FOTOREPORTÁŽ: Krkonoše 2021

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC)-chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

Každý rok se vydáváme na rodinnou dovolenou, zaměřenou na túry po našem nejvyšším pohoří. Krkonoše jsou mou velkou a dlouhodobou vášní, proto jsem se vedle poznávání přírodních krás začal zaměřovat i na zdejší "památky" technického rázu - zejména na železnice. V loňském roce jsem přinesl reportáž z trutnovského nádraží, vyhlášeného přítomností "Hyder" a čtyřkových "Brejlovců", na nějž jsem se dopravil po zajímavé trati 045, spojující Trutnov se Svobodou nad Úpou. 31. července jsem s bratrem podnikl poněkud delší cestu. Nakonec se však jednalo spíše o takový zrychlený přesun. Dojmů nebylo tolik, aby to vydalo na samostatnou reportáž, proto z cesty přináším pouze tento soubor fotografií. K nim přidám ještě fotky z dalších vlakových zážitků této dovolené. 

Sobota 31. 7. 2021

Ze Svobody nad Úpou jsme vyrazili v 9:14 vlakem Sp 1891 Černá hora. Na trati 045 působí majestátní "Hydra" 854 202 spolu s řídicím vozem 80-29 210-9 "Gismo" opravdu nepatřičně. Vlak je střežen stejnojmennou horou, nacházející se v pozadí. 

Vzdušný a jednoduše zařízený interiér "Hydry". Ze Svobody nad Úpou jsme vyjeli sami, postupně se však vlak začal zaplňovat a na konci cesty byl téměř plný.

Velmi pohodlné sedačky se sklopným sedákem jsou (v rozporu s vnějším nátěrem) čalouněny látkou designu Najbrt 2. 

Během prostoje v Trutnově jsem měl možnost vyfotit například tento zašlý "Orchestrion" 810 541 "Kristýnka", obsluhující trať 045. Jak je z cedule patrné, koná tak ve službách společnosti GW Train Regio. V současné době je provoz opět zajišťován vlaky ČD, ke změně dopravce tak došlo po 24 letech. Společnost GWTR vznikla právě na základě snahy obnovit provoz na trati 045 (dnes 032).

Trutnov, to jsou hlavně "Brejlovce", zejména stroje řady 754 v atypických nátěrech. Tuto stále se zmenšující skupinu reprezentuje i stroj 754 061, nosící červeno-šedé schéma, typické spíše pro "Bardotky". V čele rychlíku Krakonoš se mi ho však vzhledem ke špatným světelným podmínkám podařilo vyfotit pouze takto. 

Naše "Hydra", zachycená během prostoje v Trutnově. 

Budova nádraží v Trutnově byla roku 2008 ověnčena titulem "nejkrásnější".

Několik pohledů do úžasné podkrkonošské krajiny. 

Mírně omšelá "Bangle" 740 845, jezdící ve službách PKP Cargo International, byla odstavena ve Starkoči. 

Budova nádrží ve Starkoči působí velmi příjemně. Kladně hodnotím zejména dřevěný přístřešek. 

Česká Skalice se může chlubit "trochu větší" nádražní budovou z roku 1866. 

Sp 1891 se zde křižoval s legendárním rychlíkem Krakonoš, v jehož čele stál "Brejlovec" 754 021. Cvakl jsem moment, když se náš vlak již dával do pohybu a "fírové" se zdravili. 

Podkrkonoší... Je třeba něco dodávat?

V Jaroměři končí trať 032 a začíná zde také trakční vedení o napětí 3 kV ss. Na nádraží, v jehož sousedství se nachází známé železniční muzeum, se zajímavě snoubí moderní (provedení nástupišť) a původní (nádražní budova) architektura.

Náš vlak měl do Hradce Králové dorazit v 10:56, reálně jsme však dorazili s několikaminutovým zpožděním. Os 5218 měl odjezd přesně v 11:00, průvodčí z Sp 1891 nás však ujistila, že bude vlak v Hradci Králové čekat. Urychleně jsme s bratrem vyběhli, okamžitě jsme se však vrátili, když jsme zjistili, že se náš další vlak nachází na stejném nástupišti. K našemu překvapení totiž osobní vlak obsluhovala stejná souprava, která nás do Hradce přivezla, tedy "Hydra" 854 202 a řídicí 80-29 210-9 alias "Gismo". Já čekal na trati 020, tedy "elektrifikované lokálce" například "Peršinga" v čele soupravy "Honeckerů", na YouTube jsem zas viděl osobáky obsluhované i "pod drátem" Regionovami. Zkrátka, nasazení pro trať neobvyklé soupravy nám jistě ušetřilo mnoho starostí. Cesta do Chlumce nad Cidlinou nám nezabrala ani půl hodiny. Úsek trati, který v 70. letech 19. století postavila společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB), mě zaujal dlouhými rovnými úseky s minimem oblouků. Inu, jedná se o stavbu, umístěnou v Polabské nížině. 

Nepříliš vzhledná budova se nachází ve stanici Praskačka. Název této vesnice mi přijde velmi vtipný. 

Budova zastávky Lhota pod Libčany byla zřejmě dříve hláskou. Na trati se v úseku Hradec Králové - Choceň ostatně dodnes nachází dvě ze tří posledních hlásek v síti SŽ, nazvané Blešno a Petrovice nad Orlicí. I do Lhoty již dorazilo "zábradlové šílenství". 

Budova nádraží v Káranicích si dosud zachovala původní tvář a působí velmi hezky. Stanice je dosud obsazená, ačkoli je tento úsek trati již zabezpečen pomocí automatického hradla. 

Obsazená je taktéž tato modernější budova v Novém Městě nad Cidlinou. 

Jelikož zpoždění Sp 1891 opozdilo i Os 5218, dojeli jsme do Chlumce nad Cidlinou také se zpožděním. Tam již čekal Sp 1809, který dorazil z Velkého Oseku a jeho pravidelný odjezd byl v 11:32. My však směrem Trutnov vyrazili až v 11:37. Jednalo se opět o zrychlený přesun, proto jsem si až z vlaku mohl prohlédnout necitlivě přestavěnou chlumeckou nádražní budovu. Souprava spěšného vlaku se skládala z v této oblasti stále typické "Hydry" čísla 854 014 a vozu Bdtn757, nosícího číslo 20-29 215-1. Protože jsme toho dne "Hydru" již vyzkoušeli, nasedli jsme tentokrát do přípojného vozu. 

Nevzhledná přístavba chlumeckého nádraží pochází ze šedesátých let. 

Krásná budova v Novém Bydžově mi podstatně zlepšila náladu :D

Vlak následně projel stanicí Smidary, kde mají dosud funkční původní mechanická návěstidla, předzvěsti a dokonce i závory. Až do svého zrušení v roce 1976 odsud vycházela také lokálka do Vysokého Veselí, nosící označení 4b. Já se však těšil hlavně na zastavení v Ostroměři, reprezentované krásnou a velkou nádražní budovou, která není omítnuta a "fasádu" tak tvoří tmavé kameny. Trať 040 se v Ostroměři kříží s tratí 041, spojující "Mechov" s Turnovem. My se zde křižovali s Sp 1808, jedoucím v opačném směru, než my. Jako výpravčí zde zrovna sloužil můj kamarád Pavel, pravidelný čtenář tohoto blogu. V Ostroměři obsluhuje krásnou a spolehlivou "elektromechaniku", k níž má dosud dva signalisty. Tímto tě tedy zdravím, Pavle!!! 

Pavel mě čas od času zásobuje fotkami z práce. Zde zachytil zmíněnou ostroměřskou "elektromechaniku" během údržby se sňatým krytem. 

Takto vypadá v běžném stavu. Skutečně jde o krásný stroj...

Na nádraží Lázně Bělohrad mě zaujal opravdu krásný přístřešek s dřevěnými okny, nejsem si však tak jist barvou fasády budovy...

Nádraží v Nové Pace není tak známé jako to staropacké, má však zajímavou neomítnutou nádražní budovu, na níž je napojen opět krásný dřevěný přístřešek. Paní v oranžovém tričku je asi signalistka,...

...jejíž pracoviště vidíme zde. Oceňuji květiny na oknech :)

Ve Staré Pace se vlak vcelku vyprázdnil. Není divu, vlak právě zastavil v dopravním uzlu regionu, sdružujícím hned tři železniční tratě, z nichž dvě jsou úsekem celostátní dráhy (030, 040, 046/064). Povšimněte si pohodlných sedaček, čalouněných látkou designu Najbrt 1.0.  

Staropacké nádraží mě příliš nezaujalo. 

Vedle toho, že je Stará Paka frekventovaným dopravním uzlem, je v posledních letech také rájem Arrivy. Během našeho pobytu ve stanici jsem tak byl svědkem závodů Desira 642 140, nasazeného na osobním vlaku do Lomnice nad Popelkou, a dvou "Tyrkysek", obsluhujících rychlíkovou linku R14A. V době vydání článku je již linka L5 obsluhována opět Českými drahami a jejich "Orchestriony". 

Malebné nádraží Roztoky u Jilemnice mi připomnělo mé Roztoky <3

Legendární stanici Martinice v Krkonoších reprezentuje opět velká a krásná nádražní budova. Vychází odtud také trať 042, vedoucí do Rokytnice nad Jizerou. Většina vlaků však končí již v Jablonci nad Jizerou. Provoz na trati tento víkend mimořádně zajišťovala Regionova, zachycená na snímku. 

Martinice proslavila zachovalá mechanická návěstidla. Největší raritou jsou ta seřaďovací, která již z většiny nádraží zmizela. Stanice byla roku 2015 prohlášena národní kulturní památkou. 

V Martinicích jsme se křižovali s Sp 1810 v čele s "Apollem" 843 025. "Apolla" po odchodu z linek R14A+B pomalu vytlačují "Hydry" z Trutnova. 

Z Martinic to již bylo jen kousek do stanice Kunčice nad Labem, která byla jako první roku 1966 osazena reléovým zabezpečovacím zařízením AŽD 71. Ve 13:07 jsme byli nuceni vlak opustit. Na zbytku trati 040, tedy v úseku Trutnov - Kunčice, totiž zrovna probíhala výluka. Museli jsme tak přestoupit na náhradní autobusovou dopravu, která nás přes Hostinné, Pilníkov a Vlčice dovezla do Trutnova. Tam naše cesta krátce před druhou hodinou odpolední skončila. Další cestu jsme již absolvovali autem. 

"Alenka", tedy "Hydra" 854 014 na dočasné konečné v Kunčicích nad Labem. 

V Kunčicích mě potěšila přítomnost "unifik Bangle" 742 202, pocházející z flotily ČD Cargo. 

Do Trutnova nás po silnici, které víceméně kopírovala trasu trati 040, dovezl Irisbus Crossway 12M Récréo 1TU 1017, vlastněný společností HUSTÁK CZ. Cesta s ním však byla otřesná. Récréo je  totiž označení původně francouzských školních autobusů, rozteče sedaček jsou tak velmi malé a já měl málem kolena v krku... 

Neděle 1. 8. 2021

Abych rozšířil svou mapu projetých tratí, rozhodl jsem se podniknout ještě jeden velmi krátký vlakovýlet, dost možná nejkratší, co jsem kdy podnikl. Chtěl jsem totiž projet trať 044, vedoucí z Kunčic nad Labem do Vrchlabí. Trať je hlavová a měří pouze 4 km. Mezi Vrchlabím a Kunčicemi se nachází jediná nácestná zastávka Podhůří. A jelikož hned druhý den po našem prvním výletu, tedy v neděli 1. 8. 2021, pršelo, rozhodli jsme se udělat si "městský výlet" právě do Vrchlabí a při té příležitosti trať projet. K cestě po jedné z nejkratších tratí s pravidelným provozem jsem se rozhodl využít vlak Os 25715, který odjel z Vrchlabí po tříminutovém obratu ve 12:57. Já na nádraží dorazil již dříve a jeho velkou část jsem si stačil "prolézt". A co jsem neprolezl před odjezdem, jsem si prošel po návratu do Vrchlabí. 

Trať 044 postavila stejně jako navazující trať 040 společnost ÖNWB. Autorem podoby nádražních budov je architekt Carl Schlimp. Budova je dosud obsazena výpravčím, který trať spolu s výpravčím kunčickým telefonicky zabezpečuje. Jako staniční zabezpečení by zde měl být stále primitivní ústřední zámek. Nádraží dosud disponuje také funkční pokladnou. 

Do stanice Vrchlabí přijíždí mírně zpožděný vlak Os 25716, aby vzápětí jako Os 25715 odjel zpět do Kunčic nad Labem. Role vozidla, v němž projedu tuto extrémně krátkou trať, se zhostil "Orchestrion" 810 448, řečený "Herbert". 

"Herbert" v cíli cesty v Kunčicích nad Labem. Motoráček jezdí bez průvodčího, jízdenky prodává strojvedoucí. Povšimněte si archaické směrovky, postavené vedle motoráčku. 

I v neděli stála na poslední koleji kunčického nádraží souprava, složená z "Bangle" 742 202, jednoho vozu Faccs, převážejícího uhlí, dvou dřevem naplněných vozů Laaps a jednoho "hytláku" Da-k. 

Nádraží Kunčice nad Labem. Jízdenky se zde, na rozdíl od Vrchlabí, koupit nedají. Zajímavostí je hlášení vlaků přímo výpravčím, který ve své kanceláři ovládá nejstarší instalované RZZ typu AŽD 71. 

"Herbert", jehož poznávacím znakem je vedle přezdívky také promáčklý plech v místě označení, vyfocený těsně před odjezdem z Kunčic. Do Vrchlabí vyrazil ve 13:09 jako Os 25718. 

Zajímavě provedená budova ve stanici Podhůří, sloužící zřejmě jako rodinný dům. 

"Herbert" opět ve Vrchlabí. Na další cestu se vydá až ve 14:44. 

Na nádraží ve Vrchlabí se nachází větší množství manipulačních kolejí. Přestavování výhybek a výkolejek se zde provádí ručně, což věc činí mnohem zajímavější. Jelikož je Vrchlabí v Krkonoších, "jede" tu nakládka dřeva. 

Jelikož na nádraží ve Vrchlabí nenajdeme kolejové obvody, mohou zde být použity dnes již ustupující ocelové pražce. 

I nad vrchlabským nádražím bdí vrcholky Krkonoš. Povšimněte si několika manipulačních kolejí a rozbahněného nákladiště, na němž se realizuje nakládka dřeva. 

Ručně ovládaná očíslovaná výkolejka, číslo nosí i výhybka. Čísla jsou nezbytná k orientaci v klíčích.

Úplný konec nádraží již pohlcuje vegetace a není tak dobře vidět na návěstní tabule zakazující posun.

To platí zejména pro tuto manipulační kolej, zakončenou nenápadnou rampou.

Zdá se neuvěřitelné, že na této rampě stála jeden čas část expedice nových vozů Škoda. Automobilka má ve městě pobočný závod a vozy byly právě díky této rampě nakládány na vozy Leks, Laaeks či Laaers. Přepravy po pár letech překvapivě "utnulo" nařízení o povinném zimním pneu - vozy byly totiž z továrny přepravovány na nádraží po ose a z logiky věci vždy na letních pneumatikách.

Středa 4. 8. 2021

Ve středu jsme se vydali do Špindlerova Mlýna, jeli jsme však, opět kvůli špatnému počasí, později. Ve Vrchlabí jsme se opět rozhodli odbočit na nádraží. Na začátku srpna si tam totiž udělal zastávku slavný Legiovlak. Mě však zaujalo něco jiného. Na vrchlabském nádraží zrovna prováděl manévry skutečný nákladní vlak. Rodiče a bratr se šli podívat na Legiovlak, odstavený na "škodovácké" koleji, já však běžel přesně na druhou stranu. Na konci stanice totiž ústí vlečka, vedoucí do vrchlabského závodu Krkonošských vápenek Kunčice. A jelikož KVK využívají stále služeb železnice, byly po vlečce toho dopoledne vyváženy tři "rajky", tedy podle mě velmi "estetické" vozy Uacs, určené právě k přepravě vápence. Ještě více než "rajky" mě však zaujala hnací vozidla. V čele totiž stály dva "Brejlovce" ČD Cargo, a ten první navíc nosil číslo 750 013! Jedná se tak o "Brejlovce" s nejnižším číslem v běžném provozu a po muzejním stroji T478.3001 stroj s druhým nejnižším číslem vůbec! Na lokomotivě, spadající pod SOKV Ostrava, můžeme navíc najít dva zajímavé detaily, kterými se odlišuje od většiny strojů. Závěsky podvozků byly na většině strojů nahrazeny spolehlivějšími pryžokovovými sloupky, hlavní zajímavostí jsou pak dnes již téměř vymizelá jednoduchá poziční světla - stroj tak nemá čtyři, ale pouze dvě, stejně jako starší "Bardotky". Spolu s ním tvořil "dvojče" ještě novější "Brejlovec" 750 275, pocházející taktéž z SOKV Ostrava. 

750 013 je druhý nejstarší dochovaný "Brejlovec" a já ho navíc potkal při takové té správné práci ČD Cargo - v tomto případě při obsluze menšího nádraží za účelem odvozu nějaké lokální komodity. Na snímku spolu s 750 275 vyváží tři "rajky" ze závodu KVK ve Vrchlabí. Povšimněte si ručně ovládaných výměn. 

Tři "rajky" se v prostoru nádraží spojily s vozy naloženými další místní komoditou - dřevem. Zajímavostí je, že dřevo bylo naloženo do tří typů vozů tří různých vlastníků. 

Charakteristicky modrý Roos náleží slovenské firmě AXbenet, zabývající se pronájmem vozů.

ČD Cargo tentokrát vsadilo na klasické "vany". Poslalo jako klasické vozy Eas,...

...tak i tyto specifické Ealos-t. Z těch jsem však poněkud zmaten, podle VKM sice náleží ČD Cargo, mají však německou registraci (D-ČDC) a vpravo je navíc patrná adresa firmy TSS Cargo, která tyto vozy provozuje. Takže nevím. 

První z "rajek", náležící přímo Krkonošským vápenkám Kunčice. Tato nosí staré logo firmy, ještě starší "logo" se však nachází na budově v pozadí.

Na této již vidíme nové logo. Ani jedna nebyla příliš čistá, tato je na tom asi nejlépe.

Poslední "rajka" působí, jako by byla porostlá mechem. Ale stejně jsou ty vozy úžasné...

I tentokrát jsem měl čest s "Herbertem".

Další vozy ČD Cargo, tentokrát již klanicové vozy Laaps, stály na vedlejší manipulační koleji.  

Vedle českých vozů stál na stejné koleji také tento Roos s VKM F-ERSA, patřící francouzské společnosti Ermewa, zabývající se pronájmem vozů. 

Na prohlídce Legiovlaku jsem byl naposledy v listopadu 2018, když navštívil Rakovník. Sice jsem s ním od té doby měl párkrát tu čest, avšak dovnitř jsem se nepodíval. Proto jsem si znalosti o legionářích rád osvěžil. Přirozeně mě zaujala parní mašinka, která Legiovlak do Vrchlabí přivezla, a díky ochotnému průvodci jsem se mohl podívat i na její stanoviště strojvedoucího. Jednalo se o lokomotivu 431.032, zvanou "Ventilovka" a vyrobenou v Rakousku ve dvacátých letech dvacátého století. Podle slov průvodce prostě "potřebovali nějakou parní lokomotivu a sehnali tuhle", pocházející ze žamberského Muzea starých strojů a technologií.

"Ventilovka" 431.032 se hrdě zmocnila role hnacího vozidla slavného Legiovlaku.

Ani tentokrát jsem neopomněl přidal sken použitých jízdenek.

Doufám, že se Vám i tato, netradičně pojatá reportáž líbila a podařilo se mi přiblížit Vám své vlakové zážitky ze srpnové dovolené. Ano, je to trochu později, ale to snad tolik nevadí. Na závěr bych rád dodal, že Krkonoše jsou má srdcová záležitost již od dětství a spojit jejich objevování s vlaky je vážně dobrý nápad.