REPORTÁŽ: Krátké zastavení na Šumavě v červenci 2022

Jako každého správného železničního nadšence mě baví vlaky nejen fotit a studovat, ale také s nimi jezdit, poznávat zajímavá místa, zkoušet nové stroje a užívat si atmosféru cestování. Zároveň jsem inspirován původní myšlenkou Klubu železničních cestovatelů (KŽC) - chci projet co nejvíce tratí v ČR.

OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE

    Občas se stane, že se mi zcela neplánovaně naskytne příležitost projet novou železniční trať. Druhý týden v červenci roku 2022 jsem se pracovně pohyboval v oblasti Lipna, kde jsem takto nečekaně dostal možnost nasát atmosféru vyhlášených šumavských lokálek. Na dlouhou reportáž by mé cestování s oranžovo-zelenými vlaky nevydalo, tak alespoň touto formou přiblížím, kam že jsem se to během pauz mezi prací svezl. 

    Poznámka autora: Tento článek jsem lehce zapomněl v systému, respektive jsem zapomněl na fakt, že je téměř dokončen a není proto nutné jej definitivně "odložit". Proto ho vydávám až nyní...

    Ve čtvrtek 7. června 2022 jsem s kamarádem Josefem vyrazil na brigádu na Lipno. Setkat jsme se měli v Praze, já však vyrazil z domova v 6:59 s vlakem Os 7705 do Rakovníka. Nechtěl jsem jet přes Beroun, provoz na trati 171 byl totiž tehdy omezen následky vykolejení soupravy rychlíku Berounka, k němuž došlo na konci června. Cesta autobusem z Berouna by pro svou rychlost vedla k dlouhému čekání v Praze, proto jsem nakonec zvolil cestu s vlakem R 1203. Ten z Rakovníka odjížděl v 7:23, takže jsem z vlaku linky S75 jen přeskočil do jednotky řady 845. Dvojice jednotek byla netypicky připravena k odjezdu z páté koleje, většinou totiž v Rakovníku čeká na koleji druhé.

    Poprvé od prosince 2019, kdy společnost ARRIVA Vlaky s.r.o. převzala od Českých drah vozbu rychlíků linky R24 mezi Masarykovým nádražím, Kladnem a Rakovníkem (dříve rychlík Lány), se mi podařilo projet celou jeho trasu až na poslední pražské terminálové nádraží. V 8:52 jsem na Masaryčce vystoupil a počkal na Josefa, který přijel několik minut po mně PIDovým CityElefantem, nasazeným na vlaku Os 9320. Následně jsme se společně přesunuli na autobusový terminál Na Knížecí, odkud nám v 10:00 odjížděl autobus společnosti RegioJet. Dopravili jsme se do Českého Krumlova a poté autem pokračovali do Horní Plané, kde jsme měli pracovat a bydlet.

"Gordon" 750 705, pocházející ze série rekonstruovaných "Brejlovců" pro ČD, patřil v minulosti pod depo v Rakovníku a byl nasazován do čela rychlíků Lány. V prosinci 2019 vratné soupravy nahradila Arriva a já tak již po příjezdu do Rakovníka nemohl obdivovat zdařilé provedení korporátního nátěru Najbrt 1.2, výrazné tmavě modrými lichoběžníky na bocích stroje.

Dvě slovenské motorové jednotky řady 813.2 si pro jediný případ nasazení této řady v České republice objednala v ŽOS Zvolen společnost KŽC Doprava. Stroje ve starém nátěru PID jsou od roku 2019 provozovány na lince S34 z Masarykova nádraží do Čakovic. "Mravenec" čísla 813 201 pojmenoval majitel společnosti Bohumil Augusta po své dceři Klárce. Já tehdy opravdu netušil, že o rok později začnu u této společnosti pracovat.

    V pátek 8. července jsme po práci vyrazili na výlet na koloběžkách. Přívoz nás dopravil z Horní Plané do Bližší Lhoty, odkud jsme pokračovali krásnou šumavskou přírodou až do vesnice Nová Pec. Zpět do Horní Plané jsme měli dojet vlakem. Při této příležitosti bych proto rád promluvil o historii zdejší trati.

     Trať 194 (České Budějovice - Černý Kříž) byla uvedena do provozu roku 1891, avšak pouze v úseku z Českých Budějovic do Kájova. V červenci 1892 byl zahájen provoz do Želnavy, dnešní Nové Pece, která po dobu následujících 18 let sloužila jako konečná stanice. Teprve roku 1910 byla dobudována trať do Černého Kříže, kde se napojovala na trať z Volar do Bavorska. Významu dočasné konečné stanice Nová Pec odpovídala i majestátní dvoupatrová staniční budova. Ta se do dnešních dní dochovala v poměrně dobrém stavu, vzhledem k dálkovému řízení z Kájova bychom zde však výpravčího hledali marně.

    U européronu, které byly ve všech stanicích na trati vybudovány během rozsáhlé rekonstrukce v roce 2015, zastavila před příjezdem našeho vlaku i Regionova. V oranžovo-zeleném schématu! Stroj čísla 814 501 objednal Svazek obcí údolí Desné, přičemž k přestavbě přistavil vlastní motorový vůz 810 607 a "bafík". Pod komerčním názvem Železnice Desná jezdila tato jednotka na tratích Šumperk - Kouty nad Desnou a Petrov nad Desnou - Sobotín do doby, než provoz v červnu 2016 převzaly opět České dráhy. Jednotka byla následně jako nepotřebná prodána společnosti GW Train Regio. V souvislosti s jejím nasazením na šumavských lokálkách na ní byla aplikována fólie v korporátních barvách společnosti. Později byla do barev společnosti během oprav nalakována.

Nejkrásnější je svět přeci jen z lodi, respektive z přívozu. Lipenskou vodní nádrž jsme překonali díky přívozu z Horní Plané do Bližší Lhoty. Trať 194 mezi Novou Pecí a Černou v Pošumaví vedla do roku 1958 po pravém břehu Vltavy, výstavbu přeložky na břehu levém si vyžádalo právě napouštění Lipenské nádrže.

Staniční budova v Nové Peci odpovídá významu bývalé konečné stanice.

Za parádní úlovek bych označil setkání s motorovou jednotkou 814 501, kterou si jako jedinou objednal soukromý dopravce. Ačkoli původně sloužila na Šumpersku, dostala se po návratu Českých drah do údolí Desné na Šumavu. GW Train Regio na svůj jedinečný stroj aplikoval firemní barvy, jinak se však od strojů Českých drah příliš neliší.

    Regionova v Nové Peci čekala na příjezd vlaku Os 8112, který dorazil kolem šesté hodiny, zpožděný přibližně o dvacet minut. To je v létě na šumavských lokálkách zcela běžné. V soupravě, složené ze dvou jednotek řady 628 a dvou cyklovozů Dd, nás čekala jen pár minut dlouhá cesta. Z nádraží v Horní Plané jsme ještě pokračovali na večeři do místní restaurace U Kohoutů. Je dobré zmínit, že most přes hladinu Lipna, který jsme přejeli před Pernekem na Šumavě, pochází, stejně jako trať mezi Novou Pecí a Černou v Pošumaví, až z roku 1958. Přeložení zmíněného úseku z pravého na levý břeh Vltavy si vyžádala právě výstavba největší vodní nádrže v ČR.

Cyklisté jsou na Šumavě vítáni, což hrdě podporuje i GW Train Regio... Původně slovenské poštovní vozy řad Gbk... byly na cyklovozy řady Dd přestavěny ve Veselí nad Lužnicí v dílnách společnosti Railway Capital a jejich nasazení ještě před schválením Drážním úřadem v roce 2018 vzbudilo pozornost tisku.

Budova nádraží v Horní Plané byla vybudována až po přeložení trati na levý břeh budované vodní nádrže Lipno. Výpravčího bychom zde hledali marně, a to nejen v současnosti - do spuštění dálkového řízení z Kájova v roce 2015 šlo o trať se zjednodušeným řízením provozu.

    V sobotu 9. července jsem skončil dříve a tak jsem se, tentokrát již osamocen, rozhodl vyrazit hlouběji do šumavských hvozdů až k hranicím s Německem. Pro tento účel se perfektně hodil vlak Os 8107, který ve 14:00 odjížděl z Horní Plané do Nového Údolí. 

    V Horní Plané jsem nastoupil do vlaku, složeného ze dvou RegioSprinterů řady 654, které u GW Train Regio prošly rekonstrukcí v CZ LOKO. Mezi stroji 654 013 a 654 004 byl řazen také jeden cyklovůz Dd. Vzhledem k tomu, že měl spoj zpoždění větší, než je obvyklých šumavských deset minut (většinou vlaky zpožďuje nakládka kol, tentokrát ale čekání způsobil zpožděný spoj opačného směru), jsem tak v Novém Údolí neměl mít mnoho času na prohlídku okolí. Cestu přes Novou Pec do Černého Kříže jsem si však velmi užil. Pozoroval jsem z okna šumavské hvozdy i zalesněné kopce, ohraničující rozlehlé zelené louky, obývané kravami, zkrátka jsem si tyto chvíle velmi užíval :) 

    Nezapomenu na moment, kdy se pod tratí objevil nepříliš široký potůček, kterým však byla Vltava, naše nejdelší řeka... Zajímavostí je také stanice Černý Kříž, dopravní uzel na "území nikoho". Před rokem 1910 se totiž ve Volarech sbíhaly tratě z Číčenic a Strakonic, které nebyly propojeny s tratí z Českých Budějovic do Želnavy (Nové Pece). Až roku 1910 došlo k zahájení provozu na trati z Volar do Želnavy, na kterou se následně v Černém Kříži ještě tentýž rok napojila trať do Bavorska. V okolí z Volar dálkově řízené stanice se nachází jen miniaturní osada, která název Černý Kříž získala podle nedalekého dřevěného kříže černé barvy, který zanikl po 2. světové válce a byl definitivně obnoven roku 2006.

Pohádkové nádraží v Černém Kříži (mezi lety 1919 a 1924 U černého Kříže) vzniklo v podstatě na území nikoho. Klasická budova typu 16/H, respektive celá stanice se roku 2018 dostala do finále soutěže Nejkrásnější nádraží roku. 

    Stanice Nové Údolí se nachází na zčásti zaniklé trati, která od roku 1910 spojovala Číčenice a Volary s bavorskými městy Haidmühle, Waldkirchen a Passau. Hraniční přechod se nacházel za stanicí na mostě přes Údolský potok. V listopadu 1946 byla osobní doprava do Německa ukončena, v souvislosti s událostmi kolem tzv. Vlaku svobody v Aši pak roku 1951 došlo v úseku mezi Novým Údolím a Haidmühle k vytrhání části kolejí. 

    Do Nového Údolí přestaly osobní vlaky zajíždět v souvislosti s vybudováním nového drátěného zátarasu v 70. letech, i předtím tam však směly jezdit pouze osoby prověřené a vybavené povolenkou. Osobní vlaky končily ve Stožci, který se však později také octl v hraničním pásmu. Do Nového Údolí tak zajížděly pouze vlaky se dřevem, určeným pro ostře sledovanou překládku na kamiony německého odběratele. Vlaky projížděly přes kuriózní dopravnu D3 Vltava, tvořenou výkolejkou, ohraničenou lichoběžníkovými tabulky. Nacházela se u roty Pohraniční stráže ve Stožci, příslušníci PS také byli jedinými držiteli klíče od zmíněné výkolejky. 

    Vlaky v Bavorsku končily v Haidmühle, dráha však kvůli přerušení železnou oponou pozbyla významu a v 70. letech došlo k likvidaci úseku Haidmühle - Waldkirchen. Ani po roce 1990 tak nebylo obnoveno přeshraniční spojení, ačkoli se o to některé subjekty, například spolek Pošumavská jižní dráha, již léta aktivně snaží...

Trať v Novém Údolí byla vlivem geopolitického uspořádání násilně ukončena zarážedlem, vlaky se sem navíc vrátily až roku 1990. Za zarážedlem se nachází nejprve 42 m dlouhá místní dráha, na níž jsou trvale odstaveny historické vozy, a poté také 105 m dlouhá nejkratší mezistátní dráha na světě. Ta bohužel snese pouze provoz drezín na "lidský" pohon.

Muzeum Pošumavské dráhy jsem si bohužel neprohlédl...

    Vlak z Českých Budějovic na konečnou stanici dorazil s dvacetiminutovým zpožděním až okolo třetí. Jak jsem očekával, měl jsem pouhých dvacet minut na prohlídku této zajímavé lokality. Muzeum Pošumavské jižní dráhy, umístěné ve třech historických vozech, bylo bohužel zavřené. Prohlédl jsem si tak alespoň nejkratší mezinárodní trať, položenou symbolicky na památku zaniklého hraničního přechodu, a také u nedalekého hotelu umístěný Památník železné opony, tvořený strážní věží a krátkým kusem hraniční zdí.

Nové Údolí není jen zastávka s dřevěným krytím, ale také z Volar dálkově ovládaná výhybna, která se nachází za nástupištěm ve směru Stožec (z pohledu fotografa vpravo). Zjednodušené řízení drážní dopravy (D3) zde vydrželo do roku 2014, dodnes se drží na trati ze Strakonic do Volar. Na trati z Číčenic do Volar přežívá zabezpečení podle předpisu D4, tzv. radioblok, který na jiné trati na síti Správy železnic nebyl instalován.

Z fragmentu hraniční zdi a strážní věže sestává Památník železné opony.

    Před odjezdem vlaku Os 8110, vedeným stejnou soupravou, jsem si ještě prohlédl dřevěnou zastávku s europerónem, za níž je trať zakončena šturcem. Pro potřeby obratů souprav se zde nachází také výhybna, umístěna před zastávkou. Nastoupil jsem tedy opět do RegioSprinteru a v 15:24 jsem odjel zpět do Horní Plané. 

    V neděli 10. července jsem vyrazil domů, tentokrát již také vlakem, ne autobusem. Z Horní Plané jsem odjel vlakem Os 8106, který mé dočasné bydliště opustil ve 12:04. Motorový vůz čísla 628 344 mě zaujal svými sedačkami, i druhá třída totiž disponovala sedačkami Borcad Regio+. Ty vedle své částečné polohovatelnosti skýtají výhodu v podobě opěrek hlavy, o které si hlavu opřít lze. Oproti mé červnové cestě s jednotkou řady 628 od GW Train Regio šlo tentokrát o velmi příjemnou cestu, navíc mnohem delší nežli v případě této negativní zkušenosti se simulátorem vařící Škody 120. Do Českých Budějovic jsem dorazil ve 13:50, přičemž jsem nedlouho před konečnou zavzpomínal na zmíněný výlet do Boršova nad Vltavou.

Jednotky řady 628 společnosti GW Train Regio obvykle ve druhé třídě disponují pouze sedačkami Borcad Regio, které není možné polohovat a mají zcela nemožný tvar opěrek.

    V Českých Budějovicích jsem hodinovou pauzu využil k návštěvě McDonaldu, kde jsem náhodně potkal budoucího spolužáka z vysoké školy, kterého jsem již znal z červnového zápisu. Chystal se vlakem do Lipna, odkud s kamarády sjížděl Vltavu. Z Budějc jsem pak v 15:12 odjel vlakem R 1171 Arrivy do Berouna, odkud jsem pokračoval domů.

Jedntoka 628 344 nosí od dubna 2023 české označení 842 412, vedle sedadel se liší i umístěním loga společnosti. Jedná se o "vysokohorskou" variantu jednotky, která je tvořena dvěma motorovými vozy místo jednoho řídícího. Druhý díl tak nesl číslo 628 349, dnes 845 414.

    Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.