REPORTÁŽ: Kolem ČR (3)
Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.
NEJHEZČÍ OSTRAVSKÉ NÁDRAŽÍ
Místo odjezdu z Ostravy jsem již znal z minulého dne - vzhledem k poloze Radčina bytu pro mě bylo nejvýhodnější odjet ze svinovského nádraží, které jsem prohlásil nejhezčím nádražím moravskoslezské metropole. Bylo krásné letní ráno, svítilo slunce a mně vůbec nevadilo, že mi první vlak, Os 2807, odjížděl již v 7:24. Na vlaku do Českého Těšína (Czeskiego Ciesyna) byl nasazen CityElefant 471 055. O těch se říká, že jsou na Ostravsku ve vyhnanství, přitom však působí v mnohem lepší kondici, nežli ty z příměstských linek v okolí Prahy - minimálně co se míry posprejování týče.
 |
| Ranním sluncem osvěcené nádraží v Ostravě na Svinově, kterému se dostává skvělé péče, což jej činí velmi příjemným místem. |
 |
| Elektrická jednotka 471 057, kterou však každý průměrně znalý cestující označí jako CityElefant, patří k těm "vyhnaným na Ostravsko". Dlužno však dodat, že bohumínské stroje nejsou posprejované a působí v lepší kondici, nežli ty z pražského odstavného. |
 |
| Poslední "Ahoj!" neobarokní nádražní budově z roku 1845. Tehdy jsem ještě nemohl tušit, že o rok a dva měsíce později bude vytopena řekou Odrou. Zastavení železničního provozu trvalo v září 2024 osm dní, v zatopené stanici vzniklo několik hojně šířených upravených fotografií. |
Na česko-polské pomezí, kam vlak mířil, jsem však nevyrazil a opustil jej po dvanáct minut dlouhé cestě na nepříliš vzhledném nádraží Ostrava-Kunčice. Cestou jsme projeli přírodní rezervací Rezavka a zastavili také na retro nádraží ve Vítkovicích, které se nachází na pomezí čtvrtí Zábřeh a Hrabůvka. Odtud to do Kunčic bylo, co by kamenem dohodil.
 |
| Jen po Ostravě jsem se svezl CityElefantem 471 055, řečeným "Jindřiška". |
Kunčické nádraží se nachází v blízkosti dnes již uzavřené Nové Huti Klementa Gottwalda Liberty a já zde měl krátce vyčkat příjezdu vlaku Os 3106 z ostravského hlavního nádraží (které jsem sice v předešlého dne večer navštívil, ale v rámci tohoto výletu přes něj vůbec nejel). Vlak přijel načas v 7:39 a já byl velmi nadšen, protože jsem se do Frýdlantu nad Ostravicí měl svézt s Push-Pullem, tedy třívozovou dvoupodlažní jednotkou Škoda 13Ev, která byla v provozu teprve necelé dva roky.
 |
| Náladová fotografie, zachycující atmosféru nádraží Ostrava-Kunčice. V létě roku 2023 se v ostravské aglomeraci běžně pohybovaly soupravy, sestavené z archaických vozů Bdt. |
PROBLÉMOVÉ DÍTĚ
Netrakční jednotky, nasazované v Moravskoslezském kraji na linku S6, vycházejí ze starších NIM Expressů. Ty si u Škody Transportation objednaly DB Regio pro provoz v Bavorsku na lince Norimberk - Ingolstadt - Mnichov, přičemž byly doplněny mutacemi nechvalně proslulých "Zátopků" řady 380. Soupravy se u našich západních sousedů zapsaly častými technickými problémy, prostá jich bohužel není ani česká varianta. Já však měl štěstí a Push-Pull, který byl tlačen "Brejlovcem" řady 750.7, jezdil.
 |
| Push-Pull přijíždí... |
Byl jsem nadšen z interiéru, který sice uspořádáním evokuje CityElefant, avšak je osazen pohodlnými sedačkami Borcad Visio, zaujme také dřevěné obložení stěn. Interiér je tak stylově podobný novým vozidlům Českých drah, zejména posledním RegioPanterům. Koordinátor ODIS do svých vlaků instaluje validátory pro samoobslužný nákup jízdenek, které nechybí ani zde, za největší kuriozitu vybavení jednotky pak považuji držáky na lyže, které jinak najdeme snad jen v RegioSpiderech řady 840. Nepotěšil tak pouze fakt, že v leteckém uspořádání se na sedačce před vámi nenachází výklopný stolek.
 |
| Vezmete CityElefant, a zkřížíte ho s nejnovějším RegioPanterem - tak by se dal popsat interiér Push-Pullů. |
Trať, vedoucí v tomto úseku podél řeky Ostravice, prochází kolem města Vratimov. Výpravčím obsazená stanice působí, jako by se tam zastavil čas. To je však v této oblasti stále poměrně běžné... My zde nabrali pět minut zpoždění čekáním na protijedoucí vlak - trať zde přestává být dvoukolejná. Šlo o soupravu, složenou z vozů Bdt, které sice byly vyrobeny až na konci 80. let, z výroby však nebyly vybaveny ani blokovanými dveřmi. V provozu se stále drží, byť v malém množství, a to i v roce 2026...
Okolí trati značně ovlivnila průmyslová činnost. Mezi stanicemi Vratimov a Paskov kupříkladu došlo v 80. letech k přeložení trati blíže k řece Ostravici, jelikož na místě jejího původního průběhu vznikla halda hlušiny z dolu Paskov. Uzavřený důlní komplex samozřejmě disponoval vlastním vlečkovým kolejištěm, odbočujícím ze stanice Vratimov. Z paskovského nádraží odbočuje zase vlečka do továrny Biocel na výrobu buničiny, výpravčí sídlí v prefabrikované budově z konce 70. let. I podoba nástupišť a orezlá přechodová lávka jasně odkazovaly na toto období.
MEZI DVĚMA KOSTELAMA...
Podél řeky Ostravice vlak pokračoval do stanice Lískovec u Frýdku, kde se nachází též větší množství vleček, vedoucích do areálu válcovny plechu či do bývalého dolu Staříč I. Na vlečce válcoven posunovala lokomotiva 709 506, přezdívaná pro použitý motor "Mercedes". Netrvalo dlouho a projížděli jsme zástavbou Frýdku, který je částí města Frýdek-Místek. Zdejší nádraží je dopravním uzlem, z něhož odbočuje trať do polského Cieszyna, která značně ovlivňuje nákladní železniční dopravu v oblasti. Na trati 322 se totiž nachází stanice Dobrá u Frýdku-Místku, do níž je zaústěna vlečka automobilky Hyundai v Nošovicích.
Nejen ve Frýdku-Místku jsme tak mohli potkat soupravy vozů, ložených novými česko-korejskými auty. Před odjezdem z okresního města mě zaujal také vlak v čele s "Brejlovcem", složený opět z vozů Bdt. Dlužno dodat, že typickým stavebním prvkem původních staničních budov na trati je neomítnutá fasáda z červených cihel, která se právě ve Frýdku-Místku dochovala ve velmi slušném stavu.
Následující stanice mi připomněla dávné cesty s rodinou do Chorvatska, zastavili jsme totiž v Bašce. My několikrát navštívili letovisko Baška Voda, stanice Baška se však nachází několik kilometrů jižně od Frýdku-Místku, a také poměrně daleko od stejnojmenné obce. K přízemní budově zde byla přistavěna veranda ve stylu vesnické Jednoty z dob normalizace, celkově působilo toto výpravčím obsazené nádražíčko lehce zanedbaně.
 |
| Toto není chorvatská Baška Voda, nýbrž Baška poblíž Frýdku-Místku... |
Za stanicí s vtipným názvem Pržno vlak přejel po mostě přes řeku Ostravici a s otevírajícím se výhledem na hřeben Beskyd dojel do Frýdlantu nad Ostravicí, kde v 8:15 jeho cesta končila. Dorazili jsme včas, já se zde však nemohl příliš rozhlížet.
VELETRH PÍP
Na modernizovaném frýdlantském nádraží, kde se moderní peróny snoubí s původní staniční budovou, vybudovanou zčásti z červených neomítnutých cihel, jsem urychleně přestoupil do jedné z přistavených Regionov. Ta, která stála u stejné hrany nástupiště jako Push-Pull, nebyla určena pro mě. Mířila do Ostravice, na šestikilometrovou lokálku, jejíž délka však byla násilně zkrácena roku 1965. Část trati do devatenáct kilometrů vzdálené Bílé totiž zmizela pod hladinou vodní nádrže Šance. Zajímavostí budiž, že jednou z památek na zaniklou trať zůstává bilská staniční budova, přebudovaná na obecní úřad.
 |
| Nádražní budovy, vystavěné z neomítnutých červených cihel mám velmi rád, což pravidelní čtenáři ví. Tu ve Frýdlantu nad Ostravicí vybudovala společnost Severní dráha císaře Ferdinanda. |
Na mě čekal vlak Os 13112 s cílovou stanicí Frenštát pod Radhoštěm, vedený žluto-zelenou Regionovou 814 188. Já si tak mohl sundat okno a užít si výhled na masiv pohoří Ondřejník. Vlak, kterým jsem vyrazil, byl jen krátký "přískok", zastavující ve třech nácestných stanicích. První z nich byla Čeladná - to je obec, kam Simona z Comebacku vyrazila na veletrh píp. A také se tam snad narodila Iveta Bartošová.
 |
| Cestu z Frýdlantu nad Ostravicí do Frenštátu pod Radhoštěm jsem si velmi užíval, zejména díky výhledům na masiv pohoří Ondřejník. |
 |
| Architektonicky zajímavou zastávku v Čeladné využijí ti, kdo dorazí vlakem na veletrh píp. |
Trať v tomto úseku prošla rozsáhlou modernizací, její úsek je dokonce dálkově řízen z Frýdlantu nad Ostravicí. Rekonstrukce se dotkla i zastávky v Čeladné. Moderní, avšak velmi vkusně vypadající budova ze dřeva a neomítnutých cihel se roku 2019 dočkala nominace v soutěži Nejkrásnější nádraží ČR.
Následně vlak pokračoval do Kunčic pod Ondřejníkem, kde v modernizované, dálkově řízené stanici proběhlo křižování s protijedoucí Regionovou. Zaujala mě zachovalá nádražní budova z neomítnutých cihel, doplněná o moderní přístřešek. Jinak se ve stanici se nacházejí boční nástupiště u obou kolejí a návěstidla jsou umístěna na krakorcích. Kdybych měl více času, stavil bych se v nedalekém pivovaru, který se stejně jako nádraží samotné nachází poměrně daleko od centra obce.
 |
| Typizovaná cihlová budova v Kunčicích pod Ondřejníkem, která je vzhledem k dálkovému řízení prázdná, je prakticky totožná se staniční budovou ve Veřovicích. |
DALŠÍ PŘESTUP
Trať před Frenštátem je vedena táhlými oblouky, zasazenými do příjemných podbeskydských lesů a luk. Ve Frenštátu pod Radhoštěm jsem z vlaku v 8:39 vystoupil. Na zdejším nádraží, které se nachází na východním okraji města, jsem měl na přestup jen několik málo minut. Můj další vlak (s číslem 20 v rámci této výpravy) však čekal hned na vedlejší koleji.
 |
| Regionova 814 188, která mě dovezla do Frenštátu, nosí původní logo, vytvořené speciálně pro tyto jednotky. Dochovalo se i s dovětkem "Moravskoslezská", označení krajů se lišila podle prvního nasazení rekonstruovaných jednotek. Později byla původní loga nahrazována logem Českých drah. |
Třebaže bylo slunečné letní ráno, na nebi nad Frenštátem se začaly objevovat mraky, hrozící deštěm. Já to však neřešil, mě zaujala souprava vlaku Os 13114 do Valašského Meziříčí, složená z "Kvatra" 842 015 a červeného vozu Bdtn. Cesta s tímto motorovým vozem je pro mě vždy specificky zajímavá, jelikož se hranaté motoráky drží jen na několika místech v ČR a jsou s touto oblastí pevně spojeny.
 |
| Z Regionovy jsem ve Frenštátu pod Radhoštěm přestoupil do "Kvatra" 842 015. |
V 8:44 vlak vyrazil z frenštátského nádraží. Jelikož se stanice nachází opravdu na okraji města, po průjezdu městskou zástavbou jsme ještě obsloužili moderní zastávku Frenštát pod Radhoštěm město, nacházející se v parku u školy. Podbeskydské město vedle skoků na lyžích nechvalně proslavila také tragédie z února 2013, kdy nájemník záměrně vyhodil do vzduchu panelový dům. Zemřelo 7 lidí včetně pachatele a já při průjezdu městem nemohl na tuto tragédii nevzpomenout.
 |
| Interiér "Kvatra" je esencí devadesátých let, pro cestování je však velmi pohodlný. |
TY VELICKÉ ZVONY
Za městem jsem však chmurné myšlenky zahodil a užíval si výhledy na hřebeny Beskyd, zejména na 918 metrů vysoký Velký Javorník, charakteristický dřevěnou rozhlednou na svém vrcholu. A pak to přišlo. Stanice Veřovice. Má nová nejoblíbenější stanice na české železnici. Tento příběh je však vhodné uvést zmínkou o historii trati 323 z Ostravy do Valašského Meziříčí.
Trať 323 v úseku mezi Ostravou a Frýdlantem nad Ostravicí vybudovala Ostravsko-frýdlantská dráha a byla uvedena do provozu roku 1871. V oblasti však dominovala Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), která na české území přivedla železnou dráhu, když vybudovala spojení mezi Vídní a severní Haličí, vedoucí přes území Moravy. Udržení koncese pro provoz na zmíněné trati stálo tuto společnost povinnost dobudování paralelních spojení, mezi něž patřila právě i tzv. Moravsko-slezská dráha měst, vedoucí z Kojetína přes Valašské Meziříčí, Frýdek-Místek a Těšín do tehdejšího Bílska. Při budování bylo využito odkoupených stávajících tratí, mimo jiné i Ostravsko-frýdlantské dráhy.
O kouzelné podbeskydské uzlové staničce jsem poprvé slyšel v pořadu Pozor vlak!, kde si ji spisovatel Martin Harák vybral do své série reportáží o drážní architektuře. Jedná se o typizovanou staniční budovu IV. třídy, kterou pro KFNB navrhl architekt Anton Dachler - stejnou stavbu jsem ostatně viděl i v Kunčicích pod Ondřejníkem. Typickým prvkem je fasáda z neomítnutých červených cihel a kamenná ostění, budova je nadto precizně udržována, a to včetně čekárny, v jejím sousedství pak nalezneme i nádražní hospodu, či spíše stánek s točeným pivem.
 |
| Tento pohled na Velký Javorník se mi naskytl před příjezdem do Veřovic. |
 |
| Malebnou staničku Veřovice jsem si zkrátka zamiloval a v únoru 2025 ji navštívil podruhé. A rozhodně ne naposledy :) |
Kouzlo veřovického nádraží však spočívá také v napojení lokálky ze Studénky. V 19. století byly poměrně obvyklé spory mezi železničními společnostmi, roli sehrály i rozdílné směrové poměry obou tratí - odbočná trať z roku 1896 zkrátka nebyla přímo zaústěna do trati KFNB. Má své vlastní nástupiště, nacházející se na druhé straně budovy, a celý obvod stanice, pojmenovaný ve staničním řádu jako místní (štramberské) nádraží. Do hlavní trati je tak lokálka sice zaústěna, avšak vzhledem k tomu, že vlaky od Studénky ve Veřovicích končí, není tato spojka využívána pro pravidelnou osobní dopravu.
Škoda jen, že na lokálce byla tehdy výluka. Běžně by ve Veřovicích, respektive v obvodu místního nádraží, objížděl motoráček "bafíka" (na konci roku 2024 je vystřídaly bateriové RegioPantery, ve stanici tak skončili dozorci výhybek). Autobusy NAD byly opožděny, což se přeneslo i na náš vlak, a já tak alespoň hodil řeč s paní vlakvedoucí. Vyprávěl jsem jí o své práci u KŽC Doprava, vyměnili jsme si zkušenosti, a tak podobně. Příjemnou atmosféru podbeskydské vesničky dotvořilo obecní hlášení, zahájené znělkou, kterou nebylo nic jiného nežli mé milované Velické zvony od Čechomoru. A pak jsem si všimnul nedalekého domu, který jeho majitel vylepšil několika červenými taškami. Ty na černé střeše vytvořily velké srdce kolem komína.
 |
| Dřevěná bouda vpravo je doopravdy nádražní hospodou/stánkem, zaujal mě také dům vlevo, jehož majitel vytvořil kolem komína srdce z červených tašek. A to celé jsem pozoroval za zvuků Velických zvonů z obecního tlampače. |
TAM, KDE BRALA VODA...
Na konci června 2009 došlo vlivem vytrvalých dešťů k bleskové povodni, která s velkou intenzitou udeřila zejména na Novojičínsku. V Jeseníku nad Odrou zachránil zedník Jiří Holub na poslední chvíli svou rodinu ze zatopeného domu a jeho hrdinský čin rázem obletěl republiku, povodně pocítili i v okolí Mořkova a Hostašovic, kam vlak nyní mířil. Obec Mořkov má 2400 obyvatel a do roku 2009 disponovala dvěma nepříliš vhodně umístěnými železničními zastávkami. Nákladiště se zastávkou Mořkov hlavní trať, nacházející se na jihu obce, doplňovalo nákladiště se zastávkou Mořkov, které bychom našli téměř dva kilometry západně od centra obce.
 |
| Mořkov hlavní trať, nákladiště se zastávkou s názvem o třech slovech, jen ta dvě poslední jsou dnes již jaksi zbytečná... |
10 kilometrů dlouhou hlavovou lokálku z Hostašovic do Nového Jičína horního nádraží, která však nebyla nijak propojena s druhou hlavovou tratí, vedoucí do Nového Jičína ze Suchdola nad Odrou, voda značně poškodila. Později bylo rozhodnuto o jejím neobnovení, v její stopě tak dnes nalezneme cyklostezku. Dlužno dodat, že nákladiště se zastávkou na trati 323 nebylo nikdy přejmenováno, stále tak v jízdních řádech najdeme Mořkov hlavní trať, třebaže ta "vedlejší" již neexistuje. Nákladiště disponuje nakládací hranou, na níž se v době mé návštěvy nacházely hromady štěrku (už tam chyběl jen "Hektor"...).
 |
| Bývalý dopravní uzel Hostašovice na bývalé hlavní trati reprezentuje staniční budova ve velmi slušném stavu, samozřejmostí je fasáda z neomítnutých cihel. |
Do bývalého dopravního uzlu Hostašovice vlak dorazil záhy. Přivítala nás zde staniční budova větších rozměrů, nežli ve Veřovicích, avšak také s fasádou z červených neomítnutých cihel. Stanice se nachází v lesích jižně od obcí Hodslavice a Hostašovice a je situována do oblouku. Lesem vlak zamířil do Valašského Meziříčí, kde jsem kolem čtvrt na deset urychleně přestoupil, aniž bych měl čas si prohlédnout jak nádraží, tak místní nádražní restauraci. V 9:19 jsem se totiž vlakem Os 3908 měl vydat napříč Zlínským krajem po další části někdejší Moravsko-slezské dráhy měst. Vlivem zpoždění vlaku, kterým jsem přijel od Frenštátu, jsme si však "odvezli" pětiminutové zpoždění.
PODRUHÉ SE ŠARYKEM
Na cestu po trati 303 jsem se měl vydat v RegioSharku čísla 844 013. S polskou jednotkou, vyrobenou ve firmě Pesa Bydgoszcz, jsem se svezl teprve podruhé v životě. A ačkoli jsem měl tyto jednotky vždycky rád, přišlo mi, že velmi rychle zestárly. Abychom si rozuměli, nechci tím říct, že by jejich design nějak ztratil na své nadčasovosti. Myslím tím spíše stav interiéru, který po deseti letech provozu působil vyžile, špinavě a chatrně. Snad tento osud nepotká novější RegioFoxy, které ve druhé polovině roku 2023 ovládly provoz na naší trati z Rakovníka do Berouna.
Vlak vyjel z Valašského Meziříčí, aby zanedlouho stavěl na malebném nádraží na okraji obce Branky na Moravě. Stejně jako v případě všech stanic na trati jsou i Branky na Moravě obsazeny výpravčím - rozsáhlejší modernizace trati se v současné době nachází ve fázi úvah a plánů. Dlužno dodat, že styl staničních budov vychází z normálií stavitele Moravsko-slezské dráhy měst, kterým byla, jak jsem již zmiňoval výše, Severní dráha císaře Ferdinanda. I tento úsek někdejší vedlejší trati KFNB nabízí, minimálně v tomto úseku, výhledy na horské hřebeny. Vzhledem k tomu, do kterého města vlak později dorazil, bylo jasné, že se jedná o Hostýnské vrchy s dominantním Kelčským Javorníkem.
 |
| Stanice na trati 303 si bohužel nezachovaly typickou fasádu z neomítnutých červených cihel. |
Obsloužili jsme zastávku Police u Valašského Meziříčí a pokračovali do stanice, nacházející se na půli cesty mezi dvěma obcemi, jejichž název nese. I z Kunovic-Loučky se mi nabízely výhledy na horský hřeben, neušel mi však ani na některých tratích obvyklý tandem budov - opuštěná budova dobových normálií (zde KFNB) a dopravní kancelář, umístěná v budově z období 70. let minulého století. Zdejší stavba "jednotového" typu alespoň prošla opravou a patrně i zateplením. Přes nákladiště se zastávkou Podhradní Lhota, které dříve neslo název Rajnochovice, jsme poté zamířili k Osíčku.
 |
| I na trati 303 můžeme najít tandemové uspořádání staničních budov. Fotografie ze stanice Kunovice-Loučka zachycuje prázdnou původní budovu,... |
 |
| ...v jejíž těsné blízkosti je umístěna tato "Jednota". Uvnitř ní se nachází dopravní kancelář. |
Vesnice, nacházející se přímo pod Kelčským Javorníkem, není na rozdíl od samotného města Kelč bez vlakového spojení - stanice, která se nachází na jihozápadním okraji obce, nesla do roku 1937 název Příkazy-Osíčko. Bylo to podle vesnice, která se později stala součástí Osíčka. Stanice je zajímavá nejen původní budovou, doplněnou přístavbou s brizolitovou fasádou (z jaké asi doby, že?), ale i vlečkou do skladu PHM společnosti Čepro, díky níž na trati patrně není zas až tak vzácný nákladní vlak. Jedná se většinou o ucelené soupravy "kotlů", já viděl vozy společnosti GATX, neušla mi však ani odstavená lokomotiva řady 2016 společnosti LTE.
 |
| Dvě staniční budovy najdeme i v Osíčku, odkud odbočuje vlečka do areálu společnosti Čepro. |
ARMÁDNÍ MAŠINKY, NÁBYTEK A JEDNA NEÚSPĚŠNÁ DEMOLICE
Nákladiště se zastávkou Loukov jsme pro nezájem cestujících projeli. Manipulační koleje, které se jeví úplně obyčejně, jsou ve skutečnosti vojenskou vlečkou č. 21 ve správě Armádní servisní, příspěvkové organizace (AS-PO), a je proto občasně obsluhována. Pak se již vlak přiblížil Bystřici pod Hostýnem. Projeli jsme městem a několik minut před devátou zastavili na tomhle zvláštním nádraží.
 |
| Staniční budova v Bystřici pod Hostýnem, to je čiré retro. |
Jelikož zde byl naplánován několikaminutový pobyt, vystoupil jsem, abych si stanici alespoň v rychlosti lépe prohlédl. Staniční budova ze 70. let by měla padnout v rámci plánované rekonstrukce, která by celkově byla v této oblasti potřeba jako sůl. V létě 2023 totiž například na holešovském zhlaví chyběla odjezdová návěstidla (později bylo doplněno alespoň skupinové návěstidlo), všechny výhybky jsou pak do dnešních dní stavěny ručně dozorci výhybek...
 |
| Cesta s RegioSharkem 844 013 byla mou teprve druhou cestou v polské jednotce, do doby vydání článku i poslední. |
Město, proslavené výrobou nábytku značky Thonet (později TON), jsme v 10:01 opustili. Dlužno dodat, že ze stanice odbočuje vlečka právě do areálu vyhlášeného výrobce ohýbaného nábytku. Úsek trati, po němž vlak odjížděl z Bystřice pod Hostýnem, byl již dílem akciové společnosti Kroměřížská dráha. Tato společnost vybudovala nejprve trať z Hulína (tedy ze stanice na trati společnosti KFNB) do Kroměříže (kterou předtím trať KFNB minula) a roku 1882 pak také trať, vedoucí z Hulína do Bystřice pod Hostýnem. Jak jsem již zmiňoval výše, společnost KFNB tyto úseky později odkoupila a dobudovala, čímž vznikla Moravsko-slezská dráha měst. Dobudován tak byl i úsek z Kroměříže do Kojetína.
Zastavili jsme v nákladišti se zastávkou Hlinsko pod Hostýnem, kde právě probíhala nakládka, a podél silnice pokračovali do Holešova. Město, které je známé díky zdejší policejní škole, proslavilo během roku 2021 i zdejší nádraží. Poté, co Správa železnic vyslovila záměr roku 2010 nákladně opravenou budovu "rekonstruovat" - demolicí zmenšit, zvedla se vlna odporu, vedoucí k zastavení projektu rekonstrukce samotným tehdejším generálním ředitelem Jiřím Svobodou. Stanice prošla přestavbou, byla vybudována nová nástupiště, budova však zůstala vcelku.
 |
| Budova zastávky Hlinsko pod Hostýnem zaujme fasádou z mých oblíbených neomítnutých cihel. |
V Holešově proběhla značná výměna cestujících, vlak se zaplnil a také se vyměnili vlakvedoucí. Za městem vlak projížděl rovinatou krajinou, jen na obzoru postupně mizely Hostýnské vrchy. Zaujala mě vlečka, odbočující na kraji města z širé trati a čekající na napojení budoucích objektů Strategické průmyslové zóny. Obsloužili jsme nádraží, umístěné u hřbitova na okraji Třebětic a pokračovali do Hulína. Stanice se nachází na trati z Olomouce do Břeclavi, kterou vybudovala společnost KFNB a každého železničního nadšence zaujme areál zdejší TSS, kde dlouhá léta stály například "Bastardy" někdejších "dederonských" Deutsche Reichsbahn.
DÁ SE TO ZPÍVAT NA LOHENGRIN!
Za stanicí vlak odbočil vpravo a pak hned ostře vlevo, čímž mimoúrovňově překonal hlavní trať, a zamířil do Kroměříže. Z Hanáckých Atén jsem toho pro nabitý program bohužel moc neviděl, nehledě na to, že je nádraží umístěno na severovýchodním okraji města. Stanici reprezentuje lehce zanedbaná budova se dvěma rizality, odbočuje odtud také lokálka do Zborovic. Nachází se zde i malá výtopna, kde byl v době mé návštěvy odstaven RegioShark 844 021.
 |
| Vstupní brána pro všechny, kdo do Hanáckých Atén dorazí vlakem. |
Trať, vedoucí z Kroměříže, patří již k úsekům, dostavěným v rámci vybudování Moravsko-slezské dráhy měst. Za stanicí jsme krátce projížděli podél řeky Moravy, kterou vlak následně překonal a rovinatou krajinou pokračoval ke Kojetínu. Já v uzlové stanici vystoupil v 10:53.
 |
| Pohled na nepříliš vzhledné nástupiště v Kojetíně. Dopravní uzel na trati z Brna do Přerova mě příliš nezaujal, podoba celé trati se má naštěstí do budoucna radikálně proměnit. |
Stanice Kojetín, z níž vedle trati 303 do Valašského Meziříčí odbočuje také lokálka do Tovačova (od roku 1981 bez pravidelné osobní dopravy), leží na dnes již komplexně modernizované trati z Brna do Přerova. Původní jednokolejná trať z dob KFNB, elektrifikovaná v 90. letech, již dlouhou dobu kapacitně nedostačovala. V současné době je v rámci výstavby RS Střední Morava zdvoukolejňována a rekonstruována na rychlost 200 km/h. Nádraží je umístěno na jižním okraji malého města a v době mé návštěvy působilo dosti zanedbaným dojmem. Rozlehlá staniční budova, v níž výpravčí obsluhoval elektromechanické zabezpečovací zařízení, má být v rámci rekonstrukce zbourána.
 |
| Vlak linky R8 jsem vzhledem k nemožnosti využít Jízdenku na léto nechal do Brna odjet bez mé maličkosti. |
Mně návštěva Kojetína opět připomněla můj oblíbený sitcom Comeback, stejně jako předchozího dne návštěva Bruntálu - stalo se tak díky písni Tomiho Paciho "Má bohyně, jsi z Chropyně", kde je Kojetín zmíněn, a nadto ji lze zpívat na melodii slavného svatebního pochodu Lohengrin. Třebaže odtud odjížděl rychlík linky R8 do Brna, já jej nechal ujet, jelikož jsem si vzpomněl na svou Jízdenku na léto od Českých drah. Vyčkal jsem proto do 11:20, kdy z Uničova dorazil vlak Os 12464.
SKRZ HANOU
V zánovním dvouvozovém RegioPanteru 650 233 jsem se vydal na konečnou vlaku, do Nezamyslic. Další dopravní uzel na archaické trati je odbočnou stanicí pro trať do Prostějova. Začínala zde také lokálka do Morkovic, na níž byla osobní doprava ukončena roku 1998 a kolem roku 2005 byla snesena. Dnes se v jejím tělese nachází cyklostezka. Trať se po ukončení pravidelného provozu stala dějištěm kuriózní nehody. Byla totiž využita k deponii nevyužívaných nákladních vozů, které se 25. dubna 1998 rozjely...
 |
| Páteřní linky Olomouckého kraje jsou v posledních letech obsluhovány moderními RegioPantery. Já se z Kojetína do Nezamyslic svezl jednotkou čísla 650 233. |
Cesta trvala pouhých 14 minut a v 11:34 jsem z vlaku v Nezamyslicích vystoupil. V traťovém úseku Prostějov - Nezamyslice byla zavedena výluka, kterou byly dotčeny jak vlaky linky M1 do Koutů nad Desnou, tak i můj následující spoj, který byl o pět minut opožděn. R 910 Bouzov byl vlivem výluky odkloněn přes Přerov. Při běžném stavu jsou rychlíky linky R12 vedeny ze Šumperka, v Zábřehu na Moravě přibírají přímé vozy od "jesenických spěšňáků", v Olomouci odbočují na Prostějov a z Nezamyslic pokračují do Brna. Právě do moravské metropole jsem měl tímto spojem konečně zamířit.
 |
| Rozlehlá budova v Nezamyslicích - tady se zastavil čas... |
Ihned po příjezdu rychlíku mě zaujala jeho souprava - archaická trať si žádá archaické řazení. Nastoupil jsem proto do vozu Bdt262, který byl nemoderní již jako nový, má neblokované dveře a v interiéru sice přečalouněné, ale stále původní lavice (dlužno dodat, že velmi pohodlné). A samozřejmě zaslepené popelníky. Lehce přehlcen z množství vjemů z předešlé cesty jsem si tak jen spustil okno a nechal zvlněnou krajinu za oknem volně ubíhat...
 |
| Retro pokračovalo i po nástupu do rychlíku Bouzov... |
Rychlík, nesoucí jméno hradu v majetku Řádu německých rytířů, zastavuje mezi Nezamyslicemi a Brnem jen v Ivanovicích na Hané a ve Vyškově. Obě stanice reprezentují podobné rozlehlé budovy, v Ivanovicích nově omítnutá, ve Vyškově zanedbanější. Zajímavostí budiž, že stanice Vyškov nosí nechtěný přídomek na Moravě, čímž mate podobně, jako Teplice v Čechách. Inu, železniční zeměpis je zvláštní věc... Zmíněná stanice je také vybavena poměrně unikátním zabezpečovacím zařízením TEST C (typové elektronické stavědlo alias reléovka pro chudé) se stavědly - o obsluhu se tak vedle výpravčího starají další dva signalisté. Velmi podobně je zabezpečovací zařízení řešeno ve stanici Písek.
 |
| Staniční budova v Ivanovicích na Hané byla opravena, či spíše obložena polystyrenem. |
V obou stanicích jsme se také křižovali - inu, jednokolejná trať, která je na hranici své kapacity. V Ivanovicích šlo o žlutý rychlík linky R8, který zde však nezastavoval, ve Vyškově jsme se zase setkali s protijedoucím Bouzovem. V Holubicích vlak najel na Blažovickou spojku, která roku 1934 zkrátila cestu z Přerova do Brna propojením někdejší KFNB a Vlárské dráhy. Projeli jsme stanice Šlapanice a Brno-Slatina, složitě se promotali brněnským železničním uzlem, přejeli po mostě přes dolní nádraží a ve 12:41 dorazili do stanice Brno hlavní nádraží...
 |
| Do čela rychlíku Bouzov se postavilo "Eso" 362 167 z depa v Majlontě, neboli v Brně-Maloměřicích. |
MĚSTO, KDE UMĚNÍ VYJADŘUJE NÁZOR
Posledním vlakem, který jsem toho dne využil, byl Os 4842. Ten vlivem výluky třetí koleje na mostu přes Svratku vyjížděl z Brna dolního nádraží. Cestou jsme tak prošli kolem Prioru, který byl v zimě roku 2025 zbořen. Konečnou stanicí vlaku byla ve všední dny Náměšť nad Oslavou, my však mířili do Rapotic, kde jsem měl přespat. Tou dobou již probíhaly opravy trati 240 z Brna do Jihlavy, čítající její zdvoukolejnění a elektrifikaci v úseku ze Střelic do Zastávky u Brna.
 |
| Zelný trh alias Krautmarkt - zdejší kašna s příměsí choroboplodných zárodků má být zdrojem vody pro pivovar Starobrno. Musí to být pravda, píšou to na Necyklopedii. |
 |
| Co tímto chtěl pan Róna říci, nechám čistě na vás. Mimochodem, má to být tlama koně... |
 |
| Do čela vlaku, kterým jsem z Brna odjel do Rapotic, se postavil čtyřkový "Brejlovec" 754 068, zajímavý ponecháním první varianty korporátního nátěru Najbrt 1. Od varianty Najbrt 1.2 se odlišuje bílou barvou rámu, později opuštěnou pro přílišné špinění. |
UJETÁ VZDÁLENOST - 300 KM ; ČAS VE VLAKU - 4 HODINY A 30 MINUT; PIV - 0
(TĚM PIVŮM SE NEDIVTE, JEL JSEM DO KRAJE VÍNA A TVRDÉHO ALKOHOLU...)
Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.
Komentáře
Okomentovat