NAJBRT a laky strojů ČD (2.1 - Motorové vozy/jednotky)

V listopadu uplynulo již 12 let od doby, kdy ČD začaly, poprvé ve své historii, zavádět korporátní design. Ten byl vytvořen grafickým studiem Najbrt. Jméno majitele studia Aleše Najbrta se tak stalo synonymem pro tuto malou revoluci, ale také trnem v oku některým konzervativním šotoušům. Plno fanoušků železnice velmi těžce neslo narůstající počet strojů v novém stylu, zejména pokud šlo o kousek s lakem nějakým způsobem zajímavým. Dodnes jsou mezi šotouši vynášeny do nebe "Orchestriony" a "Hydry" v červeno-krémovém designu, "Peršingy" v zeleno-žlutém zbarvení, běžném za totality, nebo trutnovské "Brejlovce". Je ovšem tento korporátní styl skutečně tak špatný?

Covidové peklo stále nekončí a já tak nemohu sbírat náměty na další reportáže z výletů. Pustil jsem se proto do dalšího dílu mého seriálu o nátěrech strojů ČD. Tentokrát budu ve dvou částech popisovat a hodnotit nátěry motorových vozů a motorových jednotek. I na málo frekventované lokálky, obsluhované nepohodlnými "Orchestriony", již dorazil korporátní design Najbrt. Oproti velkým lokomotivám jsou motoráčky povětšinou svým tvarem skříně podobnější běžným vagónům, kterým aplikace korporátního designu nejvíce prospěla. Není to však pravidlem, flotilu ČD rozšířilo v poslední době několik typů moderních vozidel, které rozhodně nemají tvar krabičky od sirek, korporátní design se jim tak musel "ušít na míru"...

Motorové vozy a motorové jednotky (DMU)

"Orchestrion" (810): Nejpočetnější stroj ve flotile ČD, nepohodlný symbol lokálek, provizorium, které slouží skoro 50 let a v pětinásobném počtu. To je motorový vůz 810, kolejový autobus, určený původně na méně vytížené lokálky, který přišel do služby v polovině 70. let. Kvůli neuvedení velkých motorových vozů M 474.0/M 475.0 do sériové výroby nakonec malé motoráčky obsluhovaly i delší trasy, kde se více ukazovala absence cestovního komfortu. V provozu však šlo o poměrně spolehlivé stroje, které umožnily zachovat provoz na mnoha lokálních tratích. Svou inspiraci v silničních autobusech "Orchestriony" nezapřely. Kromě toho, že většinu stěžejních částí (motor LIAZ ML 634 z Karosy ŠM 11, převodovka Praga 2 M 70) převzali konstruktéři právě odtud, se i jeho skříň, uložená na dvou jednonápravových podvozcích (modifikovaný systém Rybák z roku 1910), svým velmi jednoduchým designem ve stylu "krabička od sirek" podobá právě velkokapacitním silničním vozidlům. Skříně "Orchestrionů" nosily během jejich dlouhého (a stále nekončícího) provozního nasazení několik typů nátěrů. Již prototypy M151.0 dostaly tzv. polomáčený nátěr, tedy spodní část pod okny tmavě červenou a část kolem oken bílou. Kombinaci narušovaly pouze vstupní dveře, které byly ponechány celé červené (dveře prototypového tvaru se nedostaly do sériové výroby). Narážecí ústrojí, spřáhla a rám nosily černou barvu.

 

Barevná kombinace na prvním sériovém stroji (M152.0003), a následně všech dalších, se však již lišila. Spodní část skříně byla ponechána ve višňové červené a část kolem oken taktéž zůstala krémová, kombinace se již týkala i dveří. Všechny nápisy, včetně čísla stroje a známého upozornění "Vůz smí být zařazen jen na konci vlaku", byly vyvedeny ve žluté. Sériové stroje se lišily zejména barvou rámu, narážecího ústrojí a spřáhel-černou nahradila tmavě šedá, stejnou barvu získala střecha a také pluhy, dosazené až na sériové stroje. Polomáčený nátěr strojům slušel, kontrastní kombinace podtrhovala jednoduchý design motoráků a zároveň působila velmi harmonicky. Pro socialistické hospodářství však bylo zřejmě příliš velkou zátěží udržovat barevnou kombinaci, složenou z tří různých barev. Rám a pluh tak padly za oběť Barevnému řešení hnacích vozidel, které představilo FMD v roce 1977. Místo šedé začaly být natírány višňovou červenou, pouze střecha zůstala nadále ve stávající barvě. 

Také vzhled "Orchestrionů" se stal obětí experimentů s výstražnými pruhy, jejichž aplikaci předepisoval výnos FMD z roku 1982. Na čelech strojů se tak začaly objevovat 300 mm široké oranžové, nebo žluté pruhy, táhnoucí se od hrany nástupních dveří přes a mezi světly a narušující celkový vzhled strojů. Aplikace pruhů si také vynutila přesunutí čísel strojů zpod předního skla pod tento pruh. Spodní hrana pluhu byla taktéž zvýrazněna žlutou barvou. Snaha "ochránit" všechny méně inteligentní lidi, pletoucí se na trati, dosáhla nejextrémnější podoby na posledním stroji 810 678, vyrobeném v roce 1982. Nové barevné schéma, známé jako "unifik", zavedlo FMD v roce 1988 a poslední "Orchestrion" se stal jakousi předzvěstí. Unifikované barevné schéma bych označil za to nejhorší, co skříň motoráčků v průběhu provozní historie nesla.

Celá skříň byla natřena višňovou červenou, z horní části tak zmizel kontrastní bílý lak, střecha si opět zachovala šedou barvu. Výstražný pruh se táhl po obvodu skříně (včetně dveří), jeho předepsaná šířka se navíc z 300 mm změnila na 600 mm. Tvořen byl výraznou žlutou, která se k červené příliš nehodila.  Naštěstí se tato kombinace na mnoho strojů vůbec nedostala. V devadesátých letech započaly další experimenty s nátěry. Několik málo strojů bylo opatřeno velmi zajímavým schématem, inspirovaným nátěrem prototypů motorového vozu M283.1 (později M286.0="Krokodýl"). 

Spodní část skříně a rámy předních skel byly ponechány bílé, horní část kolem oken dostala červenou barvu. Červenou barvu spolu s výstražným pruhem, vedoucím pouze mezi světly, neslo také čelo. Obě červené plochy se spojovaly pod okénkem strojvedoucího. Jediným nositelem svého nátěru byl stroj 810 233, u nějž byla celá skříň natřena višňovou červenou, pouze na čelech se nacházely žluté obdélníky, suplující výstražný pruh. Většího rozšíření se dočkal nátěr zvaný ODS, od roku 1994 postupně aplikovaný na zhruba 150 strojů. Poprvé získaly "Orchestriony" nátěr, kde nepřevládala červená. 

Dominantní barvou skříně totiž byla velmi světle šedá, kterou doplňoval tmavě modrý rám, pluhy a boční kryty. Okolo oken se nacházel taktéž tmavě modrý lichoběžník a celé čelo dostalo opět výraznou žlutou barvu, přičemž do prostoru mezi předním sklem a bočním oknem stanoviště vybíhal velmi ostrý trojúhelník. Jeho vrchol se skoro dotýkal střechy, natřené tmavší šedou. V současné době se v tomto zajímavém nátěru, který předpovídal příchod jednotného korporátního designu nezaloženého na původních nátěrech, dochoval pouze stroj 810 368 z klatovského depa. Zajímavý nátěr nosil také stroj 810 433, v té době deponovaný ve Znojmě. Obsluhoval trasu Znojmo-Šatov-Retz, a jelikož šlo o "mezistátní spoje", byl v roce 2000 upraven k patřičné "reprezentaci". Klasické lavice dostaly potah z látky, přičemž fiktivní místa na lavicích oddělovaly koženkové pásy. Pro vnější reprezentaci byla zvolena světlejší červená na spodní části skříně, bílo-červené pruhované pluhy, bílá horní část skříně a pás tvořený bílými a červenými čtverci. Kde je možné tento stroj potkat, jasně ukazovaly znaky Znojma a Retzu na boku. 

V roce 1998 započaly ČD s tentokrát poměrně důsledně pojatým sjednocováním nátěrů "Orchestrionů". Nové schéma, vycházející z nepříliš estetického "unifiku", odstranilo jeho největší bolest-žlutý, 600 mm široký výstražný pruh. Počítalo s višňově červenou skříní, pluhy, rámem a bočními kryty, žlutou spodní hranou pruhu a 600 mm širokým pruhem, tvořeným krémovou barvou. Oproti "unifiku" pruh neprocházel přes dveře, které zůstaly celé červené. Červeno-krémové schéma vypadalo opět esteticky, krémová barva odkazovala na původní polomáčený nátěr. Mezitím začaly některé "Orchestriony" mizet ze světa, respektive započala jejich reinkarnace v motorové jednotky 814. Na některých provozních strojích začalo být nové schéma v nepříliš pohledném stavu. ČD již v této době připravovaly nový jednotný korporátní nátěr, který pro ně vytvořilo studio Najbrt. 

Varianta Najbrt 1 byla aplikována na první stroje okolo roku 2009, přičemž se skládala z šedého pluhu se žlutou spodní hranou, rámu, bočních krytů a střechy, tmavě modrých dveří a úzkého pruhu stejné barvy, který odděloval světle modrou oblast kolem oken a předního skla a bílou na spodní části skříně. Ačkoli nepůsobilo červeno-krémové schéma vůbec špatně, s aplikací korporátního designu jakoby motoráčky dospěly (samozřejmě se to nepodepsalo na jízdních vlastnostech). Nový nátěr souvisel i s rekonstrukcemi interiérů včetně obložení stěn, korporátní design Najbrt se totiž týkal i stylu potahů sedadel. "Najbrtové" stroje také konečně získaly polospouštěcí okna. Několik strojů prošlo komplexní rekonstrukcí, jejíž součástí byl i nový motor Tedom TD152, "zvířecí" jméno RegioMouse a nové sedačky namísto lavic.

RegioMouse však již nosil modifikovanou variantu korporátního designu Najbrt 2. Ta se lišila tmavě modrými pluhy, bočními kryty, rámem a střechou, přičemž střecha a světle modrý prostor kolem oken byly odděleny bílým pruhem. "Kšilt" se dvěma světly, nacházející se nad předními skly, změnil svou barvu ze světle modré na tmavou. Příchod Najbrtu 2 nebyl tedy tak radikální jako u lokomotiv, a možná dokonce vypadá ještě lépe. V nejnovější mutaci korporátního designu se dnes nachází většina strojů. Podobně velké množství  však stále nosí starší červeno-krémové schéma, bohužel ne každý stroj vypadá tak dobře, jako rakovnická modelka 810 050... 

Na tratích v okolí Pardubic, Chocně, Letohradu a Chrudimi je možno potkat několik motoráčků v nátěru Pardubického kraje. Ten si ponechává některé prvky z Najbrtu 2, zejména modré pluhy se žlutou hranou, rám, boční kryty, střechu, "kšilt" a proužek pod okny. Oblast kolem předních skel nese červenou barvu, stejně tak pruh nad okny. Velmi netradičně pak působí žlutý nátěr dveří. Vedle loga ČD se nachází znak Pardubického kraje, znak a nápis je možné najít také na boku stroje. Interiér získal nové sedačky, zásuvky a Wi-Fi připojení. 

Motoráčkům se však nevyhnul ani reklamní nátěr-v roce 2009 se například 26 strojů zapojilo do volební kampaně ČSSD. 

Stroje byly polepeny oranžovou fólií s květinami (styl Hippies) a volebními hesly. 14. srpna pokřtil na Masarykově nádraží jeden ze strojů osobně tehdejší lídr Jiří Paroubek, jako součást kampaně byly připraveny i "agitační" jízdy zdarma, jichž se účastnili kandidující politici osobně. Volby však byly nakonec přesunuty na rok 2010, díky čemuž polepy nemohly dokončit svůj účel a postupně došlo k jejich odstranění. 

Finální verdikt? Ačkoli má za sebou tento legendární stroj spoustu (občas i poměrně zdařilých) schémat, Najbrt 1 i 2 je u něj jasnou trefou do černého. Jak jsem již zmiňoval výše, působí, jakoby jeho vzhled "dospěl". Jelikož je jeho tvar velmi jednoduchý, bylo možné aplikovat verzi korporátního designu, která je podobná zdařilému schématu pro vagóny ČD. 

Regionova (814): Po roce 2000 si ČD začaly pomalu uvědomovat, že odliv cestujících je způsoben mimo jiné situací na lokálních neelektrifikovaných tratích, obsluhovaných již tehdy zastaralými motorovými vozy 810. Národní dopravce však v této době neměl dostatek prostředků na nákup moderních vozidel ze zahraničí, bylo tak rozhodnuto o kompletní rekonstrukci stávajících motoráků. Šumperská PARS Nova zkušebně zrekonstruovala dva vozy, výsledkem byl motorový vůz 811 (stávající skříň, nový motor LIAZ, převodovka, řídicí systém, výměna sedadel; 2 kusy) a zelený motorový vůz 812 613, zvaný "Esmeralda". Prototyp na první pohled upoutal novými laminátovými čely a nedělenými předními skly, předsuvnými dveřmi, a také kombinací zeleného a světle šedého laku, který měl odkazovat na jeho použití v osobní dopravě. Rekonstrukce obnášela dosazení nového motoru LIAZ M 1.2C ML 640 SE, mírného prodloužení skříně a zvětšení stanoviště strojvedoucího nebo aplikaci nového řídicího pultu. Z interiéru zmizely původní lavice, které nahradila samostatná sedadla v uspořádání 2+2 proti sobě, účinnějšího větrání docílila výměna klasických oken za polospouštěcí. Později vznikl také řídicí nízkopodlažní vůz 912 001 (Bfbdtanx792). 

Bylo rozhodnuto, že tudy cesta nevede, na základě "Esmeraldy" a "Kasandry" (přezdívka řídicího vozu) však vznikl v roce 2005 další prototyp. Tentokrát šlo o dvoudílnou nedělitelnou motorovou jednotku 814, složenou z rekonstruovaného motorového vozu 810 (motorová část 814) a přípojného vozu 010 (nízkopodlažní řídicí vůz 914). Pohon jednotky zajišťoval motor Tedom (LIAZ) M 1.2C ML 640 SE spolu s hydromechanickou převodovkou firmy Voith. Jednotka 814 získala stejná laminátová čela, jako motorový vůz 812, z čehož plynulo i větší stanoviště strojvůdce, vybavené novým pultem a také například možností jízdy v režimu ARR. V interiéru motorového vozu se nachází 48 sedadel v konfiguraci 2+2 proti sobě, v řídicím voze 36 sedadel (16 2+2 proti sobě, 6 výklopných v nízkopodlažní části, 14 v konfiguraci 3/4+1 proti sobě/za sebou) a vakuová bezbariérová toaleta. K dispozici je také vizuální a akustický informační systém a tlačítka zastávky na znamení. "Nový" stroj ve flotile ČD získal jméno Regionova a již první prototyp 814 001 přilákal mnoho cestujících. Ačkoli se jednalo o mírné zlepšení kultury cestování a ČD během sedmi let odebraly 210+26 kusů (dvouvozová+třívozová jednotka), jde stále o přestavený "Orchestrion" se všemi výhodami i nevýhodami. Strojům je vytýkána zejména hlučnost a jízdní vlastnosti, dané uspořádáním dvojkolí A´1´+1´1´. 

Jako velmi zvláštní kapitolou příběhu Regionovy bych rozhodně označil výběr laku. Zřejmě šlo o záměr národního dopravce, jasně odlišit nové jednotky jejich výrazným lakem a ukázat, že se jedná o "novou éru" cestování vlakem. Speciální barevné schéma pro Regionovu vytvořilo náchodské studio Konting. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pro ČD již studio vytvořilo zdařilé reklamní polepy na několik elektrických lokomotiv ("Duhovka" 151 001, "Poštovka" 151 014, "ČEZky" 151 019 a 163 093,...), nebo polepy speciálních vagónů (cyklovůz Bvt, lůžkový vůz WLABmz). Výsledkem jejich práce na schématu pro modernizované jednotky byl podivný nátěr, v němž převládala žlutá barva (taky se mi to jako malému líbilo), potažmo její dva odstíny. 

Tmavší žlutou nesly čela jednotky, přičemž končila za/před prvním bočním oknem. Prostor kolem oken zaplňovala světlejší žlutá. Jednotlivé barevné "fleky" měly záměrně kulaté tvary, což dost rozbíjelo celkový vzhled jednotky. Níže, mezi tmavšími žlutými fleky a pod světle žlutým flekem se nacházel poslední, zelený flek. Na řídicím voze měla jeho horní "hrana" tvar písmene U, u motorového vozu naopak. Netuším, o co že se ČD snažily (Soutěž o vozidlo s nejpouťovějším nátěrem? Soutěž o nejhnusnější vozidlo?), došlo však k jakémusi odůvodnění (či co): "zvýraznění asymetricky umístěných dveří, a především grafické odlišení nízkopodlažní a vysokopodlažní části soupravy (opačně orientované zelené oblouky v podokenní části)". 

Když začalo zavádění korporátního nátěru Najbrt, nebyly ještě všechny Regionovy vyrobeny. "Ctižádostivé" studio Konting si však na dopravci vymohlo, aby jejich pouťové schéma na jednotkách zůstalo. Také se ostře vymezilo proti korporátnímu designu. Ještě je nutno zmínit, že na začátku nenosily Regionovy na čelech logo ČD, nýbrž logo regionova s dvěma oblouky a malým logem ČD, doplněné názvem kraje, kde je stroj provozován. Velké bílé logo ČD se nacházelo na boku v zeleném poli. Čísla strojů a cestovní třídy byly nejprve vyvedeny v nepříliš kontrastní bílé, později se začaly používat černé samolepky. Většina Regionov v původním schématu dnes již na čele nenosí své logo, které nahradil černý znak ČD. 

Samozřejmě i mezi Regionovami se našly stroje se speciálním nátěrem. Dva stroje, 814 166 a 814 177, vozily od roce 2012 reklamu na zajímavá místa v Pardubickém kraji. 814 166 propagovala chrudimské Muzeum loutkařských kultur. Polep s divadelním prknem, oponou a loutkami z pohádek zabral celý prostor mezi nástupními dveřmi, u řídicího vozu mezi koncem a čelem čelem. Boční kryty na motorovém voze navíc dostaly oranžový nátěr a na čelech z boku bylo možné najít logo ČD a znak Pardubického kraje. Obdobně byla řešena i Regionova 814 177, propagující Muzeum Moravská Třebová, a zejména jeho největší "lákadlo"-mumii egyptské princezny Hereret. Na polepu je zobrazen právě motiv mumie na "písčitém" pozadí. 

V květnu 2012 se dvě zajímavé Regionovy objevily také na severní Moravě. Stroje 814 190 a 814 191, jezdící zejména na Těšínsku, obdržely navzdory výjimce korporátní design Najbrt, respektive jeho verzi Najbrt 2. Regionovy sice nikdy neobdržely korporátní design verzí Najbrt 1/1.2, označení Najbrt 2 však poukazuje na modrý nátěr pluhů atd. Porušení výjimky způsobilo rozhodnutí opatřit tyto dva stroje polepy, propagující Regionální operační program Evropské unie, s jehož podporou byly některé jednotky pořízeny. Vzhledem k tomu, že nejvýraznější část polepu tvoří motiv vlajky EU, je jasné, proč sáhli marketéři po aplikaci korporátního designu. Dva stroje z SÚ Valašské Meziříčí tak trochu ukázaly, co přijde do budoucna. 

V roce 2014 obdržela další Regionova, tentokrát hradecká 814 007, korporátní design Najbrt 2. Nebylo to již z důvodu propagace ROP EU, nýbrž zřejmě z prozření ČD-výjimka pro obloučky v pouťových barvách skončila a když jsem se v roce 2018 několik dní pohyboval na tratích v Českém ráji (070, 041), potkával jsem většinou právě "Najbrtky". Po nějaké době dorazily i na tratě na Rakovnicku. Modernizace na tzv. Reginovy 2.0 zahrnuje dovybavení Wi-Fi připojením, zásuvkami a v některých případech i novým čalouněním od firmy Aufeer Design. Najbrt 2 na Regionovách je tvořen tmavě modrými pluhy, rámem, bočními kryty, dveřmi a střechou, na kterou navazuje panel s dálkovým světlem, bílou spodní částí skříně, světle modrou horní částí skříně a čelem s bílým logem ČD. Světle modrou a bílou část odděluje tmavě modrý pruh. Střechu a světle modrou část kolem oken odděluje bílá lišta, táhnoucí se až k čelu. S novým nátěrem získala jednotka i nové logo RegioNova, doplněné čtyřcípými hvězdami. Do dnešních dní se většina jednotek stále nachází ve starém designu firmy Konting, ČD však počítají s jeho kompletním nahrazením.

Snaha pardubických odlišit své stroje od ostatních pokračuje dodnes a dotkla se i Regionov. 10 strojů jezdí v okolí Pardubic, Svitav nebo České Třebové ve speciálním nátěru propagujícím Pardubický kraj. Ten, stejně jako v případě nátěrů pro "Orchestriony", vychází z nátěru Najbrt 2. Pluhy, rám, boční kryty a střecha s panelem dálkového světla mají tmavě modrou barvu, skříň je ponechána bílá. Lišta mezi střechou a bočnicí, táhnoucí se až k čelu, dostala výraznou červenou barvu, výrazné jsou taktéž žluté dveře. Na bocích je možné najít logo Regionovy, ČD a Pardubického kraje. Na šedém čelním panelu se nachází modré logo ČD a znak Pardubického kraje. Stroj 814 041 pak nosí pardubický design pouze na řídicím voze, přičemž motorový vůz je "oblečen" do nátěru Kraje Vysočina. Žlutou na dveřích a červenou na liště mezi střechou a skříní nahrazuje světle zelená. U Regionovy 814 018 je nátěr Kraje Vysočina naopak na řídicím voze 914. 

Finální verdikt? Kdybych měl vybrat vozidlo ČD, u kterého aplikace korporátního designu Najbrt nejvíce prospěla, bude to právě Regionova. Po předchozím "pouťovém" nátěru vypadají jednotky v Najbrtu konečně "dospěle", korporátní design zde nemusí dělat kompromisy. K "hranaté jednotce se zakulacenými spoji" zkrátka Najbrt 2 pasuje. 

RegioSpider (840, 841): V roce 2010 vypsaly ČD tendr na dodávku moderních strojů pro regionální tratě v Kraji Vysočina a v Libereckém kraji. Vítězem se stala firma Stadler Pankow, která nabídla své motorové vozy Stadler Regio-Shuttle RS1. Jednalo se o jednu z posledních zakázek, Stadler vyráběl motorové vozy (dalo by se říci i kolejové autobusy-poslední zástupci této kategorie) pro 70 cestujících již od roku 1996. Byly však vyvinuty a do roku 2001 vyráběny firmou ADtranz, přičemž na konstrukci částečně nízkopodlažní skříně s charakteristickými lichoběžníkovými okny se podílel pražský VÚKV. Motorový vůz pohání dvojice motorů, u starších strojů pětiválce a šestiválce MAN, poslední série již využívají šestiválcové motory IVECO Cursor 8, ve všech případech ve spojení s převodovkou Voith. Výkon se přenáší na dva hnací podvozky (B´B´), vůz je vybaven několika typy brzd (kotoučová, dynamická, elektromagnetická kolejová). Mezi uživatele RS1 patří DB, ale zejména němečtí soukromníci (RBG, HzL, EIB, ODEG, VGB). České dráhy objednaly celkem 33 strojů. 17 motorových vozů vzniklo v základní verzi 841 pro Kraj Vysočina a zbylých 16 vozů řady 840 získal Liberecký kraj. Odlišné značení poukazuje na úpravy, spojené s požadavkem na provoz na sklonově náročných tratích, zejména na ozubnicové trati Tanvald-Harrachov. Pro tento účel jsou liberecké stroje vybaveny písečníky u všech dvojkolí, výkonnějším retardérem a samočinnou brzdou. Příjemnou inovací je použití klimatizace (u obou řad). 

Krátce po podpisu smlouvy mezi ČD a Stadlerem již bylo možné vyzkoušet motorový vůz RS1 na českých kolejích. Národní dopravce si v květnu 2010 pronajal postarší stroj VT 009, vyrobený v roce 2000 a vlastněný německou společností Erfurter Bahn. Vůz se účastnil propagačních akcí v Jihlavě, Praze hl. n. a Liberci, přičemž byl pro tyto účely opatřen fólií s korporátním nátěrem Najbrt. Ten se skládal z bílé spodní část skříně a střechy, světle modré horní část skříně a čela a tmavě modrých dveří. Klasický Najbrt 1, známý z později dodaných strojů ČD, se však razantně lišil v provedení tmavě modrého pruhu mezi světle modrou a bílou částí. Mezi bočním oknem a oknem stanoviště se pruh napojoval na lichoběžníkový tvar, sahající až k okraji střechy. Pluhy dostaly žlutou barvu, nad nimi se nacházela další odlišnost tohoto stroje-samočinná spřáhla, které si ČD na své vozy neobjednaly. 

První Stadlery dorazily do České republiky v říjnu 2011, přičemž 28. 10. došlo ke slavnostnímu předání a zahájení zkušebního provozu na Vysočině. Dodávka ostatních vozů se však zpozdila, takže poslední kusy dorazily až v únoru 2013. Zpoždění dodávek vozů pro Vysočinu bylo důsledkem smlouvy mezi ČD a Libereckým krajem, která výslovně požadovala nasazení moderních vozů na objednané linky. Vozy RS1 tak Stadler přednostně dodával v modifikované verzi 840 právě na Liberecko, ani to však nestačilo a národní dopravce byl nucen zaplatit pokutu, udělenou objednavatelem. Dobrodružný příběh Stadlerů pokračoval dále na Vysočině. Šokem byla zpráva z podzimu 2012, podle níž nové vozy neumí komunikovat s zabezpečovacími zařízeními určitých přejezdů v okolí Jihlavy (trať 225). Když pak došlo k navýšení cen strojů, odmítl Kraj Vysočina národnímu dopravci přispívat. V reakci na tuto rezoluci ČD nasadily na Vysočině pouze 13 strojů. Jeden stroj obsluhoval tratě v okolí Lanškrouna a zbylé přešly na Liberecko. V současné době již všechny stroje 841 (kromě 841 017, zapůjčené na Liberecko) obsluhují tratě na Vysočině, nebo v okolí České Třebové. 

Stroje obou řad nosí od začátku provozu korporátní design Najbrt 1, skládající se z bílé spodní části skříně, šedých pluhů (se žlutou hranou), narážecího ústrojí a spřáhel, tmavě modrého pruhu, oddělujícího od bílé spodní části světle modrou oblast kolem oken, tmavě modrých dveří, z nichž ještě vystupuje tmavě modrý obdélník, a bílé střechy. Kombinaci doplňuje na čele asymetricky umístěný znak ČD, vyvedený v bílé barvě. Poměrně moderním motoráčkům korporátní design velmi sluší a pasuje k tvaru skříně, její design nijak nerozbíjí, ačkoli jí v podstatě není vůbec přizpůsoben. V roce 2013 došlo k obohacení designu o nový marketingový název, samozřejmě vyvedený v podobě stylového loga. Jak je již u ČD zvykem, sáhli marketéři opět do zvířecí říše a z RS1 se stal RegioSpider. Jméno má odkazovat na tratě, obsluhované Stadlery a uspořádané do "tvaru pavoučí sítě", a také na provoz na nejstrmější trati v ČR. Z písmena R v logu "vylézá" po pavučině osminohý pavouk se třema očima. 

Ze 13 RegioSpiderů, provozovaných v té době na Vysočině, se několik z nich postupně dočkalo speciálních polepů, propagujících jednotlivá města v regionu. V červnu 2013 se představilo prvních šest takto polepených strojů. Například 841 002 nosil na bocích skříně poměrně kýčovitou reklamu na Velké Meziříčí, u níž převládala červená barva, od vstupních dveří k čelu se díky přítomnosti bílé měnila v motiv, připomínající japonskou válečnou vlajku. Za nejvíce nevkusný bych označil font použitého písma, zajímavá byla naopak silueta městských dominant, nacházející se mezi vstupními dveřmi pod okny. 841 006 propagoval Jaroměřice nad Rokytnou, 841 008 Náměšť nad Oslavou, reklamu na Chotěboř nosil devátý pavouk, do žluta laděnou reklamou na Bystřici nad Pernštejnem se chlubil stroj 841 011 a 841 013 poměrně vkusně propagoval Jihlavu. Na podzim 2014 nosilo reklamu již celkem 11 strojů, za nejzdařilejší bych označil propagaci Žďáru nad Sázavou, umístěnou na RegioSpideru 841 004. Designová kvalita těchto reklam, nalepených ve formě fólie na bok skříně vozu, byla dosti proměnlivá. Z některých vozů nakonec postupem času zmizely. Například stroj 841 003 však nosí tento typ reklamy dodnes, přičemž cestující láká k návštěvě elektrotechnického science centra Alternátor v Třebíči. 

Ve flotile národního dopravce se však kromě nových a pro ČD vyrobených RS1 objevily další stroje staršího data výroby. V roce 2016 ČD koupily starší stroj 650 997, vyrobený v roce 1997 a předtím provozovaný u Westfrankenbahn a Südostbayernbahn. Ačkoli nosí na čele číslo 841 097, je nadále značen německým systémem (D-ČD 650 95 80 0 650 997-9). Od strojů řady 841 se liší zejména použitým motorem-starší stroj nepohání agregát IVECO, nýbrž šestiválec MAN D 2866 LUH 1. Čelo postrádá čtvercová světla pod kulatými, pohled na střechu ukazuje na absenci klimatizace. Oproti novějším sourozencům dostal korporátní design Najbrt 2, spočívající v odlišné barvě střechy-bílou nahradila tmavě modrá, mezi světle modrou kolem oken a střechou je ponechán bílý pruh. Odlišné jsou také tmavě modré pluhy. I verze Najbrt 2 nevypadá na skříni RS1 vůbec špatně. ČD si u svých strojů 840 a 841 objednaly interiér, vybavený sedačkami ze speciálních materiálů. V nízkopodlažní části pak bylo instalováno 20 sklopných míst. Starší stroj je naproti tomu vybaven pouze pohodlně vypadajícími "křesílky", ovšem bez stolečků a područek. 

V dubnu 2015 rozšířily ČD svou flotilu také o čtyři pronajaté stroje, patřící německé společnosti Vogtlandbahn. Jejich nasazení na tratích na Náchodsku a Hradecku mělo podle původních zpráv trvat až do letošního roku, nakonec však skončilo již na podzim roku 2019. Stroje čísel VT650.65, VT650.72, VT650.73 a VT650.74 byly vyrobené v roce 2004. V Německu jezdily u dceřiné společnosti VBG Ostdeutsche Eisenbahn (ODEG), jejíž nátěr strojům zůstal po celou dobu českého angažmá. Atraktivní schéma se skládá ze sytě žlutého čela a vstupních dveří, přičemž žlutý obrys dveří se táhne až ke střeše. Pluhy a spodní část skříně dostaly tmavě zelenou barvu. Stejnou barvu mají i dva pruhy ve spodní části skříně-širší se táhne od čela k čelu pod prostředním pásem oken a tenčí níže pod ním. Střecha s klimatizačními jednotkami je ponechána bílá, v horní část skříně bílou doplňují žluté paprsky, vycházející ze žlutého čela. Paprsky můžeme najít i níže, v oblasti zelených pruhů. ČD design postupně doplnily svým logem v černé barvě, umístěným symetricky na čele vozů, a českým značením (841 065...), přičemž číslice byly situovány nad původní značení. Na boku a pod oknem stanoviště strojvůdce přibyla taktéž loga ČD a stroje navíc dostaly jména podle podorlických řek (Zdobnice, Orlice, Bělá, Kněžná). Jméno bylo uvedeno taktéž pod oknem stanoviště strojvůdce. Stroj 841 065 jezdil s poměrně zdařilým reklamním polepem, propagujícím Wald-Solar-Heim v Eberswalde v Braniborsku. Klimatizovaný interiér se zásuvkami a bezbariérovou toaletou opět sázel na zmíněná křesílka, ve vysokopodlažní části v leteckém i klasickém uspořádání, v nízkopodlažní části v leteckém, část kapacity však pokryla sklopná sedadla, situovaná podél stěn. 

V prosinci 2020 se objevila zpráva, že ČD koupily 22 starších strojů RS1. Obchod zprostředkovala švýcarská firma, stroje však pochází z Německa-ještě týden před prodejem jezdily v Bádensku-Württembersku u společnosti Hohenzollerische Landesbahn (HzL). 14. prosince dorazilo do ČR prvních pět strojů. Po překročení hranice v České Kubici se konvoj, vedený "Bardotkou" 749 107, vydal přes Plzeň, Beroun a Rakovník do Loun. Převozu jsem mohl přihlížet, když konvoj zastavil ve večerních u nás na nádraží. Během prosince pak dorazilo dalších osm strojů. Jedná se o jedny z prvních kusů, vyráběných ještě firmou ADtranz a poháněných pětiválci MAN D 2865 LUH 07, interiér, opět vybaven "křesílky" s područkami v klasickém i leteckém uspořádání, naopak postrádá klimatizaci. Její doplnění má být součástí plánované modernizace těchto strojů, spojené s bohemizací. Stroje jsou prozatím ponechány v původním, velmi jednoduchém schématu firmy HzL, tvořeného červenými pluhy a spodní částí skříně, z níž vystupují dva červené lichoběžníky, kopírující sklon posledního nakloněného sloupku okna a ohraničující oblast dveří. Zbytek skříně, včetně čel, je vyveden v béžové barvě. Na čele se nachází asymetricky umístěné logo společnosti, celý název pak můžeme najít na boku skříně, nad prostředním pásem oken mezi červenými lichoběžníky. Na internet již prosákly fotky stroje s logy ČD a označením 650.6 (původní značení VT200-VT221). K nasazení modernizovaných strojů, zřejmě i v korporátním designu Najbrt 2, by mělo dojít v prosinci 2021. 

Finální verdikt? Doufám, že čtenář v té záplavě složitých příběhů o nákupech a pronájmech nezapomněl na to hlavní-na nátěry. Těch zažily RS1 ve službách ČD hned několik. Za nejzdařilejší bych označil "originální" stroje ČD, tedy RegioSpidery 840 a 841 v korporátním designu Najbrt 1, ovšem ani varianta Najbrt 2, aplikovaná na stroj 650 997, nevypadá příliš špatně. Design RS1 je totiž poměrně jednoduchý, oproti "krabiččce od sirek" 810 však nepostrádá nějaký charakteristický rys a styl. Část strojů 841 získala reklamní polepy, ne všechny ale byly designově kvalitní a některé ve výsledku vzhledu strojů spíše uškodily. Nyní očekávám, s čím přijdou v prosinci staronové RS1. 

"RegioSpurnik" (646): Pod neoficiální fanouškovskou přezdívkou se skrývá motorová jednotka Stadler GTW 2/6 (DB 646), specifický stroj, tvořený dvěma řídicími vozy (DB 946), spojenými samostatným hnacím modulem. Stroje této koncepce slouží již více jak 15 let ve službách ZSSK jak v motorové (ZSSK 840), tak v elektrické trakci (ZSSK 425.95, 495.95). Příběh jejich příchodu na české koleje je podobný jako v případě strojů RS1, odkoupených od společnosti HzL. ČD zakoupily 12 jednotek z let 1999 a 2000, původně provozovaných největším německým dopravcem Deutsche Bahn v okolí Berlína, v lednu 2019. Původně byly jednotky "v hledáčku" společnosti RegioJet, plánující jejich nasazení na linky v Ústeckém kraji (dnes obsluhované starými 628). První pětice strojů dorazila již v lednu 2019, zbylých sedm jednotek, notně zašlých a posprejovaných, si však dalo načas a v ČR se objevilo až v prosinci téhož roku. Ačkoli měly být první dva "RegioSpurniky" nasazeny již s příchodem nového grafikonu v prosinci 2019, nastal problém s výběrem firmy, která by provedla modernizaci inkriminovaných strojů. K zahájení provozu jednotek na tratích v okolí Olomouce došlo až v únoru 2020, třetí stroj přibyl v květnu. Nakonec vyjely pouze čtyři jednotky, které byly uvedeny do provozu a částečně upraveny přímo národním dopravcem. V listopadu došlo konečně k výběru firmy, která měla provést rekonstrukci. Zakázku získala slovenská firma ŽOS Zvolen, součástí modernizace by mělo být dosazení Wi-Fi, nového informačního systému, nebo zásuvek, samozřejmě také úpravy interiéru. 

Stejně jako první čtyři jednotky dostanou i modernizované kusy korporátní design Najbrt 2. Jedná se o velký rozdíl proti designově zdařilému, avšak usedlému motorovému vozu RS1 stejné firmy; Stadler GTW sází na poměrně avantgardní design. Najbrt 2 s ním však velmi dobře koresponduje. Celým bokem jednotky se ve stejné výšce táhnou okna, falešné sklo se nachází i na průchozím hnacím "kontejneru", kde není možná přeprava cestujících. Pod okny se táhne tmavě modrý pruh, oddělující bílou spodní část skříně a světle modrou část kolem a nad okny. Ve spodní části skříně je vyveden nápis Jedeme v tom spolu..., loga Olomouckého kraje a ČD. Nad světle modrou oblastí je možné najít další, širší bílý pruh, nad nimž se nachází tmavě modrá střecha. Tmavě modré jsou taktéž dveře. Obdélníky stejné barvy, opticky propojující dveře se střechou, (naštěstí) zůstaly jen na vizualizaci. Na světle modrém čele mezi dvěma dvojicemi kulatých světel se nachází bílé logo ČD. Pluhy jsou opět šedé se žlutou hranou, nad nimi se nachází samočinné spřáhlo Scharfenberg. 

Finální verdikt? K avantgardním tvarům jednoznačně Najbrt 2 pasuje, podtrhuje nadčasový design a rozhodně působí lépe, než předchozí jednoduché DB Traffic Red Livery. V současné době musíme vyčkat, kam se projekt GTW posune v budoucnu. 

Děkuji za pozornost. Doufám, že jste si čtení užili a budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady a názory podělíte dole v komentářích. 

Zdroje fotografií: autor, ŽelPage, CZtrain.com, TrainWeb, k-report.net, Obtisky Jacek, Fotoarchiv PSHŽD, Railpage.net, Plzeňští strojvůdci, Wikipedia, SPŽ, regionovy.cz, zdopravy.cz, Železničář, e-vsudybyl.cz