REPORTÁŽ: Tam, kde brala těžba i příroda 2024-11-01
Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.
Ani na podzim roku 2024 jsem neopomněl podniknout svůj tradiční výlet vlakem do severních Čech, třebaže jsem jej místo děkanského volna (které většinou připadalo na 27. října) absolvoval až v pátek 1. listopadu 2024, a to kvůli cestě do Budapešti, podniknuté na konci října. Vypravil jsem se po stopách železničních tratí, které bohužel existují jen zčásti - jedna vlivem rozšiřování těžby hnědého uhlí, druhá působením přírodních živlů... Věřím, že znalci již z těchto vět poznávají, kam jsem se vypravil. Právě násilné "rozkouskování" železniční infrastruktury vedlo k tomu, že jsem výlet vlakem doplnil lehkou pěší túrou mým milovaným Českým středohořím.
NÁVRAT PO LETECH
Jak je u mých výletů dobrým zvykem, i tentokrát jsem se na cestu vydal poměrně brzy. Již v 5:49 jsem z Roztok vyjel vlakem Os 7703. Ten je zajímavý výchozí stanicí, kterou není Beroun, nýbrž Zdice. Mířil jsem tedy do Rakovníka, jak napoví i liché číslo mého vlaku. Ačkoli se tehdy již poměrně stabilizovalo nasazování stále ještě zánovních jednotek řady 847, toho dne nahradila polský RegioFox klasická žlutá Regionova.
Po příjezdu do Rakovníka, kde jsem vystoupil v 6:10, jsem si uvědomil, že se zde vyskytuji mnohem méně, než bylo dříve zvykem. Roli v tom hrálo jistě i to, že Rakovnický rychlík jsem jako vlakvedoucí doprovázel v právě skončivší sezóně pouze třikrát. Původní plán byl odjet vlakem linky U14, z nichž část začíná místo v Lužné již v Rakovníku, avšak poté mě zaujal přistavený vlak Os 16890. Šlo o spoj dočasné linky X560, sloužící jako náhradní vlaková doprava za autobusy do Kněževsi a Kolešovic v době opravy silnice v Chrášťanech.
![]() |
| Cestu s jednou z prvních vyrobených osmsetdesítek jsem nemohl vynechat :) |
Díky tomuto operativnímu řešení se společnosti Die Länderbahn podařilo vrátit dopravu na legendární "Kolešovku", osiřelou muzeální lokálku, odbočující ze stanice Krupá. Slavné nádraží bohužel ztratilo svou atraktivitu v okamžiku, kdy byla slavná mechanická návěstidla nahrazena světelnými, a nad fotogenickým luženským zhlavím vyrostl dálniční most... Je nutné zmínit, že výběr nasazených vozidel na linku X560 se velmi vydařil. Z Rakovníka do Kolešovic totiž jezdil motorový vůz 810 009, jedna z prvních vyrobených osmsetdesítek, zapůjčená od společnosti FAN RAIL. Nemohl jsem tak vynechat svezení s tímto vozidlem, třebaže jen do Lužné u Rakovníka.
Potěšila mě i paní průvodčí. Poté, co jsem jí požádal o celodenní jízdenku DÚK, platnou již z Rakovníka a tehdy ještě za cenu 85 Kč, nabídla mi jako studentovi bonbon :) Ty nabízela jinak i všem přítomným dětským cestujícím ve vlaku. Dlužno dodat, že vlak opustil Rakovník v 6:38.
DLOUHO JSEM TU NEBYL...
Z motoráčku jsem vystoupil zanedlouho a zatímco jej cestou do Kolešovic čekaly ještě dvě úvratě (vedle Lužné ještě v Krupé), já musel vyčkat příjezdu vlaku Os 16864 (který jsem na svém Instagramu mylně uvedl jako Os 18684 - takový vlak bohužel neexistuje...). Ten odjížděl z Rakovníka až v 6:46, já jej tak předjel výše zmíněným motoráčkem a vyčkal jeho příjezdu v Lužné. Dlužno dodat, že poměry na lince U14 se s příchodem GVD 2023/2024 značně zlepšily.
![]() |
| Kritiky označovaný za tramvajový, mnou však poměrně oblíbený interiér jednotky německé řady 654, zvané RegioSprinter. Zachyceno objektivem analogového fotoaparátu. |
Svou oblíbenou trať 124 z Lužné u Rakovníka do Chomutova, zvanou též horní Buštěhradka, jsem v období od jara 2022 poměrně zanedbával, jel jsem tudy ještě v létě 2022 a pak až v srpnu 2024, navíc jen do Žatce. Tentokrát byl plán dojet až na konečnou vlaku linky U14, kde jsem zatím nebyl.
Jakmile se vlak objevil na rakovnickém zhlaví stanice, zjistil jsem, že na této lince společnosti Die Länderbahn se již svezu mou oblíbenou jednotkou německé řady 654, známou jako RegioSprinter. Ještě více mě však potěšila přítomnost mé kamarádky Adély, která pracuje jako průvodčí Die Länderbahn. Neviděli jsme se více jak tři roky, proto jsem si s ní rád popovídal o dráze i o životě.
Krajinu Poddžbánska, jakož i povrchovou těžbou zasažené Chomutovsko halila postupně se rozplývající mlha, s níž kontrastovalo podzimní sluníčko a oranžové listí na stromech. Jak jsme si tak povídali, netrvalo dlouho a byli jsme v Chomutově. Po odjezdu z "hlavního" nádraží jsme obsloužili zastávku Chomutov město, projeli mezi Zooparkem a Kamencovým jezerem a u Otvických rybníků odbočili na neelektrifikovanou lokálku, vedoucí kolem zdejší obchodní zóny.
Nedlouho poté, co jsme podjeli silniční most, zastavil vlak na nákladišti se zastávkou Jirkov. V průmyslové zóně umístěná zastávka působila opuštěně, díky za ono mlhu prosvěcující sluníčko. Jednotka musela urychleně odjet jako Sv, už si nepamatuji, jestli kvůli zbrojení, či nějaké poruše. Odjela samozřejmě stejnou cestou, velmi krátká trať 133 z Chomutova do Jirkova je tratí hlavovou. Avšak nebývala...
JIRKOV, ČI OTVICE?
Město Jirkov, které je konečnou linky U14, je součástí chomutovské aglomerace. Totéž platí i pro obec Otvice, jejímž katastrem prochází trať do Jirkova. Známý Velký otvický rybník se pak, aby to celé dávalo smysl, samozřejmě nachází na katastru Chomutova, ale to sem nepatří. Na katastru Otvic najdeme i výše zmíněnou obchodní zónu, kam jsem se z Jirkova po mém příjezdu v 8:19 pěšky vydal, a to po žluté turistické trase. Cesta mi zabrala jen pár minut.
U obchodní zóny se totiž nachází Jirkov zastávka, ležící však, v rámci zachování logické posloupnosti, opět na katastru Otvic. Menší patrová budova, umístěná pod úrovní terénu, s fasádou z boletických panelů s kachličkovým obložením čekárny a nástěnnou malbou Hodiny od Jaroslava Moravce (autor mozaik na nádražích v Pardubicích a Chebu) by snad ve své podobě měla přečkat do dnešních dnů, ostře však kontrastuje s moderní obchodní zónou. Patrně za účelem rýpání byla zeď jedné z budov, nacházející se přímo proti východu ze zastávky, opatřena nápisem "Vítejte v Otvicích". Po východu z jirkovské zastávky nejlepší možná informace, zejména pro zmatené cestující...
![]() |
| Jirkov zastávka... |
![]() |
| ...se ve skutečnosti nachází v Otvicích. Nápis se nachází přímo proti východu ze zastávky. |
![]() |
| Jaroslav Moravec: Hodiny, 1984, nástěnná malba, hala nádraží Jirkov-zastávka. |
Já zde vyčkal příjezdu vlaku Os 6809, který dorazil v 8:43 z Kadaně předměstí a jehož cílovou stanicí byl Děčín. V této době ještě na vlaky linky U1 nasazovaly České dráhy dodatečně dualizované jednotky RegioPanter řady 640.1. Vlak dorazil k druhému nástupišti zastávky, jinak to však ani nešlo, jelikož byl provoz vlivem výluky veden jen po jedné koleji. Velmi mě potěšil fakt, že vlak doprovázela má kamarádka a kolegyně od KŽC Doprava Eliška.
Mezitím, co jsme si v mezičase povídali, vlak přes Most a Bílinu mířil do větší a větší mlhy. Zároveň se také blížil můj výstup. Vlak jsem opustil v zastávce Jeníkov-Oldřichov, otevřené v dubnu 2021 a vybudované v rámci rekonstrukce traťového úseku Bílina - Oldřichov u Duchcova. Právě v obvodu druhé zmíněné stanice se zastávka nachází a její otevření umožnilo přiblížení vlakového spojení zástavbě Oldřichova (a Jeníkova). Původní nástupiště ve stanici Oldřichov u Duchcova byla zrušena a třebaže je sem zaústěna legendární Kozí dráha, zprovoznění jejího úseku z Krupky města je bohužel stále v nedohlednu, takže nemožnost výstupu a nástupu v tuto chvíli až tak nevadí...
![]() |
| Mlha v tehdy ještě stále zánovní zastávce Jeníkov-Oldřichov. Dualizované RegioPantery Českých drah již na lince U1 nějakou dobu nepotkáváme... |
NA DRUHÝ KONEC
Vystoupit na náhodné zastávce mělo svůj smysl. Zanedlouho jsem na moderní zastávce nastoupil do "Syslografu", nasazeného na vlaku Os 6860. Dalším z cílů tohoto výletu bylo totiž projet druhý konec trati, kterou nám vzalo rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí. Mluvím samozřejmě o trati z Chomutova přes Jirkov a Litvínov do Oldřichova u Duchcova. Dlužno dodat, že na lince U3 se dnes střídají vlaky Českých drah a společnosti RegioJet ÚK, přičemž do Litvínova zajíždějí z Ústí nad Labem, případně z Děčína.
![]() |
| Interiér "Honeckera", nezasažený rekonstrukcí, zachycený objektivem analogového fotoaparátu. |
Historie bývalé trati 12k, vybudované Duchcovsko-podmokelskou dráhou (BDE), je pohnutá. Její vznik si v 70. letech 19. století vyžádala potřeba konkurenčního spojení tratím Ústecko-teplické dráhy (ATE) mezi uhelnými doly na Chomutovsku a přístavem na Labi v Podmoklech. Společně s tratí z Duchcova do Chomutova pak vznikla také dnešní trať 132, přezdívaná Kozí dráha.
V historii se měnilo zaústění obou tratí do tratí okolních, i v souvislosti s budováním jejich přeložek, kritické období existence trati 12k však nastalo až v roce 1971. Došlo k zastavení provozu v úseku mezi Jirkovem a Litvínovem, v provozu tak zůstal pouze krátký úsek z Chomutova do Jirkova, a také trať mezi Oldřichovem u Duchcova a Litvínovem. Koleje však fyzicky existovaly i v úseku mezi Litvínovem a Horním Jiřetínem, a to do roku 1992, přičemž sloužily jako vlečka. Zbývající úsek, nabízející výhled na zámek Jezeří, zmizel pod koly rypadel v lomu Československé armády.
Rozšiřování těžby v lomu ČSA změnilo krajinu v oblasti k nepoznání. Z míst, kde se do 19. století nacházelo Komořanské jezero, dříve největší jezero na území dnešní České republiky, vysušené roku 1831, zmizela silnice, hlavní železniční trať, řeka Bílina i vodní nádrž Dřínov. Zatímco poslední jmenovaná byla zrušena, vytěžena a nahrazena rozsáhlou soustavou vodohospodářských opatření, vše ostatní bylo sdruženo v tzv. Ervěnickém koridoru. Ten nese název jedné z mnoha zaniklých obcí (šlo dokonce o město!) a jedná se o násep, vzniklý z důlní výsypky, na nějž byla přeložena silnice I/13, železniční trať 130 i zatrubněná řeka Bílina.
Úsek trati z Chomutova do Jirkova byl roku 1984 přeložen, osobní doprava se však na trať vrátila až roku 1997. Druhý dochovaný úsek, končící v Litvínově, měl z hlediska osobní dopravy taktéž parametry lokálky, třebaže byla od 1964 elektrifikována trať z Oldřichova u Duchcova do Louky u Litvínova. Dovést elektrický provoz do Litvínova se podařilo až v roce 2020 v rámci velké rekonstrukce celé trati, jejímž výsledkem byla přeměna lokálky na příměstskou spojnici s maximální traťovou rychlostí 100 km/h. V roce 2021 se dočkalo rekonstrukce i litvínovské nádraží, a dlužno dodat, že stanice je dnes spolu s celou tratí dálkově řízena ze stanice Teplice v Čechách.
NÁVRAT DO NEDÁVNÉ MINULOSTI
Z Jeníkova-Oldřichova jsem odjel v 9:52. V soupravě "Syslografu", složené z "Esa" s úpravou WTB, řídícího vozu "Sysel" a "Honeckerů" jsem vzal zavděk právě jednomu z vozů Bdmtee, jelikož mě zaujal zachovanými koženkovými potahy pohodlných lavic, které však nenabízejí příliš prostoru pro nohy. O důvodech a obecně historii tohoto vozu jsem již psal, proto zde tuto problematiku nebudu znovu rozvádět. Aniž bych si mohl otevřít okno, pozoroval jsem krajinu kolem trati, avšak vlivem husté mlhy jsem viděl méně, než bych si přál. Zanedlouho vlak zastavil v zastávce Háj u Duchcova, nacházející se u železničního přejezdu. Zašlá přízemní staniční budova s jedním rizalitem je obydlená, cestujícím však slouží nástupiště na protější straně trati. Třebaže jde o zastávku, dojem stanice může vzbuzovat druhá zarostlá kolej vlečky, vycházející ze stanice Osek.
Právě na oseckém nádraží vlak zanedlouho zastavil. Do roku 1932 odtud odbočovala trať BDE do Ledvic, určená pouze pro nákladní dopravu. Nádraží se nachází poměrně daleko od stejnojmenného města, jehož centru je blíže stanice Osek město, nacházející se na horské trati na Moldavu. Stanici charakterizuje omšelá staniční budova, ostře kontrastující s moderní peronizací.
Trať se v tomto úseku přimkla k silnici II/254, zároveň jsme projeli kolem místa, kde se nacházel hnědouhelný důl Nelson III. Ten je neblaze proslaven neštěstím z roku 1934, kdy při výbuchu uhelného prachu zemřelo 142 lidí. Těžba byla následně zastavena, dotěžován byl však z jiného dolu až do roku 1969. Silnice, vedoucí podél trati, se s tratí úrovňové kříží kousek před zastávkou Lom u Mostu, odkud vlak pokračoval částečně zalesněnou krajinou, po níž jsou rozesety vytěžené hnědouhelné doly. Zanedlouho jsme zastavili v Louce u Litvínova.
Stanice Louka u Litvínova je dopravním uzlem, prochází přes ní totiž také horská trať na Moldavu. O osudu zdejší opuštěné nádražní budovy se vede několikaletá debata, záměr převodu na kraj a přebudování na muzeum se nezdařil, později budova Správa železnic nabídla obci. Odtud to již nebylo vůbec daleko do Litvínova.
![]() |
| Rekonstrukce staniční budovy čítala radikální proměnu její fasády. Dlužno dodat, že se povedla. |
VETERÁNI A TRAMVAJE
Stanice Litvínov se nachází na jihovýchodním okraji města, nepříliš daleko od zanedbané zastávky Litvínov město na moldavské horské trati. Jak jsem již výše zmínil, stanice prošla rekonstrukcí, a to včetně zásadní přestavby staniční budovy, která se podle mého názoru velmi povedla. V blízkosti stanice najdeme autobusové nádraží a také zastávku tramvaje - to budiž připomínkou, že města Most a Litvínov mají společný tramvajový provoz. Takový vesnický.
![]() |
| Tramvaje Tatra T3 zůstávají i přes modernizaci vozového parku nejpočetnější řadou vozidel v rámci nevelkého tramvajového provozu společnosti Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova. |
Mé pozornosti nemohlo uniknout také v přilehlém hrázděném skladu umístěné Muzeum Veteráni Litvínov, které, byť zavřené, nabízelo některé své exponáty na odiv zaparkováním před muzeem. Zaujal mě Wartburg 353, Oltcit Club 11R či Daewoo Racer, všechna vozidla samozřejmě s původními okresními SPZ.
Poté, co jsem si okolí nádraží prohlédl, nastal čas schovat se do přistaveného vlaku, jelikož lezavé podzimní mlhavé počasí se začalo projevovat na snižování mého teplotního komfortu. Pro cestu zpět jsem se rozhodl vzít zavděk rekonstruovanému řídícímu vozu řady 961, po novu Bfhpvee295, a nebyl jsem zklamán. Vlak Os 6867 odjel z Litvínova do Ústí nad Labem v 10:47 a já jej opustil tentokrát až v 11:04 na nádraží v Řetenicích, kde již slunce udělalo nad mlhou kříž.
ZÁMĚRNĚ ZVOLENÁ PAUZA
Vystoupit na rekonstruovaném nádraží v Řetenicích mě nenapadlo náhodou - vzhledem k času odjezdu mého dalšího vlaku mi to časově vycházelo lépe, než kdybych vystoupil na "hlavním" nádraží v Teplicích, a hlavně se poblíž nacházela restaurace, a já věděl, že budu mít hlad. Zkrátka, nastal čas oběda :)
Železniční stanice Řetenice byla vybudována Ústecko-teplickou dráhou (ATE), v letech 2020 a 2021 se však proměnila k nepoznání. V rámci rekonstrukce byla stanice zapojena do dálkového řízení ze stanice Teplice v Čechách, došlo k vybudování ostrovních nástupišť a nové přechodové lávky, zchátralá staniční budova byla zbourána. Její nahrazení modulárním kontejnerovým systémem nakonec neprošlo.
![]() |
| Rekonstruované Řetenice. V místě technologického objektu se šedou střechou stála v minulosti rozlehlá staniční budova. |
Mě čekala jen krátká cesta do nedaleké restaurace Sklářský Sklep. Její název odkazuje na sklářskou tradici této teplické části, bývalá sklárna Sklo Union se ostatně nachází hned v sousedství nádraží. Já přilehlý průmyslový areál musel překonat, jelikož tvoří jakousi hradbu mezi železnicí a zástavbou. Mapy mě do Tolstého ulice vedly přes moderní lávku přes koleje, která však ústila do jakéhosi tunelu nad areálem sklárny. Ten již modernizovaný nebyl, a čistota taktéž nepatřila k jeho silné stránce. Byl to nicméně zajímavý retro zážitek, při kterém jsem se ale i za bílého dne necítil úplně bezpečně. A to jsem ani nikoho nepotkal...
Návštěva restaurace se však vydařila. Dal jsem si jedno pivo, z poledního menu kuřecí roládu s bramborou kaší a byl jsem velmi spokojen. Po dvanácté jsem se po zmíněné lávce vrátil zpět na řetenické nádraží, odkud jsem ve 12:37 odjel vlakem Os 16113, který přijel ze stanice Teplice v Čechách. Mým dalším cílem totiž byla ještě jedna trať, kterou v celé její délce neprojedeme...
DÁLNICE D8 STOJÍ, ALE...
Vlak, na němž byla nasazena Regionova 814 033, odbočil za Řetenicemi vlevo a ostrým obloukem objel zástavbu Řetenic. Rázem jsme projížděli po jižním okraji města, kde se vedle nemocnice nachází teplický zámek se zámeckou zahradou. A tato zahrada dala jméno bývalému nádraží, které na svůj někdejší význam jasně odkazuje zachovalou staniční budovou větších rozměrů, vybudovanou v typickém stylu společnosti ATE. Dlužno dodat, že vedle bytů se v budově nachází patrně poměrně dobrá nádražka.
Zanedlouho se trať přimkla k silnici I/8 a my podél vilové zástavby mířili k Proseticím, další části Teplic, disponující vlastním železničním spojením. Zdejší nástupiště sice patrně někdy prošlo rekonstrukcí, přístřešek pro cestující (či spíše železná konstrukce se stěnami, sbitými z prken) však působil poměrně zbídačeně. S výhledem na hrad Doubravka, nacházející se na Doubravské hoře na východním okraji Teplic a sloužící jako základna radioamatérů, jsme zamířili do Bystřan v Čechách. Zdejší nákladiště se zastávkou najdeme poblíž průmyslového areálu, kde se v minulosti nacházela přádelna bavlny rodiny Grohmannů. Svá nejlepší léta však má již za sebou, manipulační koleje nepůsobí sjízdně a i stav staniční budovy není příliš uspokojivý. Modernizací prošlo opět pouze nástupiště.
![]() |
| Zbídačená zastávka v Proseticích, péče se dostalo pouze nástupní hraně. |
Trať se za Bystřany v zalesněném úseku přiblížila potoku Bystřice, aby se následně nakrátko znovu přimkla k silnici I/8. Poté, co vlak projel zářezem, zastavil ve stanici Úpořiny. Já tuto rozlehlou, avšak svou polohou opuštěnou stanici navštívil poprvé v říjnu 2023, když jsem vlakem linky U5 projížděl trať 131 z Ústí nad Labem do Bíliny. Ačkoli tentokrát mlhou prosvítalo slunce, dopravní uzel v údolí řeky Bíliny na mě ponurým dojmem působit nepřestal. Za účelem pořízení fotografie jsem z vlaku nakrátko vystoupil, vlivem čekání na přípoje zde byl totiž naplánován kratší prostoj.
![]() |
| Prostoje ve stanicích rád využívám k focení vozidel, v nichž se vezu - v tomto případě jsem u bývalé staniční budovy v Úpořinech zachytil Regionovu 814 033. |
Odjeli jsme až po vykřižování s motorovým vozem 809 239, nasazeným na lince U6, přípojovou vazbu doplnily vlaky zmíněné linky U5 společnosti RegioJet ÚK. Trať se za stanicí stáčí mírně vlevo a překonává řeku Bílinu, na jejímž protějším břehu jsem mohl spatřit odjíždějící jednotku řady 654, mířící do Bíliny. Následně vlak zajíždí do Úpořínského tunelu...
ČESKÉMU STŘEDOHOŘÍ NABLÍZKU
Když vlak opustil tunel dlouhý necelých 234 metrů, ráz krajiny se zcela změnil. Trať v tomto úseku vede po náhorní plošině, nabízející výhledy na mé oblíbené České středohoří. Ty byly sice kvůli mlze značně omezené, avšak něco málo jsem zahlédl. Ta pravá panorámata měla teprve následovat...
![]() |
| Budova zastávky Hradiště v Čechách slouží jako soukromé bydlení, které jeho majitel patrně postupně rekonstruuje. Snad budou alespoň zčásti zachovány specifické prvky fasády budovy. |
Obsloužili jsme zastávku Hradiště v Čechách, nacházející se na okraji stejnojmenné obce, a kolem Bžan pokračovali do Žalan. Stojí za to uvést, že přízemní budova hradišťské zastávky si zachovala typické stavební prvky budov společnosti ATE a jak napovídá její oplocení, je v soukromých rukou. Majitel již investoval do nové střechy i oken. Žalany mají zastávky dvě. Bývalá stanice, dnes jen nákladiště se zastávkou, reprezentuje patrová staniční budova typického stylu, nachází se na západním okraji obce a působí poměrně opuštěně. Cestující mohou využít také na druhém konci obce umístěné zastávky, nacházející se v zástavbě u železničního přejezdu.
Loukami vlak zamířil na severní okraj obce Bořislav, kde obsloužil stejnojmennou zastávku s přízemní budovou typického stylu. Za Bořislaví louky střídaly zalesněné úseky a sady, a my mířili k největší dopravní zajímavosti na provozovaném úseku trati 097. Tou je bezpochyby nákladiště a závorářské stanoviště Žim, jedno ze čtyř posledních existujících stanovišť svého druhu na síti Správy železnic.
Vedle toho, že se nachází v jiné oblasti (OŘ Ústí nad Labem - zbývající tři se nacházejí v OŘ Hradec Králové), je zajímavé také to, že v současné době (podzim 2026) ovládá závorář pouze přejezd P2060, nacházející se na křížení trati a účelové komunikace, vedoucí na soukromý pozemek. Za přejezdem tak najdeme vrata. Zároveň však v době vydání článku má údajně probíhat soud o zachování této příjezdové cesty, který prý nevypadá pro jejího majitele, místního zemědělce, příliš dobře. Závorářské stanoviště Žim tak může v případě, že soud rozhodne ve prospěch Správy železnic, v blízké době zaniknout. Dlužno dodat, že v době mé návštěvy v listopadu 2024 uváděl závorář do chodu také mechanické přejezdové zařízení přejezdu P2061, nacházející se na křížení s místní silnicí.
Zanedlouho vlak zastavil v zastávce Radejčín, která se nachází pod vrchem Kletečná. Stejnojmennou vesnici bychom hledali o dva kilometry severněji, v cestě však stojí dálnice D8. Přímo pod zastávkou pak ústí stejnojmenný dálniční tunel, tvořící tunelovou soustavu spolu s tunelem Prackovice, na níž navazuje Prackovická estakáda. Vlak se v Radejčíně zastaví a dál nejede. Cestující jsou nuceni přestoupit na NAD.
Na přelomu května a června 2013 zasáhly severozápad Čech povodně, zapříčiněné intenzivními srážkami. V jejich důsledku se v noci na 7. června toho roku sesunul svah pod kamenolomem Dobkovičky. Masivní sesuv tisíců tun zeminy zasáhl nejen rozestavěnou dálnici D8, ale i železniční trať 097. V důsledku nesjízdnosti poškozeného úseku poblíž zastávky Dobkovičky došlo k zavedení NAD v úseku Radejčín - Lovosice, na sjízdný úsek z Lovosic do Chotiměře se železniční doprava vrátila až v roce 2020 v režii společnosti AŽD Praha, avšak pouze v sezónním módu. Já se na tento úsek trati 097 taktéž již podíval. Oprava trati a obnovení provozu na trati v celé její délce je v nedohlednu...
K historii trati z Teplic do Lovosic se ještě sluší dodat, že k jejímu uvedení do provozu došlo v prosinci 1897, byla, jak jsem již zmiňoval, vybudována společnosti Ústecko-teplická dráha, a to za účelem dopravy uhlí z Teplicka do přístavu v Lovosicích. Byla také prvním vybudovaným úsekem Severočeské transverzálky, naší nejdelší místní dráhy, spojující severočeské uhelné oblasti s průmyslovým Libereckem. Dalšími pozůstatky tohoto ambiciózního projektu jsou dnešní tratě 087 z Lovosic do České Lípy a trať 086 z České Lípy do Liberce.
A TEĎ PĚŠKY!
Po příjezdu vlaku do zastávky Radejčín se mi nechtělo vydat se do Lovosic rovnou náhradním autobusem, na jehož trasování si zdejší občané prý rádi zvykli - zastavuje totiž přímo v centru obce Velemín, na jejímž katastru se nachází pouze odlehlá zastávka Oparno, obsluhovaná pouze sezónními spoji linky T4. A mě hlavně zajímal nesjízdný úsek mezi Radejčínem a Chotiměří. Na něm totiž zůstala opuštěná zastávka Dobkovičky, nacházející se přímo ve stejnojmenné vesnici. Nedaleko od ní, o něco severněji ve směru Teplice, došlo ke zmíněnému závalu.
![]() |
| Rozcestí pod Kubačkou a výhled na Kletečnou, za níž bystré oko odhalí v mlze se schovávající vrchol Milešovky. |
Rozhodl jsem se proto pro pěší výlet, jehož cílem měly být Litochovice nad Labem, kde se nachází zastávka na koridorové trati z Prahy do Děčína. Měla mě tam přivést žlutá turistická trasa, vedoucí právě přes zmíněné Dobkovičky. Z Radejčína, kde se začala pomalu zvedat mlha, jsem vyrazil po silnici, vedoucí na Kletečnou. Z té jsem však po chvíli odbočil do lesa, kterým jsem procházel okolo vrchu Kubačka, pod nímž se skrývá výše zmiňovaný dobkovičský kamenolom. Rozcestí pod Kubačkou nabídlo krásné výhledy, zejména na mlžným oparem pokrytou Kletečnou, za níž se v pozadí skrývala i Milešovka, nejvyšší hora Českého středohoří. A pak zase lesy.
![]() |
| Výhledy nad Dobkovičkami, vrchy Hrušovák, Skalka a opět Kletečná. Zamlžená Milešovka se skrývá v levé části snímku. |
Znovu jsem les opustil až nad Dobkovičkami. I z polní cesty, po níž jsem přicházel, se mi nabízel krásný výhled na některé vrcholy Českého středohoří, byť zčásti limitován mlžným oparem. Jak jsem již zmínil výše, mým cílem v malé vesnici byla bývalá železniční zastávka Dobkovičky, nacházející se na vyloučeném úseku trati 097.
Zanedlouho se mi do cesty postavil železniční přejezd P2065, zabezpečený pouze kříži a stopkou. Ihned jsem začal zkoumat stav kolejí a dospěl k závěru, že (tehdy) jedenáct let bez údržby trati opravdu dobře nedělá... Níže posuďte sami.
![]() |
| ...nebo znáte snad někoho, kdo by to chtěl zkoušet? |
![]() |
| Ještě pár let a slavná opilá železnice na chorvatské Istrii bude mít těžkou konkurenci... |
TADY VLAKY NEJEZDÍ...
S omezeným výhledem na zmiňovaný kamenolom, který se nachází nad vesnicí, jsem po vyloučeném úseku přešel k bývalé železniční zastávce Dobkovičky. Vedle zarostlých kolejí by však člověk ani nepoznal, že na zastávce nezastavil už (tehdy) 11 let ani jeden vlak. Čas se tam zkrátka zastavil již před přerušením provozu. Prohlédl jsem si přístřešek podobného stylu, jako na zastávce v Proseticích, mé pozornosti neušly typické "talířové" lampy z 80. let, nacházející se na nevyužívaném nástupišti.
Možnost pokračovat až k závalu jsem zavrhl, v tento moment bylo mým úkolem se co nejrychleji dostat do Litochovic na vlak. Na pěší túru v rosou zmáčené trávě jsem totiž nezvolil úplně ideální obuv - tenisky musely nahradit mé oblíbené turistické boty, které vlivem složité logistiky v souvislosti s cestou do Budapešti zůstaly u mé tety.
Pak již nezbývalo než pokračovat po žluté, projít Dobkovičky a okolo zemědělských objektů dojít k mostu přes dálnici D8. Ještě předtím však mé pozornosti neušel výhled na prackovickou estakádu této dálnice, které taktéž činí problémy nestabilní geologické podloží. Když jsem přes dálnici D8 přecházel po mostě na místní komunikaci, říkal jsem si, jaké to asi bude, až tudy budu také projíždět. Podařilo se mi to, třebaže jsem řidičský výcvik zahájil dva měsíce po této cestě, až v dubnu 2026 cestou do Děčína, odkud jsem jako vlakvedoucí doprovázel Podkrušnohorský motoráček.
![]() |
| Prackovická estakáda je součástí posledního úseku dálnice D8, který byl uveden do provozu teprve v prosinci 2016. |
![]() |
| Při tomto pohledu jsem se zasnil, jaké to bude, až budu sám řídit. Dnes je realita taková, že po "dé-osmičce" jezdím z českých dálnic úplně nejraději. |
Pak už to tak zajímavá cesta nebyla. Šel jsem po silnici, byla mi zima, měl jsem mokré ponožky a znovu hlad. Po příchodu do Litochovic jsem navíc k velkému smutku zjistil, že restaurační zařízení, umístěné ve zdejším kulturním domě, je patrně otevřeno jen dle potřeby místních. Raději jsem se proto vydal na zastávku, kam jsem dorazil někdy kolem půl čtvrté. Zaujal mě příjezd tehdy zánovního RegioPanteru řady 640.2 v nových barvách PID, nasazeného na lince U4, který mířil do Ústí nad Labem. Přímo v zastávce se pak minul s "Brejlovcem" 753 736 společnosti PKP Cargo International. Já v 16:18 nasedl do vlaku Os 6921, který naopak z Ústí nad Labem mířil na pražské Masarykovo nádraží. I tentokrát mě potěšilo nasazení nového RegioPanteru, svezl jsem se s ním však jen do nedalekých Lovosic.
![]() |
| Nasazování nových RegioPanterů na linku U4 rozhodně neušlo mé pozornosti a proto jsem byl velmi rád, když jsem jej mohl zachytit, nadto v příjemné atmosféře podzimního odpoledne. |
A pak už to bylo podobné, jako má cesta z Podřipského motoráčku. Rád jsem v sezóně 2024 po skončení této směny vyrážel z Roudnice nad Labem do Lovosic, odkud jsem pokračoval vlakem linky U52 do Loun. I tentokrát jsem tedy nastoupil do vlaku Sp 1348 společnosti GW Train Regio, který spojuje Ústí nad Labem a Žatec. Já se s ním svezl pouze po "středohorské" trati 114, třebaže jsem si pro brzké stmívání (bylo nedlouho po změně času) mnoho výhledů na České středohoří neužil. V Lounech jsem pak jen přestoupil na vlak Os 6715, který z Loun odjel v 17:37. Uvědomil jsem si, že jsem poprvé během jednoho dne využil jak vlaku linky U14, který pod hlavičkou společnosti Die Länderbahn CZ spojuje Lužnou u Rakovníka a Jirkov, tak i vlaku linky U12 téže společnosti, jedoucího z Mostu do Rakovníka.
CO DODAT ZÁVĚREM?
Až do Rakovníka mi platila celodenní jízdenka DÚK. Dorazil jsem v 18:45, musel jsem však ještě vyčkat, dokud mi v 19:12 nejel vlak Os 7722. Tím jsem vyrazil domů do Roztok. Cesta se vydařila, vše vyšlo tak, jak mělo a projel jsem tři nové tratě (respektive tři úseky dvou tratí...) v mém oblíbeném Ústeckém kraji. Během své cesty jsem ujel 292 kilometrů vlaky, zároveň jsem pěšky ušel nejdříve 1,1 kilometru pěšky po Jirkově, a poté 7,6 kilometru mezi Radejčínem a Litochovicemi. Dohromady jsem tedy svému zdraví přispěl procházkou, dlouhou 8,7 kilometru. S reportáží jsem obligátně zaspal, na druhou stranu, lépe pozdě, nežli nikdy... A opět mi samotné psaní netrvalo ani tak dlouho. Inu, depka z prvního ročníku magisterského studia na nové vysoké škole se musí nějak rozehnat. Ano, od června jsem bakalář :D
Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.








































Komentáře
Okomentovat