REPORTÁŽ: Vzpomínka na loňskou Podřipskou střelu 2022-12-03

V sobotu 2. prosince 2023 pořádá můj kamarád Honza Šafránek další z cest Podřipské střely. Tak pojmenoval zvláštní vlaky, které každoročně vypravuje pro přátele podřipských lokálek, malebných tratí zčásti bez pravidelné dopravy. Z akce z května 2022 jsem přinesl dvě rozsáhlé reportáže, v případě prosincové jízdy jsem se však pro reflexi rozhodl až teď, v rámci těšení se na letošní ročník. 

  OSTATNÍ REPORTÁŽE NAJDETE ZDE 

    Sobotu 3. prosince 2022 jsem začal opět velmi brzy ráno (kdybych tak tušil, kdy se nakonec dostanu domů). Lehce zpožděným vlakem Os 7731 jsem se ve 4:52 přepravil do Rakovníka, kde jsem přeskočil do rychlíku R 1201 Arrivy a vyrazil do Kladna. V Kladně mě čekala delší, více jak půlhodinová pauza, než jsem mohl vlakem Os 19808 odjet do Kralup nad Vltavou. Dorazil jsem v 7:15 a okamžitě jsem zamířil do mého oblíbeného Kafe Stánek, kde jsem si vychutnal jedno Americano. To mě po ránu také skvěle probralo. Během čekání jsem si rovněž zaskočil na párek v rohlíku do pekařství Hello. Zakoupil jsem si také vodu, jejíž výběr mě velmi rozesmál - prodavačka mi totiž nabídla vodu pampeliškovou, mateřídouškovou a bezinkovou. Neušlo mi však ani dění na nástupištích, a to zejména když k tomu třetímu dorazil rychlík linky R21 do Tanvaldu. Důvod neobvyklé návštěvy byl prostý - vlivem výluky byly rychlíky z hlavního nádraží odkloněny do Kralup, odkud po trati 092 pokračovaly do Neratovic a dále na sever. 

Na zasněženém kladenském nádraží neušel mé pozornosti zvláštní vlak společnosti Kladenská dopravní a strojní, který směřoval na vlečku lomu Mořina.

Rychlíky na lince R21 jely toho dne přes odklonem přes Kralupy nad Vltavou. Na snímku jednotka 845 111, nasazená na vlaku R 1140 do Tanvaldu. 

    Mě však nejvíce zajímala jiná mimořádná návštěva. Přes GRAPP jsem sledoval jízdu první části soupravy Podřipské střely, která v 7:30 odjela z pražských Vršovic a nyní s mírným zpožděním mířila do Kralup, přičemž již vezla část osazenstva. Nejprve však k druhému nástupišti dorazila druhá část vlaku, motoráček vedený osobně Honzou Šafránkem, který mě zaujal nejvíce. Honza totiž opět zařídil nasazení mé oblíbené "kraslice" 809 281, která si do dnešních dnů zachovala unifikovaný nátěr z roku 1988. Originální vzhled ještě vylepšil šotouš Adam, s nímž jsem se osobně seznámil až zde, nicméně shodli jsme se, že jsme spolu již komunikovali přes sociální sítě. Vyrobil totiž magnetické "fousy", které se na přídě některých "Orchestrionů" malovaly v osmdesátých a devadesátých letech. Opožděný motoráček 810 236 z Prahy nakonec dorazil těsně před půl devátou. Ani vršovický stroj není bez zajímavosti - nosí sice nátěr designu Najbrt 2, odlišuje se však šedě natřeným pluhem na jedné straně. Honza motoráčky svěsil, my si s Adamem zabrali místa v "kraslici", a mohlo se vyrazit. 

Motoráčky svěsil osobně Honza, ideový otec Podřipské střely, který předtím přivezl "kraslici" 809 281. 

    Cestu do Vraňan, kam vlak Sp 11750 Podřipská střela nejprve zamířil, jsem částečně trávil na stanovišti s Honzou. Do hrníčku jsem si z termosky nalil svařák a užíval si příjemnou zimní atmosféru - nevím, jestli jsem to již zmínil, ale venku ležel sníh. Oblačné nebe dávalo tušit, že možná nějaký sníh i přibude. Na nádraží ve Vraňanech (které není ve Vraňanech) jsme i přes zpoždění podnikli krátkou fotopauzu a zanedlouho jsme zamířili na neprovozovanou lokálku 094 do Lužce nad Vltavou. Jedná se o jedinou českou trať, vedoucí na ostrov a také o jedinou trať, která je vybavena zvedacím mostem. Lužec však na ostrově nebyl vždy, status jediné celé ostrovní obce má teprve od roku 1907, kdy byl otevřen Vraňansko-hořínský kanál. Zvýšení objemu plaveb si později vyžádalo vybudování zmíněného zvedacího mostu.

Podřipská střela na nádraží ve Vraňanech před odjezdem do Lužce. Červené "fousy" okolo loga ČD "frčely" v osmdesátých a devadesátých letech, magnetickou repliku vyrobil kamarád Adam.

    Ani v Lužci jsme se pro zpoždění příliš nezdrželi. Tentokrát jsem se nešel podívat na nákladiště, vzniklé z někdejší stanice, zůstal jsem pouze v okolí nově vybudovaného a téměř nevyužívaného nástupiště nové zastávky. Po návratu do Vraňan vlak pokračoval druhým lokálkovým směrem, tedy do Straškova. Jediná fotozastávka byla podniknuta u Kostomlat pod Řípem a po písknutí vlakvedoucího jsme zase všichni museli urychleně naskákat do vlaku - stejně jako v květnu. Zajímavou informací budiž, že zmíněný vlakvedoucí ČD Patrik pracuje stejně jako já brigádně i u KŽC Doprava. V té době jsem však ještě neměl ani potuchy, že já tam někdy pracovat budu... 

Po notně dlouhé době dorazil vlak do Lužce nad Vltavou, kde bylo nedlouho před neobjednáním pravidelných vlaků vybudováno nové nástupiště. V pozadí si pak povšimněte podobně starého a za velké peníze vybudovaného zdvihacího mostu, jediného železničního v ČR. 

Směrovka zvláštního vlaku Podřipská střela, kterou jsem si nakonec odnesl domů jako dárek od Honzy.

Souprava Podřipské střely byla zachycena v zasněžené krajině u Kostomlat pod Řípem.

    Po krátké pauze ve Straškově Podřipská střela vstoupila na trať se zjednodušeným řízením provozu, tedy na "détrojku". Znalci podřipských lokálek již poznali, že jsme pokračovali do Libochovic. Úsek trati 095 jinak projíždí pouze sezónní Podřipský motoráček společnosti KŽC Doprava a soupravové vlaky, směřující do Loun. Jen z vlaku jsem si prohlédl Mšené-lázně s Letzelovou dvoranou, jedinou fotozastávku jsme totiž podnikli v "zakonzervované" dopravně D3 Budyně nad Ohří. "Zakonzervované" proto, že jazyky výhybek byly před časem vyřezány a tudíž zde není možné křižovat. Po splnění ohlašovací povinnosti jsme vyrazili do Libochovic a odtud úvratí do Lovosic. 

Honza patrně právě plní ohlašovací povinnost v "zakonzervované" dopravně D3 Budyně nad Ohří.

    Když jsem vystupoval, abych si Podřipskou střelu vyfotil i v Babišově městě a zachytil tak dnes již historický snímek stanice před rekonstrukcí, ujely mi nohy a já upadl. Hlava ani fotoaparát nebyly jako zázrakem zasaženy, schytalo to pouze pravé rameno a kyčel. A také džíny, které zčásti dostaly nový odstín - zelenohnědou. Vzpamatovával jsem ze šoku vtipkováním, založení módní značky "Tolman fotí" jsem však nakonec odložil. V Lovosicích také přistoupili ústečtí vlakvedoucí Míra a Eva, s níž jela také její dcera Evička a kamarádka Viky. Sedli si ke mně a Adamovi, jelikož jinde nebylo volno, a začala legrace. 

Podřipská střela v Lovosicích. Prostor nádraží dnes vypadá úplně jinak, čímž tento snímek nabral na historické hodnotě. Povšimněte si vánočně vyzdobeného RegioSprintera AŽD Praha.

    Okolo čtvrt na dvanáct jsme vyrazili do Chotiměře. Trať někdejší Ústecko-teplické dráhy (ATE) s číslem 097 bývala uhelnou drahou, v posledních letech však fungovala jen jako frekventovanější lokálka. Její osud 7. června 2013 zpečetil zával u Dobkoviček, který poškodil rozestavěnou dálnici D8 i část trati. Došlo tak k jejímu "rozlomení" na provozovaný úsek Teplice - Úpořiny - Radejčín a úsek Lovosice - Chotiměř, kde je dlouhodobě zavedena NAD. Do Chotiměře tak zajíždí pouze sezónní rekreační linka T4, provozovaná společností AŽD Praha. O opravě úseku Chotiměř - Radejčín se zatím příliš neuvažuje...

    Nejprve jsme podnikli krátké zastavení v Lovosicích zastávce, která však přes svůj název disponuje velkou výpravní budovou, jelikož mezi lety 1897 a 1898 šlo o dočasnou konečnou pro vlaky z Teplic. Odbočuje z ní také kolej do někdejšího depa ATE, které dnes využívá PKP Cargo International (bývalé AWT). Krátce po půl dvanácté jsme pak vystoupili na zpustlém a sněhem pokrytém nákladišti se zastávkou Chotiměř. Zaujala mě zneplatněná návěstidla, za nimiž trať pokračuje přímo do závalu. V Chotiměři proběhlo nějaké to společné focení, zahrání vánočních písniček, přípitek a také představení dřevěného modelu "Václava". To je další z přezdívek naší milé "kraslice". Je dobré zmínit, že také o výrobu modelu se postaral autor "fousů" Adam. 

Cestou do Chotiměře jsme zastavili na lovosické zastávce, bývalém koncovém nádraží trati od Teplic a Úpořin.

Pohled na nemilosrdně zneplatněná návěstidla, za něž se vlak dlouho nepodívá (a otázkou je, jestli vůbec), je jeden z mých nejoblíbenějších snímků z této akce. Nákladiště v Chotiměři mělo vskutku zajímavě zvláštní atmosféru...

I chotiměřská staniční budova má ta nejlepší léta již za sebou... 

V Chotiměři představil Adam svůj výtvor - dřevěný model "kraslice" neboli "Václava", tedy motoráčku čísla 809 281, na jehož stupačce je zároveň vyfocen. 

Vlakvedoucí ČD Eva a Patrik, autor "fousů" a modelu Adam, budoucí vlakvedoucí KŽC Doprava Petr, Evička a Viky. 

    Cestou zpět jsme podnikli ještě krátké zastavení v Oparnu, nacházející se uprostřed krásné přírody nedaleko zříceniny stejnojmenného hradu. Po návratu do Lovosic jsem naštěstí znovu neupadl. Umazané kalhoty mi po výpravě do Opárenského údolí byly také již milosrdně jedno. Napomohla tomu jistě i vzniklá sbírka láhví na stolečku - chytil jsem k sobě zkrátka veselou společnost. 

    Z Lovosic jsme se vydali kousek zpět stejným směrem, jako jsme přijeli. V Čížkovicích jsme se však napojili na Švestkovou dráhu, nejmodernější regionální trať, které ohromnou péči věnoval její majitel, výrobce zabezpečovacích zařízení AŽD Praha. 

Cestou zpět byla podniknuta fotozastávka v krásné přírodě Opárenského údolí.

    První fotopauza byla podniknuta v Třebenicích, kde jsme se křižovali s ex-GWTR RegioSprinterem čísla 654 004. Přišel jsem na naprosto geniální nápad. U nádraží byl odstaven kamion, vlastněný autodopravou jistého Radka Šafránka. Protože Honza se také jmenuje Šafránek, musel jsem jej u nápisu na přídi Mercedesu zvěčnit. Soupravu Podřipské střely jsem si cvakl i v Třebívlicích, které se roku 2017 umístily na 2. místě v soutěži Nejkrásnější nádraží roku. A do třetice jsem si jinak než z vlaku mohl prohlédnout nádraží v Libčevsi. AŽD zde sice vybudovalo nový přístřešek pro cestující, na někdejší staniční budovu se však nezapomnělo. Po dokončení rekonstrukce zde byla v květnu 2023 otevřena palírna. Mladá generace by tento krok nazvala jako "500 IQ" (neuvěřitelně chytrý a vychytaný krok).

Honza s kamionem svého jmenovce Radka Šafránka, který svůj stroj nechal jen tak náhodou odstavený u nádraží, kudy jsme jeli... Opravdu náhoda? :D

Souprava Podřipské střely na nádraží v Třebívlicích, které patří k nejmodernějším v Evropě.

I v Libčevsi jsem mohl vyfotit soupravu, která se na Švestkové dráze jen tak nevidí.

Pro cestující zde byl vybudován nový přístřešek,...

...i nádražní budova však během naší návštěvy procházela rekonstrukcí. V květnu 2023 v ní byla otevřena palírna, aby název Švestková dráha nabral další význam. Miluji AŽD.

    Zážitek z Švestkové dráhy budiž kontrastem se zastavením na neutěšeném nádraží v Obrnicích, odkud jsme pokračovali po trati 126 do Loun. Mnohokrát jsem tudy jel do Rakovníka, trať jsem tak jednou zažil i v jiném vozidle, nežli v hojně proskleném RegioSprinteru Die Länderbahn. Právě s touto jednotkou jsme se křižovali na nádraží v Břvanech, kde jsme zůstali stát až u odjezdového návěstidla, nikoli v prostoru pro výstup a nástup cestujících. 

Krátkou zastávku vlak podnikl i v Obrnicích, kde Švestková dráha končí. Obec s největším počtem exekucí na osobu v ČR vítá cestující odpornou staniční budovou.

RegioSprinter na lince U12 míří z Mostu do stanice Louny město. My čekali, až projede a uvolní traťový úsek, jelikož Podřipská střela pokračovala stejným směrem.

"Ponorka" 730 624 společnosti KDS byla odstavena v areálu kontejnerového překladiště v Obrnicích.

Staniční budova v Břvanech je výrazná mansardovou střechou. V pozadí můžete vidět významné archeologické naleziště Písečný vrch (318 m). 

V Břvanech jsme u odjezdového návěstidla vyčkávali příjezdu protijedoucího vlaku společnosti Die Länderbahn. 

    Z Loun jsme pokračovali do Zlonic, odkud jsme se vydali na mou oblíbenou lokálku do Straškova, která je od konce října roku 2021 bez pravidelného provozu. Bylo však již okolo čtvrté hodiny odpoledne a to na začátku prosince nebývají úplně nejlepší světelné podmínky, zejména pokud je zataženo a okolo leží sníh. Po zastavení v Kmetiněvsi jsem poslední fotografii dne pořídil na ikonické zastávce Loucká. Pak jsem se již věnoval pouze společenské zábavě, o níž uvnitř motoráčku nebyla nouze.

Podřipská střela ve Zlonicích. Od úvrati v Obrnicích stál v čele vlaku pražský motorák 810 236.

Podřipská střela na bývalém nádraží v Kmetiněvsi. Zchátralá staniční budova i přes výhružky demolicí v prosinci 2022 stála.

Poslední fotka Podřipské střely byla vyfocena na zastávce Loucká, která se nachází v polích pod Řípem. Další fotografie jsem již vzhledem ke špatným světelným podmínkám nepořizoval. 

    Ve Straškově jsem se rozhodl změnit plány a po příjezdu do Kralup neodjet druhým z motoráčku do Prahy, nýbrž setrvat v "kraslici" a udělat si ještě výlet na Velvarku. Nic sice nebylo vidět, ale akci jsem si tím příjemně prodloužil. Po návratu do Kralup uklidil Honza motoráček do "pozůstatků" zdejšího depa a já vyrazil vlakem Os 9657 na pražské Masarykovo nádraží. S velkou bílou cedulí - směrovkou z vlaku - jsem prošel Sherwoodem na hlavní, kde jsem si koupil večeři a vyčkal na vlak Os 8872 do Berouna. Domů jsem dojel vlakem Os 7727 ve 23:46. No, byl to dlouhý den. Ale užitý...  

A takhle končí Podřipská střela... 

Vlakového průvodce a jízdenku dostal každý cestující.

    Děkuji za pozornost. Budu rád, když se se mnou o případné připomínky, nápady, nebo zážitky z cest podělíte dole v komentářích.