ROSTISLAV BLECHA a provoz na Kladensku v dobách (ne)dávno minulých
Železnice je bohatou studnicí informací, inspirace a námětů. Existují však věci, které jsem z logiky věci nemohl zažít a pak tedy nezbývá nic jiného, než se potkat s nějakým pamětníkem časů starších. Taková setkání jsou ideálním námětem k rozhovoru.
Rosťa Blecha se narodil roku 1966 na Kladně, které je jeho domovem dodnes. Pracuje ve Středočeské vědecké knihovně, jeho největším koníčkem však zůstává železnice a vlaky. Ostatně, seznámili jsme se na Putování Podřipskými lokálkami, kde mě již po příjezdu do Kralup upoutal svým vláčkařským oblečením. Při psaní reportáží z této skvělé akce mi pak ochotně poskytl historické fotografie, kterých má ve svém archivu doslova nepřeberné množství. Protože v minulosti fotil zejména dopravu na domovském Kladensku, tedy v okolí mé oblíbené "Buštěhradky", jeho sbírka mě pochopitelně zaujala. Rosťa se vedle fotoarchivu může pochlubit také sbírkou železničních artefaktů, které vystavuje na zahradě svého domu. Dohodli jsme se proto na podniknutí rozhovoru, který proběhl v neděli 29. května 2022.
Kdy u Tebe propukla láska k železnici?
Za svou lásku k železnici vděčím své babičce, rodilé Pražačce, která mě v dětství vozila na výlety do Prahy vlakem. V té době končil provoz vozů, které měly v interiéru kamna a jejich okna se stahovala kličkou. Průvodčí tehdy nosili rukavice a hrozně se mi líbilo, když při příjezdu do Prahy zavírali okénka a říkali: "Příští stanice Praha střed, konečná!" Tenkrát dozníval také provoz parních lokomotiv, takže jsem trochu zažil i tuto éru. Pak ale přišly "Zamračené", které se mi strašně líbily - původní nátěry, ale hlavně ten zvuk... Už tenkrát jsem miloval i vozy M262, které jezdily s přívěsnými vozy Balm, později Bix. Ty mi vždy byly velmi sympatické, šlo o vozy útulné a hlavně skrz ně šlo krásně vidět. Později však nastala odmlka.
Co Tě k železnici vrátilo?
Po základní škole jsem začal jezdit do Prahy do zahradnického učiliště, jezdil jsem pochopitelně vlakem. Při mých pravidelných cestách jsem si začal víc a víc všímat provozu, ale i nádražních budov. Skončilo to tím, že jsem navštěvoval NADAS (Nakladatelství dopravy a spojů, pozn. aut.), odkud jsem si nosil učebnice pro železniční učiliště. Začal jsem se učit návěsti a předpisy, protože mě zajímalo, jak to všechno funguje. Následovala další pauza, ovšem pak přišel rok 1989 a uvolnění.
Co železničnímu nadšenci nová doba umožnila?
Hodně věcí. Mohl jsem třeba vlézt do dopravní kanceláře a poprosit o razítko do sbírky. Díky tomu jsem se začal seznamovat i přímo s výpravčími, kteří mi pak třeba umožnili osahat si a vyzkoušet obsluhu zabezpečovacích zařízení. V dnešní době to bohužel opět nejde. Ale hlavně jsem mohl fotit, klidně i na nádražích a beze strachu z napomenutí od osožáků (Ozbrojená stráž železnic, pozn. aut.). Navíc přišla lepší technika. Předtím jsem totiž používal černobílé filmy na 12 snímků, které si člověk musel šetřit. Začal jsem tak systematicky fotit to, co mě zajímalo. Šlo zejména provoz na Kladensku, ale zabloudil jsem i na Slovensko, nebo jsem jezdil za kamarády na Moravu. Tam jsme vybrali nějakou konkrétní trať a fotili všechno, co projelo. Takhle jsem navštívil například Přerovsko, kde bych se běžně nevyskytl. Mou další láskou byly úzkokolejky, projel jsem si všechny na našem území, tehdy třeba ještě neexistovalo JHMD a jihočeské úzkokolejky patřily pod ČSD. Mám velmi rád trať z Třemešné do Osoblahy, která to má dnes bohužel nahnuté. Později jsem se začal seznamovat i se strojvedoucími, mohl jsem si tak fotit jejich stanoviště. Jsem strašně rád za vzácný snímek stanoviště původní "Hydry" řady 853 ještě s volantem kontroléru. Fotil jsem to někde mezi Rakovníkem a Kladnem, nevím přesně kde.
Raritní fotka stanoviště motorového vozu 853 027, nasazeného na Os 19857, byla pořízena 25. listopadu 2003. Při rekonstrukci nahradila volant kontroléru páka. |
Stav dopravní kanceláře v Brandýsku v roce 2000, stanice sázela na zabezpečení pomocí přenosu klíčů výhybek. Dnes je stanice zabezpečena pomocí RZZ. |
Dopravní kancelář v "prezidentské" stanici Stochov v roce 2000, kanceláři vévodí pult elektromechanického zabezpečovacího zařízení. |
Ve stanici Otvovice bylo již v roce 1999 k vidění reléové zabezpečovací zařízení AŽD 71 s tlačítkovou volbou. |
Jak probíhalo budování Tvé sbírky železničních artefaktů?
Sbírka začala vznikat na začátku devadesátých let, první počátek však pocházel ještě z minulého režimu. Na šrotišti v Dejvicích jsem našel koncovku z vlaku, která byla ještě postaru na nabíjecí články. Od těch se upustilo, byl totiž problém, že se nevracely do výchozích stanic. Nahradily je takzvané viaflexy, které se lišily podle železničních správ. Ve sbírce mám také jak české, tak německé i rakouské kruhového tvaru. Druhý předmět do sbírky jsem získal, když na kladenském Trojáku rušili mechanické závory a nahrazovali je automatickými. Sundali tenkrát starou ceduli "Pozor vlak!", kterou jsem našel pohozenou v křoví a tak jsem si ji odnesl domů. Předměty mi postupně přibývaly, různí lidé mi je pomáhali získat, něco jsem našel v křoví při úklidu ve stanicích nebo po tratích.
Mám tu například podkladnici a kus dřevěného pražce z úzkokolejky Ružomberok - Korytnica, obojí jsem našel v průběhu naší pouti po této zaniklé trati. Při ní jsme také mapovali stavby, které ještě zůstaly, například torza mostů. Navštívili jsme i Ružomberok malú stanicu, tedy nádraží, předělané na normální rozchod. Dokonce mi tam dali i razítko do sbírky do sešítku. Od přátel jsem získal třeba štítky ze stanice Noutonice, kamarád, který dělal návěstního mistra na Masaryčce, mi zase přinesl lišty z Pragotronu. Zajímavé je, že dříve byla Masaryčka výchozí pro jiné vlaky, než dnes a proto se některé lišty rušily.
Přesně si už nepamatuji, kde jsem získal směrovku na Košičan, ale cedulku "Zakázaný východ" mi dala pakrová (pracovnice, která přijímá vozové zásilky, pozn. aut.) z Dejvic. Udělali jich tenkrát nesmyslné množství, které se nedalo použít, tak mi jednu věnovala. Nacházel jsem i cedulky na spádovištích, které odpadly z vozů. Zajímavá je i čuba z Veleslavína, posazená na kusu kolejnice, který mi uřízla traťovka v Jinonicích.
Takové směrové tabule se do mé sbírky dostaly tak, že při výlukách je sundávali z vozů, pohodili je ve stanici a už se pro ně nikdo nevrátil. Ceduli se směry Hostivice a Slaný urvali po zastavení provozu přes Jeneček v Jenči zastávce bezdomovci a pak se tam prostě pohodila. V Jenči jsem našel i směrovou tabuli rychlíku Krakonoš. Clonku z elektromechanického zabezpečovacího zařízení mi zase přinesl jiný kamarád, když se někde rušilo. Zachránil jsem i plechové písmeno "R" ze stanice Chvatěruby na trati z Kralup do Neratovic, které jsem zrestauroval. Původně tam byla neonová trubice, která se však nedochovala. Jinde se to už nedá najít, odešlo to s euroštíty.
Mou největší chloubou je takový primitivní předchůdce Pragotronu ze stanice Kladno. Bylo to vyřazeno při rekonstrukci v devadesátých letech. Nenechavci bohužel zničili ručičky hodinek, ukazujících odjezd vlaků, musel jsem proto vyrábět nové podle kousku původních. Zrestauroval jsem to pak do původní podoby, protože ta poslední verze byla vyvedena v příšerné krémové barvě a písmena navíc někdo psal od ruky.
Vraťme se k Tvé fotografické činnosti na Kladensku.
Jak jsem již řekl, začal jsem fotit systematicky to, co mě zajímalo. Měl jsem vyčíhané obraty souprav i oběhy vozidel, fotil jsem na širé trati, nejvíce mě však bavily výluky a náhradní soupravy. Když začaly "Veselé krávy" (řada 714), byly často neschopné a tak místo nich nasazovali "Bardotky" se dvěma "béčky". Smutným, ale pro mě atraktivním obdobím byly povodně v roce 2002. Po "Buštěhradce" byly odkláněny rychlíky, ale i náklady, které jsem tak mohl fotit na netradičních místech. Po uvolnění v devadesátých letech byla velká pestrost hnacích vozidel, vracely se původní nátěry, fírové si je také vylepšovali podle svého.
Co v devadesátých letech běžně jezdilo?
Na zrychlenkách, což byly buď spěšné, nebo zrychlené osobní vlaky z Kladna-Dubí na Masaryčku, byly nasazovány "Zamračené". Nejprve z kladenského depa, pak ale bylo Kladno zrušeno a začali nasazovat stroje vršovické. Vozy se střídaly, byly nasazovány vozy Bnp, "velké balmy" Bmx i vyřazená "béčka". Fotil jsem je například v Jenči. Krásné byly vršovické stroje v původních nátěrech, jezdila tam také legendární "šestka" z ověřovací série (T478.1006, pozn. aut.), která dneska jezdí pod KŽC.
Sp 1890, složený z "Bardotky" 749 140 a patrně tří "béček", projíždí 3. února 2001 kolem zastávky Kladno-Rozdělov, přičemž směřuje do Rakovníka. |
O tři roky později, 8. ledna 2004, byl na podobném místě zachycen Sp 1892, složený ze dvou vozů Btx763 a vedený "Banglí" 742 115. |
Sp 1892 do Rakovníka projíždí 13. února 2001 nádražím Praha-Ruzyně. Soupravu toho dne tvořila "Hydra" 853 027 a dva vozy Bnp. |
Po "Buštěhradce" ale jezdily i rychlíky.
Ano, jezdily tudy i rychlíky až do Marktredwitzu, takže ani zahraniční provoz tu nebyl tak výjimečný. V čele stál "Brejlovec" a řazeny byly, tuším, i ruské lůžkové vozy. Rychlíky jezdily z Prahy hlavního nádraží po "Buštěhradce" přes Žatec a Chomutov do Chebu a pak dál do Německa. Jednu dobu tudy také jezdil rychlík Emanuel Rádl, jehož křtu jsem byl na Masaryčce přítomen. Možná bych někde našel i pamětní listy z první jízdy. Nejprve to byly rychlíky z Masaryčky přes Chomutov do Karlových Varů, později jezdily přes Kralupy, Slaný a Louny do Mostu. Ve stejné trase jezdila také Luna, ten název už dnes neexistuje a používají ho jen zaměstnanci drah pro spěšňáky do Loun. V roce 2002 byly odkláněny po trati 120. Nesmím zapomenout také na rychlíky z Prahy do Chomutova, které se jeden čas jmenovaly Žatecký chmel. Ty už jsou dnes taky zrušené. Do Rakovníka pak jezdil rychlík Lány, nasazovali na něj "Brejlovce" a řídicí vozy. Odpoledne soupravy jako spěšňáky zajížděly i do Ostrovce, ale jak to teď má Arriva, jezdí do Ostrovce Regionovy.
Speciální byly přímé vlaky mezi Kladnem a Libercem, respektive Tanvaldem. Pravidelně jezdily asi v letech 1992 -1993. Nasazovali na to dvě "Hydry" a různý počet Bnp a z Kladna ty vlaky jezdily na Masaryčku, pak úvratí do Libně, další úvratí do Vysočan a odtud po trati 070 na Turnov. V Turnově se souprava rozpojila, půlka pokračovala do Tanvaldu a půlka do Liberce. Rychlík Krakonoš jezdil jeden čas do Trutnova z Rakovníka, jel jsem s ním, ale asi ne přímo z Rakovníka. Tenkrát to jezdilo přes Ostroměř a Starou Paku. Zajímavé je, že tam chvíli nasazovali i původní jídelní vozy, určené do soupravy Vindobony.
R 833 Agara byl 13. srpna 2005 zachycen na nádraží v Chomutově v neobvyklém řazení. V čele stála "Veselá kráva", souprava byla dále tvořena vozy 043 a 943. |
4. května 2000 míří R 832 v čele s "Bardotkou" 749 170 do Chomutova. Rychlík byl v typickém řazení pro pracovní dny (včetně vozu Gbkkqss pro zásilky) zachycen v Kladně. |
Jak vypadaly osobní vlaky na Kladensku?
Nejčastěji jezdily "Osmsetdesítky" s vlečňáky, ale zažil jsem i poslední dozvuky nasazování "Singrovek" neboli "Kachen", tedy motoráků řady M240. Ve 4:49 pravidelně jezdily s Bixem z Kladna na Masaryčku a pak se vracely v závěsu za chomutovskou soupravou. Na osobních vlacích Praha - Chomutov byla řazena M262, dva Bixy a další M262. Tohle bylo tak v letech 1993 - 1995. "Singrovky" jezdily ještě před zastavením provozu přes Jeneček i na osobních vlacích jak do Rudné, tak do Středokluk. Na Jenečku se mi podařilo vyfotit raritní fotku, na níž projíždí dole na "Buštěhradce" 810 a nahoře na mostě stojí "Singrovka". Ten most je dnes již nesjízdný, pro jízdu z Rudné do Středokluk je nutné zajet do Hostivice a úvraťovat. K Jenečku se také vozila zemina, dokonce i ze stavby Nového spojení. Dnes je tam zahradnictví s parkem.
Po zastavení dopravy mezi Jenečkem a Středokluky byla nejprve zavedena náhradní autobusová doprava od ČD, později tam jezdila linka 319. Ta pokračovala až na letiště. K opravě úseku ČD vyprovokovalo projetí nadměrného vozidla, které za Noutonicemi pohnulo s mostem. Když hrozilo, že nebude možné dovážet naftu na letiště ani z jedné strany (z nádraží Středokluky je po vlečce dopravováno letecké palivo na LVH, pozn. aut.), došlo k opravě. Ještě předtím byla vypravena zvláštní jízda, které se účastnil i tehdejší ministr dopravy Jaromír Schling. Sešel se se starostou Dobrovíze a Hostouně, kteří měli zájem o obnovení provozu na trati, demonstrativní jízdu "Kachnou" však opustil už ve Středoklukách.
"Kachna" čísla 820 056 projíždí 26. března 2000 jako MOs 25912 mezi Jenečkem a Litovicemi. |
Os 9805 na trase Chomutov - Praha zastavil ve značně odlehlé stanici Kamenné Žehrovice. 2. ledna 2000 byla na tento výkon nasazena "Hydra" 853 002. |
21. ledna 1999 byl na nádraží v Jenči zachycen Os 9806, vedený "Rakví" 843 004 a složený ze dvou vozů Btx763. Mechanická návěstidla v pozadí můžeme ve stanici nalézt dosud. |
Os 2506 brzy odjede z Kladna do Rakovníka. 20. května se v jeho čele objevil "Brejlovec" 750 380. |
MOs 19704, který 18. února 2001 obsluhovala "Singrovka" 820 046, zastavil v nasvícené stanici Praha-Dejvice. |
Jaký máš vztah právě k trati z Hostivic do Podlešína?
Velmi kladný. Můj kamarád sloužil v Noutonicích a když měl noční, vzal jsem si spacák a přijel jsem za ním posledním vlakem. Do rána se většinou nehnulo ani kolo, pokud tedy zrovna nejely nějaké cisterny, já jsem tam přespal a ráno odjel prvním vlakem domů. Noutonice byly zabezpečeny elektromechanikou, z níž se mi podařilo získat štítky, když jí rušili. Pak tam bylo zařízení TEST, tedy zjednodušená reléovka. Později ukončili noční službu výpravčích a dnes jsou Noutonice řízeny ze Středokluk. Celou trať 121 už projíždí jen Cyklohráček. Zajímavé je, že to byl vlastně tak trochu můj nápad... Dříve tam totiž jezdil spoj Cyklovlak Velo, tedy 810 a 012 (BDtax782, pozn. aut.). Jezdil jsem tam s kamarádem, vylepovali jsme plakáty, roznášeli časopisy o cykloturistice a propagační materiály. Zajistil jsem i spolupráci se Sládečkovým vlastivědným muzeem, které zajišťovalo průvodcovství na hradě Budeč (nachází se u Zákolan na trati 121, pozn. aut.). Můj kamarád Ondra přemýšlel, jak ten spoj ještě více zatraktivnit. Tak jsem mu řekl, ať tam nasadí Esmeraldu. Neříkám, že je to moje zásluha, ale ta Esmeralda tam opravdu později začala jezdit.
Reléové zabezpečovací zařízení TEST ve stanici Noutonice. |
Motorový vůz 810 363 zastavil 4. dubna 2000 jako MOs 19772 ve stanici Noutonice. |
Z podobného úhlu byl vyfocen i motorový vůz 810 348, který 26. července 2000 přijel do Noutnonic jako MOs 19774. |
Motorový vůz 810 340 v tehdy rozšířeném nátěru, zvaném "ODS", přijíždí 17. dubna 2000 jako MOs 19775 do stanice Koleč. |
Příhoda o "otci Cyklohráčku" je takovou humornou drážní historkou. Máš ještě nějaké?
No samozřejmě. Na posezeních s fíry a výpravčími jsem leccos pochytil. Slyšel jsem příhodu o tom, jak kvůli velkým závějím odmítl fíra s "Osmsetdesítkou" projet úsek z Hostivice do Rudné. Výpravčí z Hostivic se mu vysmál a poslal tam "Muvku" s frézou, která však bohužel zapadla. Výpravčí tak stáhl hostivickou zálohu, aby neschopné drezíně pomohla. Zapadla taky. V pořádku, máme zálohu na Ruzyni. Co myslíš, zapadla. Přijel "Hektor" z Kladna, nějaké "Bardotky" a nakonec i záloha z Libně! Osm zaseklých mašin museli nakonec vyhrabat lopatami. Příhoda, která se podobá pohádce o veliké řepě, přilákala prý i reportéry z TV Nova.
Na Krakonoši zas jednou jel fíra, který měl utkvělou představu, že ho někdo přepadne na stanovišti. Na svou obranu s sebou nosil legálně drženou "čezetu" ráže 9 mm. Při konání potřeby však pistoli vytratil na toaletě a někde na pražském Semmeringu ji objevila vlakvedoucí. Volalo se do nejbližší stanice, tedy opět do Hostivice. Výpravčí si ji nechal poslat a uschoval. V Trutnově již fíra zjistil, že mu zbraň chybí, a proto volal do Hostivice, jestli se tam náhodou neobjevila. Výpravčí slíbil, že mu ji vydá pouze za podmínky, že mu ji fíra přesně popíše. Při zpáteční cestě nabral fíra popisováním 15 minut zpoždění.
Rosťo, přeji Ti, aby se nadále úspěšně rozrůstala Tvá sbírka artefaktů i fotoarchiv a hlavně hodně zdraví! Děkuji za rozhovor!
Komentáře
Okomentovat