REPORTÁŽ: Podřipská střela 2023 v barvách AŽD Praha 2023-12-02

Nastal čas na další reportáž, v níž se vyznám ze své náklonnosti k Podřipsku. V poslední reportáži o Podřipské střele z prosince 2022 jsem avizoval, že 2. prosince 2023 pořádá můj kamarád Honza Šafránek další z cest zvláštního vlaku, který každoročně vypravuje pro přátele podřipských lokálek, malebných tratí, zčásti bez pravidelné dopravy. Myslel jsem, že z akce přinesu reportáž mnohem dříve než v případě té loňské. No, tak ne...

  OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE 

   

    To pravé těšení se na Podřipskou střelu nastalo až v půlce listopadu, když mi Honza nabídl poslední volné místo ve svém zvláštním vlaku. Došlo totiž k dalšímu zmenšení jeho kapacity, a také ke změně dopravce, ale o tom později. O co kratší, o to intenzivnější mé těšení bylo. Nastala však komplikace v podobě sněhové nadílky. Poslední listopadový týden se nesl ve znamení ucelené, byť ne příliš mocné sněhové pokrývky. To se však změnilo v pátek 1. prosince, kdy začala doslova kalamita. Napadlo možná 30 cm sněhu, což pochopitelně vedlo i k dopravním komplikacím. 

    A já, těšící se na Podřipskou střelu, které jsem se nehodlal vzdát bez boje, jsem v pátek večer zpanikařil, během půl hodiny se sbalil a odjel k příbuzným, kteří bydlí kousek od Prahy. Musel jsem sice vstávat stejně brzy jako při odjezdu z Roztok, ale byl jsem alespoň blíže Praze. Je totiž nutné zmínit, že Podřipská střela doznala zásadní změny - nevyjížděla z Kralup nad Vltavou ani z Prahy, nýbrž z Lovosic. Vyrazil jsem raději dříve, než vyhledávačem doporučeným rychlíkem Labe s příjezdem do Lovosic v 7:58. Z Masarykova nádraží jsem tak odjel v 5:46 vlakem Os 9606/6904, který byl sice mírně zpožděný, avšak vlivem rozlomení spoje a několikaminutových prostojů jsem do města Andreje Babiše dorazil včas, tedy v 7:28. 

A POD MOST!

    V nádražní budově rekonstruovaného nádraží jsem se setkal s dalšími účastníky akce, kteří přivezli občerstvení a bedny s ním se chystali odnést pod most. Názvem tradičního obydlí bezdomovců byly myšleny manipulační koleje, kde AŽD Praha odstavuje svá vozidla. Ty se opravdu nachází pod silničním mostem. Letošní Podřipská střela totiž změnila barvy a její soupravu měl tvořit "Orchestrion" 810 141 společnosti AŽD Praha, přezdívaný "Daniel". Proto ten nástup v Lovosicích. 

Podřipská střela, připravená k vytažení do stanice. AŽD Praha svá vozidla v Lovosicích odstavuje na manipulačních kolejích pod zdejším silničním mostem.

    Sníh se o slovo začal hlásit už během vytahování motoráčku do stanice, když jsme pro jeho přílišnou vrstvu nemohli přestavit výhybku - tento úkon jsem si vzal na starosti já. Po ometení a chvilce přemlouvání si nakonec dala říci, ale působilo to jako předzvěst budoucích událostí. V Lovosicích jsme nějakou dobu čekali na koleji, určené pro průjezdy vlaků a následně jsme se přestavili k nástupišti na sedmou kolej. Tam jsme ještě nějakou dobu čekali na skupinku německých železničních fanoušků, kteří přijeli zpožděným rychlíkem Labe z Děčína. Vzdor původnímu plánu tak vlak Os 98172 vyrazil až okolo půl deváté. Inu, zvláštní vlak jízdní řád příliš nedodržuje. 

TO JE ALE KRÁSNĚ V TÉ CHOTIMĚŘI...

    Nejprve jsme se vydali do Chotiměře, tedy na nákladiště se zastávkou, za nímž trať 097 z Lovosic do Teplic zasypal roku 2013 zával, způsobený stavbou dálnice D8. Od té doby nebyl zasažený úsek opraven a vlaky jsou v úseku Lovosice - Chotiměř (-Radejčín) nahrazeny NAD. A v tom byl kámen úrazu. Projeli jsme lovosickou zastávku a pokračovali do stoupání. 

Čas se vrátit dolů...

    Podřipskou střelu beru vždy také jako příležitost k setkání s kamarády. Cestu do Chotiměře jsem proto trávil konverzací se straškovským šotoušem Adamem, jeho kamarádem Albertem a jedním ze tří vlakvedoucích Patrikem (já byl ten třetí), jelikož jsem tuto trasu již z loňska znal. Z naší zábavy nás však vytrhlo náhlé zpomalení a následné úplné zastavení motoráku. Honza se ještě několikrát pokusil rozjet, avšak vrstva listí, ledu a sněhu spolu s nulovým provozem na trati udělaly své. Byli jsme příliš lehcí, aby motorák stoupání vyjel. Honza konstatoval, že nebude riskovat jeho poškození a rozhodl proto o návratu zpět. Po sérii vtipů, jak je v té Chotiměři krásně, a vyfocení motoráčku pod nepokořeným stoupáním, jsme se vydali do Lovosic. A jelikož je všechno zlé k něčemu dobré, měli jsme fotku vlaku na místě, kde bychom za běžných okolností určitě nezastavili. 

Chotiměř to sice nebyla, ale zastavit uprostřed Oparenského údolí jen tak za účelem fotografie by za těchto podmínek nebylo možné.

    Ještě je dobré zmínit, že úsek trati 097 mezi Lovosicemi a Chotiměří funguje podobně jako trať 162 z Rakovníka do Kralovic - je určen pouze pro jednu náležitost, jelikož je zakončen nákladištěm se zastávkou. Z toho důvodu funguje jako "détrojka", strojvedoucí se tedy musí před cestou zpět ohlásit dispečerovi. Cestou zpět do Lovosic jsme podnikli ještě jednu fotozastávku u Malých Žernosek s výhledem na vrch Lovoš, kde to na zasněženém poli vypadalo jako v době ledové. 

Během fotozastávky u Malých Žernosek se osazenstvo vlaku rozuteklo do pole, odkud následně probíhalo focení motoráčku.

Mě však zaujaly i zdejší přírodní scenérie, připomínající momentky z doby ledové.

PUTOVÁNÍ ZA ŠVESTKOVOU VŮNÍ

    Název knihy Ludvíka Aškenázyho jsem zde použil proto, že v Lovosicích jsme se příliš nezdrželi a téměř ihned pokračovali na Švestkovou dráhu. Lokální trať 113, spojující Čížkovice a Obrnice, zakoupila roku 2016 společnost AŽD Praha, čímž ji zachránila před likvidací neprovozováním a nezájmem státu. Zanedbaná lokálka se proměnila na zkušební polygon pro testování nejmodernějších technologií, vyvinutých společností AŽD Praha. V prosinci 2019 se pak na trať vrátil pravidelný provoz, zelené RegioSprintery jezdí mezi Mostem a Lovosicemi, respektive Litoměřicemi jako linka U10. Dlužno dodat, že svou přezdívku získala trať podle švestkových alejí, vedoucích podél trati. České středohoří ostatně nabízí ideální podmínky pro pěstování ovocných stromů.

Zastavení v Čížkovicích by se dalo shrnout jako návrat do civilizace. Naším vystoupením z vlaku jsme pošlapali vrstvu čerstvého sněhu na peróně :)

    Stejně jako vlaky linky U10 musela i Podřipská střela projet úsek trati 114, provozované Správou želenic, než na opraveném nádraží v Čížkovicích najela na Švestkovou dráhu. Vyrazili jsme po krátké pauze, vyžádané křižováním s vlakem Os 25507, který obsluhoval RegioSprinter nového českého označení 818 004. Společnost AŽD Praha jej spolu s jednotkou 818 014 v roce 2022 odkoupila od dopravce GW Train Regio. Oproti minulému roku jsme vynechali zastavení v Třebenicích a z Čížkovic pokračovali rovnou do Třebívlic. Já v mezičase odhadoval vrcholky Českého středohoří, beznadějně zakryté mlhou, a užíval si pohled na zasněženou krajinu.

Tak tady je motoráček doma - do Třebívlic mnohokrát dorazil v rámci cest po Švestkové dráze. Je však dobré zmínit, že AŽD Praha není prvním vlastníkem motoráčku z řad soukromých dopravců. Byl totiž odkoupen od Železnice Desná (Svazek obcí údolí Desné).

    Uvnitř motoráčku mezitím panovala čilá konverzace, týkající se zejména železnic, a doplněná nějakým tím pivem, ale i chutným občerstvením. O distribuci toastů, výborných banketek a dalších dobrot se neúnavně staral Honzův bratr Pavel, za což byl osazenstvem motoráčku opakovaně chválen. V Třebívlicích, které jsou jakýmsi centrem Švestkové dráhy, jsem si vedle pořízení fotografií musel vyzkoušet i "informační kiosek". Dotykový displej cestujícím zprostředkovává nejen informace o příjezdech vlaků, Švestkové dráze či společnosti AŽD Praha, ale umožňuje také vstup do e-shopu společnosti a objednání propagačních předmětů, například USB flash disků.

    Nějaký čas jsme strávili také na nádraží v Libčevsi. To se proslavilo poté, co společnost AŽD Praha proměnila zdejší nevyužívanou staniční budovu ve vlastní palírnu. Tento krok je dalším důkazem skvělého "švestkového" marketingu - ovocnářství má v oblasti Českého středohoří dlouholetou tradici a spolu s ním ruku v ruce přichází i pálení lihovin. Libčeveská palírna navíc umožňuje i vypálení vlastních výpěstků, což zase slouží jako prevence před experimenty a následnou zdravotní újmou. Během čekání jsme pozorovali tvrdě pracující úklidovou četu, odstraňující fukarem a hrably sníh z okolí nově vybudovaného přístřešku, a po postavení vlakové cesty jsme vyrazili vstříc Obrnicím.

My se bavíme, ale v Libčevsi se tvrdě pracuje...

OBRNICKÁ ÚVRAŤ

    Ještě před příjezdem do Obrnic jsme podnikli velmi originální fotozastávku v Sedleci u Obrnic. Vesnička Sedlec je součástí obce s vtipným názvem Korozluky, stejnojmenná železniční zastávka však  vůči ní není příliš výhodně umístěna, a proto také není vlaky linky U10 pravidelně obsluhována. Zastávka se nachází na "falešné čtyřkolejce", tedy souběžném úseku tratí 113, 123 a 126. Kolej u zastávky, určená pro Švestkovou dráhu proto nedisponuje zatrolejováním jako koleje trati 123. 

Tady bychom na vlak AŽD Praha čekali marně, třebaže zastávka disponuje obrandovaným štítem s názvem.

    V Obrnicích mě zaujala "Bangle" 742 506, náležící společnosti Lokotrans servis a sloužící patrně v areálu obrnického kontejnerového terminálu. Ve stanici byla vykonána úvrať, cestou z Obrnic jsme opět využili souběžný úsek třech tratí, avšak tentokrát jsme odbočili na trať 126 a pokračovali do Loun. Je dobré zmínit, že již z "Chotiměře" jsme jeli jako Os 98173 s cílovou stanicí Straškov. 

UHELNÁ DRÁHA POD SNĚHEM

    Po krátkém zastavení v Lounech jsme najeli na můj oblíbený úsek trati 110 mezi Louny a Slaným, který byl vybudován jako součást poslední uhelné magistrály, Pražsko-duchcovské dráhy. Až po Klobuky v Čechách jsou dopravny řízeny dálkově z Loun, tamějším výpravčím však s příchodem GVD 2023/2024 práce ubyla - došlo totiž k redukci osobní železniční dopravy na lince U40 v úseku Slaný - Louny, a to na pouhé čtyři páry vlaků denně. Díky plánovaným fotozastávkám se mi podařilo zachytit unikátní snímky, kombinující scenérie mé oblíbené trati, zajímavé vozidlo a vpravdě unikátní povětrnostní podmínky. 

Zapomenuté nádraží v Chlumčanech u Loun získalo vlivem počasí a příjezdem neobvyklého vozidla ještě větší atraktivitu.

    Takto jsme zastavili a vyskočili v Chlumčanech u Loun, Vrbně nad Lesy, Peruci i v Klobukách v Čechcáh. Ve Vrbně je vždy odstavena nějaká ta souprava vozů Eas i dalších nákladních vozů, z jejichž stupaček jsme se jali fotit náš motoráček. Již výše jsem zmiňoval, že na vlaku jsme byli tři vlakvedoucí. První vlakvedoucí Lukáš (za AŽD) zde pravil, že druhý vlakvedoucí Patrik (za ČD) by zvládl napsat bržděnku oné odstavené nákladní soupravě. Já na to hlasem Miloše Zemana, kterého rád imituji, opáčil: "On by zvládl napsat bržděnku, protože má místo mozkové kapaliny kapalinu brzdovou, jo?". A Patrikovi to po zbytek výpravy již zůstalo... 

Motoráček, zachycený během sněhové vánice ve Vrbně nad Lesy.

    Redukce dopravy na trati 110 si bohužel vybere daň i v podobě zakonzervování dvou stanic na trati - jedná se o stanice, nezapojené do DOZ, tedy Klobuky v Čechách a Zlonice. Právě trvalá výluka dopravní služby v druhé jmenované stanici znemožní projetí trati do Straškova, kde byla v říjnu 2021 zastavena osobní železniční doprava. Stanice je od počátku GVD 2023/2024 obsazena pouze staničním dozorcem a pro projetí úseku trati 095 je nutné obsadit stanici ad hoc výpravčím... 

Nevynechali jsme ani pořízení fotografie motoráčku s chátrající nádražní budovou v Peruci.

VÝPRAVČÍM ZVONÍ HRANA...

    Právě proto nás na nádraží ve Zlonicích dorazil pozdravit Ing. Tomáš Čech, majitel Železničního muzea Zlonice a manžel výpravčí Jany Čechové, kterou právě trvalá VDS ve Zlonicích poslala do předčasného důchodu. Proběhlo také nějaké to focení Honzy u motoráčku a následně jsme najeli právě na lokálku, vedoucí do Straškova.

Motoráček během zastavení v zasněžených Zlonicích.

Otec této úžasné akce, strojvedoucí a dobrý kamarád Honza Šafránek, musel být zachycen se "svým" motoráčkem.

    Cestou do Straškova proběhla zajímavá fotozastávka v Bříze. Na zastávce u obydlené staniční budovy přestaly vlaky zastavovat již v prosinci 2010, a to vlivem handrkování Ústeckého a Středočeského kraje. 

STRAŠKOVSKÝ PŘÍPITEK

    Ve Straškově ukončil svou jízdu vlak Os 98173 a třebaže jsme se měli vrátit zpět do Zlonic stejnou cestou, na odjezd byl ještě čas. Za zvuků písně Merry Christmas Everyone od Eltona Johna a Eda Sheerana totiž začal Honza rozlévat sekt, který předtím vystavil na náraznících motoráčku a které jsem i já pomáhal otevírat. To je ostatně zachyceno i na videu na YouTube kanále Železničního muzea Zlonice. V rámci přípitku proběhlo také poděkování zasloužilému strojvedoucímu Jiřímu Janeckému.

Vlak Os 98173 dorazil do cílové stanice, tedy do Straškova. V podřipském dopravním uzlu proběhl přípitek,... 

...přičemž láhve se sektem byly stylově vystaveny na nárazníku motoráčku.

Honza vyprávěl, že jako strojvedoucí ve vlaku 0/0-S vyloučil z přepravy jistého cestujícího bez peněz. Ten si to následně "vyřídil" se stěnou v čekárně straškovského nádraží.

    Před jednou hodinou jsme vyrazili jako vlak Os 98174 ze Straškova. Na trati do Zlonic jsme podnikli několik fotozastávek, z nichž mou nejoblíbenější bylo zastavení v Loucké. Již dříve jsem se zde vyznal ze svého nadšení ze zastávky, nacházející se v polích s výhledem na Říp a tvořené jen sypaným (a teď již hůře rozeznatelným) nástupištěm a cedulí. Výhled na Říp jsme však ze zastávky, přístupné pouze po nepříliš schůdné polní cestě, tentokrát vzhledem k počasí neměli. Už ve Straškově silně chumelilo, což napomohlo vzniku naprosto unikátních snímků. 

Toto je skutečný polární expres :)

    Fotozastávka proběhla také v Kmetiněvsi, nákladišti se zastávkou a bývalé stanici, a v Tmáni. Zde nastal vtipný moment, když si zde přede mnou stojící pan Čech náhle klekl do sněhu, aby získal co nejlepší úhel fotografie. Smál jsem se, že pokleká přede mnou :D V Kmetiněvsi jsme s Adamem a mladým děčínským strojvedoucím Petrem pokračovali v naší oblíbené zábavě - házení po sobě sněhovými koulemi... S vypitým alkoholem se navíc tato činnost stávala více a více vehementnější.

Ani v roce 2023 nedošlo k demolici kmetiněveské staniční budovy! 

Rychlá fotozastávka proběhla i v Tmáni.

    Ze Zlonic jsme pokračovali do Slaného. Tuto stanici proslavilo natáčení tehdy ještě nevydaného seriálu Metoda Markovič: Hojer, nás však během delšího prostoje zaujal spíše odstavený červený "bafík", notně zasněžený a proti ujetí zabezpečený kontroverzní uzamykatelnou kovovou podložkou. Tyto přípojné vozy z českých železnic bohužel rychle mizí a proto je beru jako příjemné zpestření provozu. Přes Podlešín jsme pokračovali do stanice Kralupy nad Vltavou předměstí, kde jsme po vykřižování s pravidelnou dopravou mohli úvratí pokračovat na trať 111, tedy do Velvar.

POLÁRNÍ EXPRES

    Lokálka, řízená podle předpisu D3, je známá těsným souběhem železnice a silnice II/240, a třebaže má být prý zčásti přeložena, nejzajímavějšího úseku trati se to týkat nebude. Extrémnost souběžného úseku se ukázala v plné nahotě díky množství sněhu, respektive snaze jej uklidit. Bavili jsme se na zadním stanovišti o všem možném, opakovali vtipné hlášení nádražního rozhlasu ve znění "Žádáme příslušníky policie, aby se dostavili k vlaku k provedení zkoušky brzdy", když tu náhle sněžný pluh.

    Ten se rychle přibližoval - vlaky jsou zde oproti silniční dopravě většinou pomalejší - a za pár chvil mohl být řidič silně nervózní z pěti mobilních telefonů, přilepených na skle zadního stanoviště, jimiž bylo dokumentováno jeho počínání. U zastávky Velká Bučina byl tak zvaně "na dostřel" a my tak mohli detailně pozorovat sníh, odlétávající od radlice na koleje. Nakonec to dobře dopadlo, předjel nás. Video vám exkluzivně nabízím ke zhlédnutí. PS: Opravdu jsem nečekal, že během osmi dní, kdy mě napadlo to zkontrolovat, nasbírá video na mém zapomenutém YouTube kanále přes 1700 zhlédnutí.

    Velvary jsou hlavovou dopravnou D3, z níž odbočuje vlečka do areálu železářské společnosti. Já jsem zde nebyl poprvé, atraktivitu zajížďce do středočeského městečka však dodal příjezd vlaku Os 20324. Do Velvar totiž dorazila loňská Podřipská střela, respektive polovina její vozidlové části - zkrátka lounský motoráček 809 281, přezdívaný "Kraslice", který do dnešních dnů nese unifikovaný nátěr vzoru 1988. I jeho příjezd navíc provázelo husté sněžení, což opět činilo celý záběr zajímavějším.

Lounská "Kraslice" dorazila do Velvar.

V ZIMĚ BÝVÁ BRZY TMA...

    Po odjezdu vlaku Os 98175 z Velvar, který byl plánován na 15:04 (jak orientační, jeli jsme tak o hodinu později...) to již nebylo tak zajímavé. Setmělo se, proto jsem se po zbytek jízdy vlaku, směřujícího do Lužce nad Vltavou, věnoval kamarádům. To platilo i pro následnou jízdu neveřejného vlaku z Lužce přes Vraňany a Libochovice do Lovosic. I čas na kamarády je pro všechny ty vlaky potřeba. Na jaře jsem zjistil, že mi ani nemuselo být líto, že jsem neviděl mnoho ze zajímavého traťového úseku mezi Straškovem a Libochovicemi - v letní sezóně 2024 jsem si zdejší scenérie užil do sytosti díky mým směnám na Podřipském motoráčku. 14. dubna 2024 jsem se tak i já stal podřipským železničářem!

ČAS VYRAZIT DOMŮ

    Zajímavá byla i cesta domů. Třebaže jsme vlakem R 697 Labe z Lovosic vyrazili čtyři, do Prahy jsem dorazil jen s Albertem. A třebaže ten je z Berounska, já do Berouna vyrážel osamělý. Sníh se však ozval i tentokrát. U nástupiště čekajícího "Čtyřkoláka" 434.2186 jsem si sice vyfotil, v hlavě jsem však měl jiné myšlenky - jak se dostanu domů. 

    V plánu byla cesta osobním vlakem do Berouna, já se v nejisté situaci raději usadil do "studené" a notně opožděné Berounky. A čekalo se. Dal jsem se do řeči se spolucestujícím, směřujícím někam na Plzeňsko. Ukázalo se, že měl přítelkyni v Dolní Poustevně, kam dojížděl linkou U28, spojující Děčína a Rumburk přes Bad Schandau a Sebnitz. Shodou okolností jsme se o této lince bavili s kamarádem Patrikem, který vlaky této linky jako vlakvedoucí často doprovází. Samozřejmě, že jej i spolucestující znal. Věnoval jsem mu proto některé materiály, které jsem si z akce odvezl, ale měl jsem je dvakrát. 

    Do Berouna jsme dorazili nakonec ve 22:50, R 752 Berounka tak nabral +60′ a byl navíc dotažen soupravou nějakého Západního expresu... Domů jsem se pak dostal vlakem Os 7727 ve 23:46. A mám pocit, že ten osobák z Prahy, kterým jsem chtěl jet původně, nakonec odřekli, nebo že mimořádně končil v Karlštejně. Opět jsem si tuto akci velmi užil a zpětně si uvědomil, jak unikátní rozměr nabrala díky sněhové nadílce, na kterou jsem zprvu tak nadával...

Konečně v Berouně, a ještě takto zajímavou soupravou. Ale chůze po nástupišti byla "o hubu"...

    Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.