REPORTÁŽ: Po Kladensku a malebných podřipských lokálkách 2021-07-04

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC)-chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

Česká republika je protkána velkým množstvím lokálek, které vznikly většinou na konci 19. století, mnohdy za účelem dopravní obsluhy místního významu. Na některých "místních drahách" je osobní doprava zachována dosud, k velké nelibosti objednavatelů této veřejné dopravy. Jednou za čas tak dojde, spolu s příchodem nového grafikonu, k "neobjednání" dopravy na některé z takových tratí, nebo je zavedena pouze sezónně, víkendově... Na jaře letošního roku představil Středočeský kraj plán na zrušení (nebo omezení) osobní dopravy na "méně exponovaných" tratích. Ke zrušení pravidelné dopravy má dojít i na trati s nejasným číselným označením (095/096; Roudnice nad Labem-Zlonice), respektive na úseku, spojujícím Straškov se Zlonicemi. Tato lokálka patří do skupiny malebných podřipských lokálek, které vznikaly jako řepařské dráhy a v současné době nejsou příliš hojné na cestující. Zmíněná trať, procházející hranicí Středočeského a Ústeckého kraje, mě velmi zaujala, proto jsem se rozhodl projet ji, než na ní dojde k definitivnímu ukončení dopravy. K tomu jsem přidal mé další cestovatelské plány a byl z toho zajímavý výlet...

Na zasloužené prázdniny, které nastaly po "velmi náročném" koronovém roce, jsem si pochopitelně naplánoval několik zajímavých cest, a proto jsem využil prvního hezkého víkendového dne (nutnost kvůli použitým spojům) k podniknutí nějakého toho dobrodružství na českých železnicích. Tím dnem byla neděle 4. 7. Můj cestovatelský den začal brzy, již v šest hodin ráno. První vlak, Os 7705 do Rakovníka, totiž z Roztok odjížděl v 6:59. Začaly sice prázdniny, avšak já jel vlakem, který běžně využívám k cestám do školy. Už od rána bylo hezké počasí, proto jsem skoro hodinovou pauzu v Rakovníku využil k procházce prázdným, probouzejícím se městem. Na nádraží jsem se vrátil před osmou hodinou a následně jsem nastoupil do přistavené Regionovy 814 101, která obsluhovala Os 19707, odjíždějící v 8:10 do Kladna. Ačkoli mě tímto směrem mohl dopravit i rychlík Arrivy, který přímo navazoval na vlak z Roztok, a navíc bez přestupu, musel bych příliš dlouho čekat v Hostivicích, kam jsem se potřeboval dostat. Pomalejší spoj, vedený jednotkou s polospouštěcími okny mi však opět umožnil užít si atmosféru tratě 120 neboli "Buštěhradky". Tentokrát bylo krásné slunečné ráno, příroda se stále probouzela a vlak byl navíc skoro prázdný, takže jsem si mohl otevřít okno a nasávat atmosféru. Během zastavení v Novém Strašecí mě pak zaujal na vedlejší koleji odstavený prototypový "Motýlek" 744 501 společnosti Retrolok. Opět jsem si pořádně prohlédl mou oblíbenou "lesní" stanici Kamenné Žehrovice, kde proběhlo křižování s protijedoucí Regionovou. Od minulé návštěvy zmizely plošinové vozy firmy METRANS. Z Kamenných Žehrovic to nebylo daleko do Kladna, kam vlak dojel v 9:03. Pro ty, co chtěli dále pokračovat na Prahu, přijel za dvanáct minut další spoj. Prostoj jsem využil k nákupu jízdenky a prohlídce kladenského nádraží, v jehož prostoru se nachází depo, vlastněné firmou ing. Vladimíra Kříže, známého sběratele lokomotiv. Oním dalším spojem byl Sp 1569, který přijel v 9:15 ze směru Kladno-Ostrovec. Spěšné vlaky na této trati jsou obsluhovány soupravami, vedenými mými oblíbenými "Hydrami"! Zdá se to neuvěřitelné, ale i přes fakt, že se jedná o mé nejoblíbenější (motoráčky asi ne, vzhledem k jejich velikosti) motorové vozy, jsem poslední cestu s "Hydrou" absolvoval před více jak třemi lety. Proto mě příliš nepotěšilo, že do Hostivic není tak dlouhá cesta. Vyvážil to však fakt, že v čele soupravy stál "Shrek" 854 223, poslední červený vůz z rakovnického depa a jeden ze čtyř posledních červených vůbec. Ačkoli se na postrku nacházela ještě "Kristýnka" 854 029 a řazeny byly také dva červené Bdtn756, volba padla pochopitelně na mírně omšelého "Shreka". I přes klasický nátěr jsem se uvnitř dočkal sedaček, čalouněných látkou designu Najbrt 2 (šlo o tentýž typ sedaček, jaké se nachází v "Kasandře") a mnohem vzdušnějšího interiéru, než jaký nabízí Regionova. Okna bylo možné zastínit roletou, jinak se však interiér v mnohých detailech shodoval právě s Regionovou. To se týkalo například informačního systému, ovládání dveří, popisků, záchranné brzdy... Není divu, rekonstrukce obou strojů prováděla šumperská Pars Nova. Poté, co do interiéru pronikl specifický zvuk rozjezdu "Hydry", se vlak vydal vstříc rozsáhlým polím za Kladnem, obohaceným o stále se rozrůstající skladové haly. Chvíli po průjezdu Jenčí, respektive kolem místních mechanik, má cesta již končila. V 9:28 jsem vystupoval na nádraží v Hostivicích. Chtěl jsem původně projít okolo uzavřeného stanoviště strojvůdce do dalšího vozu, ovšem na to mi nakonec jaksi nezbyl čas. Během vystupování mě dosti znejistily dveře, u nichž jsem si zprvu nebyl jist, jsou-li zablokovány, nebo ne. 

Do Kladna mě po nejkrásnějším úseku "Buštěhradky" přivezla Regionova 814 101. 

Prototypový "Motýlek" 744 501, odstavený na nádraží v Novém Strašecí. 

Příjezd Sp 1569 do Kladna, v čele "Shrek" 854 223. 

Pohled do interiéru "Shreka". Obličeje cestujících jsem byl nucen cenzurovat, tak se nelekněte :P

Sedačky, dosazené do "Hyder" při rekonstrukci, mají sklopné sedáky. 

Sp 1569 odjíždí z Hostivic. 

A tak jsem opět čekal v Hostivicích. Naštěstí zde zatím nezrušili pokladnu, čehož jsem rád využil. Paní za přepážkou mi tak nějak proti mé vůli vnutila pásmovou jízdenku Pražské integrované dopravy, kterou si většinou nekupuji (proč dát vydělat atomovému Hřibovi, že?). Reagovala tak na můj požadavek jízdenky do Slaného. A samozřejmě jsem se tam neměl dostat ničím jiným, než populárním Cyklohráčkem. Znovu budu opakovat, že nejsem cílovou skupinou tohoto spoje. Tentokrát nebylo mým cílem testovat stanoviště strojvedoucího v "Kasandře", na to mi chyběl parťák (tentokrát jsem totiž vyrazil sám), do vlaku pro nejmenší mě přivedl záměr projet se po trati, po níž je běžně trasován. Tedy po trati 121, spojující Hostivice s Podlešínem na Slánsku. Cyklohráček se zde napojuje na trať 110, po které pokračuje právě do Slaného. Trať 121 je též tratí se zajímavou historií. Za jejím vznikem nestojí v oblasti všudypřítomná B.E.B., nýbrž Pražsko-duchcovská dráha*. Roku 1993 byla v úseku odbočka Jeneček-Středokluky zavedena trvalá výluka z důvodu špatného stavu svršku, později pak Středočeský kraj neobjednal dopravu na celé trati. Nedošlo však k rozkradení "železných komponentů" a když si tehdejší Česká správa letišť vyžádala lepší trasu pro zásobování letiště leteckým palivem, úsek byl obnoven. V posledních letech vzrostl význam této trati díky skladu firmy Amazon v Dobrovízi. Za účelem pohodlné dopravy zaměstnanců došlo k vybudování nové zastávky s názvem "Dobrovíz-Amazon". Os 9780 Cyklohráček je v sezóně jediným spojem, kterým se je možné dostat až do Slaného. Poté, co v 9:45 dorazil do Hostivic, namířil jsem si to pochopitelně opět do "Kasandry", řazené na konci vlaku. Vybral jsem si sólo místo u okna, nacházející se v zadním "kupé". "Kasandra" nebyla rozhodně přeplněná, dohromady se v ní vystřídalo něco okolo 15 lidí a já si tak mohl užívat jízdu po této krásné trati. Po odjezdu z Hostivic a odbočení v Jenečku vedla trať opět mezi skladovými halami, které se nacházely i v sousedství jenečské zastávky. Přes dálnici D6 jsme přejeli rychlostí 30 km/h (v blízkosti se nachází polní přejezd) po moderním železničním mostě. Tím jsme se dostali na úsek, který vznikl v roce 1960 přeložením původní trati přes Hostouň a Dobrovíz. Původní, v podstatě rovný úsek totiž vedl přímo přes současnou přistávací a vzletovou dráhu pražského Letiště Václava Havla. Obyvatelé Hostouně i Dobrovíze mají k dispozici zastávky, od sebe vzdálené přibližně kilometr. Do kilometrové "mezery" však byla vpasována ještě výše zmíněná zastávka Dobrovíz-Amazon. Obrovský prostor skladu však zabral krajinu kolem trati prakticky v celém úseku mezi zastávkami, a tak jsem kromě samotného skladu z vlaku viděl rozsáhlá parkoviště, přeplněná auty, nebo stání pro svozové autobusy. Monstrózní objekt na mě nepůsobil příliš příjemně. Skladové objekty také bránily ve výhledu na ruzyňské letiště, respektive dráhu, z níž opět po dlouhé době startovalo poměrně velké množství letadel. Palivo, jímž jsou "krmena" letadla, odlétající z Ruzyně, je samozřejmě transportováno po železnici. Zásadní roli v dopravě této komodity přímo na letiště hraje vlečka ve Středoklukách, která je zároveň pozůstatkem původního úseku trati. Po zastavení ve Středoklukách jsem se zaměřil na krásně opravenou nádražní budovu, střeženou dvěma mohutnými stromy, a také na křižující "Orchestrion" 810 236, který sice nosí korporátní design Najbrt 2, jeho jednotnost však rozbíjí světle šedý pluh, který dává vzpomenout na úplně první variantu designu, označenou Najbrt 1. Neušly mi ani žluto-hnědé "rajky" Cementu Hranice, odstavené na nejbližší koleji u nádražní budovy. Ve Středoklukách také končí většina osobních vlaků, do dalšího úseku se tak v sezóně vydává pouze Cyklohráček. Menší část končí až v Noutonicích, které proslavila blízkost hradu Okoř, ten jsem z vlaku bohužel neviděl, a také místní hřbitov. Věž hřbitovního kostela jsem z vlaku zahlédl, bohatě mi to však stačilo. Kromě hrobu skladatele Petra Hapky je totiž proslaven přítomností zvláštní energie a paranormálními jevy. Noutonickému nádraží vévodí menší nádražní budova, která je ponechána v relativně původním stavu. Díky tomu jsem si mohl prohlédnout typickou architekturu další společnosti, díky níž vznikaly tratě na našem území-PDE*. Okolí trati se za Noutonicemi změnilo, projížděli jsme lesy, krajina kolem byla zvlněnější, rozhodně na mě tento úsek působil přívětivěji, nežli nekonečné lány (i když i ty mají své kouzlo). Malebné vesničky dokonale dokreslovaly příjemnou atmosféru. V Zákolanech, kde jsme zastavili na zastávce, mají hned dvě železniční stanice. Tou druhou je poněkud větší zastávka, která však náleží k jiné trati-k trati 093, spojující Kladno a Kralupy nad Vltavou. Jejich křížení je mimoúrovňové, trať 093 tak prochází pod železničním mostem, který využívá trať 121. Po nějakém tom kilometru se vlak opět vrátil do polí, na trati se nacházely úžasné oblouky, které přímo vybízely k focení soupravy, nacházející se v jedinečné poloze-to umocnil fakt, že jsem seděl až v posledním voze. To už jsme se nacházeli kousek před Podlešínem, kde končí trať 121, nikoli však naše cesta. Na nádraží v této malé vesnici mě zaujala poměrně velká nádražní budova se světle zelenou omítkou a také mladá a pohledná výpravčí :) Hned za zhlavím jsme přejeli po známém Podlešínském viaduktu, který se dostal dokonce i do obecního znaku. To už jsme však nejeli po trati 121, napojili jsme se totiž na trať 110 (Kralupy nad Vltavou-Louny). Tato část však, stejně jako trať 121, vznikla jako součást Pražsko-duchcovské dráhy. Cyklohráček se blížil do cíle své cesty, já jsem si však začal uvědomovat, že mám poněkud problém. Ve Slaném jsem měl na přestup pouhé čtyři minuty, přičemž o ty čtyři minuty byl Cyklohráček opožděn! Díky ochotnému personálu jsem však byl ujištěn, že můj další vlak počká. Po příjezdu do Slaného jsem si tak ani nestačil prohlédnout odstavené stroje a okamžitě jsem přeběhl do přistaveného "Orchestrionu" 810 594, který obsluhoval spoj Os 9762. 

Cyklohráček v čele s 714 219 přijíždí do Hostivic.

"Orchestrion" 810 236, zachycený ve Středoklukách, nosí korporátní design Najbrt 2 nabouraný  šedivým pluhem. 

Trať 121 je překvapivě poměrně hojně využívána i nákladními vlaky. Jednou z přepravovaných komodit je i cement, vykládaný ve Středoklukách. K jeho přepravě se využívají "rajky" firmy Cement Hranice. 

Na nádražní budově v "děsivých" Noutonicích si můžeme prohlédnout typickou architekturu PDE. 

Oblouky sváděly k pořizování fotografií tohoto typu... :)

V Podlešíně mě kromě zajímavé nádražní budovy zaujala i pohledná výpravčí :)

Nádražní budova ve Slaném, vyfocená během zrychleného přesunu do Os 9762. 

V "Kasandře" alias "Voze plném hraček" jsem přijel do Slaného. 

Zmíněný spoj je jedním ze tří párů sezónních víkendových vlaků, obsluhujících úsek Straškov-Zlonice (-Slaný), kde došlo s novým GVD ke zrušení pravidelné dopravy. Můj vlak, odjíždějící ze Slaného v 10:45, je přípojem Cyklohráčku, proto také na zpožděný spoj počkal. Vzhledem k "fofru" ve Slaném jsem nastoupil bez jízdenky... Reakce průvodčího jsem se však nedočkal, podřipské lokálky jsou totiž známé vlaky bez průvodčích. MOPAJ byl mimo provoz, musel jsem se spolehnout na strojvedoucího. 810 594 z lounského depa (nešlo tedy o "Kasičku" 809) získal pro účely specifického způsobu odbavení cestujících akustickou signalizaci zavírání dveří a moderní informační panely, modernizací prošly stěny vozu, které jsou obloženy vzhledným umělým dřevem, lavice dostaly nové potahy od firmy Aufeer Design, samozřejmostí jsou polospouštěcí okna. Tímto strojem jsem se tedy vypravil na jednu z nejméně využívaných tratí ve Středočeském kraji. Ze Slaného jsme vyjeli směrem Zlonice. Ve vlaku se v této části cesty nacházelo dohromady asi 10 lidí, převážně cyklistů. Ti však ve Zlonicích vystoupili a já tak zůstal jediným cestujícím. Pro napojení na trať 096 bylo nutné vykonat ve Zlonicích úvrať, strojvedoucí tedy přešel na druhé stanoviště, přičemž mi vydal jízdenku. Vzhledem k tomu, že jsem byl jediným cestujícím, mohl jsem si sundat respirátor, otevřít okna a začít si naplno užívat kouzlo lokálky. Bylo krásné počasí, do interiéru vozu proudil čerstvý vzduch a také ta okolní krajina... Všechny zastávky byly na znamení a jelikož se na nich nikdo nechystal nastoupit, nerušilo mě ani zastavování. Mohl jsem si tak otevřít svačinu, jenže... Otevřenou krabičku jsem položil na odkládací stolek, přičemž mě nějaká zajímavá scenérie přilákala k otevřenému oknu na druhé straně vlaku. V ten okamžik vlak přejel hrbol, a obsah krabičky se svačinou se ocitl na zemi... Ani příklad Murphyho zákona v praxi mi však nezkazil tento jedinečný zážitek. Zaujala mě bývalá sýpka Kinských, kterou vlak míjel v Břešťanech. V Kmetiněvsi na přejezdu, zabezpečeném světelnou signalizací, probíhal v devadesátých letech ověřovací provoz opakovacích přejezdníků, jak dokládá fotografie v časopise Dráha 1/2021. Článek z tohoto čísla, mapující historii trati 096, mě mimochodem na Podřipsko nasměroval... I na této trati se mi naskytl pohled, který mě zabolel-to když vlak projížděl zastávkou v Kmetiněvsi. Jednoduchá přízemní nádražní budova, která pro svou zchátralost zřejmě brzy zmizí, je dalším důkazem špatného hospodaření Správy železnic. Na trati najdeme větší množství nezabezpečených polních přejezdů, na které vlak reaguje zpomalením a troubením. Mezi pražci se také nachází velké množství vegetace, vlak tedy zdánlivě "jede po trávě". To podporuje image "pravé lokálky", ale pro strojvedoucího to není nejpraktičtější :) Ke konci cesty jsme projížděli rozsáhlými poli, v nichž se nacházela zastávka Černuc a také Loucká, tvořená pouze cedulí a provizorním nástupištěm. Jedinečnou atmosféru místa dokreslovala legendární hora Říp, která dala jméno celému regionu. Říp trůní nad krajem, střeží ho, je vidět odkudkoli v kraji. Jak se vlak blížil do Straškova, Říp se stále více a více přibližoval. Kromě Řípu se mi podařilo vyfotit vzdálenější České středohoří. Do Straškova jsme dorazili v 11:28 a z vlaku jsem vystoupil jako jediný cestující. Už rozumím, proč je tato trať trnem v oku krajským úředníkům... Je to však škoda, jedná se, alespoň podle mě, o jednu z nejkrásnějších tratí v České republice, která má ten správný "lokálkový" nádech. V případě zrušení pravidelného provozu doufám, že se obnovení provozu ujme KŽC nebo jakákoli jiná firma, provozující sezónní výletní vlaky...

Revitalizovaný interiér "Orchestrionu" 810 594, s kterým jsem se vypravil na podřipské lokálky. Jak je z fotografie patrné, většinu cesty jsem jel sám... 

Sofistikovaný informační systém byl součástí revitalizace interiéru, jeho přítomnost je nutná při provozu bez průvodčího. 

Jednoduchá budova bývalého nádraží v Kmetiněvsi. Do záběru se mi připletla i stylově rozmazaná cedule, "indikující" konec nástupiště. 

Během jízdy mě zaujal tento mrak zajímavého tvaru :)

Hora Říp trůní nad celým krajem a je vděčným námětem k fotografování... 

810 594, který již také dosáhl na označení RegioMouse, v cíli cesty ve Straškově. 

Ačkoli není "Orchestrion" žádný technický zázrak, na podřipských lokálkách a lokálkách obecně si ani jiné vozidlo neumím představit. 

Na další vlak jsem musel čekat více jak hodinu na nádraží v malebném Straškově. Na místní poměry velké nádraží s jakousi remízou a nákladovou rampou je stále obsazeno výpravčím (trať, po níž jsem přijel, kupodivu není řízena podle předpisu D3), v nádražní budově se pak nachází stylová čekárna a také nocležna pro strojvůdce. Je to kvůli dlouhým prostojům mezi jednotlivými jízdami. "Mému" strojvedoucímu, který mě jako jediného cestujícího přivezl, zrovna taková pauza začínala. Když jsem mu řekl, že tu budu čekat také delší dobu, pozval mě na kávu a tak jsem čekání ve Straškově strávil příjemnou diskusí o železnici. Jelikož jsem si na něj nevzal kontakt, chtěl bych mu touto cestou ještě jednou poděkovat. Díky podobným srdcařům získává dráha hlubší rozměr! Před půl jednou pak dorazil můj další spoj, Os 18341 Podřipský motoráček, tedy další "heritage train" mé oblíbené společnosti KŽC Doprava. "Podřipák" v současné době jako linka T5 DÚK spojuje Roudnici nad Labem s Libochovicemi, přičemž je veden také v úseku trati 095 Straškov-Libochovice, kde od konce roku 2006 neexistuje jiná doprava. KŽC díky své činnosti lokálku zachránilo a nácestná nádraží a zastávky navíc doplnilo o speciální informační tabule. Ta ve Straškově však byla v celkem mizerném stavu. Na  "Podřipáku" se běžně objevují "Kredence" a "Loďáky" řad 830 a 831, ovšem vzhledem k většímu množství neprovozních strojů v majetku KŽC přijel do Straškova "Orchestrion" M152.0656. Nastoupil jsem tedy do toho stroje, s nímž jsem sliboval důvěrnější setkání poté, co jsem ho potkal v Rakovníku jako náhradu na lince U12. Než však mohl motoráček vyrazit, bylo nutné počkat na Os 19614, který přijel do Straškova z Roudnice nad Labem. Ochotná průvodčí od KŽC mě poté, co viděla můj zájem o vlaky, upozornila na jeho příjezd za účelem pořízení fotek. Spoj obsluhovala "Kasička" 809 208 v korporátním designu Najbrt 2 z lounského depa. A pak, ve 12:41, nastal čas odjezdu. Stejně jako v případě mé předchozí zkušenosti s "Orchestrionem" KŽC jsem se uvnitř dočkal původních lavic, které však byly již dříve přečalouněny. Místo koženky tak zaujala modrozelená (a dnes již odřená) látka. Zbytek interiéru byl ponechán v původním stavu, došlo tak jen k doplnění o informační panely a záclonky, které však motoráky řady 810 nikdy neměly. "Podřipák" jsem využil pouze jako přiblížení do Roudnice nad Labem, jel jsem tak po méně zajímavé části jeho trasy, která je však cestujícími více využívána. I tak ale trať měla rozhodně co nabídnout. Vedle krásné krajiny a všudypřítomného Řípu, kolem nějž jsme tentokrát přímo projížděli, se i v tomto úseku daly najít malebné nádražní budovy, například ta ve Vražkově. Půlku krátké dvacetiminutové cesty však zabral samotný průjezd předměstím Roudnice nad Labem, odkud se mi opět naskytl výhled na České středohoří. Na zdejším hlavním nádraží byl cíl jak cesty mojí, tak i cesty "Podřipáku". Ve 13:08 jsem tak vystoupil spolu s přibližně deseti dalšími cestujícími na prvním nástupišti roudnického nádraží, které se nacházelo přímo u nádražní budovy. Ta vznikla namísto původní budovy na začátku 30. let, což jasně dokazuje fakt, že byla postavena v tehdy módním a mnou obdivovaném funkcionalistickém stylu. A i když například vnější fasáda již dávno není původní, v čisté a příjemně vypadající čekárně na mě atmosféra těchto časů i tak dýchla. Zakoupil jsem si jízdenku a vydal se na druhé ze dvou nástupišť, na nějž vedla cesta podchodem. Zde jsem čekal v domnění, že zde zastaví můj další spoj, z omylu mě však naštěstí včas vyvedl informační systém. Roudnické nádraží stále používá podle mě nejlepší systém HIS-VOICE, z nějž promlouvá příjemným hlasem charismatický Václav Knop. Během mého pobytu prosvištěl nádražím jeden z vlaků EC do Německa, který ve třináctitisícovém maloměstě nestaví. Není proto divu, že jeden neposlušný cestující (?) dostal solidní "zjeb" od výpravčího poté, co i s kočárkem přešel koleje po úrovňovém přechodu. Výpravčí byl za snahu chránit život jeho i dítěte oceněn hlasitým řevem, doplněným všelijakými nadávkami. Nádraží však během mého pobytu navštívily i nákladní vlaky. Na poslední koleji zastavil ucelený vlak "kotlů" Zacns ČD Cargo, vedený "Uhelkou" 122 016, zatímco další vlak, složený z Fallsů SD-KD, Roudnicí pouze projel. V jeho čele stála "Hrbatá" 130 041 téže firmy, nosící šotoušsky atraktivní nátěr, propagující společnost ČEZ. Osobní vlaky, zajíždějící do Roudnice, reprezentoval Os 6915 (linka U4) z Ústí nad Labem do Roudnice nad Labem, obsluhovaný "Ešusem" 471 048, a také R 688 Labe z Prahy do Děčína, vedený na tento výkon méně často nasazovanou "Krysou". 

Stylová čekárna na nádraží ve Straškově. 

Podřipský motoráček firmy KŽC Doprava přijíždí do Straškova. Na začátku července linku T5 obsluhoval "Orchestrion" M152.0656 ve stylovém retro nátěru,...

...obvykle totiž kolem Řípa jezdí "Kredence", či "Loďáky". 

Ochotnou průvodčí od KŽC jsem byl informován o příjezdu "Kasičky" 809 208 z opačného směru.

Jediným prohřeškem proti "retro vzezření" interiéru jsou jednoduché informační panely. Ty jsou památkou na dobu, kdy KŽC těmito motoráčky obsluhovalo městskou linku S34 (Praha Mas. n. - Praha-Čakovice).

Pohled do prázdného interiéru M152.0656, zachycený na nádraží v Roudnici nad Labem. 

Podřipský motoráček dorazil do cíle své cesty. 

Čekárna ve funkcionalistické nádražní budově v Roudnici nad Labem. 

Nádraží v Roudnici nad Labem se nachází doslova "nad Labem", nedaleko silničního mostu. 

Během mého pobytu v Roudnici zastavil na poslední koleji ucelený vlak "kotlů" Zacns ČD Cargo. 

Nádražím projel také vlak společnosti SD-KD, v jehož čele stála "ČEZka" 130 041.

Má další cesta byla spojena také s linkou R 20, ovšem v opačném směru. Pro cestu domů jsem zvolil cestu přes Prahu, kam mě měl dopravit právě R 685 Labe. Jeho pravidelný příjezd do Roudnice byl plánován na 14:11, ovšem dorazil s přibližně sedmiminutovým zpožděním. Zastavil na druhé (nebo třetí) koleji u menšího nástupiště, kam jsem došel po úrovňovém přechodu. Rychlíky, projíždějící podél Vltavy a Labe, jsou pro mě atraktivní svým řazením-jak hnacím vozidlem, tak řazenými vozy. V čele mého rychlíku totiž stál "Bastard" 371 015, nejnepovedenější, přebytečná a svým způsobem unikátní elektrická lokomotiva pro českou napájecí soustavu 3 kV ss a německou 15 kV, 16,7 Hz. Do Německa přestaly zajíždět v roce 2017, ovšem když je z jejich výkonů na lince R18 vytlačily Vectrony, vrátily se opět k Labi. Jedná se však o relativně čerstvou záležitost posledních tří měsíců. ČD přesto plánují jejich přednostní vyřazení. Co se týče řazení, byla souprava tvořena vozem Aee152, BDs449 a hlavně čtyřmi vozy Bee272. Do jednoho z nich jsem nastoupil. Vozy vznikaly v ŽOS České Velenice jako jakýsi experiment, respektive první pokus zmodernizovat zastaralou monotónní flotilu ČSD, složenou zejména z východoněmeckých "béček" a dalších vozů UIC-Y. Vedle nových oken a nového způsobu větrání došlo k zásadní úpravě uspořádání interiéru. Šest z deseti oddílů (kupé) zůstalo zachováno, lavice však byly nahrazeny moderními sedačkami a tím došlo ke snížení počtu míst v oddílu na šest. Ve zbytku interiéru vznikl velkoprostorový oddíl v atypickém uspořádání 2+1. ČD odebraly celkem 34 vozů, přičemž dnes jsou nasazovány prakticky výhradně na tento výkon. Najít místo bylo poměrně napínavé, jelikož rychlík se stihl zaplnit-jen v Roudnici nastoupilo určitě 20 lidí, možná více. Jako fanoušek "kupéček" jsem hledal místo v jednom z nich, nakonec jsem si přisedl k jisté rodině, která skoro celou cestu neměla nasazené respirátory, z čehož jsem nebyl úplně nadšen. Většinu cesty jsem však prostál v uličce u okna a pozoroval jsem okolí trati. Doslova na dosah ruky jsem tak měl například TRAXX MS3 (388.0) z flotily ČD Cargo, který projížděl s nákladním vlakem po vedlejší koleji. Rychlík si to svištěl po koridoru, projeli jsme Hněvicemi, Dolními Beřkovicemi, Vraňanami, přiblížili jsme se k Vltavě... Trať 090 si rozhodně zachovává atraktivní tvář, avšak jedná se o jiný rozměr cestování, člověk si v této rychlosti nestíhá všímat zajímavých detailů. Zaujaly mě tak zejména Nelahozeveské tunely, tedy komplex tří krátkých (291, 41, 23 m) a za sebou jdoucích tunelů, vysekaných v pískovcové skále. Není bez zajímavosti, že Nelahozeves, která dala tunelům jméno, byla rodištěm a domovem skladatele Antonína Dvořáka, který byl vedle své umělecké činnosti také vášnivým šotoušem. Odtud to nebylo daleko do Kralup, kde jsme zastavili na nejošklivějším nádraží v ČR, které navíc komplikuje život všem invalidům-je totiž "absolutně bariérové". Nejvíce jsem však byl zvědav na samotný průjezd Prahou. Nejdříve rychlík projížděl okolo Vltavy, projel dokonce i Roztokami (nikoli těmi mými, u Prahy). Finále nastalo, když se vpravo objevily skály na Podbabě a na protějším břehu pražská zoo v Tróji. Někde v těchto místech jsme se minuli s jiným Labem, jedoucím v opačném směru a vedeným legendárním "Pepinem" 371 005 v původním barevném schématu. Za nejmodernějším pražským nádražím v Holešovicích začal průjezd mnou zatím nepříliš probádaným propletencem pražských tratí. Cesta vedla přes Holešovickou přeložku, která rychlík dovedla do tunelu pod Bílou skálou. Po dalším mostě, tentokrát jen přes říčku Rokytku, jsme dojeli až k Libni, respektive na Balabenku, kde se nachází pro mnoho železničních fanoušků i zaměstnanců kontroverzní budova pražského Centrálního dispečerského pracoviště SŽ. Pak už to byla klasika-estakáda Nového spojení a tunel pod Vítkovem. Na jeho konci již čekalo pražské Hlavní nádraží. Nastal tu však malý problém. 

Nejošklivější nádraží v ČR se podle mnohých nachází v Kralupech nad Vltavou. 

Narychlo vyfocená "Gorila" ES499.0001 ZSSK v retro nátěru na pražském Hlavním nádraží. 

"Bastard" 371 015 mě v čele R 685 Labe dovezl do Prahy. Jejich dokumentace je důležitá, ČD mají v plánu jejich brzké vyřazení! 

Vectron 193 695 od RSL ve speciálním designu ČD, propagujícím službu InKarta. 

Na jednom ze zadních nástupišť jsem vystoupil místo v 15:11 až v 15:22. Pomyslné kousání nehtů začalo již během cesty, s šestiminutovým zpožděním jsme totiž jeli už z Roudnice. Průjezd Prahou však způsobil jeho další nárůst a tak mi ujel jak R 762 Berounka (odjezd v 15:13), tak i Os 8848 (15:19). Do Berouna jsem se tak musel vydat až dalším spojem. V mezičase se mi podařilo vyfotit například "Gorilu" ES499.0001, na kterou ZSSK aplikovalo šedo-bílé retro schéma, nebo Vectron 193 695. Ten si ČD spolu s dalšími pěti stroji pronajaly od bratislavského lokpoolu Rolling Stock Lease a aby bylo jasné, komu patří a zároveň se odlišily od "berlínských" Vectronů ELL, byly na ně aplikovány fólie se speciálním designem. Mnou vyfocený stroj propagoval produkt ČD InKarta a zároveň se jednalo o první ze šesti strojů, který jsem potkal v provozu. Zaujala mě také Regionova 814 211, číslo však napovídá, že se jednalo o Regionovu Trio, navíc v korporátním designu Najbrt. Ač se to zdá neuvěřitelné, bylo to mé první setkání s tímto nepříliš úspěšným pokusem o zlepšení mizerných jízdních vlastností Regionov. Následně jsem se přesunul do "Ešusu" 471 059, který obsluhoval Os 8850. Vstoupil jsem do prostředního dílu elektrické jednotky (071) a usadil jsem se ve spodním oddíle, který byl příjemně klimatizován. Cesta po trati 171 je pro mě stereotypní záležitostí, proto jsem se spíše než cestě samotné věnoval odpočinku po dlouhém dni. Poté, co jsem v 16:41 vystoupil na nádraží v Berouně, nad nímž visely husté bouřkové mraky, byl čas na poslední díl skládanky tohoto skvělého dne. Tím byl spoj Os 7719 do Rakovníka, s nímž jsem se dopravil do Roztok u Křivoklátu. Z Berouna měl odjet v 17:01, byl však mírně opožděn. V Roztokách jsem tak vystoupil okolo tři čtvrtě na šest, stalo se tak za mírného letního deště. Opět šlo o den, který jsem prožil naplno, kdy jsem se věnoval své zálibě. Dohromady jsem ujel 289 kilometrů, většinou po velmi zajímavých tratích, vedoucích krásnou českou krajinou. 

Klimatizovaný interiér v "Ešusu" 471 059, s nímž jsem se dopravil do Berouna. 

Jako na konci každé reportáže i zde přidávám naskenované jízdenky z cesty ;) 

Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.