AKTUÁLNĚ: Převoz lokomotiv z DHV Lužná 2020-11-10

V článku o zajímavých návštěvnících domovského nádraží Roztoky u Křivoklátu jsem poukazoval na relativní blízkost železničního muzea v Lužné. Díky tomu je tu tak občas možné potkat nějaký ten historický stroj. Muzeum je na zimu uzavíráno a exponáty stojící venku zazimovávány. Dieselové stroje z okolí točny většinou nezimují v Lužné, ale v jiných depech. Do zimovišť se samozřejmě dopravují vlastní silou spojené do soupravových vlaků. Jeden takový unikátní vlak zastavil 10. 11. v Roztokách. Slyšel jsem nejprve podivné dunění, a pak se už ukázal "šotoušský svatý grál" v celé kráse. A co že to přijelo? 

Pohled na unikátní soupravový vlak, tvořený provozuschopnými dieselovými stroji z Lužné. 

Vedoucí pozice se hrdě ujal majestátní "Čmelák" T669.0001 v krásném zeleno-krémovém designu.

Design je podobný starší "Bangli", proti ní je však stroj daleko mohutnější. Přezdívka "Čmelák" pochází z ruského označení ČME3. Do SSSR bylo dodáno mezi lety 1963-1994 přes 7400 strojů.

Povšimněte si mohutných závěsek podvozku. 

Druhou lokomotivou v konvoji byla "Karkulka" T444.030, výrobek slovenského TS Martin.

Kapotová lokomotiva byla určena pro posun, ale také lehčí traťový provoz. Přenos výkonu je hydrodynamický, stroje si však kvůli své poruchovosti nezískaly přílišnou oblibu. Rozhodně se nejedná o "profláklý" typ české lokomotivy. 

Strojvůdce a pamětník tohoto typu mi řekl, že u starší generace "Karkulky" (nově značena jako 725) procházel výfuk skrz kabinu a tak se u něj, zejména v zimě, skvěle spalo. 

Další stroj v řadě byl menšího "vzrůstu"...

Posunovací lokomotiva T211.0101 nosí nové označení 700. Výroba řady probíhala v letech 1957-1962. Některé stroje dostaly tuto oválnou masku. Ta se mi líbí více nežli varianta s velkou a vertikálně postavenou maskou. 

Malé dvounápravové lokomotivě se přezdívá "Prasátko" podle kapoty připomínající rypák, nebo také "Gemini". Latinský název souhvězdí blíženci odkazuje na účel lokomotivy, tedy posun-přibližování.

Uvnitř stroje se nachází ověřený dvanáctiválec Tatra T 111 A, pocházející ze stejnojmenného nákladního vozu. Výkon je přenášen mechanicky a o jeho regulaci se stará manuální čtyřstupňová převodovka Mylius, přičemž řazení probíhá pomocí zubové spojky. 

Čím menší lokomotiva, tím větší "rudá hvězda na čele".

Chybět nesmí ani poctivě udělaný státní znak. 

Na konci vlaku byl zařazen zástupce osobní dopravy, legendární motorový vůz M131.1487, zvaný "Hurvínek". 

Z číslice na boku můžeme vyčíst, že "Hurvínky" spadaly do třetí vozové třídy, byly tedy vybaveny pouze dřevěnými lavicemi. Do interiéru se vstupovalo přes kabinu strojvůdce, přičemž ten seděl na dřevěné židli, kterou si musel přenášet z jednoho stanoviště na druhé. 

Motoráček vyráběla v letech 1948-1956 Tatra Kopřivnice (později Vagonka Studénka). Motor taktéž pocházel z Tatry 111 a byl spojen s převodovkou Mylius. Kompresor v "Hurvínkovi" nebyl příliš výkonný, a tak při jízdě Mladotickým Semmeringem (prudké klesání) na dnes již zaniklém úseku trati Rakovník-Mladotice byli strojvedoucí nuceni používat k brždění ruční brzdu ovládanou ručním kolem. 

Přídě všech motoráků nosily známý nápis "Vůz smí býti zařazen jen na konci vlaku". Je tomu tak i zde,...

...důvodem je absence podvozkového rámu a také slabší spřáhla. Nemůže tak být zapojen uprostřed těžkého vlaku, zde třeba mezi "Karkulkou" a "Čmelákem". 

Po několika minutách se pozoruhodný vlak vydal dál... Bylo to příjemné odpoledne.