REPORTÁŽ: Po škole, s Lítačkou v ruce... 2023-11-24
Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.
Ač na konci listopadu neuplynul ještě ani měsíc od mého posledního vlakovýletu, pociťoval jsem potřebu odpočinout si od učiva v zimním semestru ve vlaku. Výlet jsem se rozhodl podniknout úsporně - cestou ze školy a v rozsahu platnosti mé Lítačky. Jak jsem již zmiňoval v předchozích reportážích, za účelem dojíždění do školy si kupuji zlevněný čtvrtletní kupón na šest pásem (1, 2, 3, 4, 5, 6), který samozřejmě doplňuje roční kupón na pražská pásma P, 0 a B. Z toho vyplývá, že jsem se od Prahy neplánoval příliš vzdálit. K projetí mi totiž zbývaly dvě lokálky na severovýchod od hlavního města, situované do rovinaté krajiny Polabí.
Pro podniknutí svého výletu jsem si vybral pátek 24. listopadu 2023. Vyrazil jsem poté, co jsem absolvoval pohovor (dlužno dodat, že úspěšný) v mé další železniční práci, a také tříhodinovou přednášku ve škole. Byl jsem na nohou od pěti od rána, výlet pro mě však začal až v půl jedné, kdy jsem odjel z Jinonic metrem žluté linky na Masarykovo nádraží.
POLABSKÁ ROVINA
Na Masarykově nádraží, které je mi dobře známo ze směn na lince S34, jsem nasedl na vlak Os 22825 s odjezdem ve 12:51 a s cílovou stanicí Kolín. Vlaky linky S2 jsou však trasovány přes Lysou nad Labem a Nymburk, což se mi hodilo, jelikož jsem plánoval vystoupit v Čelákovicích. Cestu polabskými rovinami za Horními Počernicemi jsem již znal, proto jsem se spíše těšil na lokálku.
V Čelákovicích jsem vystoupil ve 13:21. Zaujalo mě odstavené "Rekoprase" společnosti Elektrizace železnic Praha, neušla mi však ani moderní nástupiště z roku 2018, kontrastující s původní staniční budovou. Majestátní stavbu vybudovala, stejně jako celou trať z Prahy do Kolína přes Lysou nad Labem, společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB). To se však již nedá říci o dvou lokálních tratích, odbočujících z čelákovické stanice.
DVĚ LOKÁLKY, DVA OSUDY...
Já si však bohužel nemohl vybírat, na kterou z nich se vydám. Středočeský kraj totiž v roce 2021 rozhodl za mě, když byl v říjnu toho roku ukončen provoz linky S24 do Mochova. Provoz na 4 kilometry dlouhé lokálce byl experimentálně obnoven na jaře roku 2018 poté, co byla bez dopravy od roku 2006. Vlaky mého zaměstnavatele, KŽC Doprava, si však své cestující prý za 3 roky nenašly.
Já se proto přesunul na nástupiště 1, kde na kusé koleji vyčkával odjezdu lounský motoráček 809 209. Vcelku mě překvapilo, kam až sahá působiště lounského depa, ale také původní stav "Kasičky", respektive úprav motorového vozu 810 ve stylu improvizace 90. let na provoz v režimu 0/0-S. Vlak Os 19418 do Neratovic je tak stejně jako ostatní vlaky na trati 074 provozován bez vlakové čety.
Vlak odjel z čelákovického nádraží ve 13:38, zanedlouho však ještě obsloužil zastávku, nacházející se na západním okraji města. Jel jsem po lokálce, která vznikla jako spojení dvou místních drah (Čelákovice - Brandýs nad Labem, Brandýs nad Labem - Neratovice) a jedné vlečky (Neratovice - Kostelec nad Labem), v celé délce byla zprovozněna na samém konci 19. století. Střídali se její vlastníci i provozovatelé a v 90. letech, v období snah o redukci dopravy na lokálkách, měla namále. Dnes však slouží jako jakási kolejová podoba MHD, zejména pak autobusové dopravy. Tomu odpovídá i pohled na strojvedoucího, který otevřenými dveřmi či okénkem v nich vydává z POPky jízdní doklady.
O VYČŮRANÉM POŠTMISTROVI
Obsloužili jsme bývalé nádraží Lázně Toušeň a pokračovali k Brandýsu nad Labem. Třebaže se jedná o jedno z největších měst ve Středočeském kraji (respektive jde o souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav), co se týče vlakové dopravy, v Brandýse mají k dispozici jen tuto lokálku. V druhé části souměstí se sice nachází nádraží Stará Boleslav, ale to je na druhém břehu Labe a navíc také poněkud z ruky za městem.
Hlavní trať však přes Brandýs vést mohla. O změnu trasování trati ÖNWB se měl údajně postarat brandýský poštmistr, který se prý bál ekonomického vlivu železnice na jeho podnikání natolik, že zatlačil na správných místech. Furiantství staroboleslavských zase vedlo k umístění nádraží na trati ÖNWB z Kolína do Ústí nad Labem na pozemek za městem.
Udržovaná budova bývalého nádraží Lázně Toušeň. |
V Brandýse nad Labem vlak staví hned třikrát. Po obsloužení brandýské zastávky jsme pokračovali k zastávce u Zápské ulice, která však bývala koncovou stanicí původní lokálky z Čelákovic do Brandýsa a vlaky zde zastavují opět od roku 2009. Až poté jsme dorazili na "hlavní" nádraží, kde se vlaky linky S23 vždy křižují. Krátký prostoj jsem využil k pořízení snímků motoráčku na nádraží, v jehož sousedství byl roku 2022 otevřen kontroverzní parkovací dům. Nádraží je zajímavé také výpravčí Aničkou, která ve stanici slouží a zároveň pracuje jako vlakvedoucí u KŽC Doprava. Tímto ji tedy zdravím.
Vojenského lékaře Karla Antonína Macháčka, který se narodil v budově bývalého nádraží patrně někdo neměl rád. Jinak si neumím vysvětlit umístění pamětní desky mezi okny v prvním (!) patře... |
Budova nádraží v Brandýse nad Labem prošla taktéž rekonstrukcí,... |
...čítající také nová nástupiště. |
Ne, v Brandýse nepřistálo UFO, to je nový parkovací dům. Povšimněte si přijíždějícího vlaku Os 19421. |
Přes Kostelec nad Labem jsme poli mířili k Neratovicím, kde jsme po obsloužení městské zastávky pokračovali do zdejší stanice a cíle cesty tohoto vlaku. Ještě předtím však motoráček musel podniknout na všetatském zhlaví úvrať - o správné postavení posunové cesty a udělení návěsti Souhlas k posunu praporkem se postarala výhybkářka z St. 2 a já si připomněl, jaký skanzen je toto nádraží.
LEGIOVLAK A BRUTÁLNÍ ZIMA
V Neratovicích jsem vystoupil ve 14:25 poté, co motoráček zastavil na kusé koleji, zakončené lehkým zarážedlem se zásypem. Další vlak mi jel až v 15:00 a mně byla větší a větší zima (u nás doma v té době zrovna sněžilo). Zašel jsem se tak alespoň podívat do Legiovlaku, který v těch dnech Neratovice navštívil a který jsem však já viděl již mnohokrát. Toužebně jsem proto očekával příjezd motoráčku 809 596, který dorazil pět minut před třetí hodinou a s nímž jsem měl pokračovat dále.
Také nádražní budova v Neratovicích prošla zdařilou rekonstrukcí. |
Lehké zarážedlo se zásypem na konci kusé koleje, kde zastavil můj motoráček. |
Pohled k měšickému zhlaví stanice, povšimněte si Legiovlaku a "Hektora" v pozadí, který jej přivezl. |
DALŠÍ LOKÁLKA
Vlak Os 19518 odjížděl v 15:00 do Kralup nad Vltavou a já se tak měl svézt další z lokálek, na níž provoz zajišťují "Kasičky" bez vlakvedoucích. I tento motoráček mě zaujal retro detaily a zároveň mi připomněl, že po ukončení provozu na lince S24 (Čelákovice - Mochov) se pozornost KŽC Doprava přesunula právě na tuto trať. Na lince S43 totiž společnost provozuje dva páry ranních vlaků Os 18300/18301 a Os 18302/18303. Ty jsou však vypravovány pouze v pracovních dnech mimo období letních prázdnin a samozřejmě jsou provozovány bez vlakvedoucích.
Zastávky Chlumín (nachází se 3 kilometry od stejnojmenné vesnice) a Netřeba jsme projeli, já si tak mohl při průjezdu rozlehlými poli nerušeně užívat výhled na horu Říp. Zastavili jsme až na nádraží v Úžicích, které se nachází nedaleko Resortu Svět. Ten se proslavil dominantou v podobě makety sochy Krista Spasitele v Riu de Janeiru.
Před Kralupy jsme najeli na přeložený úsek trati z roku 1965, který se přimyká k areálu chemické továrny, známé nejlépe jako Kaučuk Kralupy. Mě zaujal pohled na tzv. fléru či havarijní pochodeň, tedy věž, určenou ke spalování přebytečného plynu. Na jejím vrcholku tak plane "věčný oheň". Velmi působivé.
Průmyslový areál disponuje rozsáhlým vlečkovým provozem, který je zaústěn do stanice Chvatěruby, vzniklé společně se zmíněnou přeložkou. Při průjezdu lesíkem před stanicí mě náhle zaujaly sloupy trakčního vedení - lokálka je z Kralup do Chvatěrub od roku 1985 elektrifikovaná, a to včetně zmíněné vlečky! A já to nevěděl!
Nádraží v Chvatěrubech je esencí retra. |
Chvatěrubské nádraží je však velmi zvláštním místem. Zašlá budova, odlehlá lokalita (nachází se na katastru Kralup), poblíž jen Kaučuk... Před Vánoci roku 1994 odtud navíc beze stopy zmizela mladá žena, Naděžda Jechumtálová z Neratovic. Vystoupila z vlaku a vydala se po vlečce do práce do Kaučuku, kam však nikdy nedorazila...
My se tu však naštěstí dlouho nezdrželi. Po obloukovém mostě jsme s výhledem na pilíře bývalého železničního mostu přejeli Vltavu a na pražském zhlaví se napojili do stanice Kralupy nad Vltavou. Vlak svou jízdu ukončil v 15:23 na kusé koleji u staniční budovy a já si tak mohl odškrtnout projetí posledního úseku Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy.
SETKÁNÍ VE STÁNKU
Kdo čtete mé reportáže častěji, víte, že v Kralupech rád navštěvuji Kafe Stánek, které se nachází v hale zdejšího nádraží. Již cestou do Kralup mi napsal kamarád Petr, správkař z ONJ a věrný vlakový parťák, že v 15:17 dorazí do Kralup. S ním jsem si vypil kávu a následně v 16:12 odjel vlakem Os 9641 zpět na Masarykovo nádraží. Přešli jsme na hlavák a protože je Petr od Berouna, vydali jsme se spolu v 17:13 vlakem R 758 Berounka do Berouna. Dlužno dodat, že jsme v obou případech cestovali v první vozové. Již sám jsem pak z Berouna pokračoval domů vlakem Os 7721.
CO DODAT ZÁVĚREM?
Bylo to sice narychlo, ale mise splněna! Dvě neprojeté lokálky jsem projel, od školy si chvíli odpočinul, potkal kamaráda a v součtu najel 166 kilometrů, a to vše na mou Lítačku. A reportáž přináším sice s více jak ročním zpožděním, ale vzdor mému zvyku jsem ji napsal za jeden večer.
Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.
Komentáře
Okomentovat