSprinterů se na této lince občas objevují "Orchestriony", které si DLB zapůjčuje od KŽC. Ranní víkendový spoj byl tak jedním z těch, který prakticky původní stroj M152.0381 obsluhoval. Po nástupu do něj mohl začít srovnávací test. 

Vlak DLB, který odjížděl z Lužné v 8:25, mě dovezl, stejně jako posledně, pouze do Žatce. Myslím, že to bohatě stačilo a chápu, proč KŽC většinu svých "Heritage trains" provozuje pouze během letní sezóny. V "Orchestrionu" byla totiž strašná zima, topení prakticky vůbec neběželo. Vnější i vnitřní teplota tak trochu znemožňovala nasávat atmosféru historického, tedy stroze zařízeného a nepohodlného motoráku. Seděl jsem na klasických tvrdých lavicích (už i ČD je ze svých 810 vyřadily), které alespoň nebyly potaženy koženkou, nýbrž světle modrou hebkou látkou. Interiér stroje byl jinak původní, včetně stěn, obložených nevkusným materiálem imitujícím dřevo. KŽC ho doplnilo jednoduchými informačními panely, které však nebyly během cesty funkční, okna dostala záclonky (v původních 810 ale nikdy nebyly) a dveře byly dovybaveny akustickou signalizací konce výstupu a nástupu. Ze zvědavosti jsem nakoukl i na toaletu, ta pochopitelně také zůstala úplně původní, a to včetně dlaždiček na podlaze. 

"Historická" jízda vedla přes Krupou, Deštnici nebo Měcholupy, kde jsme se křižovali s RegioSprinterem VT 34 "Merkur". Jeli jsme krajinou, ze které zatím nezmizel sníh, krásně osvěcenou ranním sluncem. To se však změnilo před příjezdem do Žatce. Město a blízké okolí  kompletně přikryla mlha. Teplota tak byla nižší než u nás, a proto tam stále zůstával sníh (a led, po kterém jsem málem uklouzl). Po příjezdu v 9:09 jsem měl necelou půlhodinu na přestup. Nejprve jsem si důkladněji prohlédl exteriér M152.0381, se kterým jsem přijel. "Polomáčený" nátěr malému motoráčku velmi slušel a měl takový punc mimořádnosti, byl navíc doplněn žlutým logem KŽC a pro vytvoření dobové atmosféry nesl stroj i původní Kryšpínovo značení. Čas jsem dále využil k prohlídce odstaveného Regiosprinteru VT 47 GW Trainu, který jindy evidentně obsluhuje linku U14, a prošel jsem se také po krásném, avšak trochu zanedbaném žateckém nádraží. Stavba ze 70. let 19. století pamatuje zlaté časy železnice, velmi působivé je například majestátní schodiště vedoucí k východu z nádraží. Součástí budovy je i pokladna GW Trainu, ve které jsem si mohl díky integraci spojů zakoupit jízdenku na další spoj do Mostu. 

Budova nádraží v Lužné u Rakovníka je zajímavá absencí fasády, což vytváří jinde neopakovaný styl. 

Interiér "Orchestrionu" s původními lavicemi i obložením zdí, nový je pouze informační panel. 

Úsměvně působí dlaždičková podlaha na toaletě. 

Ošuntělá cedule na zastávce Želeč...

V Měcholupech jsem přes okno vyfotil křižování s RegioSprinterem VT34.

Nádražní budova v Žatci ukrývá i toto majestátní schodiště. 

V Žatci je sice trakční vedení, ovšem není příliš často využíváno... Povšimněte si také sněhu a mlhy.

M152.0318 v celé své kráse. Jízda v něm má své kouzlo, ale zejména v zimě není příliš komfortní... 

Odstavený RegioSprinter VT 47, používaný také na lince U14. GWTR má ve své flotile několik 654, které jsou v konfiguraci DLB (sedačky, úprava BO-Strab). 

Do vlaku Os 6510 společnosti RegioJet ÚK jsem tak nastoupil s jízdenkou s logem GW Train Regio. Spoj do Mostu, odjíždějící v 9:38, obsluhovala německá motorová jednotka 628 315. Stroje přešly k "ústecké dceřince" RegioJetu ze Slovenska, kde jezdily také ve službách žlutého dopravce na lince Bratislava-Komárno. Před začátkem českého angažmá byly opatřeny polepy v zelené barvě DÚK, stroj 628 315 se tomu však vyhnul a do Žatce přijel v klasickém firemním nátěru. Německé jednotky používá také Arriva a GW Train Regio, ovšem stroje RJ ÚK jsou ponechány v původní podobě včetně interiéru ve stylu 1970s. Zejména sedačky (v NSR naštěstí v 70. a 80. letech věděli, že lavice se již nenosí), potažené retro hnědou tkaninou jako ve VW Golf první generace s boky z béžových plastů a trubkovými opěrkami rukou působily na první pohled dosti zašle a nepříliš důvěryhodně.

Po dosednutí jsem však poznal, jak jsou měkké a pohodlné, ve vlaku bylo teplo, při rozjezdu se necukal ani neobtěžoval cestující pazvuky. Jízda samotná pak byla díky pryžovému vypružení "jako po koberci". Jako jedinou vadu na kráse bych tak viděl absenci jakýchkoli stolečků. Cestování usnadňovala přítomnost Wi-Fi "Zluty" a také přehledné informační panely na podobné úrovni jako u GWTR nebo Arrivy. Jen zobrazovaný text byl, vzhledem k původnímu nasazení strojů, ve slovenštině. 

Samozřejmě i zde jsem se vydal na prohlídku zbytku vlaku, nejprve jsem zamířil na toaletu. Zajímavé byly dveře, které se při otevření částečně rozložily. Uvnitř jsem pak nalezl čisté a relativně moderní hygienické zařízení včetně vakuové toalety, nejsem si však jist, zdali byla v jednotce od začátku nebo byla dosazena později. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít pohled na trať skrz (u německých vlaků obvyklou) prosklenou přepážku mezi stanovištěm strojvůdce a nástupním prostorem. Jednotky byly již od DB vybaveny také malým oddílem první třídy, ten jsem však nenavštívil. 

Cesta do Mostu vedla po trati Žatec-Obrnice, která je kompletně elektrifikovaná (na konci roku by měl RJ ÚK získat první elektrické jednotky Pesa Elf.eu). Během jízdy se rapidně změnilo počasí, po nějaké době jsme vyjeli z mlhy a krajina kolem byla opět příjemně osvěcena sluncem. Na nádraží v Počeradech se mi podařilo zachytit "Bangli" 742 421 v původním červeném "unifik" nátěru. Počerady jsou známé díky tepelné elektrárně, na nádraží tak stálo kromě "Bangle" množství vagónů na přepravu uhlí. Samotná elektrárna se nachází v blízkosti další zastávky ve Volevčicích. Před Obrnicemi se "naše" trať spojila s tratí od Rakovníka a s populární Švestkovou dráhou. Tam se mi také připletl před objektiv další zajímavý stroj. Obrnice mají nejen opuštěné a nevzhledné nádraží, ale také velké kontejnerové překladiště. Na jedné z vedlejších kolejí překladiště odpočívala "Bangle" 740 898 firmy KDS, nesoucí nátěr "Čechomor". Stroje Radka Šauera jsou díky zajímavým nátěrům brány jako "šotoušské svaté grály", proto mě mrzí, že jsem neměl lepší podmínky pro focení. Za chvíli jsem již vystupoval na nádraží v Mostě. 

Necelou hodinu čekání jsem využil k prohlídce okolí, vyšel jsem proto z nádražní budovy na dálniční most, odkud jsem měl pěkný výhled nejen na celé nádraží, postavené v 70. letech minulého století, ale i na hrad Hněvín nebo věž slavného mosteckého kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl 70. letech zachráněn před zbořením přesunutím mimo oblast těžby uhlí. Po návratu zpět jsem si nemohl nevšimnout techniky, čekající u nástupišť, nebo odstavené na kusých kolejích. Zachytil jsem tak odjezd RegioSprinteru AŽD, který zajišťuje provoz na zmíněné Švestkové dráze mezi Mostem a Litoměřicemi, vyfotil jsem i rychlík Krušnohor, taženy "Esem" nebo další RegioSprinter, tentokrát od DLB, chystající se vyrazit do Rakovníka. "Třešničkou na dortu" pak byly dvě nákladní elektrické lokomotivy ČD Cargo, odstavené poblíž, obě v původním barevném schématu. Blíže stojící byla první tyristorová lokomotiva firmy Škoda-"Žehlička" řady 111, společnost jí pak dělala dále odstavená "Uhelka" řady 123. Během focení jsem si všiml, že můj další vlak je již přistaven. Jízdenku jsem si již zakoupil, a opět se i zde opakoval paradox, způsobený integrací spojů v DÚK-doklad mi prodali na pokladně ČD, přičemž byl vytištěn na papíře pro jízdenky národního dopravce.

Interiér jednotky 628 RJ ÚK je až na detaily v podobě, v jaké vyjel z výroby. 

Řídící pult jednotky. Pěkným detailem jsou analogové hodiny, vlevo vedle nich panel zabezpečovacího systému PZB.

Informační systém v jednotce, zobrazovaný text je psaný slovensky. 

"Unifik Bangle" 742 421 na nádraží v Počeradech. Patrně obsluhuje vlečku místní elektrárny.

RegioSprinter 654 010 "Janička" ve službách AŽD vyráží do Litoměřic, kam dojede po Švestkové dráze. Na nejmodernější lokálku v Evropě mám také v plánu se podívat. 

"Bangle" 740 898 firmy KDS opatřená nátěrem propagujícím kapelu Čechomor byla vyfocena v rychlosti přes okno poblíž překladiště kontejnerů v Obrnicích. 

Jednotka 628 315 RJ ÚK, kterou jsem přijel. Je zvláštní tím, že nedostala polepy v předpisové zelené barvě DÚK. Žlutý lak jednotkám sluší, jen škoda černého fleku na místě výfuku. Žádnému vlaku neškodí občasná očista...

628 315 odjíždí zpět do Žatce. Do minulosti by měly 628 RJ odjet v prosinci tohoto roku.

"Eso" 362 113 nasazené na rychlíku R 609 Krušnohor, který spojuje Cheb s Prahou.

Posunovací lokomotiva 111 033, odpočívající u šturcu na kusé koleji. Je ponechána v původní barevné kombinaci červené s krémovými doplňky, zajímavostí jsou pak symboly diod na boku a čele, značící, že je stroj vybaven tyristorovou pulzní regulací. 

Za sloupem se schovává "Uhelka" 123 026, poslední zástupkyně své řady v zeleno-zeleném barevném schématu. 

RegioSprinter VT42 "Uran" odjede z Mostu přes Louny do Rakovníka v rámci linky U12. Jet přímo do Rakovníka by pro mě však bylo moc jednoduché :D 

Detail na mostecký hrad Hněvín. 

Přesunutý pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. 

Retro v Mostě aneb listovací informační panel, který ukazuje info o mém dalším spoji. 

Most jsem měl v plánu opustit rychlíkem R 1087 společnosti GW Train Regio, který odjížděl v 11:10.  První soukromý rychlík na českých tratích mě mohl dovézt až do Plzně, já se však rozhodl využít jeho služeb pouze do Blatna (u Jesenice). Do Rakovníka bych se dostal mnohem pohodlněji s linkou U12, kterou obsluhuje DLB. Jenže to by bylo příliš jednoduché, navíc jsem chtěl otestovat i třetího soukromníka v DÚK a také projet alespoň část trati Plzeň-Žatec. Hned po nástupu do oranžové jednotky 628, které jsem mnohokrát potkal při přejezdech po naší trati 174, jsem se vydal na její průzkum. Oproti RJ ÚK mají "Dlouhé mrkve" kompletně zmodernizovaný interiér. Nejprve jsem si prohlédl řídící vůz 928, v němž je umístěn malý oddíl první třídy s 12 polohovatelnými tmavě modrými sedačkami Borcad Regio+, přičemž 8 sedaček má k dispozici sklápěcí dřevěný stůl. Samozřejmě jsem nemohl vynechat nakouknutí na stanoviště strojvedoucího, kde jsem odhalil drobné odlišnosti oproti stanovišti 628 RJ ÚK. Během cesty jsem seděl v "salónu" v motorovém voze 628. Část sedaček se nachází v leteckém uspořádání s výklopnými stolečky, já jsem však seděl na sedačce v klasickém uspořádání proti sobě. Měl jsem k dispozici zásuvku a také stoleček, který v konkurenční 628 chyběl. Sedačky Borcad Regio v typické oranžové barvě nabídly komfortní sezení, přičemž překonaly i své předchůdkyně z RJ ÚK. Zvláštností tak byly pouze hlavové opěrky podivného tvaru, který znemožňoval pohodlné opření hlavy. 

Během cesty jsem mohl využít Wi-Fi připojení a také sledovat trasu na displeji velmi sofistikovaného informačního systému. Ten zobrazoval nejen stanice a čas příjezdu včetně zpoždění, ale i přesnou polohu vlaku na mapě. Před příjezdem do stanice mapa zmizela a byla nahrazena odjezdovou tabulí té konkrétní stanice. Nevýhodou však byly občasné výpadky a "bugy" systému. Ani zde jsem si neodpustil návštěvu toalety, přičemž jsem si vybral tu zajímavější, nepůvodní (druhá je stejná jako u 628 RJ ÚK). Ačkoli jsou jednotky 628 vysokopodlažní a tudíž nepříliš vhodné pro přepravu handicapovaných, nechal je GWTR vybavit speciální bezbariérovou toaletou s velkými dveřmi (jako v Regionově) a přebalovacím pultem. Uvnitř byla poměrně čistá, jako největší výhodu vidím její velikost, ačkoli ubrala část sedaček v "salónu" v řídícím voze. Pochopitelně ani na toaletě si firma neodpustila instalovat doplňky v oranžové barvě. 

Cesta vedla z větší části po trati 160 (Plzeň-Žatec), než jsme se ovšem dostali do Žatce, projel vlak nejprve část trati 130, spojující Ústí nad Labem s Chomutovem. Měl jsem z ní výhled na místní povrchové doly a jezera, která vznikla po jejich opuštění a zahlédl jsem dokonce i legendární odklizovou lokomotivu "Krokodýl". Přes Jirkov zastávku jsme dojeli do Chomutova (kolem zamrzlého Kamencového jezera), kde mě na nádraží čekala dvě překvapení. Kromě Regionovy a RegioPantera tu byl připraven k odjezdu i zelený "Peršing" 163 078,  za RegioPanterem se pak schovávalo "Eso" 362 078, nosící retro barevné schéma-modrá skříň a 600 mm široký žlutý výstražný pruh. V blízkosti nádraží se také nachází Železniční depozitář NTM, za jehož plotem stály další dva velmi zajímavé stroje-jeden ze dvou dochovaných "Žabotlamů" 451 025/026 v retro nátěru, a notně orezlá "Mandelinka" M 263.0, tedy východoněmecký motorový vůz určený k opravám trakčního vedení. Po odjezdu z Chomutova jsme jeli opět po trati 124 (Praha-Lužná-Chomutov/Rakovník). Na jejím dvoukolejném úseku, vedoucím podél dálnice D7, jsme se míjeli s polomáčeným "Orchestrionem" KŽC, se kterým jsem se svezl ráno. Jak se vlak blížil k Žatci, vjel opět do nepříjemné husté mlhy, která se za celý den nerozplynula (jaký rozdíl oproti mé minulé návštěvě). Kromě mlhy jsme také vjeli do Březenského tunelu, který je s délkou 1758 m druhý nejdelší v České republice. V Žatci vlak provedl úvrať, takže při cestě po trati 160 jsem seděl zády ke směru jízdy. 

Ačkoli jsem trať neprojel celou, musím konstatovat, že se stala mou oblíbenou a tedy že jsem se na ní neobjevil naposledy. Po opuštění mlžné pokličky projížděl vlak sluncem osvícenou zemědělskou krajinou a zastavoval na zajímavých nádražích. Jako první v Podbořanech, kde jsem mohl vidět reprezentativní budovu z neomítnutých červených cihel, dávající na odiv svůj styl zlatých časů železnice. Naproti tomu po příjezdu do Vroutku jsem se zděsil. Kdybych měl vybírat nejošklivější nádraží v ČR, to vroutecké, připomínající svým stylem vesnickou Jednotu (brizolitová fasáda, nevkusné dlaždičky a prosklené dveře s plechovými rámy), by se určitě umístilo nebezpečně blízko stupňů vítězů. V Kryrech se též dochovala typizovaná stavba z 19. století, byla však menší než ta na nádraží v Podbořanech. Za deset minut jsem již vystupoval v Blatně (u Jesenice). V okolí vkusně opraveného nádraží jsem musel opět necelou hodinu vyhlížet další spoj. Vyfotil jsem si odstavenou jednotku 628 GWTR, prohlédl si okolí (musím vyzdvihnout úžasný klid, který v této vesnici byl-zkrátka tam "chcípl pes"), a pak ve 13:32 přijel můj další spoj Os 16711, obsluhovaný rakovnickou kráskou 810 050. V tuctovém lokálkovém dopravním prostředku jsem se vypravil na cestu po Bečovce (trať 161 Rakovník-Bečov nad Teplou), nejdelší nezabezpečené trati v ČR. Nejvíce mě zaujalo nově opravené nádraží v Pšovlkách, oprava byla provedena během výluky v druhé polovině minulého roku. Nebyl to jediný zajímavý detail, proto bych se rád v budoucnu na Bečovku podíval znovu, přičemž bych ji projel celou a přinesl o ní samostatnou reportáž.

Modernizovaný interiér jednotky 628 GWTR, částečně letecké a částečně klasické uspořádání sedaček.

Dva pohledy do "salónu" v řídícím voze, zmenšeného instalací bezbariérové toalety. 

Interiér prostorné bezbariérové toalety, uspořádáním podobné jako v Regionově. 

Malý oddíl první třídy, vybavený 12 sedačkami Borcad Regio+.

Stanoviště strojvůdce, mírně se liší od stanoviště v 628 RJ ÚK. 

Překvapení č.1: Zelený "Peršing" 163 078 a retro "Eso" 362 078. 

Překvapení č.2: Depozitář NTM, vlevo "Žabotlam" 451 025/026, vpravo "Mandelinka" 894 neznámého čísla (motorový vůz pro opravy trakčního vedení). 

"Eliška" po příjezdu do Blatna,... 

...kde se na zadní koleji nacházel také její odstavený kolega "Honzík" alias 628 319. Při bližším ohledání jsem zjistil, že postrádá kabel dálkového řízení.

V roce 2006 byla trať 160 vybavena dálkově ovládaným zabezpečovacím zařízením. 

Opravené nádraží v Pšovlkách.

810 050 přijíždí od Bečova nad Teplou do Blatna.

Posledním střípkem do pomyslné skládačky, tedy 230 kilometrů dlouhé cesty, byla cesta vlakem Os 7716, který mě dovezl domů. Výlet se vydařil přesně podle mých představ, projel jsem se zajímavými stroji, objevil nová místa, a v neposlední řadě jsem si udělal radost v této neradostné době :)

Sken použitých jízdenek, chybí pouze ta první (Roztoky u Křivoklátu-Lužná u Rakovníka).

Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.